Česká pošta

To jsem takhle jednou, bylo to 11.11., dostal tip od kamaráda. Na jednom čínském serveru měli dvacetičtyřhodinovou akci. Vybrané výrobky stáli 11,11$. Díky naší milé centrální bance něco kolem 260,- Kč. No nic. Hned jsem to oznámil známým a svým děvčatům. Zasedli jsme k PC a notebooku a prohlíželi a objednávali. No a tento týden nastal čas postupného doručování. Pro druhou zásilku jsem byl vyslán já osobně na naší poštu. Šel jsem rovnou z práce, takže jsem dorazil na pobočku kolem půl čtvrté. Vytisknul jsem si lístek s číslem 348 a šel čekat. Ozvalo se znamení, že se mění číslo, pak ještě jednou a já jdu k okýnku?! Předložil jsme průkaz a nahlásil číslo zásilky. Říkal jsem, že mi volali z domova, že mám lístek ve schránce a to číslo jsem si nechal radši nadiktovat. Paní mi sdělila, že zásilka bude možná ještě na autě. Naštěstí byla již na pobočce a paní mi balíček za chvíli

Kam na oběd?

Dneska tzv. dlouhý den, tak jsme řešili, kam jít na oběd. Restaurace u Kamenného domu již nějaký čas nefunguje, tak se ji snažíme nahradit. Vařili tam pro mě obstojně, bylo nejblíž, obsluha rychlá, ceny přijatelné, porce velké. Takže kam teď? Znovu jsme objevili restauraci (hospodu, nebudu to rozlišovat) V Kotoru. Já jsem tam velmi spokojený. Vaří tam moc dobře. Nejsem "polívkový" typ, ale těm jejich prostě neodolám. Většinou mají polévky typu gulášová, čočková, hrachová atd. a to já můžu. Bohužel, tedy pro nás, pro majitele asi ne, se dostává čím dál tím víc do podvědomí lidí. S tím souvisí to, že přestávají stíhat. Jak jsem si všiml, roste počet lidí, kteří si tam chodí pro spoustu krabiček a tím brzdí ty, kteří tam již sedí a čekají. Mě se zatím nestalo abych tam měl něco studené, ale ostatním se to stalo. Nejhůř jsme dopadli v pondělí. To jsme tam seděli třičtvrtě hodiny než jsme dostali objednané jídlo. Mimochodem jsem měl poprvé cizrnu a bylo to vynikající. No ostatní to měli

Spitfire (UHU 2)

Jeden kamarád mi svěřil opravu svého RC modelu (co ho to napadlo?). Je to Spitfire od firmy Parkzone. Je to už starší model. Má ještě stejnosměrný motor s převodovkou. Oproti těm co prodávají teď, nemá ještě podvozek a ovládání směrovky. Je to kompletní set. Už mu to asi dva roky leží doma a nemůže se k tomu dostat, tak jsem řekl, že to zkusím opravit.
Na moje dotaze ohledně UHUporu jsem dostával pořád jenom udivené pohledy a někteří se za rohem možná i pokřižovali, protože jsem si připadal fakt jak kouzelník. "Máte něco od UHU?" Nechápavý pohled. "Něco od firmy UHU. Lepidlo UHUpor?" "Eeeeeee." "Nevadí. Nemáte aspoň Depron, nebo EPP?" "Eeeeeeeee. Cože?" "Aha. I tak děkuji" Tak nějak to probíhalo. Nakonec jsem to sehnal v jedné vesnici mezi chatou a domovem.
O víkendu mě napadlo, že než se do toho pustím, tak bych mohl taky aspoň vyzkoušet, jestli je vůbec funkční elektronika a motor. Jestli nejsou vylámaný zuby v převodovce atd. Tak jsem vzal vysílačku a naládoval do ní osm tužkových baterek. Vzal jsem Ni-Mh baterku, zapojil do letadla a ani ťuk. Nic. Vzal jsem měřák a měla necelé 3V. Na to že má mít 10,8 je to docela málo. Tak jsem vzal jeho nabíječku, kterou mi k tomu dal a zjistil jsem, že je jenom do zásuvky v autě. Do zapalovače. Tak jsem chvilku přemýšlel, asi pět sekund, a přišel jsem na to, že do auta se mi na pár hodin opravdu, ale opravdu nechce. Na mojí nabíječce je podobný kontakt, ale jiného rozměru. Můj malý elektrikář ve mě (který tam po škole ještě zbyl) musel ječet strachy a určitě má pár šedivých vlasů navíc. Já jsem totiž vzal dva hřebíčky, uštípnul hlavičky a zasunul do baterky. Nechal jsem proběhnout pět nabíjecích a vybíjecích cyklů. Změřil jsem ji. V pořádku. Zapojil jsem ji do letadla a proběhla uvítací melodie. Super. Zkouška výškovky, křidýlek. Paráda. Zkouška motoru. Bzzzzzzzzzzzzz. Konec. Letadlo mrtvý. Změřím a baterka zas nic. Má kapacitu, tak na dvě sekundy. To je trochu málo. Po oznámení této skutečnosti majiteli, mi druhý den přistála doma nová baterka Li-Pol. Ta bude asi lehčí, takž asi budu muset něčím dovažovat.
Včera jsem se k tomu konečně dostal, tak jsem to prohlídnul. Čumák bouchnutý, náběžné hrany otlučený, směrovka s výškovkou ulomený, trup rozlepený, kryt na baterku ulomený, motorové lože trochu rozštípané. Rozhodnul jsem se vyndat motor a slepit to. Jenže jsem vyšrouboval jiné šroubky a díky tomu jsem sundal křídlo. Potom jsem vyndal konečně motor a trup se trochu víc rozestoupil. Bylo rozhodnuto. Beru do ruky skalpel a rodělil letadlo na půlku. Čumák je měkčí, tak sháním informace u mého gurua Rimra. Jeho rada zní. Aby mělo cenu tak vylaminovat. V životě jsem to nedělal. No co, všechno je jednou poprvé. Takže jdu do RC obchodu. Kupuji dvousložkovou pryskyřici, sklanou tkaninu, stříkačky a pětset korun mění svého majitele. Dnes večer mám v plánu se naučit, nebo spíš zkusit laminovat a připájet konektor na baterii a vyměnit konektor v letadle.

Pondělí

Dnešní plán se mi nepodařilo splnit. K laminování jsem se nedostal. Vzal jsem plastové motorové lože a po jeho bližší prohlídce jsem zjistil, že je roštípaný víc, než jsem si myslel. Vteřinové lepidlo nemělo dostatečnou tuhost, tak jsem použil tavnou pistoli. Zatím to vypadá moc dobře. Potom jsem chtěl připájet kontakty na baterku a vyměnit je v letadle. Bohužel jsem zjistil, že pájku mám na chatě a doma mám pouze mikropájku, která na to nestačí. Další nepříjemné překvapení nastalo, když jsem zvážil baterku. Je asi o 90g těžší než původní. Takže budu muset řešit těžiště. Zítra snad laminování.

Komunální volby

Tak jsem si letos zase, naštěstí po delší době, vytáhnul kratší sirku. Účastním se komunálních voleb jako zapisovatel. Zatím mi to potvrzuje, že se to nemění. Vyberte si jakoukoliv skupinu lidí a bude v ní minimálně jeden blbec, prudič, debil. Názvy jsou různé, ale vliv na okolí nezanedbatelný. Něco jak Mastercard.

První den voleb
Před otevřením místnosti jsme to připravili jako pokaždé. Roznést stoly, rozdělit voliče podle abecedy, rozdat to komisi, rozdělit propisky, zalepit urny, označit místnost atd. Tam kde jsem je jedna zvláštnost, když tedy nepočítám lidi. V jedné místnosti jsou dva volební okrsky, dvě volební komise. Dvojnásobná možnost výskytu výše zmíněných individuí, která se zase vyplnila. Naše osoba se postupně projevuje. Leze mě to na nervy. Ještě že mám jenom hlas poradní a tak se jim do toho moc nemotám. To je samý "Ahooooj. Co ty tady. Koukej to tam hodit pořádně. Letos se křížkuje." atd. Hahaha, to je legrace. No není. Je úplně jedno jestli jde k naší komisi, nebo naproti. Ředitelka zeměkoule, takže je jasný, že je to žena. No někdy si to o ní mohli myslet. Bože proč tohle existuje. Asi proto, aby si ostatní lidé pročistili tělo adrenalinem a posílili imunitu. Předsedkyni komise máme rozumnou. Ta prudička nemá funkci což je na druhou stranu škoda. Když byla první schůze, kde se volilo, tak byla v lázních. Kdyby měla funkci měla by zodpovědnost a prudila by aspoň účelně. Možná jsem jenom snílek. Včera jsem kvetl z z mezikomisních diskusí. Od naproti "Teď mi Máňa říkala, že v Sedlicích mají asi deset procent účast.". Takže co my. No co, přece si to spočítáme. Honem, honem. Tak počítáme, sčítáme, násobíme a dělíme. Od naproti se hrdě ozve "Tak my máme patnáct procent". Načež naše strana kontruje "No tak to jste žabaři. My máme patnáct celých šedesát jedna." To se konalo ještě jednou večer s podobným výsledkem. Asi mám dělat hurá, něco si otevřít (asi okno), dát si dortíček. Nějak mi to hlava nebere, čím jsme se o to jako zasloužili. To choděj ven a tahaj sem lidi, nebo možná vařili předvolební guláš. Prostě nechápu.
Jsem po večeři (bramboráky) a blíží se desátá hodina. Pečetíme urny a dveře. Odcházíme domů.

Druhý den voleb

Dneska "jenom" od osmi do dvou. Největší legrace bude zase tradičně po druhý hodině. Ještě nebylo deset hodin a už se to tady hádá. V komisích i mezikomisně. To je ta krása a deviza toho, že jsou dvě v jedné místnosti. Už proběhlo sčítání a "...tak jste lepší pořád, ale už jenom o osm voličů..." To mě tedy zahřálo, já vedu. Pro mě to znamená akorát to, že máme o osm lidí víc na sčítání. Asi se na to kokám ze špatného úhlu. Jo, ale veduuuuuuuu, hurááááá. Blbost.
Hádka jedna. Umřel kandidát. Takže bude se počítat jeho hlas, nebo ne. Když dostane hlas bude platný atd. atd. Naše předsedkyně zavolala na statistiku a tam nám řekli jak postupovat. Sice se nám to nezdálo, ale ok, oni jsou nadřízený orgán, tak to neřeším. Já ne, my ne, ale jedna paní neustále ano. Naštěstí je to prudička odnaproti. Takže naladím její frekvenci a odfiltruji ji. A je klid a ticho. Ne ticho není, ale je z toho jenom nevýznamný šum. Super tohle umět.
Hádka dvě. Jen tak na začátek. Jak někdo může mít tak protivný a nasrávací hlas i když mluví normálně. No takže, jak se to bude počítat. Byly navrženy různé varianty. Náš problémák pořád pyskuje. My jsme to vždycky dělali takhle, ale ... Už několikrát nezapomněla podotknout, že ona na žádném školení nebyla. To už mám vypáleno v hlavě asi na furt.

Dokončení

Tak nastala ta chvíle, na kterou se celou dobu čeká. Počítání. Stoly se rozmístily, urny vysypaly a začalo to. Kontrola platnosti hlasů proběhla bez problémů a rychle. Potom dohady i s naší hlavní - nehlavní paní jak to budeme počítat. Takže se lístky rozdělily na tři hromádky podle možných variant. Jenom strana, strana a lidi, jenom lidi. Na mě nakonec připadla ta nejsložitější varianta - strana i lidi. Ono to bylo spíš nejzdlouhavější, ale ostatním (ty co udělali svoje nám chtěli pomoct) jsem to prostě nedokázal vysvětlit. No a potom jsme všichni počítali. Zaplať pánbůh za chytré mobily. Potom jsem to nacpal do počítače, vytisknul, všichni podepsali a hurá na město. Byl jsem překvapen, že nebyla žádná fronta jako na minulých volbách. Zeptal jsem se jestli jdeme pozdě a bylo mi řečeno, že jsme v první třetině. Příjemné zjištění. Odevzdali jsme výsldky statistice a ty nás za chvilku pustili, že je vše v pořádku. Tak hurá nazpátek a rozpustit komisi. Mezitím i odvezli vybavení volební místnosti, tak jsem ani nemuseli na nikoho čekat. Hotovo. Zas mám na nějaký ten rok pokoj.
Večer mi ta Tullamorka chutnala obzlášť dobře.

4 TET

Když něco vím týden dopředu, je to pro mě stejně pořád hurá akce. Tuhle skupinu asi každý zná. Je složená ze čtyř zpěváků. Zatím jsem je viděl jenom v televizi a slyšel jejich CD. Je to parádní hudba. Začátek byl zase adrenalinový. Pomalu týden jsem ležel a tak jsem trochu unavený. No vyrazili jsme na poslední chvíli a tak jsem řekl, že pojedeme autem, aby jsme tam byli dřív. No nebylo kde zaparkovat a tak než jsme našli místo, tak jsme tam byli asi stejně rychle jako autem. Do sálu jsme vstupovali s posledním zvoněním. Divadlo bylo hodně zaplněné. Byli jsme na variantě představení III b. Po několika písních jsme si všimli, že mají problém s výpadky mikrofonů, světel atd. Prostě problém s elektrikou. Pochopili jsme, že to není součást představení. Tak před půlkou představení pan Škorpík (podle toho co jsem odpozoroval, tak jejich vedoucí) prohlásil, že takhle to nejde, že to musí řešit. I tak to byla legrace. Povídal "Musíme si udělat 5 minutovou přestávku, která bude trvat 10 minut, takže se tady za čtvrt hodiny sejdeme." Potom už představení pokračovalo bez technických problémů. Nejslabším článkem, byl asi nejznámější člen pan Korn. Přišlo mi, že mu to občas ujelo. Písničky v jejich podání to bylo něco. Jejich verze písně od Nedvědů "Stánky" no, paráda. Nejmíň se mi líbila "Don´t Worry Be Happy". Možná proto, že originál mám moc rád, tak jsem asi moc srovnával. Na konci byl standing ovation (snad je to dobře), prostě česky potlesk ve stoje. Největší pecka byl přídavek, který začínal tak, že to vypadalo jako nejhorší píseň. Byla to písnička z pohádky. Zpíval jí tam Jiří Korn a začínala jako v té pohádce. Je to píseň kde se zpívá "...svítí, svítí slunce nad hlavou, svítí a svět se zelená..." Po chvílí zastavili zpěv a změnila se hudba a začali rapovat. Škorpík a Kollár šli blíž a dělali k tomu i ty správné pohyby. No to už jsem pomalu slzel smíchy.
Jsem rád, že jsem se nechal přemluvit. I ty technické problémy ozvláštnily představení a pro mě mu neuškodily.

Kačina

Tak jsem konečně poprvé navštívil zámek Kačina. Poprvé v životě, docela ostuda vzhledem k věku. Byla sobota a byl jsem vytažen na výlet. Nejlepší bývají nečekané nápady, neplánované výlety atd. Bylo krásně a my měli domluvenou schůzku s paní, která tam provádí.Dojeli jsme na místo a zaparkovali na polním parkovišti. Prošli jsme bránou a po písčité cestě jsme šli k zámku. Byl nádherně nasvícený odpoledním sluncem. Sedli jsme si do stínu ke vchodu a začali shánět naši známou. Po chvíli manželka zjistila, ž je právě na prohlídce. Tak sedíme, čekáme a koukáme. Zleva se valí zástup návštěvníků. Přijeli asi autobusy z vesnice, protože mi to přišlo jako když v seriálu chalupáři vyrazila vesnice do Prahy. Někteří z těch co kolem nás procházeli vypadali jako když to jsou jejich kroky poslední. Od jejich vedoucí se po chvíli ozývalo "Holkýýýý, kde jstééééé. Už máááámeeeeee jííííít." Někdy v minulosti možná milé, teď uširvoucí volání. Zámek je za chvíli naštěstí pohltil ve svých útrobách a byl klid. S dcerou jsme se rozhodli, že se půjdeme projít okolo. Když jsme už chtěli jít, tak okolo nás prošli dva chlapci v bílých, dobře padnoucích oblecích. Šli zrovna ze svého obřadu. Jeden se na mě podíval a usmál se. Měl jsem jasno. Já je totiž prostě přitahuju. Sloupy, dveře atd. jsou krásný, ale zahrada ta je nádherná a to jsem byl jenom na kraji. Za hlavní budovou ležela kabelka, kytka a igelitka. Asi si to tam zapomněla nějaká svatebčanka. O kus dál byl vjezd pod zámek. Při prohlídce nám bylo řečeno, že tam byli ustájené koně a příští rok, by to mělo být opravené a otevřené.
Prohlídka začala v knihovně.Budu se opakovat, ale moc krásný prostor. Druhá místnost je kulatá a obě jsou vysoké. Kulatá místnost má ve středu kruh o průměru maximálně půl metru a přímo nad ním je skleněný kruhový strop. Od průvodkyně jsme se dozvěděli, že tím středem má procházet silná pozitivní energie. Kdo si tam stoupne, tak má promluvit a uslyší svůj hlas jinak.Postupně to zkoušeli a uznale pokyvovali, jak to funguje. Já jsem si tam stoupnul a někdo si mi sednul na ramena a tlačil mě k zemi. Prej pozitivní energie. Nebo jí mám tak málo, že je toho do mě potřeba nahustit hodně a rychle. Zkusím to znovu a začne se mi motat hlava. Není mi to, stejně jako dceři, moc příjemné ale musím to pořád zkoušet. Jako když někomu řeknete "To pálí, nesahej na to" a on to pořád zkouší. Věřím, že jsem citlivý na tyto energie, ale takovouhle sílu jsem ještě necítil. Zkoušel jsem chvíli pátrat po internetu, ale o energii v knihovně na Kačině jsem nic nenašel. Prohlídka pokračovala velmi zajímavým výkladem paní průvodkyně o zámku. Byla ale docela rychlá, protože je málo času na hodně prostoru. Viděli jsme i kapli, kde se konají svatby. Natáčela se tam reklama na Captain Jack, kde chlapík platí zlatým zubem. Už jsem ji jednou viděl a protože jsem věděl na co se mám soustředit, tak jsem to poznal. Největší místností je taneční sál o kterém vám řeknou jednu zajímavost, o které se člověk vlastně ani nemusí dozvědět. Visí tam lustr, který váží asi 480 Kg. Visí uprostřed, takže pod ním projde pomalu každý. No a když pod ním projde celá výprava, tak paní průvodkyně oznámí, že se k tomu lustru váže legenda. A to o tom, že kdo byl, nebo je nevěrný, tak na toho ten lustr spadne. Asi se průvodci dobře baví, ale až to na někoho spadne, nebo to někoho klepne z toho, že to na něj mohlo spadnout, tak je to přejde.
Prohlídka končí skleníkem. Je v něm spousta kytek a krásné orchideje (ty já totiž poznám). Ještě tam měly být strašilky, ale ty jsem neviděl. Po projití skleníku následuje zahrádka s bylinkami. Jestli si to pamatuju, tak jich má být 400. Tím skončila moc pěkná a zajímavá prohlídka.

Džala néti

Minule jsem psal o makovém mléku. Fakt zážitek, asi zase někdy zopakuji. No a na těch stránkách jsem objevil i článek o (pro mě) tajemném džala néti. Poslední dobou vymýšlím nové věci a rád experimentuji. Moje žena mě v tom podporuje, asi abych se vyblbnul. Na její popud, že bysme si mohli pořídit odšťavňovač, jsem zapátral v internetu a našel jednu firmu z které jsem absolutně nadšený, ale cenově je to velmi, velmi zajímavé. Je to prostě strašně drahé, ale podle různých recenzí a videí se to má vyplatit. No to bych se ale rozepsal o něčem o čem napíšu někdy jindy. Možná.
Takže džala néti je jogínská očista nosu, jak jsem pochopil. Jóga mě nikdy nezajímala, to spíš Taj-či, ale to je zas další námět. Myšlenky se i pořád rozbíhají. Takže džala néti. Co jsem se tedy dozvěděl. Jak jsem uvedl výše, je to očista nosu. Provádí se za pomocí speciální konvičky do které se nalije slaná voda. Slaná má být tak, jako jsou slané naše slzy. Nedokážu si představit něco dobrovolně nalít do nosu. Já když se potápím, skáču, nebo se prostě nořím pod vodu, tak si musím držet nos. Já i když plavu v bazénu, tak mi přijde, že když plavu pomalu, tak mi do nosu prostě teče voda. No a teď si chci vodu dobrovolně a sám nalít do nosu. Se mnou to asi nebude úplně v pořádku. Nedokážu si představit, jak se u toho dá dýchat. Určitě mi to nateče až do krku. No podle videí je to jednoduchý. Dělají to i malé děti. No jo, ale ty nemají rozum a určitě je podplatili sladkostmi. Když to dali oni, dám to taky. Vymýšlel jsem co použiju, když nemám tu správnou speciální konvičku. No a v tom se mi zase stalo, že jsem si něco přál a ono se to vyplnilo, nebo tam nahoře opravdu někdo je. Jestli ten fousatý děda co má sedět někde nahoře na obláčku opravdu existuje, tak má občas docela divný smysl pro humor a nebo je pěkně škodolibej. Jak jsem totiž o tom, že si naleju vodu do nosu, začal přemýšlet zařídil, že zítra mají v mém oblíbeném Lidlu akci a tak prodávají konvičku i se solí. V životě tam taková akce nebyla, nebo jsem si toho nevšim, ale podle je to poprvé. Takže díky dědo, zítra tam zkusím vyrazit a konvičku si pořídit a potom se neutopit. Co mě na tom láká je to, že mám pořád ucpaný nos, už několik let a tohle by to mohlo zlepšit. Za ty peníze to prostě musím vyzkoušet. Když to seženu a přežiju, tak bude možná pokračování.

Počasí na idnes

Včera asi 15 minut před koncem pracovní doby začal pěkný slejvák. Tak otevřu svoji oblíbenou stránku s počasím na idnes. Koukám na radarový odraz, v okolí žádné srážky, jenom něco hodně na severu. Venku přestalo pršet a tak si ani deštník neberu, protože na radaru nic není ani se nic neblíží. Domu to mám lehce přes dvacet minut, tak to přejdu. Mělo mě asi varovat to, že jsem ušel asi padesát metrů a začalo mírně pršet. Pro deštník se vracet nebudu, na radaru nic nebylo. Déšť se stával prudším a hustším, takže za chvíli ani nemělo cenu se pro deštník vracet. Měl jsem novou nepromokavou bundu, sice bez kapuce a tak jsem byl v klidu. Říkal jsem si, že takový příjemný letní deštík jsem letos neabsolvoval, tak si ho užiju dnes. No, člověk si má opravdu dávat pozor na to co si přeje, protože by se mu to mohlo vyplnit. Jak se rozpršelo, tak jsem si řekl, že si pro jistotu sundám sluchátka a dám je do batohu, co kdyby začalo opravdu pořádně pršet. Mobil jsem si dal do vnitřní kapsy své nové bundy.Pro jistotu jsem si vyndal ruce z kapes a zapnul je, aby mi případná voda nestékala do kapes. Spustil se takový liják, že jsem si schoval brýle a každou chvíli jsem si utíral oči, abych vůbec viděl na cestu. Asi 100 metrů před bydlištěm nahoře někdo vypnul kohout. Fakt sranda, hodně jsem se bavil. Doma jsem zjistil, že:

• rifle se mi trošku prodloužily a dost ztěžkly
• boty byly mokré i zevnitř

Na novou bundu bylo asi moc vody najednou, protože tričko jsem měl docela mokrý. Co mě ale trochu vyděsilo, byl mobil. Vyndal jsem ho z kapsy a přitom zjistil, že je trochu mokrý. Když jsem ho v ruce otáčel, tak mi z konektoru pro sluchátka vytekla voda. Takže rychle vypnout, rozebrat a sušit. Co závěrem? Mobil zatím funguje, bunda se moc neosvědčila a budu víc věřit tomu co vidím za oknem, než tomu co vidím na monitoru.

Makové mléko

Tak jsem si zas jednou brouzdal po netu a objevil jsem článek o makovém mléku. Byla to nějaká stránka o józe. Rád experimentuji a mák mám rád, tak jsem se rozhodnul, že to vyzkouším. Psali tam, že to působí proti překyselení organismu. Já jsem se chystal se známými do restauračního zařízení a jak jsem se dozvěděl, tak alkohol způsobuje překyselení. Takže spojím příjemné s užitečným. Příprava je jednoduchá. 100 g máku se nechá přes noc ve vodě a druhý den ráno se rozmixuje v mixéru nejvyšší rychlostí. Pobyt v restauraci se povedl, tak jsem po snídani připravil nápoj. Příště budu muset použít větší sítko,nebo punčochu, protože to trvalo strašně dlouho. Ochutnal jsem výsledný produkt a chutnal trochu oříškově, trochu makově. Psali, že se to může přisladit medem, ale do takových extrémů jsem nešel a osladil to cukrem. Sledoval jsem přitom Rozmarné léto. Zjistil jsem, že znám pouze ukázky, že jsem to celé ještě neviděl. Stydím se. Lehnul jsem si k televizi a najednou koukám, že v televizi dávají náhle něco jiného. No pěkně mě to skolilo. Co z toho vyplývá. Jestli si chcete hezky odpočinout, udělejte si makové mléko.
Dobrou...

UHU story

Mám zatím pořád svého oblíbeného Swifta a jsem za něj moc rád, ale samozřejmě jsem koukal po něčem dalším. Zaujal mě akrobat za "pár" korun. Taky se mi na něm líbí, že jsem si mohl trochu zamodelařit. No to jenom na okraj o tom jindy.
Lepil jsem to vteřinovými lepidly a pomáhal jsem si občas aktivátorem. Dočetl jsem se (a taky dostal doporučení) o dalším lepidle. Je to lepidlo od firmy UHU a to lepidlo UHUpor. Jak jsem pochopil je to něco jako Chemopren, tzn. kontaktní lepidlo. Natřu jednu plochu, druhou, nechám zaschnout, přiložím a je to. Tak jsem se po něm začal shánět. Prý se dá sehnat v OBI, Baumaxu, Hornbachu atd. Je l jsem pro dceru do Kolína, tak jsem si řekl, že zkusím OBI. Vlezu dovnitř, najdu lepidla a koukám, že mají hlavně Soudal. Tak dobrá, zkusím tedy EPP, nebo Depron, to by prý taky mohli mít. Hledám, ale nenacházím. Okolo jde zaměstnanec ve firemním obleku, tak se rozhodnu, v rámci úspory času, že se ho optám.
"Dobrý den, máte UHUpor?"
"Co to jako má být?"
"Lepidlo."
"Aha. Já nejsem z tohoto oddělení, musíte se najít někoho od lepidel."
"Děkuji."
Vyrážím tedy hlouběji do oddělení lepidel a nacházím dalšího zaměstnance. Chvíli počkám než si to vyřídí s jinými zákazníky a zkouším položit otázku trochu jinak.
"Dobrý den, máte lepidlo od firmy UHU, UHUpor?"
"To jsem v životě neslyšel."
"Dobrá, a Depron máte?"
"Co to je?"
"Děkuji, nashledanou"
Odjíždím zklamán a tuším, že to nebude sranda. Vím, že si to můžu koupit přes internet, ale chtěl si to koupit osobně. Už ani nevím proč, asi jsem to chtěl mít rychle. Asi za týden mě napadlo, že zkusím stavebniny. Po stejné otázce dostanu stejnou odpověď, ale s příslibem, že blízká prodejna dlaždiček a jiného materiálu by to mohla mít. Když se na to lepidlo ptám, tak si připadám jak když říkám nějaké zaklínadlo, nebo chci něco jako Hu-Hu koktejl. Další kolo.
"Dobrý den, máte UHU, UHUpor?"
Paní prodavačka mě opravdu rozesmála.
"Co to je? To zní jako z nějaké pohádky. Jako zaklínadlo."
"Tak děkuji. Nashledanou."
Na doporučení jsem zkoušel i drogerie, ale se stejným úspěchem. Budu pokračovat dál, ale asi si to nakonec objednám.

Ostrava je region razovity :)

Plážový volejbal

Byl jsem o víkendu na parádním srazu. Zabývali jsme se hlavně povídáním o čemkoli, jídlem a dobrým pitím. Aby jsme se trochu protáhli, tak byla vymyšlena akce - plážový volejbal. Vyrazilo nás pět. Šli jsme pěšky a za chvíli došli až na místo určení, do Ostravy. Hřiště jsme viděli za plaveckým bazénem. Vešli jsme dovnitř a začalo to. Přišli jsme si jako účastníci skryté kamery, nebo divadelní hry.
"Dobrý den, chtěli bysme si zahrát volejbal."
"A máte to objednane?"
"Ne."
"Aha, ale to nejde. Hřiště se musi připravit. A to chvili trva."
"Jak dlouho asi. My si počkáme."
"Tak aspoň pul hodiny."
"To nevadí. My si chceme zahrát"
Dohady s paní chvíli pokračovaly a nakonec jsme si nechali zavolat pána, který se o kurt stará.
"Dobrý den."
"Dobry den."
"Chteli bysme si zahrát a tak by nás zajímalo, jak dlouho by trvalo upravit kurt."
"No aspoň pul hodiny, bo je to cele rozbite a neuvalcovane."
"Nám to zas tolik nevadí. Jestli to navadí Vám, tak nám taky ne. A síť si klidně napneme."
"Síť tam je."
"Aha. Takže nám už vlastně nic nebrání. Tak my bysme si šli zahrát."
Paní: "A míč máte?" To jsem se už musel otočit abych nevyprsknul smíchy. Takovou otázku jsem nečekal. Že by mohl být problém s tím, že to nemáme objednaný s tím jsem počítal, ale tohle, tohle tedy ne.
"Míč? Ne ten jsme si opravdu s sebou nevzali. Mohli byste nám nějaký půjčit?"
Do toho se vložil pán: "No jo. Nám ale shořál kompresor a ten je v opravě a novy nemame."
Paní: "Nějaké míče tu jsou, ale nevím který je na co." Že jsem už chvíli stál opodál a střídavě se dusil smíchy a udiveně valil oči asi psát nemusím.
Nejdřív vyndala míč na nohejbal a na druhý pokus vyndala perfektní míč na volejbal a byl i dobře nafouklý. Pán se mezitím někam ztratil. Řešili jsme to už nějakou dobu a mezitím dorazila nějaká dvoji. Muž a žena. Je to důležitá informace i když by mě to nenapadlo. Jo a jenom pro připomenutí, nás přišlo pět osob mužského pohlaví.
"Tak my si ho půjčíme."
"Ano. Takže Vás bude pět. Jenom muži?" Paní to myslela opravdu vážně. Chvíli jsme na sebe asi nevěřícně koukali.
"Ano jenom muži." Sranda pokračovala.
"Takže to bude 80,- Kč za kurt. Dále každý zaplatí 80,- Kč za bazén." Ceny nevím jestli mám přesně, ale to není důležitý.
"Za bazén?"
"Ano. Na hřiště se dostanete jedině přes bazen. Projdete přes šatny, tam si nechate věci a projdete ven."
Zaplaceno. Záloha na míč a čip do šatny taky. Zavírání skříněk na čip fungovalo jak chtělo. Prošli jsme okolo bazénu a došli ke hřišti. Nevím, hrál jsem plážový volejbal poprvé, ale hřiště mi přišlo upravené. Zahráli jsme si parádně a pak nás vyhnal déšť. Šli jsme dovnitř přes takový bazének, kde jsme ze sebe smyli písek a dno bazénku změnilo barvu z modré na pískovou. Lazy a Tygr prohlásili, že mají trenky jak plavky a když máme zaplacený dvě hodiny bazénu, tak by byla škoda toho nevyužít. Doopláchl jsem si záda od písku a usoudil, že mám vlastně taky plavky a chvíli jsme si zaplavali. V šatně jsme se usušili a vyrazili zpět na základnu.
Skvělý herní zážitek, který ale hravě předčil zážitek před hrou.

První let

Tak v sobotu jsme se odhodlali a vyrazili na pole. Je pěkně rozdělený na trávu a obilí. Obilí je super na start a tráva na přistání. Sebral jsem odvahu, uchopil Rookie, dal plyn a hodil směr pole. No a bum. Tak málo hozený. Seberu hodím víc a bum. Ještě, že jsem to házel do pole, protože to padalo, jako do peřin. No jsem prostě od Swifta zvyklý, že hodím a šplhá kolmo vzhůru. Třetí pokus a Rookie už letí. Asi i moc foukalo, protože proti větru jsem to musel hnát pomalu na plný plyn. Uvidíme jak to půjde na tříčlánek a menší vrtuli. Jsem z něj příjemně překvapený, jak je to hodný a stabilní. Večer jsem měl ještě roupy a půjčil jsem si Alfu. No s novou vysílačkou je to úplně jiný letadlo. Dá se s tím lítat a i mě to bavilo. Asi ji možná i začnu mít rád.
Systém učitel žák je naprosto super. Jenom dvakrát jsem do toho musel trošku hrábnout, ale je to úžasný. Zatáčka je moc ostrá, nebo moc stoupá a ztrácí rychlost, tak mu nevyřadím vysílačku, ale jenom upravím let. No jsem nadšený.
Byl to vlastně, v podstatě, jeho první let a měl z toho taky radost. Já tedy taky, protože jsem to nerozbil, uf. Podařilo se nám letadla dostat dolů ve stejném tvaru i počtu částí, jako když vzlétalo.

Přípravy na start

Tak obě vysílačky (Turnigy T9X a Taranis) jsou doufám připraveny k ostrému provozu a na nic jsme nezapomněli. Modely z T9X Lukáš napípal do Taranise a opačně. Aspoň to budu moct na někoho svést, jak pravil klasik "...nejdůležitější je nalézt viníka..." :). Problémy jsme měli při zprovoznění nastavení Učitel, Žák. Taková klasika, dělali jsme pořád to samé dokola a najednou to jde. Zkouška propojení vysílaček se všema přijímačema proběhla nakonec taky v pořádku. Takže akorát počkáme až bude míň funět, protože 7 m/s (podle teletextu ČT2) je zatím na zálet pro mě moc. No ono nejenom na zálet. Lítám tak do pěti metrů. Nejlepší by byl na zálet podvečerní olej, ale podle předpovědi má foukat snad ještě víc. Potom to bude chtít sebrat někde odvahu, vyrazit a najít vhodnou plochu. Hlavně neudělat tu blbost, jako když jsem si házel poprvé Swifta. Ze strachu, abych tomu něco neudělal, tak jsem udělal tu klasickou chybu. "Lítej pomalu a nízko synáčku, ať se ti nic nestane." Takže málo plynu, malá síla odhozu a díky malé počáteční rychlosti následovala samozřejmě čumákovka.  Budu se zase opakovat, ale zaplať pánbů za tlačný motor. Taranis tedy snad dostane konečně nějaký model do vzduchu. Do vzduchu vlastně určitě, ale hlavně bezpečně zase zpátky dolů. Ne nadarmo se říká "Vzlétnout můžeš, přistát musíš." Na jednu stranu se na to strašně těším, na druhou mám obavy.

Pokus o přestavbu loďky

Nedávno jsem byl u rodičů a při prohlídce půdy jsem našel poklady. Pamatoval jsem si, že jako malej jsem "stavěl" loďku. Ona byla plastová, žádná dřevěná a jednalo se jenom o slepení, ale vůbec jsem si nepamatoval, že máme loď, která se ovládala pomocí takovýho balonku a dlouhé hadičky, kterou se řídilo kormidlo. Nevím jestli jsme to vůbec někdy provozovali. Od táty jsem se dozvěděl, že nám ji někdo přivezl z NDR. Starší vědí. No a protože máme jednu plonkovou vysílačku ze setu, tak nás napadlo, že ji předěláme na RC model. První pokusy již probíhají. Dneska jsem objednali nějaký věci a budeme čekat až dorazí. Až to dáme dohromady a pustíme na vodu, tak budeme doufat, že nám to nesežerou Vágnerovy ryby co nasadí do rybníka, nebo že nás nebudou honit rybáři s prutama. Fotky jsou hrozný kvality.

Nová vysílačka

Trocha historie

S Rc létáním jsem začal jenom před pár lety. Před tím jsem hrál jenom simulátory na PC a tohle byl pro mě další logický krok. Počáteční investice mě trochu překvapila, i když jsem kupoval věci z druhé ruky. Ale vyplatilo se začínat s pomocí modeláře a ne za pomocí obchodníka, jak jsem se nedávno přesvědčil. Mám ale jenom jednu zkušenost, tak nechci házet prodavače do jednoho pytle, ale jednomu známému, prostě podle mě neporadili do začátku dobře. Já si myslím, že pro začátečníka je nejlepší model s tlačnou vrtulí. Opravy, kterým se asi nikdo na začátku nevyhne, se prostě lépe provádějí a finančně to méně bolí.

Vysílačky

Hitec Flash 5X

Moje první vysílačka. Koupil jsem ji od jednoho modeláře a s ní vlastně celé vybavení. Také jsem si pořídil první model, což bylo delta křídlo. Pro mě super věc, jak jsem psal výše. Na počáteční otloukání paráda. Dolepil jsem si do něj akorát uhlíkové výztuhy a vyměnil řídí plochy za balzové na plastových pantech. Při létání na chatě jsem v několika místech pociťoval nevýhody 35 MHz systému a to rušení. No ono se není co divit, když tam lítám mezi dráty. Největší problém bylo jedno místo, kde mi to letadlo kopalo pěkně. Potom jsem se dozvěděl, že tam mají Wifinu. No prostě podobná rušení mě přivedla k nápadu na změnu vysílačky a systému. Začal jsem pátrat na čem budu provozovat 2,4 GHz. Našel jsem stránky Richarda Mrázka (RiMr) http://ok-rimr.com/ a tam jsem objevil moji další vysílačku.

Turnigy T9X

Hned jsem se pro tuto vysílačku nadchnul. Příznivá cena, displej, 9 kanálů atd. Kontaktoval jsem RiMra a začal tahat moudra. V základu je to velmi levná vysílačka, ale po úpravách se cena zvýší, ale ani tak se nedostane nijak hrozně vysoko a úpravy se vyplatí. Bohužel jsem chytil období, kdy už modeláři, díky různým vykukům, přestali dělat úpravy zdarma a začalo se za to platit. Ale na druhou stranu se jim nedivím, protože proč to dělat zadarmo když se žádosti hromadí a někdo na tom potom dokonce ještě vydělává. To jenom pro vysvětlení. Takže jelikož nejsem zručný elektroamatér, tak jsem využil velmi rád jeho služeb a vysílačku jsem si nechal vylepšit. Podsvícení, výměna modulu Flysky za Frsky (ač se to nezdá je to velký rozdíl), výměna baterie atd. Ještě mi postavil nové delta křídlo Swift II. Letové vlastnosti nesrovnatelné.
No a Lukáš si pořídil na radu jednoho prodejce (to je ten případ popsaný výše), kterému říkal že chce model pro začátečníky, Alfu 1500. No pár startů a rozbitý čumák, výměna hřídelky, regulátoru atd. No prostě ho to málem odradilo. Setová vysílačka, dodávaná k modelu, má strašně ostré výchylky a jak se praví v jednom filmu "...i já jsem s tím měl problémy..." Po poradě s RimRem si od něj nechal postavit model Rookie a ten jsme si teď v neděli přivezli. Já jsem mu k němu postoupil svoji T9X a pořídil jsem si svo zatím poslední vysílačku.

 

Taranis

Taranis přišel i s kufříkem, což jsem se dozvěděl, byla akce, která již skončila. No aspoň někdy mám kliku. Pro mě je to v podstatě Turnigy T9X po všech vylepšení, akorát tady je to od výrobce. Mám ji dva dny a neměl jsem se moc čas koukat co umí a ani jsem s ním nebyl lítat, ale co jsem si všimnul, tak mluví. Když bych měl nějaká telemetrická čidla, tak mi bude oznamovat údaje hlasem a ne jenom na displeji. To by bylo všechno, jsem se nějak rozepsal.

Takže teď musíme nastavit vysílačky na mod učitel žák a zkusit pustit Rookieho do vzduchu. Já učitel. No potí se mi ruce už teď, i když Rookie je prý přestabilizované letadlo. Uvidíme.

Osvětlení modelu

Tak jsem se konečně dokopal k tomu, abych si vyrobil osvětlení na moje letadlo Swift II. Teď se už otepluje a hlavně se k večeru většinou uklidní vítr. Vadilo mi, že je ještě docela vidět, ale při létání už nastává problém, hlavně při nižších letech když mám za modelem tmavé pozadí. Tak jsem si zkušebně již před nějakou dobou koupil LED pásky. Koupil jsem nejkratší možné a to je pásek se třemi diodami. Měli zrovna jenom zalité v takové gumě, kterou jsem stejně sloupnul, takže jsem platil asi něco navíc a zbytečně. Mám červenou a zelenou na boky, modrou dolů a dvakrát bílé dopředu. V sobotu jsem to na chatě dodělal, za pomoci Lukáše, a navečer vyzkoušel. Je to skvělé a jsem rád, že jsem to udělal. Hlavně proto, jak jsem psal úvodem, že večer bývá čas, klid a klidnější vítr. Zatím mám zapínání osvětlení natvrdo, přes balanční konektor baterky. Lukáš už podle jednoho návodu pracuje na zapínání pomocí elektroniky serva. Použil jsem na to moje špatné servo. Mělo špatnou mechaniku, elektronika byla v pohodě a jsem rád, že jsem to nevyhodil. Takže brzy budu mít takovou frajeřinku, že cvaknu páčkou a model se rozsvítí. Možná si pak budu vymýšlet, aby ještě blikala antikolizní světla atd.

Dárcovství krve

Tak jsme byli pozváni na předávání medailí Prof. MUDr. Jana Janského. Ta sláva se konala v Čáslavi na městském úřadě. Byli jsme tam s Radkou oba poprvé. Venku vedro na padnutí, ale uvnitř bylo velmi příjemně. Když jsme se usadili, tak jsem si všiml stojanů na noty. Nemám moc rád tyhle kulturní programy. Děti z hudební školy mě ale velmi mile překvapily a hlavně na závěr zahrály irskou písničku a tím mi udělaly radost. Ta byla super. Potom nám předali medaile a šli jsme do vedlejší místnosti na raut. Ten měla na starosti firma Hollas. Asi nás přišlo méně než čekali, nebo mají dárců hodně a chtěli přítomné dárce oddělat. Bylo toho hodně a bylo to dobré. Nejsem na rauty zvyklý, tohle byl druhý v životě, a tak jsem asi zbytečně překvapený. No bylo to pěkné zpříjemnění středečního odpoledne. Díky.
Před chvílí jsem koukal, jestli nedosáhnu ještě na nějaké ocenění, že bych si sám s sebou zasoutěžil. Teď jsem si byl pro zlatou. Ta je za čtyřicet odběrů. Další je za 80, potom 120, 160 a poslední za 250. Když počítám takový maximum, tak čtyřikrát ročně od 18 do šedesáti let (to jsem tedy jenom slyšel, tzn. neověřená informace) to máme 168 odběrů. No nikdo asi nechodí tak často. No to je vše.
Ještě fotka z rautu. Je to od boku mobilem.

Havárka

Tak jsem byl o víkendu zase zalétat s mojím bublinovým letadlem. Je to delta křídlo Swift II, ale to je jedno. Lítal jsem si nad polem, když jsem byl na návštěvě u rodičů. Měl jsem na něm svojí první kamerku za pár korun. Lítal jsem si okolo a pak mě napadlo, že natočím co největší okolí. Vylítnul jsem výš a lítal dokolečka. No a zalítnul jsem za strom a jelikož nejsem moc zkušený pilot, tak jsem letadlo ztratil z dohledu. Vysílačka ukazovala necelých pět minut. To jsem toho tedy natočil. No díky nový vysílačce a osvícení jsem si koupil pípák do letadla, který se aktivuje vysílačkou, jsem ho do půl hodiny našel.Pecka to byla asi pěkná, protože jsem urval motor s celým ložem a čumák byl taky pochroumaný. Zaplať pánbů za tlačný motor :). Měl jsem rozporuplný pocity. Naštvání z toho, jak jsem zbytečně riskoval a rozbil letadlo. Pozitivní pocit jsem z toho, že jsem ho našel. Po chvíli pozitivní pocity převážily a na opravu jsem se začal i těšit. Kdybych ho nenašel tak by mi bylo nejvíc líto elektroniky.
No letadlo je už slepený (já blbec jsem si to ani nevyfotil) a i zalétnutý. Brzy nasadím kameru a budu "filmovat".