Spitfire (UHU 2)

Jeden kamarád mi svěřil opravu svého RC modelu (co ho to napadlo?). Je to Spitfire od firmy Parkzone. Je to už starší model. Má ještě stejnosměrný motor s převodovkou. Oproti těm co prodávají teď, nemá ještě podvozek a ovládání směrovky. Je to kompletní set. Už mu to asi dva roky leží doma a nemůže se k tomu dostat, tak jsem řekl, že to zkusím opravit.
Na moje dotaze ohledně UHUporu jsem dostával pořád jenom udivené pohledy a někteří se za rohem možná i pokřižovali, protože jsem si připadal fakt jak kouzelník. "Máte něco od UHU?" Nechápavý pohled. "Něco od firmy UHU. Lepidlo UHUpor?" "Eeeeeee." "Nevadí. Nemáte aspoň Depron, nebo EPP?" "Eeeeeeeee. Cože?" "Aha. I tak děkuji" Tak nějak to probíhalo. Nakonec jsem to sehnal v jedné vesnici mezi chatou a domovem.
O víkendu mě napadlo, že než se do toho pustím, tak bych mohl taky aspoň vyzkoušet, jestli je vůbec funkční elektronika a motor. Jestli nejsou vylámaný zuby v převodovce atd. Tak jsem vzal vysílačku a naládoval do ní osm tužkových baterek. Vzal jsem Ni-Mh baterku, zapojil do letadla a ani ťuk. Nic. Vzal jsem měřák a měla necelé 3V. Na to že má mít 10,8 je to docela málo. Tak jsem vzal jeho nabíječku, kterou mi k tomu dal a zjistil jsem, že je jenom do zásuvky v autě. Do zapalovače. Tak jsem chvilku přemýšlel, asi pět sekund, a přišel jsem na to, že do auta se mi na pár hodin opravdu, ale opravdu nechce. Na mojí nabíječce je podobný kontakt, ale jiného rozměru. Můj malý elektrikář ve mě (který tam po škole ještě zbyl) musel ječet strachy a určitě má pár šedivých vlasů navíc. Já jsem totiž vzal dva hřebíčky, uštípnul hlavičky a zasunul do baterky. Nechal jsem proběhnout pět nabíjecích a vybíjecích cyklů. Změřil jsem ji. V pořádku. Zapojil jsem ji do letadla a proběhla uvítací melodie. Super. Zkouška výškovky, křidýlek. Paráda. Zkouška motoru. Bzzzzzzzzzzzzz. Konec. Letadlo mrtvý. Změřím a baterka zas nic. Má kapacitu, tak na dvě sekundy. To je trochu málo. Po oznámení této skutečnosti majiteli, mi druhý den přistála doma nová baterka Li-Pol. Ta bude asi lehčí, takž asi budu muset něčím dovažovat.
Včera jsem se k tomu konečně dostal, tak jsem to prohlídnul. Čumák bouchnutý, náběžné hrany otlučený, směrovka s výškovkou ulomený, trup rozlepený, kryt na baterku ulomený, motorové lože trochu rozštípané. Rozhodnul jsem se vyndat motor a slepit to. Jenže jsem vyšrouboval jiné šroubky a díky tomu jsem sundal křídlo. Potom jsem vyndal konečně motor a trup se trochu víc rozestoupil. Bylo rozhodnuto. Beru do ruky skalpel a rodělil letadlo na půlku. Čumák je měkčí, tak sháním informace u mého gurua Rimra. Jeho rada zní. Aby mělo cenu tak vylaminovat. V životě jsem to nedělal. No co, všechno je jednou poprvé. Takže jdu do RC obchodu. Kupuji dvousložkovou pryskyřici, sklanou tkaninu, stříkačky a pětset korun mění svého majitele. Dnes večer mám v plánu se naučit, nebo spíš zkusit laminovat a připájet konektor na baterii a vyměnit konektor v letadle.

Pondělí

Dnešní plán se mi nepodařilo splnit. K laminování jsem se nedostal. Vzal jsem plastové motorové lože a po jeho bližší prohlídce jsem zjistil, že je roštípaný víc, než jsem si myslel. Vteřinové lepidlo nemělo dostatečnou tuhost, tak jsem použil tavnou pistoli. Zatím to vypadá moc dobře. Potom jsem chtěl připájet kontakty na baterku a vyměnit je v letadle. Bohužel jsem zjistil, že pájku mám na chatě a doma mám pouze mikropájku, která na to nestačí. Další nepříjemné překvapení nastalo, když jsem zvážil baterku. Je asi o 90g těžší než původní. Takže budu muset řešit těžiště. Zítra snad laminování.

Komunální volby

Tak jsem si letos zase, naštěstí po delší době, vytáhnul kratší sirku. Účastním se komunálních voleb jako zapisovatel. Zatím mi to potvrzuje, že se to nemění. Vyberte si jakoukoliv skupinu lidí a bude v ní minimálně jeden blbec, prudič, debil. Názvy jsou různé, ale vliv na okolí nezanedbatelný. Něco jak Mastercard.

První den voleb
Před otevřením místnosti jsme to připravili jako pokaždé. Roznést stoly, rozdělit voliče podle abecedy, rozdat to komisi, rozdělit propisky, zalepit urny, označit místnost atd. Tam kde jsem je jedna zvláštnost, když tedy nepočítám lidi. V jedné místnosti jsou dva volební okrsky, dvě volební komise. Dvojnásobná možnost výskytu výše zmíněných individuí, která se zase vyplnila. Naše osoba se postupně projevuje. Leze mě to na nervy. Ještě že mám jenom hlas poradní a tak se jim do toho moc nemotám. To je samý "Ahooooj. Co ty tady. Koukej to tam hodit pořádně. Letos se křížkuje." atd. Hahaha, to je legrace. No není. Je úplně jedno jestli jde k naší komisi, nebo naproti. Ředitelka zeměkoule, takže je jasný, že je to žena. No někdy si to o ní mohli myslet. Bože proč tohle existuje. Asi proto, aby si ostatní lidé pročistili tělo adrenalinem a posílili imunitu. Předsedkyni komise máme rozumnou. Ta prudička nemá funkci což je na druhou stranu škoda. Když byla první schůze, kde se volilo, tak byla v lázních. Kdyby měla funkci měla by zodpovědnost a prudila by aspoň účelně. Možná jsem jenom snílek. Včera jsem kvetl z z mezikomisních diskusí. Od naproti "Teď mi Máňa říkala, že v Sedlicích mají asi deset procent účast.". Takže co my. No co, přece si to spočítáme. Honem, honem. Tak počítáme, sčítáme, násobíme a dělíme. Od naproti se hrdě ozve "Tak my máme patnáct procent". Načež naše strana kontruje "No tak to jste žabaři. My máme patnáct celých šedesát jedna." To se konalo ještě jednou večer s podobným výsledkem. Asi mám dělat hurá, něco si otevřít (asi okno), dát si dortíček. Nějak mi to hlava nebere, čím jsme se o to jako zasloužili. To choděj ven a tahaj sem lidi, nebo možná vařili předvolební guláš. Prostě nechápu.
Jsem po večeři (bramboráky) a blíží se desátá hodina. Pečetíme urny a dveře. Odcházíme domů.

Druhý den voleb

Dneska "jenom" od osmi do dvou. Největší legrace bude zase tradičně po druhý hodině. Ještě nebylo deset hodin a už se to tady hádá. V komisích i mezikomisně. To je ta krása a deviza toho, že jsou dvě v jedné místnosti. Už proběhlo sčítání a "...tak jste lepší pořád, ale už jenom o osm voličů..." To mě tedy zahřálo, já vedu. Pro mě to znamená akorát to, že máme o osm lidí víc na sčítání. Asi se na to kokám ze špatného úhlu. Jo, ale veduuuuuuuu, hurááááá. Blbost.
Hádka jedna. Umřel kandidát. Takže bude se počítat jeho hlas, nebo ne. Když dostane hlas bude platný atd. atd. Naše předsedkyně zavolala na statistiku a tam nám řekli jak postupovat. Sice se nám to nezdálo, ale ok, oni jsou nadřízený orgán, tak to neřeším. Já ne, my ne, ale jedna paní neustále ano. Naštěstí je to prudička odnaproti. Takže naladím její frekvenci a odfiltruji ji. A je klid a ticho. Ne ticho není, ale je z toho jenom nevýznamný šum. Super tohle umět.
Hádka dvě. Jen tak na začátek. Jak někdo může mít tak protivný a nasrávací hlas i když mluví normálně. No takže, jak se to bude počítat. Byly navrženy různé varianty. Náš problémák pořád pyskuje. My jsme to vždycky dělali takhle, ale ... Už několikrát nezapomněla podotknout, že ona na žádném školení nebyla. To už mám vypáleno v hlavě asi na furt.

Dokončení

Tak nastala ta chvíle, na kterou se celou dobu čeká. Počítání. Stoly se rozmístily, urny vysypaly a začalo to. Kontrola platnosti hlasů proběhla bez problémů a rychle. Potom dohady i s naší hlavní - nehlavní paní jak to budeme počítat. Takže se lístky rozdělily na tři hromádky podle možných variant. Jenom strana, strana a lidi, jenom lidi. Na mě nakonec připadla ta nejsložitější varianta - strana i lidi. Ono to bylo spíš nejzdlouhavější, ale ostatním (ty co udělali svoje nám chtěli pomoct) jsem to prostě nedokázal vysvětlit. No a potom jsme všichni počítali. Zaplať pánbůh za chytré mobily. Potom jsem to nacpal do počítače, vytisknul, všichni podepsali a hurá na město. Byl jsem překvapen, že nebyla žádná fronta jako na minulých volbách. Zeptal jsem se jestli jdeme pozdě a bylo mi řečeno, že jsme v první třetině. Příjemné zjištění. Odevzdali jsme výsldky statistice a ty nás za chvilku pustili, že je vše v pořádku. Tak hurá nazpátek a rozpustit komisi. Mezitím i odvezli vybavení volební místnosti, tak jsem ani nemuseli na nikoho čekat. Hotovo. Zas mám na nějaký ten rok pokoj.
Večer mi ta Tullamorka chutnala obzlášť dobře.

4 TET

Když něco vím týden dopředu, je to pro mě stejně pořád hurá akce. Tuhle skupinu asi každý zná. Je složená ze čtyř zpěváků. Zatím jsem je viděl jenom v televizi a slyšel jejich CD. Je to parádní hudba. Začátek byl zase adrenalinový. Pomalu týden jsem ležel a tak jsem trochu unavený. No vyrazili jsme na poslední chvíli a tak jsem řekl, že pojedeme autem, aby jsme tam byli dřív. No nebylo kde zaparkovat a tak než jsme našli místo, tak jsme tam byli asi stejně rychle jako autem. Do sálu jsme vstupovali s posledním zvoněním. Divadlo bylo hodně zaplněné. Byli jsme na variantě představení III b. Po několika písních jsme si všimli, že mají problém s výpadky mikrofonů, světel atd. Prostě problém s elektrikou. Pochopili jsme, že to není součást představení. Tak před půlkou představení pan Škorpík (podle toho co jsem odpozoroval, tak jejich vedoucí) prohlásil, že takhle to nejde, že to musí řešit. I tak to byla legrace. Povídal "Musíme si udělat 5 minutovou přestávku, která bude trvat 10 minut, takže se tady za čtvrt hodiny sejdeme." Potom už představení pokračovalo bez technických problémů. Nejslabším článkem, byl asi nejznámější člen pan Korn. Přišlo mi, že mu to občas ujelo. Písničky v jejich podání to bylo něco. Jejich verze písně od Nedvědů "Stánky" no, paráda. Nejmíň se mi líbila "Don´t Worry Be Happy". Možná proto, že originál mám moc rád, tak jsem asi moc srovnával. Na konci byl standing ovation (snad je to dobře), prostě česky potlesk ve stoje. Největší pecka byl přídavek, který začínal tak, že to vypadalo jako nejhorší píseň. Byla to písnička z pohádky. Zpíval jí tam Jiří Korn a začínala jako v té pohádce. Je to píseň kde se zpívá "...svítí, svítí slunce nad hlavou, svítí a svět se zelená..." Po chvílí zastavili zpěv a změnila se hudba a začali rapovat. Škorpík a Kollár šli blíž a dělali k tomu i ty správné pohyby. No to už jsem pomalu slzel smíchy.
Jsem rád, že jsem se nechal přemluvit. I ty technické problémy ozvláštnily představení a pro mě mu neuškodily.

Kačina

Tak jsem konečně poprvé navštívil zámek Kačina. Poprvé v životě, docela ostuda vzhledem k věku. Byla sobota a byl jsem vytažen na výlet. Nejlepší bývají nečekané nápady, neplánované výlety atd. Bylo krásně a my měli domluvenou schůzku s paní, která tam provádí.Dojeli jsme na místo a zaparkovali na polním parkovišti. Prošli jsme bránou a po písčité cestě jsme šli k zámku. Byl nádherně nasvícený odpoledním sluncem. Sedli jsme si do stínu ke vchodu a začali shánět naši známou. Po chvíli manželka zjistila, ž je právě na prohlídce. Tak sedíme, čekáme a koukáme. Zleva se valí zástup návštěvníků. Přijeli asi autobusy z vesnice, protože mi to přišlo jako když v seriálu chalupáři vyrazila vesnice do Prahy. Někteří z těch co kolem nás procházeli vypadali jako když to jsou jejich kroky poslední. Od jejich vedoucí se po chvíli ozývalo "Holkýýýý, kde jstééééé. Už máááámeeeeee jííííít." Někdy v minulosti možná milé, teď uširvoucí volání. Zámek je za chvíli naštěstí pohltil ve svých útrobách a byl klid. S dcerou jsme se rozhodli, že se půjdeme projít okolo. Když jsme už chtěli jít, tak okolo nás prošli dva chlapci v bílých, dobře padnoucích oblecích. Šli zrovna ze svého obřadu. Jeden se na mě podíval a usmál se. Měl jsem jasno. Já je totiž prostě přitahuju. Sloupy, dveře atd. jsou krásný, ale zahrada ta je nádherná a to jsem byl jenom na kraji. Za hlavní budovou ležela kabelka, kytka a igelitka. Asi si to tam zapomněla nějaká svatebčanka. O kus dál byl vjezd pod zámek. Při prohlídce nám bylo řečeno, že tam byli ustájené koně a příští rok, by to mělo být opravené a otevřené.
Prohlídka začala v knihovně.Budu se opakovat, ale moc krásný prostor. Druhá místnost je kulatá a obě jsou vysoké. Kulatá místnost má ve středu kruh o průměru maximálně půl metru a přímo nad ním je skleněný kruhový strop. Od průvodkyně jsme se dozvěděli, že tím středem má procházet silná pozitivní energie. Kdo si tam stoupne, tak má promluvit a uslyší svůj hlas jinak.Postupně to zkoušeli a uznale pokyvovali, jak to funguje. Já jsem si tam stoupnul a někdo si mi sednul na ramena a tlačil mě k zemi. Prej pozitivní energie. Nebo jí mám tak málo, že je toho do mě potřeba nahustit hodně a rychle. Zkusím to znovu a začne se mi motat hlava. Není mi to, stejně jako dceři, moc příjemné ale musím to pořád zkoušet. Jako když někomu řeknete "To pálí, nesahej na to" a on to pořád zkouší. Věřím, že jsem citlivý na tyto energie, ale takovouhle sílu jsem ještě necítil. Zkoušel jsem chvíli pátrat po internetu, ale o energii v knihovně na Kačině jsem nic nenašel. Prohlídka pokračovala velmi zajímavým výkladem paní průvodkyně o zámku. Byla ale docela rychlá, protože je málo času na hodně prostoru. Viděli jsme i kapli, kde se konají svatby. Natáčela se tam reklama na Captain Jack, kde chlapík platí zlatým zubem. Už jsem ji jednou viděl a protože jsem věděl na co se mám soustředit, tak jsem to poznal. Největší místností je taneční sál o kterém vám řeknou jednu zajímavost, o které se člověk vlastně ani nemusí dozvědět. Visí tam lustr, který váží asi 480 Kg. Visí uprostřed, takže pod ním projde pomalu každý. No a když pod ním projde celá výprava, tak paní průvodkyně oznámí, že se k tomu lustru váže legenda. A to o tom, že kdo byl, nebo je nevěrný, tak na toho ten lustr spadne. Asi se průvodci dobře baví, ale až to na někoho spadne, nebo to někoho klepne z toho, že to na něj mohlo spadnout, tak je to přejde.
Prohlídka končí skleníkem. Je v něm spousta kytek a krásné orchideje (ty já totiž poznám). Ještě tam měly být strašilky, ale ty jsem neviděl. Po projití skleníku následuje zahrádka s bylinkami. Jestli si to pamatuju, tak jich má být 400. Tím skončila moc pěkná a zajímavá prohlídka.