Dotace na žárovky do blinkrů

Jak se dřív stmívá, tak si toho asi víc všímám, nebo se to častěji stává. Řidiči prostě málo používají blinkry. Myslím tím samozřejmě v situacích, v kterých se používat mají. Při používání výstražných blinkrů je to zas naopak. Ty se používají zas na to, když je potřeba:

Farming simulátor 2015

Několik let jsem na naši srazech sledoval kamaráda, jak hraje tuhle hru. Hlavu jsem si mohl ukroutit, protože jsem nemohl pochopit, jak někdo může hrát takovouhle hru. Ne, že bych hry nehrál. Já hraním a létáním s RC modelama relaxuju, ale tahle byla mimo moje chápání.
Minulý týden mi další oznámil, že zkouší hrát tuhle hru a že je to "...docela dobrý..." Tak jsem si řekl, že bych ji mohl tedy i já vyzkoušet. A já blbec jsem to udělal.
No a proč jsem se k tomu stavěl tak odmítavě? Protože jsem si říkal: "Jak asi může být zábavné jezdit s traktorem po poli." Neumím to vysvětlit, ale je to sakra hodně zábavné. Hraju to zatím něco přes týden a baví to stále. Už jsem si na tom asi našel to co mě baví. Je to pro mě taková "tycoon" hra. Hrál jsem kdysi hodně Transport tycoon, potom Theme  Hospital, pak Theme park atd. Jestli někdo hrál, tak to spíš pochopí. Tohle je taky takový "tycoon" jen s tím rozdílem, že se člověk stará o farmu, ale hlavně si do každýho stroje můžete vlízt a můžete ho ovládat.
Zatím jen tak nakukuju co to umí. Příklad. Občas přijde zpráva, že někdo nabízí vyšší výkupní ceny. Tyto nabídky jsou časově omezené. A to na např. na 12 hodin, které ve hře (podle nastavení) uběhnou hodně rychle. Takže rychle sednu do traktoru, připojím vlečku, naložím požadovanou komoditu a jedu to prodat.
Blázen, já vím. Já, který se nerad hrabe v hlíně, tak budu jezdit s hnojem. Paradox, co?!
Zatím mám tři pole, které jsem dostal do začátku a základní výbavu. Jo a taky jsem začal dělat do včel. Koupil jsem si jeden včelín, což byla možná blbost, ale hledáním slepých uliček se dostanu dál. Naposledy jsem si za všechny prachy koupil postřikovač. Že prý potom budu mít větší výnosy. No jsem zvědavý. Ono se totiž říká: "Čím hloupější sedlák, tím větší brambory." Jestli je to totiž pravda, tak jsem nadprůměrně inteligentní a jdu se kouknout po přihlášce do Menzy. Tím samozřejmě nemyslím vysokoškolskou jídelnu. Mě se totiž např. povedlo to, že jsem osil pole a nevyrostl tam ani krtinec. Jsem prostě rozený zemědělec.
Zatím sázím ječmen a pšenici. Na nic jiného nemám stroje. Už si na práci najímám pracovníky, ale při mém obratu je to zatím citelná díra do rozpočtu, ale sám bych to asi neuřídil. Jako další mám v plánu to, že bych se vrhnul na dřevařství. Prý to hodně vynáší. Zatím na to nemám ani jeden stroj. Mám akorát na motorovou pilu, ale ta by mi byla k ničemu. Nemám to čím odvézt atd.
Je to ale drahá sranda a protože zatím moc kapitálu vytvořit neumím, tak to bude chvíli trvat.
Další akce je už na spadnutí. V příštím týdnu je v plánu založení 1. JZD 312. Zakládající členové jsou:

• Předseda Steev
• Místopředseda LukyKH
• a já jako živočichář

Stanovy jsou sepsané a na ustanovující schůzi bude stvrzena našimi podpisy. Potom nás už čekají jenom pot a slzy. Takže již brzy budete moci ochutnat výrobky z našeho JZD, které jsou zaručeně BIO. Také Vám přivezeme štěpku, seno, pšenici, ječmen atd.

Místo zločinu Plzeň - 2.díl

První díl jsem neviděl, "podařilo" se mi vidět jenom druhý. Takže hodnotím šestidílný seriál podle jednoho zhlédnutého dílu. Jo není to fér. Ale víc dílů asi stejně neuvidím, nemám na to sílu.

Co mě to sakra napadlo hodnotit seriál. Asi jsem dneska neměl správnou náladu či co. Dneska jsem měl pocit asi jako velmi známá Mirka Spáčilová. Co to jako sakra mělo být.

Herci tam jsou dobří. Nebo jinak, já je mám rád. Ale ty výkony? Herci vedlejších rolí byli uvěřitelnější, plastičtější. Hrál tam např. i Václav Veselý (kutnohoráci znají) a ten byl také lepší než mě známí herci.

Nevím co se panu Hřebejkovi stalo, že vytvořil toto. Měl jsem pocit, že tam herci jen tak chodí, v ruce mají papír, z kterého čtou svojí roli a postupně si ten papír předávají. Akorát že ten papír není vidět. 

Příklad. Dvě herečky šly vedle sebe. Policistka a studentka. Šly vedle sebe a vedly dialog. Ale - nevím jak to popsat, byly to pro mě dva monology, které na sebe náhodou navazovaly. Každá byla ve svojí bublině. Žádné emoce - nic. Nejsem herec, ale takhle si představuju první čtené zkoušky. Čtou se jenom texty a emoce a reakce na sebe tam nejsou. 

No prostě děs. Výběr herců dobrý, ale asi nebyl čas si to pořádně nazkoušet. Prostě to nechápu. Nejspíš mě Česká televize svoji tvorbou moc namlsala. Tohle se třeba k Labyrintu ani nepřiblížilo.

No stačilo. Jenom na závěr opakuju, hodnotím to po zhlédnutí jednoho dílu (druhého) a pro mě asi posledního.

Příště snad u něčeho pozitivnějšího a veselejšího.

Noční orientační závod

Poznej noční Kutnou Horu

Úvod

V pátek jsem se zúčastnil svého druhého orientačního závodu. První byl v létě a byl to závod jednotlivců. Včera to byl závod dvojic.Další změna byla v tom, že to byl noční městský běh. Perfektní na tom bylo to, že se to konalo v Kutné Hoře, takže jsem doporučenou buzolu ani nepotřeboval. No není to zas tak úplně pravda, protože díky její absenci jsme měli jednu odpověď špatně.

Takže jednalo se o nultý ročník orientačního běhu, který byl pořádaný v rámci oslav dvacátého výročí Kutné Hory v UNESCO. Když jsme byli dotázáni jestli se chceme zúčastnit, tak jsem byl hned pro. Protože první orienťák byl prostě super. Juhú, jedééém. No ale jak se blížil termín startu, tak mě ta radost přecházela. Týden předtím jsme si to odleželi a naplánované tréninky jsme nějak vynechali. Moje příprava vypadala asi takto. Do práce (většinou) pěšky. Tam potom sedím. Pak pěšky (většinou) domu. Přijdu domu - sedím. Tolik k mému tréninku.

Před startem

Nastal den závodu - pátek. Předpověď nezklamala - pršelo. No spíš to venku vypadalo jak říkal děda Komárek. Takže jsem přišel po práci domů a hledal co si vezmu na sebe. Venku už vedro zrovna není a ještě k tomu ten déšť. No co, aspoň to bude zajímavější. Našel svoji jedinou pláštěnku. Je to pláštěnka na kolo a je to pončo. Bude to její první použití. Zkusil jsem si ji a budu zajímavá postavička - modrý batman. Jako další věc, která měla být s sebou, je čelovka. Našel jsem dvě a ani jedna nefungovala, ale naštěstí najít baterky a zprovoznit je bylo otázkou chvilky. Venku už na nás čekal odvoz. 

Venku stále  pěkně pršelo. Dojeli jsme na místo startu, který byl v Městských sadech. Už tam bylo docela dost lidí. Došli jsme k prezentaci a tam jsme dostali tašku s upomínkovými předměty, kartičku na zapisování odpovědí a koláček. Sedli jsme si na lavičku, která byla ve velkém stanu a čekali na začátek závodu.

Před sedmou hodinou vydal vedoucí závodu pokyn k přemístění na start. Takže pláštěnku na sebe a vyrazit do deště. Myslel jsem si, že čelovku nebudeme potřebovat, ale po pár metrech jsem změnil názor. Bylo vidět slušně řečeno, prdlajz. Čelovku jsme si umístili do pracovní polohy, tedy na čelo, a pokračovali na start. Stejně jsem pár kalužema prošel.

Na startu nám byly rozdány mapy a k nim pokyny. Tento závod nebyl klasický orienťák s "lampiónkama", protože městské prostředí to neumožňovalo. Tedy my jsme tři našli, ale většina byla formou otázek: "Najdi letopočet; napiš třetí slovo; jaké zvíře je na budově atd.".

Závod

Byl vydán povel start a světlušky se začaly orientovat v mapě a vybírat trasu. Mapa a pokyny byly v igelitu, ale kartička na zapisování ne. Kartičku jsem si vzal já, protože se mi lehce schovávala po pončem lehce. První kontrola byla hned u místa kde jsme se registrovali. Toto místo bylo zároveň cílem. Otázka byla "Jaké zvíře je na domě". Byl to páv. Vyrazili jsme dál. Na mostku přes pách (Vrchlice) jsme měli převést letopočet zapsaný římskými číslicemi na čísla arabská. To bylo lehké. 

V této části závodu jsme se pohybovali ve skupince. Přemístili jsme se pod železniční most. První těžší otázka. Nejvyšší zatížení mostu bylo uvedeno v metrických centech a měli jsme to převést na tuny. Nechali jsme si odpověď na později. Pak jsem na to zapomněl a odpověď jsme nenapsali. Mínus jeden bod.

Kousek jsme se vrátili a vyrazili na "královskou", kde jsme předběhli handicapované spoluběžce. Oni tedy měli handicap naštěstí omezený (časově), ne vrozený. Jeden byl po antibiotikách a druhý byl šikovný a dva dny před závodem se mu podařilo pustit si na palec desku. Takže vlastně klobouk dolů, že se vůbec zúčastnili. Jenom prozradím, že čas měli bezkonkurenčně nejlepší.

Na "královské" byli tři kontroly. Schody spočítala Kačka a další dvě byly lampiony s kleštičkama. Terén byl super. Něco tam dělají, takže tam byly kaluže, blátíčko atd. Díky tomu, že jsem letos začal trochu po městě lovit "kešky" se v něm lépe vyznám. To se ukázalo hned za chvíli.

Seběhli jsme pod  park a tam jsem studoval další trasu. Mrknu do mapy a mám jasno. Běžíme. Říkám: "Tady odbočit a hledat značku na zdi." Otázka zněla: "Jakou barvu má turistická značka umístěná na kamenné zdi." Čelovkama propátráváme každý centimetr zdi a nic nenacházíme. Lokací místa jsem si jistý. Po pár minutách mě jistota opouští a rychlým pohledem do mapy zjišťuji, že jsme o uličku vedle. Tolik k mému orientačnímu smyslu.
Přeběhli jsme na správnou cestu a po pár sekundách zapsali správnou odpověď. Pokračovali jsme k Jezuitské koleji a cestou opět potkali již zmíněnou dvojici. Další zastávka byla u padlého vojína. Najít jméno architekta a snad sochaře, už nevím. Přiběhli jsme na místo a tam byl kameraman a natáčel nás. Kouknul jsem na památník a z boku viděl nápis se jménem. Tak jsem ho nadiktoval a mazali jsme pryč. Oba nás ten kameraman znervózňoval. Jak jsme potom zjistili, tak odpověď byla chybná. Z textu nebylo úplně jasné jestli se jedná o jednu osobu nebo dvě a tak jsem dál nepátral. No už vím, že Cingoš z Plzně nebyl ani jeden z nich. Před jezuitskou kolejí jsme byli opět fotografováni. Pokračovali jsme do města do kostela Jana Nepomuckého.Cestou jsme střídavě děsili a bavili turisty a obyvatele, podle toho jestli jsme je překvapili za rohem, nebo viděli naše čelovky z dálky. Ve spolkovém domě jsme za správnou odpověď dostali od barokní dámy dvě mince. Pak jsme proběhli ještě vršek České ulice a namířili si to k cíli.

 
Cesta vedla přes dům s jelenem. Otázka byla: "Kolikaterák to podle myslivecké terminologie je?" Na obou parožích měl čtyři výrostky a tak jsme měli dvě varianty - osmerák, nebo čtverák. Oboje nám přišlo stejně blbý, ale protože jsme vtipní, tak jsme dali jako odpověď - čtverák. Poznámka na okraj, je to špatná odpověď, správně je a).
Doběhli jsme do cíle a nahlásil nám, že jsme přiběhli o třicet sekund po limitu, tudíž jeden bod dolů, neboli jedna správná odpověď se škrtá. Kouknul jsem se na něj a zeptal jsem se jestli to myslí vážně. A myslel. Musíme se k tomu tedy příště postavit zodpovědněji.
Bylo oznámeno, že vyhlášení výsledků bude do půl hodiny. Šli jsme se ohřát do blízkého penzionu. Za chvíli přišel kulatý kameraman a zeptal se jestli bysme někdo nechtěl dát rozhovor. Nikdo nechtěl, ale přemluvili jsme švagrovou. Vyhrožovala mu, že: "...ja su z Moravy a nebudete mi rozumět...", ale nedal se obměkčit a tak nakonec s doprovodem odešla stát se mediálně známou.
Když se vraceli, tak jsme je obrátili a šli na vyhlášení. Jako první vyhlásili nejmladšího účastníka. Potom vyhlásili účastníky, kteří přijeli z největší dálky. A to byl bratr a jeho žena. Takže druhý zářez, rozhovor a cena. Potom vyhlašovali závodníky, kategorie kutnohorák. Třetí místo získává - potlesk, druhé místo získává - brácha se ženou. Koukali jsme jak blázni. Vyhlásili tedy bráchu a moji ženu, ne jeho, protože byli takto původně přihlášeni, ale na poslední chvíli se to změnilo. Ve výsledcích je to už dobře.
Ale zklamal, protože kdyby byl první, tak bysme obklíčili celé startovní pole. Lukáš s Verčou byli poslední (víme ale proč) a já s Kačkou jsme byli v druhé polovině startovního pole.
Byl to opět super závod a doufám, že se z toho stane tradice, protože bych se rád příští rok opět zúčastnil.

Výsledky

312 GTCup - Brno

Trénink jsem měl stejný jako minule. Žádný. Ale pár výmluv bych měl:

• noční orientační běh po Kutné Hoře
• oslava narozenin
• návštěva
• a návštěva

K volantu jsem se dostal asi deset minut před začátkem kvalifikace.

Kvalifikace

V Brně pršelo a teplota byla snad 31 °C což mě překvapilo. Ne tedy ten déšť, ale ta teplota. Pod jedním videem na youtube jsem si našel nastavení pro moje BMW a pro Brněnský okruh. Nastavil jsem to a vyrazil na trať. Zadní část mého vozu ale nechtěla být zadní částí a každou chvíli se hrnula kupředu. A to bylo na nových gumách. Co by se dělo s autem na sjetých si ani nepředstavuju. Zeptal jsem se na radu svého bývalého stájového kolegy. Proč bývalého vysvětlím později. Jeho rada zněla: "...neměl jsem čas, jedu na default..." Ok. Dávám defaultní nastavení a vyrážím. Jo vlastně ještě to vysvětlení.

Bývalý není proto, protože bysme se pohádali a rozešli se ve zlém nebo něco takového. Jury (čti žiry) a pořadatel šampionátu se tak rozhodli. A to na základě faktu, že před zahájením šampionátu byly utvořeny pouze dva týmy a ostatní jezdci byli samostatně. Takže vytvořené týmy byly rozpuštěny a všichni jedou pouze jako jednotlivci. Takže je pořadí jednotlivců a pohár konstruktérů.

Tak jsem vyrazil na trať a auto oproti předešlému nastavení sedělo jak přibité. Po pár kolech jsem měl pořád poslední čas, ale zlepšoval jsem se. Možná to bylo také tím, že se mi Brněnský okruh hrozně líbil. Příjemná trať.

Během kvalifikace měl Cherry technické potíže s hardwarem. Po ukončení kvalifikace se něco přihodilo i HAMYmu a tak se odpojil. Jelikož ale byla již kvalifikace ukončena, tak se k nám nemohl připojit. Prostě je to tak udělané. Tak jsme se usnesli, že se závod pustí znovu a objedeme kolo ve vláčku a cílovou pásku přejedeme v pořadí, které jsme měli v kvalifikaci. Jinak to udělat nešlo. Pro mě to byla příjemná změna a HAMY říkal, že jsme mu udělali radost.

Při novém spuštění se zapomnělo dát heslo a tak se nám tam nacpali dva cizinci, s kterýma si asi nikdo nechtěl hrát. Cherry jim s klidem, jemu vlastním (úplně jsem ho viděl jak sedí v lotosovém květu a klid a moudrost z něj přímo sálá), vysvětlil, že my si s nima taky hrát nechceme. Ještě, že nemohli slyšet to, co jim říkal.

Jak jsem tak spořádaně stáli před cílovou páskou, tak jeden z citinců přilítnul a sejmul RTL. Auto měl poškozené, ale kvalifikační kolo se mu objet podařilo .

Závod

Start. Za auty se zvedl oblak vodní tříště a my jsme vyrazili. Po pár zatáčkách Cherry hlásil , že mu auto vůbec nedrží na silnici. Rozpálený do ruda chrlil jedno šťavnaté slovo za druhým, úplný budhista. Schytali to tvůrci hry, mechanici i celé národy. Po zajetí do boxů zjistil, že má obuté slicky, které tedy nejsou moc vhodné do deště. Aspoň vím, kde jsou ty mechanici, které jsem po minulém závodě vyhodil. Jsou v boxech u Cherryho. Mě to ty ho.ada a kre.éni udělali přesně stejně.  No, takže Cherry měl po závodě.

Startovní pole se kouskovalo, ale já měl za sebou RTL a před sebou Lazyho. Nevím jestli jsem blbě přejel čáru při té nové kvalifikaci a startoval jsem z předposledního místa, nebo jsem lépe odstartoval.

Chvíli se mi dařilo dýchat Lazymu na záda a poprvé jsem si závod užíval. Pak se mi postupně vzdaloval a RTL se blížil. Po nějaké době jsem udělal chybu a byl jsem předjetý. Pak jsem se za ním držel a měl jsem i možnost několikrát zaútočit a pokusit se ho předjet. Aspoň mi to tak přišlo. Jelikož jsem ale jezdil vždy sám, tak jsem byl nastalou situací překvapený a radši jsem pokaždé přibrzdil. Nechtěl jsem ho sestřelit z tratě. Ke konci závodu mi už začali nadávat z boxů, jelikož se moje časy pořád zhoršovaly. Co by chtěli. Ukazatel stavu pneumatik se neustále snižoval. Potom RTL mi zmizel v dáli, protože jsem si po jedné zatáčce udělal výlet do oranice. To jsem měl za to, že jsem koukal víc na mapu, jestli už mě nedojíždí čelo závodu, než na trať před sebou. Touhle dobou mě totiž po předchozích zkušenostech, měli předjíždět aspoň podruhé.

Ukazatel levé přední pneumatiky byl na nule a z pravé toho moc nezbývalo. Jelo se mi ale dobře, protože mě baví jezdit rallye o hodně víc než tento druh závodů a v této fázi závodu jsem neustále vyrovnával smyk.

Čelo závodu mě ale přece jen předjelo. Ovšem stalo se to až dvě kola před cílem. Pro mě velký úspěch. Bylo to tím, že jsem za celý závod neudělal výraznější botu a také tím, že trať byla delší než minule.Předjela mě jenom vedoucí čtveřice a ne několikrát celé startovní pole jako minule.

Skončil jsem na krásném sedmém místě se ziskem šesti bodů. Minule jsem měl bod pouze jeden. Za mnou skončil RTL a Cherry. Cherry měl výše zmíněné problémy s pneumatikama. Co se stalo RTL nevím.

Příště se jede v Dubai a tak tam asi pršet nebude.

Výsledky

1. Ofce
2. Steev
3. Hamy
4. Bubak
5. CharleeSkywalker
6. Lazy
7. Forrest
8. RTL
9. Cherry (dnf)

312 GTCup - Barcelona

Tak nám začal druhý ročník závodů paní Müllerová. A kdy? No v pondělí paní Müllerová, v pondělí.

Úvod

Úplně jsem na to zapomněl, takže příprava byla opět minimální. Stihnul jsem si objet asi jenom pět kol, ale aspoň něco jsem zjistil. Bude to sranda. Trať je pěkně náročná. No i když to je pro mě jakákoliv. A přestávám se tomu i divit. Vždyť pořád slyším "řídíš jak řidič slečny Daisy".
Hra má snad už za sebou ty největší dětské nemoci a tak jsem se těšil. Všimnul jsem si novinky a to takové, že když si nastavuju palivo, tak mi to hned ukazuje na kolik kol to vydrží. Otázkou je, nakolik se tomu dá věřit. Já tomu věřil, ale díky událostem to bylo vlastně jedno. Bohužel.
Nastavení počasí je realistické, tzn. mělo by být ve hře počasí stejné jako je v danou hodinu na dané trati. Takže jsem se dozvěděl, že v pondělí v osm hodin ráno na okruhu v Barceloně lehce pršelo a bylo 33°C. Pneumatiky jsem měl nastavené tak, ať mi je dávají podle počasí, takže jsem dostal gumy do mokra.

Kvalifikace

Vyrazil jsem na trať a snažil se ji za těch pár desítek minut naučit. Je to samozřejmě nesmysl v tak krátkém čase, ale zkusil jsem to. Hned vám ale musím říct toto - nejde to. Aspoň mě ne. Nemám pořádně zažité základy závodního ježdění, ale na Xboxu dokážu jednoho porazit. Modří vědí. 

Takže jsem kroužil a lehce jsem se zlepšovat. Bylo nás deset a k devátému jsem se dokázal přiblížit na jednu sekundu. Kdybych to takhle dokázal v závodě, tak bych sice skončil poslední, ale do minuty za předposledním. Nepovedlo se.
Efekty vody se mi líbily, hlavně ta stříkající voda za autama. Po nějaké době jsem si všiml další novinky. Ukazatele pneumatik ve hře předtím taky byly, ale ukazovaly pouze barvou jejich teplotu. Teď mi začaly seshora ubývat, jak se opotřebovávaly. 

Závod

Pořád prší. "Green, green, green." Odstartovat se mi povedlo. Byl jsem na dráze vlevo. Rozjel jsem se a přede mnou stálo nehybné auto. Strhnul jsem to vpravo a tam, díky mému úžasnému času z kvalifikace, už nikdo naštěstí nebyl. Pár kol jsem měl soupeře na dohled, ale postupně se mi vzdalovali. Postupně mi ubýval ukazatel pneumatik a začal jsem mít strach že mi bouchne guma. Nevím jestli to mají tak udělané, ale nechtěl jsem nic riskovat. Ok, vyzkouším boxy, protože horší než poslední být nemůžu. Zajedu tam a oni mi doplnili palivo a vyměnili pneumatiky. Jak mi za chvilku došlo, tak bohužel vyměnili.

Vyjel jsem na trať, šlápnul na plyn a málem jsem si rozbil hubu. Bylo to jak kdyby teplota spadla pod nulu. Jak na ledě. Obklouzal jsem si kolo, obouchal trochu auto a jel znovu do boxu. Bylo úplně po závodě. Prostě katastrofa. Kluci mi děkovali, jak jim hezky uhýbám až do oranice. Netušili ovšem, že mám problém jet aspoň správným směrem o závodění nemohla být řeč.

Po zajetí do boxu jsem zjistil, co se stalo. Ty paka mi tam dali slicky. Chybička se vloudila. Nezkontroloval jsem si nastavení boxů, ale vím, že to už aspoň doopravdy funguje.

Potom jsem si ještě obkroužil pár kol a v cílové rovince jsem byl ještě jednou předjetý. Za svůj osobní úspěch považuji pouze to, že jsem dokázal závod dojet a nefláknul jsem s tím.Dokonce ani volant jsem nezahodila a ani pedály nerozšlapal. No hotový budhista. Podle pravidel totiž stačí objet jedno kolo, abych získal body. Tedy ještě to má podmínku abych se neodpojil, ale s tím nemám problém. Někdo tedy ano, modří opět vědí, ale já ne.
 Týmový kolega (Steev) závod vyhrál a tak jsme úspěšně obklíčili celé startovní pole. Příště se jede v Brně, tak snad získám více bodů. Už se těším. Nazdááár.

Balík do ruky

Dnes jenom krátce. Snad.

Tak jsem se konečně odhodlal a pořídil si novou kameru. Moje stará s rozlišením maximálně 720 je již překonána. Ony dnešní kamery se stejným rozlišením možná ukazují lépe, ale já jsem byl rozhodnut. Pořídím si kameru Mobius. Moje hlavní využití je na natáčení RC modelů a také filmování z jejich paluby. No a pro tento účel má Mobius skvělý tvar, lepší než třeba GoPro.Ale hlavním důvodem pro mě byla cena, protože ta je oproti GoPro úplně jinde. Je nižší a to o dost.
No ale toto není článek o kameře ale o poště. Předem upozorňuji, že kopu do něčeho o čem jsem si nic nepřečetl a očekával jsem službu pouze podle názvu a prostě podle toho jak to na mě působilo.
Na Rcmánii jsem v sekci prodej objevil kameru Mobius a dokonce i s objektivem "typ A" tj. s tím který jsem chtěl. S majitelem jsme si vyměnili pár zpráv a já jsem se

Jakoby epidemie

Jakoby

Ne tedy, že by se na Česko řítila jakoby epidemie, ale už delší dobu je tu epidemie slova "jakoby". Všímám si toho už nějakou dobu a určitě nejsem sám. Hlavně ta "mladší" generace to dost používá. I moji dceru to postihlo, ale již je doufám vyléčená. Terapii vedl její děda. Když řekla to slovo, tak hned padla otázka: "Tak jakoby, nebo doopravdy." A zafungovalo to. Vydal bych na to slovo embargo, jako se to povedlo se jménem Voldemort. Akorát nevím jak se takový zákaz vyhlásí.
Je to taková strašná nákaza, že čekám, až to uslyším z televize. Možná se to tam už používá, ale já ji moc nesleduji, tak jsem to možná přeslechl.
Nápad, že něco sepíšu jsem dostal v momentě, když mě v práci navštívil asi samotný guru a propagátor tohoto slova. Ona to tedy byla žena, ale nevím jestli guru má

Odpoledne plné záletů

Teď koukám, že to vypadá jako zavádějící bulvární nadpis. Tak to radši hned upřesním. Jedná se o zálety RC letadel, neboli první let.
První října tedy nastalo to správné počasí a tak jsme se na "naší" nové domovské ploše u Potěh sešli. Až na jednoho jsme byli v plné sestavě. Na pořadu dne byl zálet těchto letadel:

1. Můj F4U Corsair od HobbyKingu. Neplést si s Corsairem od Durafly. Ten můj od HK prodělal u Rimra dlouhou kůru, aby mohl létat.
2. Akrobat MXS od Extremeflight. Majitel Bravo.
3. AT-6 Texan od HobbyKingu. Majitel Pomi.
4. F6F Hellcat od FMS a znovuzálet Easyglidera od Multiplexu. Majitel Steev.

V Texanu byl již od prodejce zamontován zvukový modul. Do Hellcata si ho Steev zabudoval sám. Zvuk je to úžasný a dává létání úplně jiný rozměr. 

Bravo si sestavil elektroakrobata MXS. Jeho půlkilová šestičlánková baterie v něm vzbuzovala respekt a tak její uchycení několikrát kontroloval. Letadlo dal na dráhu, rozjel se a odstartoval jak po kolejích. Nádherně mu to létá a je vidět, že už s akrobatem létal. Létal klidně, zkoušel různé manévry, ale nedělal s ním žádné divočiny. Po získání jistoty si dal přiblížení na přistání, pak ještě jedno a potom šel na to naostro. Přistání hladké jako start a létání. Krásné a hodné letadlo.

Já jsem se před startem Corsaira "rozlétával" s mým mazlíkem Swiftem. Dlouhou dobu jsem si myslel, že mám nastavené Expa na 40, ale zjistil jsem, že létám na 40 váhy. Což je strašný rozdíl. Takže jsem si nastavil Expa na 60 a váhu na 100 a šel se učit znovu létat. No mazec to tedy byl, ale ustál jsem to. Pak jsem vypnul i gyro, abych se co nejvíce připravil na Corsaira. Delta je na naučení skvělá, na tom trvám, ale při přechodu na něco co vypadá jako letadlo má pár nevýhod. Nemá trup a hlavně nemá směrovku. No a ta je při vzletu docela potřeba. Corsair má i zatahovací podvozek, ale ten se zatáhnout nemusí, ale je to další páčka. Start byl velmi adrenalinový, ale "upáčkoval" jsem to. Jenom jsem málem potřeboval náhradní prádlo. Po vzletu jsem se snažil vystoupat, abych měl čas a výšku na seznámení s letadlem. No málem jsem to ihned zaparkoval pěkně z výšky do lesa. Hezky jsem to ve vývrtce vrtal dolů, ale vybral jsem to. Ještě že jsem neměl třeba holtr na srdce, to by byly hodnoty. Už se i stmívalo a tak tmavý Corsair nebyl moc vidět. Konečně mě taky napadlo přepnout ze startovacího do letového režimu a letadlo se hned uklidnilo. To jsem si všechny postupy samozřejmě zkoušel před startem, ale nejsem chobotnice a strach udělal taky své. S letovým projevem jsem nebyl moc spokojený. Přišlo mi že letadlo moc neovládám. Nastavené tři minuty motorového času se blížily ke svému závěru a tak jsem šel na přistání. A to se povedlo. No povedlo. V mezích možností ano. Sjel jsem z dráhy a překlopil letadlo na čumák. Bylo to už v malé rychlosti a tak nic se nestalo. Pěkně se mi ulevilo.

Steev vzal svého Easyglidera a šel na znovuzálet. Měl na něm totiž předtím ještě stejnosměrný motor s převodovkou, který byl nucen vyměnit za střídavý. Na vyvažovačce přidal závaží na zadek a šel na to. Start to byl raketový. Jak prohlásil "To se nedá srovnat." Krásně to letadlo létá. S novým pohonem není problém nastoupat a pak si plachtit. Relax. Po hladkém přistání přišel čas na Hellcat.

Nejdříve proběhla zkouška zvukového modulu. Jak jsem psal, to se prostě musí slyšet. Nejdříve proběhlo pojíždění po ploše. Po návratu do startovní pozice přidal plyn a jel. Zatáčelo mu to doleva, jako mě. Já jsem to na posledních pár centimetrech stihl zvednout, on bohužel ne. Zaklapla pravá podvozková noha. Doma při následné opravě systém uchycení vylepšil a nahradil kovovou součástkou. Pro mě je dobrá zpráva, že mám stejný systém, takže když tak vím kam jít na radu.

Po Hellcatovi následoval v krátkém čase Texan. Nejdříve proběhlo též pojíždění. Při něm byl odhalen problém s uchycením kabiny. Výrobce to udělal na magnet. Což si myslím není špatný nápad, já to tak mám na Swiftovi a jsem moc spokojený. Ale tady udělali soudruzi chybu a jeden magnet byl přetřený barvou a druhý přelepený páskou, takže byly daleko od sebe a moc nedržely. Po vyřešení a návratu na startovní pozici šel na to. Rozjezd a tentokrát letadlo točilo doprava. Před krajem dráhy to stihl zvednout, ale nastal náklon doprava a hned doleva, který byl následován hvězdou. O příčinách se vedou vášnivé diskuse v kuloárech. Výsledkem havárie byl uštípnutý list vrtule (vyměněn) a přetočená podvozková noha (opraveno).

Takže zálety dopadly tak půl na půl i když já měl dvakrát velkou kliku a štěstí.

Video z této akce je tady.

Teplo, řidiči a minisukně

Zrod nadpisu

Byl bolestivý. Zvláštní nadpis. Ten mi trval dneska dlouho. Nejdelší dobu a přitom se mi stále nelíbí. Ale je to už několikátá varianta, tak už to tak nechám. Pořád se mi nelíbí. Tenhle poslední je takový no bulvární. Ale není to vlastně jako v některých časopisech a "novinách", kde název vůbec nesouvisí s obsahem a má za účel pouze přitáhnout pozornost a je naprosto naschvál vytržen z kontextu. Kašlu na něj. Nechám ho tak.

Hlavní téma

Je teplo. Dlouhou dobu je teplo - je to vidět už na prvním odstavci. Pár dní se dá říct, že je vedro. Já

Natruc 2015

Něco úvodem

Festival se konal 01.08.2015 na Kmochově ostrově v Kolíně. Byl to náš první festival, což je vzhledem k věku docela smutné, ale napravili jsme to. Na Natruc jsme byli pozvaní - prostě to byl dárek. Počasí vyšlo absolutně parádně. Bylo pod mrakem, teplo, nefoukalo, nepršelo. Co víc si přát.
I když bylo vyprodáno, tak i na mě tam bylo lidí tak akorát. No - mohlo jich být méně, ale to by se líbilo akorát mě. Pořadatelům né.

312 GTCup - Hockenheim

Kvalifikace

Do dnešního závodu se přihlásilo 10 jezdců. Nastavení které jsem si na tento závod našel, jsem si podle našeho vrchního upravil a vyrazil na trať. Musím uznat, že to bylo mnohem lepší. Dostal jsem ještě z boxů pár rad a čas se ještě o dvě! sekundy zlepšil. Ani tak to na většinu startovního pole nestačilo. Do závodu jsem se ale poprvé chystal na pěkném předposledním místě. Vypadalo to, že budu mít šanci si opět zazávodit s Mavem. Ostatní jsou pro mě z jiné dimenze. Čas jim tam běží o pár sekund nějak jinak.

Závod

Stojím na startu, čekám na zelenou a - zaspím. Pozdní start byl ale tentokrát výhodou. Sice jsem startoval předposlední, ale byl jsem rád, že jsem se dopředu nenahrnul moc rychle. Vepředu se totiž něco semlelo. Viděl jsem jak jedno auto vylétlo do vzduchu a přistálo napravo. Najel jsem si tedy vlevo. Auto přede mnou prudce uhnulo a přede mnou se objevilo stojící auto. Objel jsem ho a vyrazil závodit. Bohužel se mi závodní pole zase vzdalovalo a ze závodu se pro mě opět stávala samostatná jízda. Pocit závodu jsem měl pouze díky společné frekvenci, na které jsem slyšel hlášení ostatních jezdců. Většinou bylo spíláno traťovým komisařům kvůli penalizacím, které dostávali za špatné průjezdy tratě. Podle toho co se neslo éterem, byly ty penalizace podle jezdců neoprávněné. Nevím. Já jsem taky jednu nebo dvě dostal, ale podle mě byly zcela oprávněné.

Za jednou zatáčkou jsem viděl mrak prachu a v něm byl Adrod. Hurá nejsem poslední. Ach jak já jsem pořád naivní. Stačilo pár okruhů a já měl pocit, že se mi zpomalilo auto. Nastala dilatace času jako např. v Rychle a zběsile. Až pohled na tachometr mě přesvědčil o tom, že stále jedu jak nejvíc to jde. Adrod se kolem mě totiž přehnal tak rychle až ve mě vyvolal výše zmíněné pocity. Darebák. Potom se mi podařilo předjet Maveho. Povedlo se mi to pouze díky jeho chybě, když vyjel z tratě. Potom jsem si ho udržoval za sebou ve stejné vzdálenosti. Po nějakém čase jsem si všiml, že jeho ztráta náhle narostla. Měl jsem na něj náskok již přes minutu. Po závodě jsem se dozvěděl, že mu před závodem špatně natankovali a on musel do boxů pro palivo. 

I když byla trať krátká, tak mě - pokud si to dobře pamatuji - předjeli "pouze" tři jezdci. Tím předjeli, myslím samozřejmě, že mě předjeli o kolo. Takže docela úspěch.

Závěr

V tomto závodě se mi povedlo nevyrobit žádnou větší chybu. A to ve výsledku znamenalo, že i přes moje nevalné časy jsem skončil na sedmém místě z desíti. Což je krásný výsledek. Druhý jezdec našeho týmu (Steev) skončil v kvalifikaci na druhém místě a závod vyhrál. V poháru jezdců je Steev na druhém místě a já na jedenáctém. V poháru konstruktérů patří našemu týmu druhé místo. Příště nás čeká Watkins Glen.

312 GTCup - Monza

Jak jsem psal minule tak toto byl první závod nové kategorie a to GT3. Náš tým vyměnil vůz Aston-Martin V8 Vantage. V této sezóně budeme používat BMW Z4 GT3.

Kvalifikace

Kvalifikace dopadla zase stejně. Byl jsem poslední. Nastavení jsem měl týmové. Na stejném autě, stejně nastaveném, jsem ale dosahoval úplně jiných časů než Steev. Bohužel časů horších. Tentokrát to byl rozdíl asi osmi!, osmi!! sekund na jedno kolo. Strašný rozdíl. Čas na kolo má 01:46 a já 01:55, nebo 01:56. Přitom to auto, na rozdíl od GT4, sedí na silnici jak přilepené. Na poslední chvíli přišel pokyn z boxu na výměnu pneumatik. Mechanici stihli přehodit doporučená Media za Softy, na kterých jsem trénoval a jezdil kvalifikaci. 

Závod

Stojím na startu poslední, ale aspoň to má tu výhodu, že do mě nikdo nevrazí. Za to já si můžu vybrat z celého závodního pole. Ve sluchátkách slyším "Green, green, green." a tak šlapu na plyn a řadím se na konec fronty před první šikanou (na obrázku 1, 2). Neprojíždím jí zrovna ideálně a soupeři mizí v dálce. Zase. Za chvíli ovšem získávám rytmus a časy se srovnávají. Po pár kolech začínám dosahovat lepších časů než v kvalifikaci a v tréninku. Volba jiného typu pneumatik mi opravdu pomohla. Děkuji technikovi Steevovi.

Když už je o něm zmínka. Myslím si že to bylo za úvodní šikanou. Po jejím projetí vidím před sebou vůz, který má problémy s udržením se na trati. Při přiblížení zjišťuji, že se jedná týmový stroj č. 19 - Steev. Z týmového rádia se dozvídám, že došlo ke kolizi a jeho vůz byl poškozen. Se smutkem ho předjíždím a doufám, že mechanici budou schopní rychlé opravy a on se opět vrátí na trať.

V druhé polovině závodu jsem se dostal na dohled závodníka Maveho. Vzdálenost mezi námi se pohybuje mezi dvěma a čtyřmi sekundami. Spíše se tedy udržovala mezera čtyřsekundová. Pro mě bylo ale důležité, že jsem ho neustále viděl. To je poprvé v šampionátu co jsem si, sice na dálku, zazávodil.

Po projetí úvodní šikany míjím auto, které stojí vlevo. Dozvídám se, že Trut udělal chybu a za chvíli ho mám 10 sekund za sebou. Já ovšem samou radostí kupím jednu chybu za druhou, takže asi po třech kolech už zase vidím jenom jeho brzdová světla. Chvilku. Propletl se mezi mnou a Mavem a šel si zazávodit se sobě rovnými.

Před koncem závodu mě dotahuje Steev a tak svého stájového kolegu pouštím před sebe, aby mohl pokračovat ve svém stíhacím závodě. Myslím si, že další událost se stala v předposledním kole a zase v šikaně na konci cílové rovinky. Po jejím průjezdu vidím jak Mave jede pomalu v levé části tratě. Z boxů dostávám do sluchátek informaci, že dostal penalizaci za špatné projetí šikany. Smůla pro něj, štěstí pro mě. Asi bych ho nedokázal předjet. Valím před něj a myslím pouze na to, abych neudělal chybu a předposlední místo jsem si udržel. Podaří se mi v posledních dvou kolech neudělat nějakou větší chybu a do cíle přijíždím na předposledním místě. Hurrááááááá. Je to smutné, ale z předposledního místa mám prostě radost.

Z boxů se dozvídám, že Steev nestihnul už nikoho předjet a tak končíme za sebou. Body jsme nějaké získali, ale Steev jistě očekával větší bodový zisk.

Závěr

Zase jsem netrénoval, tak jak jsem chtěl. Monza byla pro mě zatím nejlepší trať z hlediska toho, jak se mi na ní jezdilo a poprvé jsem si doopravdy užil závod. Děkuji Ti Mave.

Příští závod se jede v Hockenheimu. Jednou jsem si trať projel a zatím se mi vůbec nelíbí. Já vím, že z jednoho projetí se nemá dělat soud, ale Monzu jsem si po prvním průjezdu zamiloval. Tak soudím, že mě ten pocit asi nepřejde. Tato trať mi přijde o hodně techničtější a to není nic pro mě. Je tam o hodně víc míst na výrobu chyb. Budu se snažit jejich výrobu minimalizovat.

Tak nazdar, jdu trénovat.

Pokus o první vodní kešku

Jednalo se tedy o pokus odlovu ne o pokus vytvoření nové kešky. To jenom aby bylo hned na začátku jasno.
Klasika. Plánoval jsem si výlet po keškách už od rána. Přišel jsem domů, ale na kolo se mi fakt už nechtělo. Venku ale bylo lépe než doma a to 38°. Venku konečně méně tzn. pod třicet. Vedra prostě trápí a byt se vyvětrat nedá.
Takže Lukáš mě přemluvil a tak jsem se sbalil. Oproti předchozí výbavě jsem si přibalil ručník a plavky. U Kolína na Sandbergu jsou asi tři kešky. Já jsem se tam jako malej taky jezdil koupat, ale to jsme tomu ještě říkali písák. Teď už je to moderněji nazvané, nebo mě to v mládí někdo zatajil. Naším cílem byla jedna u břehu, která má být asi šest metrů od břehu v třímetrové hloubce.

FrSky Variometr

Nákup

V obchodě RC Studio jsem si koupil Variometr od firmy FrSky. Koupil jsem si variantu s normální přesností. Důvody jsem měl dva. První byl, že jeho cena byla pomalu poloviční oproti variantě s vysokou přesností a ten druhý byl, že na něj byla sleva. Sice "jenom" 50,- Kč, ale sleva to byla. Rozdíl mezi normální a vysokou přesností je překvapivě v přesnosti, že. Normální měří s přesností 1m a ten s vysokou přesností na 0,1m. Takže ten rozdíl v ceně je určitě opodstatněný. No pro moje účely bude určitě stačit.

Je to můj první telemetrický senzor. Uvažoval jsem ještě o měření napětí článků baterie, abych nemusel lítat jenom podle času. Ale začnu s tímhle.

Instalace

Dnes (neděle) jsem se k tomu konečně dostal. Radši bych začal dělat testy varia s Alfou, ale tam nemáme telemetrický přijímač. Vzal jsem tedy svého obouchánka (Swifta) a zapojil vario do smartportu. Na obrázku je vidět, že má červenou diodu. Po zapojení ale blikat ani svítit nezačala a tak mě lehce polil pot. Zase jsem koupil rozbitou věc. Sakra, reklamace. Vzal jsem návod k variu.
Odbočka. Když už musím použít návod, na cokoliv, tak si připadám že jsem prohrál. Když na to koukám logicky, tak to logické není. Návod je asi od slova navádět a v tomto slova smyslu toho tzn. pomáhat. Ale já si na to radši přijdu sám. Mám z toho prostě větší radost. Konec odbočky. Pokračování.
No a tam jsem našel i můj přijímač. Zjistil jsem, že telemetrický sice je, ale protože je to starší typ tak smartport nemá. Takže jsem vzal jiné kablíky a zapojil dle návodu a dioda se rozblikala. Super. Jak jsem se dozvěděl ve videu od RiMra, tak se má vario zapnout a nechat ležet asi deset minut, aby se srovnalo.

Příprava

Od rána fučelo a byla docela kosa. Anna chladna z rána, vyšla naprosto přesně. Ráno v teplákách a v bundě, to byla docela změna. S přibývajícím časem ale začala stoupat teplota a vítr se uklidňoval. Kolem páté to už vypadalo "letově" a tak jsem nedočkavě vyrazil. Na poli, na kterém létáme, roste letos kukuřice. Tato plodina není na přistávání moc vhodná, což jsem si minule ověřil. Lehké přistání a stejně jsem musel lepit. Závada to byla kosmetická, ale kukuřice je prostě na přistání tvrdá.

Dorazil jsem na místo, položil model a chvíli čekal. Přistávám na krásně vysekané cestě u chat, která má akorát jedni velkou chybu - je krátká a úzká. Dneska tam měli v jedné chatě ještě návštěvu, takže se dráha ještě zkrátila a kukuřice od minule docela dost povyrostla. Teď je vyšší než já. 

Let

Vzal jsem milého Swifta za křídlo, dal plný plyn a zahodil ho jak motyku. Musel jsem ho hodit výš než normálně, ale má přebytek výkonu, takže jsem měl ze startu zbytečné obavy. Spíš mě začalo trápit to známé "...vzlítnout můžeš, přistát musíš..." Ten prostor na přistání fakt nebyl moc velký. Zatím jsem měl ale jiné starosti. Pořád trochu foukalo, ale výš to bylo lepší a lepší. Přepnul jsem spínač a rádio zahlásilo "Sedmdesátšest metrů." No jestli to měří dobře, tak mám fakt blbej odhad. Protože když jsem byl přibližně ve výšce paneláku, tak hlásil asi tak padesát metrů. No přestal jsem to řešit a stoupal a stoupal. Vystoupal jsem nad 250m, vypnul motor a kroužil. Zapnul jsem si pípání varia a poslouchal jestli stoupám, nebo klesám. Být na jednom místě víc modelářů se zapnutým variem, tak buďto někomu brzo hrábne, nebo po nějaké době dotyčného "kolegu" inzultuje. Pro majitele je to zajímavý, ale okolí to musí neskutečně iritovat.

Já jsem si to zapínal taky jenom na chvilku. Asi po dvaceti minutách mi došla baterka a tak jsem začal klesat na přistání. Hezky jsem si nalítnul, přišel poryv větru a Swift se zarazil o předposlední řadu kukuřic. Zůstal nahoře, takže jsem si pro něj ten kousek došel a sundal ho jak doma z poličky.

Dal jsem druhou baterku, která má už nejlepší za sebou, takže výdrž nic moc. Druhý start v pohodě a zase stoupám. Dostal jsem se asi do 280 metrů. Vypnul motor, zapnul pípák a kroužil. Termika byla i pro mýho malýho Swifta (cca 90 cm) a tak model stoupal a stoupal. Sednul jsem si na zem, abych trochu ulevil krku.

Vím, že když lítám, tak mám čumět na model a ne po "ptákách". Jenže člověk míní blbec mění. Zdálo se mi, že slyším, jak někdo jde. Říkám si "Nečum, nebuď zvědavej, až přijde tak promluví, nebo ho uvidíš..." atd. Asi jsem chtěl vidět jestli mám diváky nebo co. Prostě pýcha předchází pád, někdy hnusně doslova. No podíval jsem se na cestu jestli někdo nejde, samozřejmě nikdo, podíval jsem se zpátky na model, samozřejmě nikde. Swift zmizel. 

Když člověk kouká na model tak ho vidí. Když odvrátí pohled a model je malý, jako Swift, a je vysoko, jako Swift, tak dá práci ho najít. Sundal jsem brýle a po chvíli ho našel. Studený pot trochu ustoupil. Těch jmen co jsem si dal a jakých, tak to se nedá publikovat. Našel jsem ho a dál stoupal. Motal jsem se dlouho kolem 380 metrů a výš to nechtělo. Dal jsem si závazek vystoupat na 400 metrů. Po pár minutách se to povedlo. Byl jsem 403 metrů vysoko a bál jsem se třeba jenom mrknout. Model už byl fakt hodně blbě vidět. Letový čas zas už kolem 20 minut a za krkem už docela bolelo a tak jsem začal klesat. Asi kolem dvěstěpadesáti metrů slyším jak někdo jde. No a copak jsem asi udělal? Chybami se prý člověk učí. Jestli je to pravda, tak u mě je něco špatně. 

Tak pročpak bych se nepodíval, že? No podíval blbec jeden. Nikdo nešel, ty ješito jeden. Podívám se nahoru a obloha jak vymetená.  Sundám brýle a koukám, že obloha je modely letadel narvaná úplně pořád stejně jako předtím. Prázdno, nic, vymeteno. Jak se říká "Zadek jsem mohl pronajmout na štípání drátů", nebo tak nějak. Každý ví..Kletby ze mě létají v několika světových jazycích. Snad mě neslyšely nějaké děti. Způsobil bych jim duševní újmu.

Koutkem oka jsem zahlédl pohyb. Vyvracím hlavu do úhlu ve kterém v akčních filmech praskají krční páteře a nad lesem vidím Swifta. Obracím ho na pravou cestu tj. před sebe a říkám si, že to snad není možný udělat takovou blbost dvakrát a ještě takhle rychle za sebou. Jdu na přistání. Odměnou mi je krásné přistání do vyprahlé trávy.

Tak křest varia nakonec proběhl vlastně v pořádku a to druhé co mám, je neustále k dispozici HeRovi - novému majiteli.

Shrnutí

Zajímalo by mě porovnání s variem s vysokou přesností. Zdá se mi, že hlásí vyšší výšku, než je skutečnost, ale pro moje účely a za tu cenu je to naprosto super. Těším se až bude v Alfě. Poučení si z tohoto letu už doufám vezmu a to NEČUM PO OKOLÍ KDYŽ ŘÍDÍŠ MODEL TY ...vhodné slovo si každý doplní sám. 

Takže vario je super hračka.

Druhý závod v Project cars

Minulý závod

Tak ten se jel minulou neděli v Brand Hatch GP. Jezdíme si takový sranda šampionát s názvem 312 GTCup. No a na minulý závod jsem se tak těšil, až jsem z toho usnul. Jak jsem se pak dozvěděl, tak kdybych jel, tak bych týmu přinesl aspoň nějaké body za účast. Takže teď se jel již třetí závod šampionátu, ale pro mě druhý. To jen aby bylo jasno.

Zolder - třetí závod

Jak jsem hned na začátku poznal, tak to je úplně jiná trať, než první závod, který se jel v Silverstone. Že je to jiná trať by poznal asi každý, myslel jsem tím, jiný typ tratě. Takže i úplně jiný styl jízdy. S mým jezdeckým uměním je to v podstatě jedno, ale tu změnu jsem prostě poznal i já. Žádné moc dlouhé rovinky, a hlavně dvě pěkný, pomalý šikany. Jelikož jsem zas nemohl trénovat (dovolená), tak jsem trať viděl poprvé asi hodinu před závodem. Do týmu přibyl nový člen HeRa. Náš týmový mechanik Steev nám předal nastavení auta a tak jsem to šel hned zkoušet a zároveň se aspoň trochu seznámit s tratí. 

Trénink a kvalifikace

No mazec. Jak jsem již psal, ty šikany, to bylo maso. Ale postupně se mi dařilo trochu se tu trať naučit. Našel jsem si - poprvé - i brzdné body. Nevím jestli jsem je našel tam, kde by měly být, ale byl jsem na sebe pyšný. Tahle trať byla pro mě, paradoxně, lepší nežli ty minulé. Paradoxně proto, protože kluci říkali, že je mnohem náročnější než předešlé. To že jsem netrénoval se samozřejmě projevilo na kvalifikačních časech. Byl jsem poslední. Tři sekundy přede mnou byl můj nový stájový kolega.

Závod

Start se mi poprvé podařil. Předjel jsem několik jezdců a konečně jsem kolem sebe viděl další závodníky. Stačilo pár zatáček a zapomněl jsem, že gumy jsou studené a stalo se co se prostě stát muselo. Udělal jsem hodiny a bylo po závodě. Zase jsem jezdil sám. Jelikož nebyla trať dlouhá a kluci nedělali (bohužel) chyby, tak jsem se k nikomu nepřibližoval. Ale díky délce tratě, jsem občas nějakého závodníka zahlédl. Nejdřív se zvětšil ve zpětném zrcátku a po chvilce jsem viděl v dálce mizející brzdová světla. Asi v polovině závodu odešly gumy. No abych nekecal, na autě zůstaly, ale došla jim síla a auto na silnici prostě držely méně a méně. Doklouzal jsem do cíle na posledním místě, ale díky několika chybám ostatních závodníků jsem pár bodů dostal.

Zhodnocení

Závod jsem si užil zatím nejvíc i když jsem závodil vlastně chvilku. Mezi tím než jsem toto dopsal, tak jsem měl dovolenou a jel se další závod. Byl jsem z toho vedra utahanej a tak jsem zase zalehnul a probral se 20 minut po začátku závodu. Nic se ale nemá vzdávat a zkoušet to do poslední chvíle. Jak jsem se dozvěděl, tak závod se poprvé restartoval, protože více jezdců mělo problémy s PC. Kdybych se připojil, tak bych start závodu nejspíš stihnul. Takže posledního závodu kategorie GT4 jsem se nezúčastnil a s Astonem na obrázku se nerozloučil. Příště se jede první závod kategorie GT3 a naše stáj CASKH osedlá nový vůz. Tím bude BMW Z4 GT3. Co jsem ho zkoušel, tak z něj mám úplně jiný pocit. A ten, ten je o mnoho lepší.

Zážitkový víkend s vodou na chatě

Rozhodl jsem se, že se v sobotu budu na chatě zabývat vodou.

Solární sprcha

Na chatě máme sud na sprchování se venku a mě popadla myšlenka na vyzkoušení populární solární sprchy. Už jsem plánoval nákup a měl ji vybranou a v tom mi byla nabídnuta sprcha na vyzkoušení. Tak jsem nabídku přijal. V sobotu jsem dojel na chatu a po snídani jsem šel na to. Sprcha je přidělaná na dlaždici, tak jsem šel nejdřív připravit pro ni místo. Protože je zahrada ve svahu, tak jsem musel vyrovnat zem pískem. Po chvíli se nám to za pomocí vodováhy povedlo. Je hrozný sucho, zem je vyprahlá, tak šlo ztuha. Sprchu jsem přišrouboval a napustil vodou. Byla připravena k provozu. Svítí na ní slunce přibližně od půl jedenácté až do večera, tak uvidíme.

Sraz "základky" po 30-ti letech

Přišel mi e-mail od spolužačky, že pořádá sraz. Když jsem ho otevřel, tak mě překvapilo, že pořádá sraz po 30-ti letech. Říkal jsem si, že to snad ani není možný, že už uběhla taková doba. Matematika to ale potvrdila. Ono se totiž 2015 mínus 1985 rovná třiceti, ať chci nebo ne.
Dne 05.06.2015 nastal den D. Sraz se konal ve Vyžlovce v České ulici. Tato restaurace je na pořádání srazů nějaká populární. Týden před námi a týden po nás se tam konaly (konají) další srazy. Začátek srazu byl naplánován na 19:00. Mě se podařilo dorazit už deset minut po sedmé. Na mě je to úspěch. Byl jsem alespoň první z chlapců. Jedna spolužačka si spletla sedmnáct nula nula a sedm nula nula, takže si udělala hezkou dvouhodinovou procházku.
Postupně jsme se trousili a nakonec, jestli jsem to z hlavy správně spočítal, se nás sešlo sedmnáct.

Project cars - včerejší test

Úvod

Na včerejší den byl naplánován test závodu neboli chování hry při účasti více hráčů. Sešlo se nás, hmmm počkat počítám. Adrod, HeRa, Steev, hmmm, hmm, hmmm jó a vlastně Cherry. Na toho zapomenout nelze. On totiž řídí na joysticku a neustále mě předjíždí, což mě drtí. Mě tedy předjíždí všichni, ale on jede na joyi! Doufám, že se nedozvím, že někdo jede na klávesnici. To bych to asi odinstaloval. Jestli jsem to takhle správně z hlavy spočítal, tak nás bylo deset.

Stať

Volant mi hře kmital kolem středu, že se nedalo jet rovně. Takže jsem ho rozdělal, prostříkal kontaktolem (bylo doporučeno i wédéčko) a volant zatím funguje jak má. Paráda. Jezdili jsme auta kategorie GT3 a GT4. Vím kulový, co to znamená, takže to vlastně jenom oznamuju. V GT3 jsem si vybral BMW a sklidil za to posměch a opovržení. Já si vybírám jako žena, prostě se mi to auto líbí, tak s ním jedu. Závodů se jelo několik a to o čem chci psát se stalo později. Ne dýl, jak se u nás říká. 

Bylo docela teplo (doma) a tak jsem si otevřel pivko. S ubývajícím pivem mě to bavilo čím dál tím víc, ale možná jenom mě. Předjížděl jsem se několikrát s HeRou, to mě bavilo moc. Pokaždé tedy byl jeden z nás mimo trať, ale to je nepodstatný detail. 

Nejlepší včerejší moment - pro mě - byl tento. Začalo to tím, že jsem ulil start a dostal trest - průjezd boxovou uličkou. Chtěl jsem se na to vykašlat, ale nakonec jsem se rozhodl pravidla respektovat. Před koncem kola se mi povedlo pěkně vylítnout z tratě a čelně to napálit do pneumatik. Převodovka byla v háji. Šla mi tam dát jenom zpátečka. Nebo tam spíš nic jiného než neutrál a zpátečka tam dát nešlo. Sranda. Musel jsem tedy  do boxů couvat. Naštěstí jezdím poslední a ostatním trvalo, než mě dojeli. Tedy až na Cherryho, protože ten se musí pořád cpát dopředu. Proto je to taky náš velitel. No, zacouval jsem na kraj uličky do boxů a auto se mi hned rozjelo. No jo, ale dopředu. A protože jsem do boxů couval tak jsem vyjel v protisměru, že. Auto jsem neovládal, vzal to za mě AI. Auto vyjelo a proti mně se řítil Cherry. Ke srážce nakonec nedošlo, ale myslím si, že i Cherry měl díky mě hezký zážitek a procvičené srdce. Zbytek závodu dojel AI.

Závěr

Programátoři asi nepočítali s tím, že do boxů bude někdo couvat. Cherry asi nepočítal s tím, že někdo pojede v protisměru atd. Závod se mi moc líbil a fakt jsem si ho užil. 

Polystyreny ze sražených značek lítaly po trati. V cílové rovince jsem dokonce našel ležet i kolo. Já sám jsem tam taky jedno nechal a pro jistotu jsem  k němu přibalil i pružinu a haubnu (haupnu, nevím prostě ten plech nad motorem). Příště snad už budu bojovat aspoň o zadní pozice. Jezdit sám není taková zábava.

V průběhu testovacích závodů byl vydán patch. Má opravovat strategii v boxech, takže by měla být použitelná výměna pneumatik, doplnění paliva atd. No a ti šílenci to chtějí hned zařadit do závodů. To bude teprve legrace...

Steam - letní slevy

Tak je to tady. Každoroční slevové šílenství začíná. Držte si peněženky. Dejte svoje kreditní karty někomu do úschovy. Zapomeňte heslo na Paypal a jiné platební služby. Prostě rozum do hrsti. Steam jde po nás a to do 11.06 do 21.06. Jedna rada. Jestli si něco chcete něco koupit, tak si to rozmyslete. Dobře rozmyslete. Času je na to dost. Jsou slevy které trvají 24 hodin a tzv. "bleskový výprodej", který trvá hodin dvanáct. Vyplatí se počkat až bude hra ve slevě přes 70% a to věřte, že bude. Když je sleva menší tak počkejte. Vydržte to a počkejte. No a co se stane jestliže pravdu mít nebudu? Tak se stane co, no stane se to, že jste ušetřili. 

Názorný příklad jak to nedělat

Tak k tomu můžu posloužit já. Minulý týden jsem si chtěl koupit XCOM (psal jsem o tom), nepodařilo se to. Byl jsem naštvaný? Ano byl a proto jsem o tom psal. No a dnes? No copak se to stalo? Začaly slevy a mezi nimi je, světe div se, XCOM. No jo, ale ne za 7,49 ale za 5,99. Čímž mě napadá, že to bylo asi za 7,99, ale to je jedno. Teď to ale není jenom za XCOM Enemy unknown, ALE navíc jsou k tomu tři DLC, tři DLC (fakt tři), které stojí normálně dohromady 35,94. Takže reflex pojmenovaný po ruském vědci zafungoval. Akorát já jsem neslintal na rozsvícenou žárovku, ale moje reakce byla taková, že balíček je můj, jenom MŮJ. Jenom můj. Můj milášek, my precious... Ale to už jinde jsme.

Poučení

Tak to nemám. Jedině že bych sloužil jako odstrašující příklad. Tak takhle tedy prosím ne. Půl hodiny po začátku akce a já už mám jeden zářez na pažbě? Dobrá zítra si dám suchý rohlík, šunku nechám v lednici. Kecám. Máslo, uherák a měkký chleba, Jameson, nebo Tullamore. Cha chá. Jedeeem. No tak se uklidníme. Takže slevy začaly a vy se braňte lépe než já.

Včerejší nákup na Steamu

Když jsem včera pustil počítač, tak jsem si řekl, že jsem se dlouho nedíval na obchod Steam. A proč? No jestli nejsou nějaké slevy. Ony jsou tedy pořád nějaké, ale slevy na něco zajímavého pro mě. Velké slevy jsou totiž každé léto. A když říkám velké, tak fakt velké a většinou, dalo by se říct i bohužel, hodně zajímavé. Těším se na ně asi jako hodně lidí, na druhou stranu se obávám, abych moc nenakupoval. Takže jsem se tam včera podíval a byla tam jedna zajímavá položka. Byla tam moje oblíbená hra z mé oblíbené herní série. X-COM. Hrál jsem to od prvního dílu, který byl prostě nejlepší. Bývá to i s filmem, že případný druhý a další díl bývá slabší. Jsou i výjimky. Odbočka - slovo výjimka jsem léta psal špatně a špatně ho říkám, ale u špatné výslovnosti zůstanu. To by bylo ale na samostatný článek. Takže...

Trochu historie (počítačové)

Jak jsem psal výše, hrál jsem už první díl, který se jmenoval UFO: Enemy Unknown. Hra vyšla v roce 1994 - pro někoho pravěk - a byla prostě úžasná. Námět to byla taková klasika. Jak se říká, klišé. Zemi napadli mimozemšťané a my jsme šli rodnou planetu bránit. Ale to provedení bylo skvělé. Vybrali jste si na Zemi místo kde bude hlavní základna a začali ji budovat. Stavět radar, výzkumnou místnost, výrobní místnost, ubikace, sklady.

Radar zachytil neznámý objekt (UFO) a vy jste dali příkaz stíhačce k útoku. Mohli jste ji zničit, nebo se ji snažit poškodit, aby museli přistát. Když přistáli, tak jste si sestavili tým a transportním letadlem vyrazili na místo přistání. Teď se to přepnulo z budovatelské na tahovou strategii. Vystoupili a šli po ufounech. Po návratu na základnu se vědcům předaly nalezené věci a těla mimozemšťanů. Díky tomu jste potom zlepšovali zbraně, brnění, lodě, nebo i schopnosti vojáků. Zlepšovali a rozšiřovali jste vybavení základny a stavěli po světě další základny. Najímali jste vědce, pracovníky do výroby. Museli jste sestřelovat UFO nad danou zemí. Když se vám moc nedařilo, tak vám ten příslušný stát přivřel finanční kohoutky, atd. Postupem času jste měli i zbraň na omráčení ufounů a celu na jejich "ubytování". Díky výslechům velitelů jste získali souřadnice jejich planety a tam jste si to potom s nima vyřídili. Mohl bych toho napsat hodně, protože i po těch letech jsou na to živé vzpomínky a tohle je tedy ve "zkratce".

Koupit - nekoupit

X-COM: Enemy Unknown je vlastně taková reinkarnace prvního dílu. Pro takové počítačové dinosaury jako  jsem já, je to lahůdka. Staré věci v nové grafice. Hratelnost podobná, v něčem lepší v něčem horší. No a teď se dostávám k tomu co jsem chtěl napsat. Myslel jsem, že to budou tři čtyři řádky a bude to trapně krátký. Teď se musím hodně krotit aby to nebylo dlouhý. Takže koupit, nebo ne? Bylo to ve slevě a už jsem si to měl možnost zahrát, takže určitě koupit. S bráchou sdílíme účty na Steamu - děkujeme Valve za ten nápad - a tak nemusíme kupovat hry dvakrát. Ještě jsem se šel tedy radši podívat, jestli ji už brácha nevlastní. Nevlastní. Ok. Zpátky do obchodu.

Nákup

A sakra. Do konce akce zbývá 20 sec. No páni. Jsou tam tři možnosti. Co teď, CO TEĎ?! Honem, honem. Je tam samostatná hra a pak dva balíčky. Co vybrat? Vybírám ten, který obsahuje tři DLC. Stojí 7,49 místo 29,99. Tak to jde. Stíhám to dát do košíku za 7,49. Uf. Přesměrování na Paypal. Heslo, atd. Další stránka. Najíždím na tlačítko zaplatit. Koukám pro jistotu na cenu. Co to, no toto, cože? COŽE?! Částka k zaplacení 29,99. Zaplatit? Tak to ne, to tedy nechci. Vypínám Paypal a vracím se do obchodu. "U položky v košíku byla změněna cena." Díky moc, všiml jsem si. Ok. Odstranit z košíku.

Nenákup

No zkusím to vezmu to z té pozitivní strany. Ušetřil jsem a stejně bychom to nehráli. No a další poučení - cena se změní i když se to stihne dát do košíku. Musí se to stihnout i zaplatit v době konání akce. A to je vlastně to, co jsem chtěl napsat.

Páteční projížďka na kole (77 km)

Sportovní den

Každoročně pořádá policie, hasiči atd. sportovní den. Hraje volejbal, fotbal, tenis a také se jede na kole. Já jsem se den před akcí dozvěděl. že se uvolnilo místo a já bych se mohl zúčastnit projížďky na kole.Večer jsem si připravil věci abych měl ráno klid. Takže ráno jsem se podíval na předpověď a vzal si úplně jiné věci.

Šel jsem pěšky do garáže, tam vzal kolo a vyrazil. Ještě než jsem dojel do místa startu (Vodranty v Čáslavi), potkal jsem tři účastníky jízdy. No, byly to účastnice. Jel jsem poslední, abych je zbytečně nehnal a taky jsem měl lepší výhled. Cesta utekla tak rychle. 

Výjezd

Start měl být v 08:00 a tak jsem ráno vyrazil brzo a tak jsem tam byl včas. Než jsme se sešli, pozdravili, napili se atd., tak bylo půl deváté. Proběhlo počáteční sčítání (16 kousků) a vyjeli jsme. Od začátku jsem upozorňoval, že např. v loni jsem chodil do garáže aspoň jednou měsíčně pootočit kola, aby se nevymačkaly pláště. Toto byl můj třetí výjezd za dva roky. Měl jsem prostě obavy, že to neujedu. Jenom z Kutné Hory do Čáslavi jsem ujel 13 km. Takže mi bylo jasné, že ujedu minimálně 26 km.

Cesta

Abych to zkrátil. Jeli jsme přes Chedrbí a tam je pěkný dlouhý kopec. Nahoře jsme si odpočinuli a počkali na opozdilce. Kupodivu já to nebyl. Bylo super, že s námi jeli i ti co na kole jezdí často a tak hlídali auta a celistvost skupiny. Dojeli jsme až na rozhlednu Bohdanka v Bohdanči. Tam proběhlo občerstvení. Dal jsem si vynikající točenou Kofolu a Tatranku. Za chvíli jsem přestal litovat, že si nemůžu dát pivo, protože ti co si ho dali, tak dost nadávali na kvalitu. Kofola byla super. Než se všichni občerstvili, tak jsem se kousek vzdálil a odlovil si další kešku. Nejdřív se mi moc nelíbilo umístění, ale když jsem ji tam vracel, tak jsem si všimnul, že předtím nebyla správně ukryta. Obnovil jsem maskování tak, jak to myslel autor a ještě jednou jsem se mu v duchu omluvil. Fakt pěkně vyrobené.

A zpátky

Nazpátek jsme se vraceli stejnou cestou, pouze s malými odchylkami. Cestu dolu do Chedrbí jsme naštěstí neminuli a tak jsem si užil super sjezd. Při sjezdech jsem mohl využít svoji váhu a tak jsem většinu účastníků (i účastnic) s přehledem předjížděl. Po příjezdu do Vodrant se ti co to měli předplacené vrhli na jídlo. Já jsem se těšil už domů a tak jsem vyrazil nazpátek.

Shrnutí

Nakonec jsem byl rád, že jsem se nechal přemluvit a jel jsem. Nášlapné pedály na kolo se mi líbí čím dál tím víc. Je to moc příjemná věc. Akorát se na to nesmí zapomenout. Pak se člověk zřítí jako já při první jízdě, kdy jsem díky nevyndání nohy vyoral první jarní brázdu.

Velké plus bylo, že mě bolel akorát zadek (klasika) ale žádné svaly. Ani druhý den.

Konečný výsledek výletu je na fotkách níže.

 

 

Světová akce na Katlově

Kaprování

V sobotu 30.05.2015 vyvrcholila na Katlově (nově ne rybník, ale jezero) akce World Carp Classics Junior, neboli Mistrovství světa 2015 juniorů v kaprařině. Harmonogram akce. V sobotu jsme se šli projít a podívat se na závodníky. Pro nás "místní" to byla prostě neuvěřitelná věc. Začalo to tím, že si známý rybář Jakub Vágner pronajal rybník Katlov, no dobře jezero, ale pro mě pořád rybník. Musím si někde sehnat definici, čím se to liší. No a pak tato akce.

Letecký den s HeRou (Omega Pelikán)

Konečně to vyšlo a ve čtvrtek jsem se stavil u kamaráda kulaka. Má to tam krásný, ale nechápu kde na to bere čas. No ale já si přijel zalétat.

Příprava

Sedli jsme si pod pergolu, dali jsme si dobrou kávičku a začali s přípravou. HeRu totiž čekal první let s novým modelem. Jedná o Omegu od Pelikána. Větší sestřičku Alfu znám, má ji Lukáš. Přišlo mi to jako zmenšená Alfa. Takže po zkušenostech s ní, jsme potlačili výškovku. Potom jsme na vysílačce (Taranis plus) nastavili dvojité výchylky - 100 a 40%. Všechno už měl nainstalováno - kromě baterky. Ohledně jejího umístění jsme volali ještě jednomu od "nás", ale ten bohužel nebyl na příjmu. Nakonec ji necpal někam, kam se vešla a těžiště bylo v pohodě.

Jdeme na to

Mezitím se mi dobíjela moje kamerka a tak jsem ji přidělal zespodu na suchý zip. Vyrazili jsme na letovou plochu. Málem mě bolely nohy, než jsme se dostali přes všechny jeho pozemky na místo. Na cílové (přistávací a vzletové) ploše rostla asi půlmetrová tráva. Super podmínky. Obával jsem se pouze dvou věcí:

• plot nalevo a vepředu
• (hodně) vysoké stromy
• fotbalové hřiště

Jak se ukázalo, tak druhé položky jsem se obával oprávněně.

Můj let

Jsme na místě a HeRa prohlásil, že dá cígo na uklidnění a že první mám letět já. Ok. Letadlo připravený, kamera namontovaná, tak ji pouštím. Kontrola směru větru a start. Kousek nad zemí dostává kopanec z boku, ale stíhám vyrovnat a stoupám. Sakra, pořád to padá na stranu. Trim nadoraz, musím to seřídit. Mám minimálně dvě možnosti:

1. Hardwarově - posunout tyčku.
2. Softwarově - použít subtrimy

Vybral jsem si možnost číslo jedna a doma to hned udělám. No ale teď jsem ještě ve vzduchu a snažím se vystoupat a něco natočit. Něco se snad povedlo, tak se ptám jestli už nechce jít létat. Odpověď zní ano a tak jdu na přistání. Zase nalítávám velkým obloukem, nevím proč to pořád dělám. Letím kolem těch vysokých stromů. Když začnou větve zakrývat letadlo, tak začínám tušit, že to není v pořádku. Místo do trávy přistávám do horních pater stromu. Při mé šikovnosti se letadlo propletlo skrz všechny větve a spadlo až na zem. Rána do stromu ani na zem to nebyla, tak jsem měl strach akorát o kameru. Tedy o to, že jestliže spadla, tak jsem měl strach abych ji našel. Letadlo bylo v pohodě, ale bez kamery. Ta naštěstí ležela asi 20 cm od něj.Našel ji HeRa, ale to je vědět na nesestříhaném videu.

Let HeRy

Dostávám důvěru abych Omegu hodil. Říkám, že ji budu házet pomalu vodorovně, tak aby se na to připravil. HeRa dělá motorovou zkoušku. Taky mi to ale mohl, divočák jeden, říct. Měl jsem co dělat ji udržet. Tak tři, dva, jedna, start. Omega, ač potlačená, jde pěkně nahoru. HeRa trimuje a Omega poslušně létá. Pěkně s ní poletuje a po chvíli v pohodě přistává. Chci si to s ní tak zkusit a povolení dostávám.

Můj let s Omegou

Už jsem Omegu viděl létat na srazu a tak vím, že umí být pěkně divoká. Ještě, že jsme tam dali ty 40% výchylky. Úplně to stačí a je to dost pohyblivé. Jediné co se mi nelíbilo, bylo to, že se sklopka občas nechtěla na první pokus roztočit. Přišlo mi, že se zasekává o kabinu. Jinak se mi letový projev líbil moc. Po přistání jsem zjistil, že jí vyjíždějí křídla jako Alfě.

Závěr

Pěkný elektrovětroň o rozpětí 1200. Alfa má 1500. U Omegy mi přijde, že má pevnější spojku křídla. U Alfy když trochu blbnu, fakt trochu, tak si Alfa chce zatleskat křídlama o sebe jako holub. Takže díky za půjčení a těším se na další lety.

Gyro poprvé v akci

Tak nastal ten správný okamžik. Lukáš už měl gyro nějakou dobu namontované a už ho i zkoušel za letu. Letadlo se ale nechovalo tak jak mělo. Při zapnutí gyra padalo na stranu. Ještěže se dá gyro vypínat a zapínat pomocí vysílačky. Na důvod tohoto chování přišel a následně odstranil. Gyro bylo potřeba zkalibrovat. To trvalo jenom chvíli. Vzali jsem letadla a vyrazili na místo o kterém jsem dlouho přemýšlel, ale ještě jsem tam nedošel. Teď na to konečně došlo. Vzali jsme si ještě křesílka a vyrazili. Na místě jsme zjistili, že docela slušně fouká, ale to bylo vlastně dobře. Na zkoušku gyra se to vyloženě hodilo. No mě moc ne, protože na deltě (Swift) gyro nemám. Oproti Rookie mám ale výhodu v přebytku výkonu.
Usadil jsem se do křesla a čekal na start. Lukáš šel kousek do pole, dal plyn, hodil letadlo a to uletělo pár metrů a zase přistálo. Druhý pokus dopadl stejně. Díky vysokému porostu přistával Rookie jako peří. Asi díky nervozitě (nedivím se) dával málo plynu a hlavně to neházel silně, takže letadlo nedostalo pořádný počáteční impulz.
Na třetí pokus se otočil proti větru ale i cestě. No prostě na třetí pokus se Rookie vznesl do oblak. Já jsem šel do vzduchu taky. Před tím jsem měl za sebou taky úpravu. Po výměně serva mi delta padala pořád na stranu. Trim jsem měl už nadoraz a tak jsem posunul táhlo. Jasně mohl jsem to řešit subtrimem, ale prostě se mi nechtělo.
Po startu se delta vzepjala jako divoký kůň a já musel hodně potlačit, abych se výkrutem nedostal zas na zem. Povedlo se mi to ukočírovat a trimem srovnat. Nenosilo to a tak jsem si vždycky vystoupal na hranici viditelnosti a plachtil. Zajímá mě, jak vysoko lítám. Asi tam fakt někdy naložím mobil.
Lukáš zahlásil, že bude zapínat gyro. Tak jsem řekl ať počká, že si dám letadlo tak, abych ho mohl sledovat. Hlásil jsem připravenost jako divák a Lukáš to zapnul. Rookie nikam nepadal a letěl rovně. Já jsem tady změnu nepozoroval, ale Lukáš říkal, že to funguje dobře. Letadlo moc nereagovalo na nárazový vítr a nemusel tolik hrabat do řízení. No prostě úspěch. Já měl radost i za něj, protože stejné gyro vlastním, akorát leží zatím  v šuplíku. Přistání proběhlo v pořádku a tak jsem mohl jít dolů i já.
Na přistání jsem šel proti větru a protože se slušně rozfoukalo a opravdu to nenosilo, tak jsem přistával jako vrtulník. Přistál jsem taky v prohodě a protože Lukáš měl jenom jednu baterku, tak jsem do vzduchu už nešel. Má tedy dvě, ale na dvojčlánek to dneska prostě nebylo.
Po návratu na nás čekaly brambory na šlehačce, ale to je už jiná pohádka...

Rytíř Ludvík II stříbrný (Geocaching)

Tohle jsem se o něm dozvěděl před naším setkáním. "Možná Ti nebude chtít prozradit tajemství hned, přesto se k němu chovej slušně. Není potřeba žádného násilí." Je to jeden ze dvou zbývacících strážců svatého grálu. Kdo chce grál najít, musí si promluvit s Ludvíkem II, nebo Richardem II. Já jsem se díky Lukykh setkal s prvně jmenovaným. Tak jsem si myslel jak si s ním pokecám, dozvím se nějaké zajímavosti o jeho době atd. Ale on byl asi zavřený dlouho a byl sám, nebo měl prostě kecavou a mlel a mlel, ale to co chtěl on. No nic moc zajímavého jsem se tedy od něj nedozvěděl. Já jsem se tak těšil, že si trochu zamučím, že ho trochu potrápím, ale on to vyklopil sám. Docela mi zkazil radost. No a potom začal škemrat. No hrůza.

"Vezmi mě prosím na výlet. Někam daleko. Hooodně daleko"

"Nemůžu tě vzít daleko. Nesmíš dál než 15 km od grálu."

Chrám konzumu (GC5T68W)

Geocaching

Článek obsahuje nápovědy (spoiler), tak na to upozorňuju.

Byl jsem s mými třemi děvčaty v chrámu konzumu (Centrum Černý most). Nějak jsem na prolézání obchodů neměl náladu a tak jsem se podíval jestli v okolí není keška. Podíval jsem se do mapy a ejhle, jedna klasická krabička byla blízko. Tak jsem je nechal v jejich živlu a šel lovit.
Listing moc pěkný a fakt mě bavil. Na nákupy jsem si nevzal svetr (logicky) a nechal jsem si jenom vestu a tričko s krátkým rukávem. Díky mojí nezkušenosti jsem díky tomu málem zmrznul než

Alfa letos poprvé

Včera bylo krásně pod mrakem, tak jsem se rozhodnul, že si půjdu zalétat. Letos teprve podruhé. Lukáš si vzal Rookie a Alfu a já Swifta. Dojeli jsme na naše oblíbené místo. Asfaltová cesta a kolem pole. Už se těším a zároveň se bojím až budu na té cestě zkoušet přistání. Vítr pofukoval velmi mírně a tak se nám létalo dobře. Lukáš musel tedy použít silnější baterku, aby se mohl probíjet větrem.
Můj Swift po výměně serva neustále padá na stranu. Musím se na to podívat. Musím posunout táhlo, protože trim už mám na doraz. Vylítal jsem obě baterky asi za stejnou dobu jako Lukáš jednu.
Potom se rozhodl, že bude první letošní let Alfy. Jak jsem koukal, tak ji krásně zespodu olaminoval. Od čumáku až po konec. Má hezkou modrou barvu. Když ji začal připravovat na let, tak od vilek přišli dvě paní. Jedna starší. Docela mě překvapilo, že na vycházku vyrazili kvůli nám. Prý měli aspoň důvod vyrazit na procházku.
Alfa byla připravena na start a paní to bedlivě sledovaly. No mě by to znervózňovalo. Nevím jak na tom byl Lukáš, ale asi mu to taky nepřidalo na klidu. Byl jsem požádán o asistenci při startu. Jak víme, Alfa je neposedná potvora, někdy. No dneska zase byla, ale to jsme se dozvěděli až za chvíli. Takže start připraven. Motorová zkouška - málem jsem ji neudržel. Tah má slušný. Jdu k nejvzrostlejší vegetaci, aby případné neplánované přistání bylo co nejměkčí.
Lukáš dává plyn a já pouštím vodorovně Alfu do vzduchu. Hodil jsem ji dle dohody proti větru. Alfu hned po startu zachytil nečekaný poryv větru. Alfa se vzpíná, dělá nám přemet přes hlavu. A asi za dvě sekundy po startu přistává do nižšího porostu za námi. Byl to tedy fofr, přesto stihnul Lukáš stáhnout plyn a vyhnout se autu. Vypadalo to na přímý zásah. Nevím jestli bych to já stihnul. Alfa přistála na čumák, ale díky olaminování to dopadlo relativně dobře. Po prvním ohledání:

• prasklý čumák, ale není zmáčklý, shrnutý
• výškovka mi přišla trochu do V, ale dolů
• směrovka je trochu volnější - připojení k trupu
• vrtule šla ztuha, ale to bude v pohodě

No prostě to dopadlo velmi dobře - díky olaminování. Až na tuhle příhodu, která trochu zkazila náladu se lítalo dobře.
Jestli bude počasí, čas, nálada atd. tak ve čtvrtek budu poletovat na novém místě. Uvidíme.

Gramatika

Jo tak s paní gramatikou se užívám dlouho a asi dlouho budu. Jeden z důvodů je ten, že se nějak moc nesnažím to zlepšit. Podle mě (a už to vlastně zas začíná) mohou být příčinou dva faktory.

1. Když se na základní škole probíraly základy, tak jsem byl asi hodně nemocnej. Nebo...
2. ...nejsem nejchytřejší a na tohle nemám buňky.

Jak říkal klasik "Ty seš nějakej hloupej nebo co? Pro hlupáka, každý hloupý." No prostě plavu v tom kdy použít mě a mně. Nebo třeba koncovka -ovi. Taky hodně dobrý. Něčí psy, kola, hrušky atd. No legranda.
Teď si vzpomínám na další kousek. Není to tedy gramatika, ale problém to je. Anoda a katoda. Sakra jak si mám zapamatovat která je kladná? Vymyslel jsem si na snadné zapamatování (rozlišení) pomůcku. K mojí smůle jsem si ji ale vymyslel pro obě slova. Takže je mi to zase na..., nebo slušněji, je mi to k ničemu. Jestli je někdo chytlavý na mnemotechnické pomůcky jako já, tak ať ty moje pomůcky radši nečte:

Úvaha, zamyšlení, nebo prostě jen tak

Dnešní ráno

Klasika. Vstal jsem, nějaká snídaně u televize u mé oblíbené ČT2 a mojí nejoblíbenější moderátorské dvojice. Zase jsem se po ránu díky nim pobavil, díky. Pohled ven - prší. Pohled na hodinky - to stíhám. No jo, ale snídaně zas dobrá, takže je škoda to zhltnout moc rychle a najednou televize hlásí, že se za minutu vypíná. A sakra. Rychle se dooblíknout. Nojo, ale mezitím se čas zase o kus posunul. Ok, pojedu tedy autem.
A už to začíná - vymýšlení důvodů, vymýšlení ospravedlnění, proč bych měl a mohl jet autem. "Tak aspoň dám auto do garáže. Třeba koupím

Můj první orientační běh, aneb trochu jiný geocaching

Úvodem

K běhání se přemlouvám už hodně, hodně dlouho. Časově to ani už nemá cenu určovat - už tak dlouho to je. Minulý rok se do toho dal můj brácha. Kdybych ho nosil, tak klobouk dolů. Takhle dávám dolů zatím jenom vlasy. No minulý rok si v práci řekli, že si půjdou zaběhat. Teď už nevím přesně, ale myslím si že závod na 10 km. Měl na to asi dva měsíce. Vzal telefon, nahrál do něj program Runkeeper a tam si dal datum kdy chce běžet a kolik. No a tak mu byl sestaven tréninkový plán a on šel do toho. Jednou, když jsem byl u něho na návštěvě, jsem ho při jednom tréninku doprovázel na kole. Příště si radši vezmu motorku (kterou tedy nemáme) nebo auto. Nechápu, já mu sotva stíhal a to jsem si mohl ještě ulevit z kopce. Což v běhu nejde. Nakonec závod absolvoval a od té doby ještě pár dalších. Zatím běhá pořád.
On hraje aspoň fotbal a občas jezdí na kole. Já mám akorát talent na výmluvy. No a tak když se mě minulý týden dcera zeptala "Nechceš si s náma zkusit orientační běh?" Tak jsem řekl, že jo. I když jsem nebyl ve formě. Tím myslím, že jsem přišel z práce domů, něco pojedl a šel spát. Ani hokej mě nedokázal udržet bdělého. Ale řekl jsem si že to prostě zkusím. Běh byl plánovaný na sobotu.
Ještě před tím jsem byl požádán o pomoc s řezáním dříví, a to na pátek. Pořád jsem se na to necítil  atak jsem si řekl, že když zvládnu dříví, půjdu v sobotu na běh. V pátek jsem si pár hodin zařádil s motorovou pilou a tak bylo rozhodnuto - v sobotu jdu na to.
Věci jsem si připravil radši už večer. Oproti plánu jsem usnul docela brzo, tak jsem byl za tu přípravu rád. Ráno bych to nedal.
Ráno jsem vstal, snídaně - dvě topinky s paštičkou, no mňam. Cestu autem jsem posádce "zpříjemňoval" vůní česneku. Cestou jsem měli blízké setkání se srnkou. Díky tomu, že jsme brzdili kvůli bažantovi, tak se nám srnka, která vyrazila později než bažant, vyhnula. Lukáš má palubní kameru, tak je tam incident možná zaznamenán.
V místě konání (Kouřim) bylo docela dost lidí a tak jsem prohlásil, že se před tolika lidma ztrapňovat nebudu a převlíkání se nekoná. Verča a Lukáš se zdravili se známými a i s maminkou jedné dívky. Rodinné vazby popisovat nebudu, protože se mi za a) se mi nechce a za b) s tím mám vážně problém. No ale na tom vůbec nezáleží.
Verča: "Dobrý den paní ..."
Paní: "Ahoj Verčo, to jsem ráda, že jste tady" Já stál vedle. Paní se na mě podívala a rozsekla to. Pokračovala "A tohle je tvůj bratr?" Nevím jestli měla špinavý brýle, ale mě to hodně pobavilo. Zamluvili jsme to hovorem, že jsem měl děti brzo a ona až po třicítce, ale bylo rozhodnuto - poběžím. Je to legrace, co může člověku pomoci se rozhodnout. Já jsem ji v tom jako její bratr prostě nemohl nechat.
Zapsali jsme se jako jednotlivci a ne jako skupina. Bylo krásné počasí, teplo a sluníčko a tak jsem pořád nechápal, proč mají někteří dlouhé kalhoty a rukávy. Nedlouho po vyběhnutí jsem pochopil.
Od Lukášova bratra nám byly zapůjčeny buzoly. Vzpomínal jsem na základní školu na hodiny branné výchovy. No vzpomněl jsem si akorát na to, která strana střelky ukazuje na sever. Ono to nakonec stačilo. Vybíhali jsme po minutových intervalech a za rohem jsme se sešli. Prvních pár kontrol jsme dali společně a v průběhu závodu jsme se od sebe vzdalovali a zase setkávali.

Popis závodu

Jak nám bylo vysvětleno, tak normální orientační běh má daný postup po kontrolách. Tady jsme si mohli běžet, nebo chodit v jakém pořadí se nám chtělo. Kontroly byly barevně označeny podle obtížnosti a také jinak bodově ohodnoceny.
K tomu dlouhému oblečení stačí na vysvětlení jedno slovo - kopřivy. Jestli existuje posmrtný život, nebo spíš reinkarnace, tak několik mých budoucích já nebude mít potuchy co je to revma. To byla taková nálož mladých perspektivních kopřiv, že jsem měl pocit přebrnělých nohou ještě celou neděli.
Při prodírání se skrz hustý suchý rákos, se mi podařilo říznout si kůži na holeni. Naštěstí to přestalo téci a tak jsem upustil od návratu do cíle a pokračoval jsem v závodě.
Jedna kontrola byla výživná. K jejímu získání jsme si museli zahrát na kamzíka a zároveň si, aspoň dočasně, nechat aktivovat přísavky na rukou a nohou. Náš doprovodný pes Tedd, s tím neměl žádný problém a v tom strmém svahu okolo nás běhal nahoru a dolů. Vždycky když se u mě zastavil a podíval se na mě, tak jeho výraz byl jasný "Kde to vázne? Proč nelezeš rychleji?" Kdyby to bylo technicky možné tak ho snad aspoň plácnu - drzouna. Jenže jsem potřeboval všechny končetiny na udržení na svahu a na takový exhibice nebyl nárok.
No už jsem toho nakecal dost. Takže výsledky. I když jsme byli tázáni s jakým i se píšeme, tak ve výsledcích jsme s tvrdým, ale to na to jsem už docela zvyklý. Stránky závodu.

Závěr

Jak jsem psal, byl to první orientační běh a doufám, že ne poslední. Jsem nadšený, bylo to super. Příští rok se zase velmi rád zúčastním. Někdy v říjnu se má konat orienťák v Kutné Hoře, tak se těším. Pořadatelé byli překvapeni, že se jim nakonec sešlo 160 účastníků. Na úplný závěr bych chtěl říct, že mi orientační běh nejvíc připomínal "časově omezený geocaching". Akorát místo GPS se používá pouze mapa. Jak jsem řekl, je to fakt zábava a doporučuji všem.

Kolik jsem toho naběhal (ušel)?

Runkeeper mi ukázal, že jsem naběhal asi 13 km, ale podle krokoměru, to bylo kolem sedmi. Takže spíš těch sedm. GPS na mobilu nemám moc spolehlivé, takže zkusím pohledat nějaký návod na zpřesnění. Zatím jsem si vypnul automatickou pauzu. Ta mi v tom asi taky udělala paseku. Uvidím jestli se to zlepšilo. Na kole se mi to tolik nerozchází.