Úvodem
K běhání se přemlouvám už hodně, hodně dlouho. Časově to ani už nemá cenu určovat - už tak dlouho to je. Minulý rok se do toho dal můj brácha. Kdybych ho nosil, tak klobouk dolů. Takhle dávám dolů zatím jenom vlasy. No minulý rok si v práci řekli, že si půjdou zaběhat. Teď už nevím přesně, ale myslím si že závod na 10 km. Měl na to asi dva měsíce. Vzal telefon, nahrál do něj program Runkeeper a tam si dal datum kdy chce běžet a kolik. No a tak mu byl sestaven tréninkový plán a on šel do toho. Jednou, když jsem byl u něho na návštěvě, jsem ho při jednom tréninku doprovázel na kole. Příště si radši vezmu motorku (kterou tedy nemáme) nebo auto. Nechápu, já mu sotva stíhal a to jsem si mohl ještě ulevit z kopce. Což v běhu nejde. Nakonec závod absolvoval a od té doby ještě pár dalších. Zatím běhá pořád.
On hraje aspoň fotbal a občas jezdí na kole. Já mám akorát talent na výmluvy. No a tak když se mě minulý týden dcera zeptala "Nechceš si s náma zkusit orientační běh?" Tak jsem řekl, že jo. I když jsem nebyl ve formě. Tím myslím, že jsem přišel z práce domů, něco pojedl a šel spát. Ani hokej mě nedokázal udržet bdělého. Ale řekl jsem si že to prostě zkusím. Běh byl plánovaný na sobotu.
Ještě před tím jsem byl požádán o pomoc s řezáním dříví, a to na pátek. Pořád jsem se na to necítil atak jsem si řekl, že když zvládnu dříví, půjdu v sobotu na běh. V pátek jsem si pár hodin zařádil s motorovou pilou a tak bylo rozhodnuto - v sobotu jdu na to.
Věci jsem si připravil radši už večer. Oproti plánu jsem usnul docela brzo, tak jsem byl za tu přípravu rád. Ráno bych to nedal.
Ráno jsem vstal, snídaně - dvě topinky s paštičkou, no mňam. Cestu autem jsem posádce "zpříjemňoval" vůní česneku. Cestou jsem měli blízké setkání se srnkou. Díky tomu, že jsme brzdili kvůli bažantovi, tak se nám srnka, která vyrazila později než bažant, vyhnula. Lukáš má palubní kameru, tak je tam incident možná zaznamenán.
V místě konání (Kouřim) bylo docela dost lidí a tak jsem prohlásil, že se před tolika lidma ztrapňovat nebudu a převlíkání se nekoná. Verča a Lukáš se zdravili se známými a i s maminkou jedné dívky. Rodinné vazby popisovat nebudu, protože se mi za a) se mi nechce a za b) s tím mám vážně problém. No ale na tom vůbec nezáleží.
Verča: "Dobrý den paní ..."
Paní: "Ahoj Verčo, to jsem ráda, že jste tady" Já stál vedle. Paní se na mě podívala a rozsekla to. Pokračovala "A tohle je tvůj bratr?" Nevím jestli měla špinavý brýle, ale mě to hodně pobavilo. Zamluvili jsme to hovorem, že jsem měl děti brzo a ona až po třicítce, ale bylo rozhodnuto - poběžím. Je to legrace, co může člověku pomoci se rozhodnout. Já jsem ji v tom jako její bratr prostě nemohl nechat.
Zapsali jsme se jako jednotlivci a ne jako skupina. Bylo krásné počasí, teplo a sluníčko a tak jsem pořád nechápal, proč mají někteří dlouhé kalhoty a rukávy. Nedlouho po vyběhnutí jsem pochopil.
Od Lukášova bratra nám byly zapůjčeny buzoly. Vzpomínal jsem na základní školu na hodiny branné výchovy. No vzpomněl jsem si akorát na to, která strana střelky ukazuje na sever. Ono to nakonec stačilo. Vybíhali jsme po minutových intervalech a za rohem jsme se sešli. Prvních pár kontrol jsme dali společně a v průběhu závodu jsme se od sebe vzdalovali a zase setkávali.
Popis závodu
Jak nám bylo vysvětleno, tak normální orientační běh má daný postup po kontrolách. Tady jsme si mohli běžet, nebo chodit v jakém pořadí se nám chtělo. Kontroly byly barevně označeny podle obtížnosti a také jinak bodově ohodnoceny.
K tomu dlouhému oblečení stačí na vysvětlení jedno slovo - kopřivy. Jestli existuje posmrtný život, nebo spíš reinkarnace, tak několik mých budoucích já nebude mít potuchy co je to revma. To byla taková nálož mladých perspektivních kopřiv, že jsem měl pocit přebrnělých nohou ještě celou neděli.
Při prodírání se skrz hustý suchý rákos, se mi podařilo říznout si kůži na holeni. Naštěstí to přestalo téci a tak jsem upustil od návratu do cíle a pokračoval jsem v závodě.
Jedna kontrola byla výživná. K jejímu získání jsme si museli zahrát na kamzíka a zároveň si, aspoň dočasně, nechat aktivovat přísavky na rukou a nohou. Náš doprovodný pes Tedd, s tím neměl žádný problém a v tom strmém svahu okolo nás běhal nahoru a dolů. Vždycky když se u mě zastavil a podíval se na mě, tak jeho výraz byl jasný "Kde to vázne? Proč nelezeš rychleji?" Kdyby to bylo technicky možné tak ho snad aspoň plácnu - drzouna. Jenže jsem potřeboval všechny končetiny na udržení na svahu a na takový exhibice nebyl nárok.
No už jsem toho nakecal dost. Takže
výsledky. I když jsme byli tázáni s jakým i se píšeme, tak ve výsledcích jsme s tvrdým, ale to na to jsem už docela zvyklý.
Stránky závodu.
Závěr
Jak jsem psal, byl to první orientační běh a doufám, že ne poslední. Jsem nadšený, bylo to super. Příští rok se zase velmi rád zúčastním. Někdy v říjnu se má konat orienťák v Kutné Hoře, tak se těším. Pořadatelé byli překvapeni, že se jim nakonec sešlo 160 účastníků. Na úplný závěr bych chtěl říct, že mi orientační běh nejvíc připomínal "časově omezený geocaching". Akorát místo GPS se používá pouze mapa. Jak jsem řekl, je to fakt zábava a doporučuji všem.
Kolik jsem toho naběhal (ušel)?
Runkeeper mi ukázal, že jsem naběhal asi 13 km, ale podle krokoměru, to bylo kolem sedmi. Takže spíš těch sedm. GPS na mobilu nemám moc spolehlivé, takže zkusím pohledat nějaký návod na zpřesnění. Zatím jsem si vypnul automatickou pauzu. Ta mi v tom asi taky udělala paseku. Uvidím jestli se to zlepšilo. Na kole se mi to tolik nerozchází.
Tohle jsem se o něm dozvěděl před naším setkáním. "Možná Ti nebude chtít prozradit tajemství hned, přesto se k němu chovej slušně. Není potřeba žádného násilí." Je to jeden ze dvou zbývacících strážců svatého grálu. Kdo chce grál najít, musí si promluvit s Ludvíkem II, nebo Richardem II. Já jsem se díky Lukykh setkal s prvně jmenovaným. Tak jsem si myslel jak si s ním pokecám, dozvím se nějaké zajímavosti o jeho době atd. Ale on byl asi zavřený dlouho a byl sám, nebo měl prostě kecavou a mlel a mlel, ale to co chtěl on. No nic moc zajímavého jsem se tedy od něj nedozvěděl. Já jsem se tak těšil, že si trochu zamučím, že ho trochu potrápím, ale on to vyklopil sám. Docela mi zkazil radost. No a potom začal škemrat. No hrůza.
