312 GTCup - Monza

Jak jsem psal minule tak toto byl první závod nové kategorie a to GT3. Náš tým vyměnil vůz Aston-Martin V8 Vantage. V této sezóně budeme používat BMW Z4 GT3.

Kvalifikace

Kvalifikace dopadla zase stejně. Byl jsem poslední. Nastavení jsem měl týmové. Na stejném autě, stejně nastaveném, jsem ale dosahoval úplně jiných časů než Steev. Bohužel časů horších. Tentokrát to byl rozdíl asi osmi!, osmi!! sekund na jedno kolo. Strašný rozdíl. Čas na kolo má 01:46 a já 01:55, nebo 01:56. Přitom to auto, na rozdíl od GT4, sedí na silnici jak přilepené. Na poslední chvíli přišel pokyn z boxu na výměnu pneumatik. Mechanici stihli přehodit doporučená Media za Softy, na kterých jsem trénoval a jezdil kvalifikaci. 

Závod

Stojím na startu poslední, ale aspoň to má tu výhodu, že do mě nikdo nevrazí. Za to já si můžu vybrat z celého závodního pole. Ve sluchátkách slyším "Green, green, green." a tak šlapu na plyn a řadím se na konec fronty před první šikanou (na obrázku 1, 2). Neprojíždím jí zrovna ideálně a soupeři mizí v dálce. Zase. Za chvíli ovšem získávám rytmus a časy se srovnávají. Po pár kolech začínám dosahovat lepších časů než v kvalifikaci a v tréninku. Volba jiného typu pneumatik mi opravdu pomohla. Děkuji technikovi Steevovi.

Když už je o něm zmínka. Myslím si že to bylo za úvodní šikanou. Po jejím projetí vidím před sebou vůz, který má problémy s udržením se na trati. Při přiblížení zjišťuji, že se jedná týmový stroj č. 19 - Steev. Z týmového rádia se dozvídám, že došlo ke kolizi a jeho vůz byl poškozen. Se smutkem ho předjíždím a doufám, že mechanici budou schopní rychlé opravy a on se opět vrátí na trať.

V druhé polovině závodu jsem se dostal na dohled závodníka Maveho. Vzdálenost mezi námi se pohybuje mezi dvěma a čtyřmi sekundami. Spíše se tedy udržovala mezera čtyřsekundová. Pro mě bylo ale důležité, že jsem ho neustále viděl. To je poprvé v šampionátu co jsem si, sice na dálku, zazávodil.

Po projetí úvodní šikany míjím auto, které stojí vlevo. Dozvídám se, že Trut udělal chybu a za chvíli ho mám 10 sekund za sebou. Já ovšem samou radostí kupím jednu chybu za druhou, takže asi po třech kolech už zase vidím jenom jeho brzdová světla. Chvilku. Propletl se mezi mnou a Mavem a šel si zazávodit se sobě rovnými.

Před koncem závodu mě dotahuje Steev a tak svého stájového kolegu pouštím před sebe, aby mohl pokračovat ve svém stíhacím závodě. Myslím si, že další událost se stala v předposledním kole a zase v šikaně na konci cílové rovinky. Po jejím průjezdu vidím jak Mave jede pomalu v levé části tratě. Z boxů dostávám do sluchátek informaci, že dostal penalizaci za špatné projetí šikany. Smůla pro něj, štěstí pro mě. Asi bych ho nedokázal předjet. Valím před něj a myslím pouze na to, abych neudělal chybu a předposlední místo jsem si udržel. Podaří se mi v posledních dvou kolech neudělat nějakou větší chybu a do cíle přijíždím na předposledním místě. Hurrááááááá. Je to smutné, ale z předposledního místa mám prostě radost.

Z boxů se dozvídám, že Steev nestihnul už nikoho předjet a tak končíme za sebou. Body jsme nějaké získali, ale Steev jistě očekával větší bodový zisk.

Závěr

Zase jsem netrénoval, tak jak jsem chtěl. Monza byla pro mě zatím nejlepší trať z hlediska toho, jak se mi na ní jezdilo a poprvé jsem si doopravdy užil závod. Děkuji Ti Mave.

Příští závod se jede v Hockenheimu. Jednou jsem si trať projel a zatím se mi vůbec nelíbí. Já vím, že z jednoho projetí se nemá dělat soud, ale Monzu jsem si po prvním průjezdu zamiloval. Tak soudím, že mě ten pocit asi nepřejde. Tato trať mi přijde o hodně techničtější a to není nic pro mě. Je tam o hodně víc míst na výrobu chyb. Budu se snažit jejich výrobu minimalizovat.

Tak nazdar, jdu trénovat.

Pokus o první vodní kešku

Jednalo se tedy o pokus odlovu ne o pokus vytvoření nové kešky. To jenom aby bylo hned na začátku jasno.
Klasika. Plánoval jsem si výlet po keškách už od rána. Přišel jsem domů, ale na kolo se mi fakt už nechtělo. Venku ale bylo lépe než doma a to 38°. Venku konečně méně tzn. pod třicet. Vedra prostě trápí a byt se vyvětrat nedá.
Takže Lukáš mě přemluvil a tak jsem se sbalil. Oproti předchozí výbavě jsem si přibalil ručník a plavky. U Kolína na Sandbergu jsou asi tři kešky. Já jsem se tam jako malej taky jezdil koupat, ale to jsme tomu ještě říkali písák. Teď už je to moderněji nazvané, nebo mě to v mládí někdo zatajil. Naším cílem byla jedna u břehu, která má být asi šest metrů od břehu v třímetrové hloubce.

FrSky Variometr

Nákup

V obchodě RC Studio jsem si koupil Variometr od firmy FrSky. Koupil jsem si variantu s normální přesností. Důvody jsem měl dva. První byl, že jeho cena byla pomalu poloviční oproti variantě s vysokou přesností a ten druhý byl, že na něj byla sleva. Sice "jenom" 50,- Kč, ale sleva to byla. Rozdíl mezi normální a vysokou přesností je překvapivě v přesnosti, že. Normální měří s přesností 1m a ten s vysokou přesností na 0,1m. Takže ten rozdíl v ceně je určitě opodstatněný. No pro moje účely bude určitě stačit.

Je to můj první telemetrický senzor. Uvažoval jsem ještě o měření napětí článků baterie, abych nemusel lítat jenom podle času. Ale začnu s tímhle.

Instalace

Dnes (neděle) jsem se k tomu konečně dostal. Radši bych začal dělat testy varia s Alfou, ale tam nemáme telemetrický přijímač. Vzal jsem tedy svého obouchánka (Swifta) a zapojil vario do smartportu. Na obrázku je vidět, že má červenou diodu. Po zapojení ale blikat ani svítit nezačala a tak mě lehce polil pot. Zase jsem koupil rozbitou věc. Sakra, reklamace. Vzal jsem návod k variu.
Odbočka. Když už musím použít návod, na cokoliv, tak si připadám že jsem prohrál. Když na to koukám logicky, tak to logické není. Návod je asi od slova navádět a v tomto slova smyslu toho tzn. pomáhat. Ale já si na to radši přijdu sám. Mám z toho prostě větší radost. Konec odbočky. Pokračování.
No a tam jsem našel i můj přijímač. Zjistil jsem, že telemetrický sice je, ale protože je to starší typ tak smartport nemá. Takže jsem vzal jiné kablíky a zapojil dle návodu a dioda se rozblikala. Super. Jak jsem se dozvěděl ve videu od RiMra, tak se má vario zapnout a nechat ležet asi deset minut, aby se srovnalo.

Příprava

Od rána fučelo a byla docela kosa. Anna chladna z rána, vyšla naprosto přesně. Ráno v teplákách a v bundě, to byla docela změna. S přibývajícím časem ale začala stoupat teplota a vítr se uklidňoval. Kolem páté to už vypadalo "letově" a tak jsem nedočkavě vyrazil. Na poli, na kterém létáme, roste letos kukuřice. Tato plodina není na přistávání moc vhodná, což jsem si minule ověřil. Lehké přistání a stejně jsem musel lepit. Závada to byla kosmetická, ale kukuřice je prostě na přistání tvrdá.

Dorazil jsem na místo, položil model a chvíli čekal. Přistávám na krásně vysekané cestě u chat, která má akorát jedni velkou chybu - je krátká a úzká. Dneska tam měli v jedné chatě ještě návštěvu, takže se dráha ještě zkrátila a kukuřice od minule docela dost povyrostla. Teď je vyšší než já. 

Let

Vzal jsem milého Swifta za křídlo, dal plný plyn a zahodil ho jak motyku. Musel jsem ho hodit výš než normálně, ale má přebytek výkonu, takže jsem měl ze startu zbytečné obavy. Spíš mě začalo trápit to známé "...vzlítnout můžeš, přistát musíš..." Ten prostor na přistání fakt nebyl moc velký. Zatím jsem měl ale jiné starosti. Pořád trochu foukalo, ale výš to bylo lepší a lepší. Přepnul jsem spínač a rádio zahlásilo "Sedmdesátšest metrů." No jestli to měří dobře, tak mám fakt blbej odhad. Protože když jsem byl přibližně ve výšce paneláku, tak hlásil asi tak padesát metrů. No přestal jsem to řešit a stoupal a stoupal. Vystoupal jsem nad 250m, vypnul motor a kroužil. Zapnul jsem si pípání varia a poslouchal jestli stoupám, nebo klesám. Být na jednom místě víc modelářů se zapnutým variem, tak buďto někomu brzo hrábne, nebo po nějaké době dotyčného "kolegu" inzultuje. Pro majitele je to zajímavý, ale okolí to musí neskutečně iritovat.

Já jsem si to zapínal taky jenom na chvilku. Asi po dvaceti minutách mi došla baterka a tak jsem začal klesat na přistání. Hezky jsem si nalítnul, přišel poryv větru a Swift se zarazil o předposlední řadu kukuřic. Zůstal nahoře, takže jsem si pro něj ten kousek došel a sundal ho jak doma z poličky.

Dal jsem druhou baterku, která má už nejlepší za sebou, takže výdrž nic moc. Druhý start v pohodě a zase stoupám. Dostal jsem se asi do 280 metrů. Vypnul motor, zapnul pípák a kroužil. Termika byla i pro mýho malýho Swifta (cca 90 cm) a tak model stoupal a stoupal. Sednul jsem si na zem, abych trochu ulevil krku.

Vím, že když lítám, tak mám čumět na model a ne po "ptákách". Jenže člověk míní blbec mění. Zdálo se mi, že slyším, jak někdo jde. Říkám si "Nečum, nebuď zvědavej, až přijde tak promluví, nebo ho uvidíš..." atd. Asi jsem chtěl vidět jestli mám diváky nebo co. Prostě pýcha předchází pád, někdy hnusně doslova. No podíval jsem se na cestu jestli někdo nejde, samozřejmě nikdo, podíval jsem se zpátky na model, samozřejmě nikde. Swift zmizel. 

Když člověk kouká na model tak ho vidí. Když odvrátí pohled a model je malý, jako Swift, a je vysoko, jako Swift, tak dá práci ho najít. Sundal jsem brýle a po chvíli ho našel. Studený pot trochu ustoupil. Těch jmen co jsem si dal a jakých, tak to se nedá publikovat. Našel jsem ho a dál stoupal. Motal jsem se dlouho kolem 380 metrů a výš to nechtělo. Dal jsem si závazek vystoupat na 400 metrů. Po pár minutách se to povedlo. Byl jsem 403 metrů vysoko a bál jsem se třeba jenom mrknout. Model už byl fakt hodně blbě vidět. Letový čas zas už kolem 20 minut a za krkem už docela bolelo a tak jsem začal klesat. Asi kolem dvěstěpadesáti metrů slyším jak někdo jde. No a copak jsem asi udělal? Chybami se prý člověk učí. Jestli je to pravda, tak u mě je něco špatně. 

Tak pročpak bych se nepodíval, že? No podíval blbec jeden. Nikdo nešel, ty ješito jeden. Podívám se nahoru a obloha jak vymetená.  Sundám brýle a koukám, že obloha je modely letadel narvaná úplně pořád stejně jako předtím. Prázdno, nic, vymeteno. Jak se říká "Zadek jsem mohl pronajmout na štípání drátů", nebo tak nějak. Každý ví..Kletby ze mě létají v několika světových jazycích. Snad mě neslyšely nějaké děti. Způsobil bych jim duševní újmu.

Koutkem oka jsem zahlédl pohyb. Vyvracím hlavu do úhlu ve kterém v akčních filmech praskají krční páteře a nad lesem vidím Swifta. Obracím ho na pravou cestu tj. před sebe a říkám si, že to snad není možný udělat takovou blbost dvakrát a ještě takhle rychle za sebou. Jdu na přistání. Odměnou mi je krásné přistání do vyprahlé trávy.

Tak křest varia nakonec proběhl vlastně v pořádku a to druhé co mám, je neustále k dispozici HeRovi - novému majiteli.

Shrnutí

Zajímalo by mě porovnání s variem s vysokou přesností. Zdá se mi, že hlásí vyšší výšku, než je skutečnost, ale pro moje účely a za tu cenu je to naprosto super. Těším se až bude v Alfě. Poučení si z tohoto letu už doufám vezmu a to NEČUM PO OKOLÍ KDYŽ ŘÍDÍŠ MODEL TY ...vhodné slovo si každý doplní sám. 

Takže vario je super hračka.

Druhý závod v Project cars

Minulý závod

Tak ten se jel minulou neděli v Brand Hatch GP. Jezdíme si takový sranda šampionát s názvem 312 GTCup. No a na minulý závod jsem se tak těšil, až jsem z toho usnul. Jak jsem se pak dozvěděl, tak kdybych jel, tak bych týmu přinesl aspoň nějaké body za účast. Takže teď se jel již třetí závod šampionátu, ale pro mě druhý. To jen aby bylo jasno.

Zolder - třetí závod

Jak jsem hned na začátku poznal, tak to je úplně jiná trať, než první závod, který se jel v Silverstone. Že je to jiná trať by poznal asi každý, myslel jsem tím, jiný typ tratě. Takže i úplně jiný styl jízdy. S mým jezdeckým uměním je to v podstatě jedno, ale tu změnu jsem prostě poznal i já. Žádné moc dlouhé rovinky, a hlavně dvě pěkný, pomalý šikany. Jelikož jsem zas nemohl trénovat (dovolená), tak jsem trať viděl poprvé asi hodinu před závodem. Do týmu přibyl nový člen HeRa. Náš týmový mechanik Steev nám předal nastavení auta a tak jsem to šel hned zkoušet a zároveň se aspoň trochu seznámit s tratí. 

Trénink a kvalifikace

No mazec. Jak jsem již psal, ty šikany, to bylo maso. Ale postupně se mi dařilo trochu se tu trať naučit. Našel jsem si - poprvé - i brzdné body. Nevím jestli jsem je našel tam, kde by měly být, ale byl jsem na sebe pyšný. Tahle trať byla pro mě, paradoxně, lepší nežli ty minulé. Paradoxně proto, protože kluci říkali, že je mnohem náročnější než předešlé. To že jsem netrénoval se samozřejmě projevilo na kvalifikačních časech. Byl jsem poslední. Tři sekundy přede mnou byl můj nový stájový kolega.

Závod

Start se mi poprvé podařil. Předjel jsem několik jezdců a konečně jsem kolem sebe viděl další závodníky. Stačilo pár zatáček a zapomněl jsem, že gumy jsou studené a stalo se co se prostě stát muselo. Udělal jsem hodiny a bylo po závodě. Zase jsem jezdil sám. Jelikož nebyla trať dlouhá a kluci nedělali (bohužel) chyby, tak jsem se k nikomu nepřibližoval. Ale díky délce tratě, jsem občas nějakého závodníka zahlédl. Nejdřív se zvětšil ve zpětném zrcátku a po chvilce jsem viděl v dálce mizející brzdová světla. Asi v polovině závodu odešly gumy. No abych nekecal, na autě zůstaly, ale došla jim síla a auto na silnici prostě držely méně a méně. Doklouzal jsem do cíle na posledním místě, ale díky několika chybám ostatních závodníků jsem pár bodů dostal.

Zhodnocení

Závod jsem si užil zatím nejvíc i když jsem závodil vlastně chvilku. Mezi tím než jsem toto dopsal, tak jsem měl dovolenou a jel se další závod. Byl jsem z toho vedra utahanej a tak jsem zase zalehnul a probral se 20 minut po začátku závodu. Nic se ale nemá vzdávat a zkoušet to do poslední chvíle. Jak jsem se dozvěděl, tak závod se poprvé restartoval, protože více jezdců mělo problémy s PC. Kdybych se připojil, tak bych start závodu nejspíš stihnul. Takže posledního závodu kategorie GT4 jsem se nezúčastnil a s Astonem na obrázku se nerozloučil. Příště se jede první závod kategorie GT3 a naše stáj CASKH osedlá nový vůz. Tím bude BMW Z4 GT3. Co jsem ho zkoušel, tak z něj mám úplně jiný pocit. A ten, ten je o mnoho lepší.