Deníček

Můj deníček

Pátek

Co jsem to dneska všechno zažil? Procvičím si paměť a opět si to zapíšu do svého nového deníku. Prý to pomáhá se zafixováváním událostí a člověk si pak lépe a rychleji pamatuje. Přišli na to američtí vědci, tak to bude asi pravda. Když nic jiného, mohlo by to být po čase aspoň zajímavé čtení.
Takže, ráno jsem vstal jako vždy - ono to ale jednou přejde každého. Pak nějaká ta hygiena. Snídani jsem dneska nestíhal. Venku je podzim a tak se mi z vyhřátého pelíšku opravdu, ale opravdu nechtělo. Takže jsem si vzal nějaké ovoce a z lednice jogurt a sbalil si to sebou.
Venku jsem vytáhnul sluchátka, nasadil na uši, zapnul je do mobilu a pustil si svůj oblíbený hudební mix. Sluchátka propouští okolní zvuky a tak se nemusím bát, že bych neslyšel okolní provoz.

Potřebujete energii? Kdo ne, že?

Jestli vaše odpověď zní ANO, tak jste tady správně.
Byl jsem teď měsíc víc mimo než normálně. Musel jsem do sebe hustit vědomosti a hlavně je taky v hlavě udržet. A jelikož jsem spíš sova než skřivan, tak mi to šlo lépe večer. No ale pak už toho bylo asi moc a vstával jsem později a chodil spát dříve. Jasně mozek si potřebuje odpočinout a srovnat si ty nové informace, defragmentovat. Jenže už byl asi zasekaný jako starý harddisk a přišlo, že jinou činnost než defragmentaci nedělá.
Pak přišel impulz a rada. Ona se vždycky nějaká taková nápomocná osoba objeví a pomůže. Děkuji Leni za ten nápad. Oni rádi pijí čaj a její syn s ním i obchoduje. A tak když mi doporučila čaj Maté, nepochyboval jsem. Tento čaj dodává energii a pomáhá se soustředěním. Možná to byl z části i placebo efekt, proč ne, ale mě to opravdu pomohlo.
Přestal jsem být tak strašně nervózní a lezlo to do mě lépe a měl jsem i více energie. A ještě má pro mě bonus navíc. Moc mi chutná. Ještě mi ho dost zbylo. A tak mě právě napadlo, že i když ho nepotřebuji kvůli účinkům, tak si ho jdu dát.
Zde je odkaz na stránky projektu.
Vyzkoušejte ho a dobrou chuť.

Pečeme grafickou kartu, zn. snadno a rychle

Tak jsem si hrál Mass effect a najednou se mi rozpadl obraz. Na obou monitorech byla vidět akorát černobílá šachovnice. Takže restart počítače. Při nabíhání se objevovaly bílé proužky už při startu systému. A sakra, tak to asi nebude problém Win, když ještě nenaběhly. Hned mě napadlo, grafická karta je v háji. No měl jsem ji dlouho a kupoval jsem ji starší, ale vždy to nemile překvapí.
Takže jsem ji vyndal, rozebral, vyčistil a s nadějí vrátil zpátky. Pustil jsem PC a bylo to úplně stejný. Tak jsem ji dal do druhého PC - to samý. Vzal jsem z druhého PC kartu a šlo to. Bylo to jasný, grafická karta se se mnou rozloučila. Už jsem ji chtěl rozbít a vyhodit, ale řekl jsem si, že to můžu udělat kdykoliv. Takže jsem se dal do

První let roku 2016

Tak jsem si byl poprvé zalétat v zimě. Včera padal pořádně sníh a tak jsem se těšil na zasněženou Kutnou Horu. Bohužel se přes noc dost oteplilo a tak sněhu hodně ubylo. A za druhé, když jsem se doma připravoval, tak krásně svítilo sluníčko a jak jsem vylezl ven tak se zatáhlo. Ale už jsem byl venku a tak jsem si šel ty dvě baterky vylítat.
Taky jsem si konečně opravil Deltu (Swift II). Je to můj oblíbený otloukánek a potřeboval se už dát trochu do pořádku. Takže jsem vyřezal novou přistávací lyžinu a slepil pár odtržených míst na špičce letadla.
Záběry moc hezké nejsou. Chybí sníh a trochu foukal vítr. Jediné co budu muset udělat, tak znovu nastavit stabilizátor. Nějak to pořád táhne na stranu.
No a to je dnes vše.

Jak jsem dostal dort

Tak dneska budu psát o tom, jak jsem dostal dort, proč jsem dostal dort a proč mám čas zase plkat na veřejnosti.

Před pár lety se můj život změnil. Měnil se postupně a pro mě to bylo k horšímu.Nastaly povinnosti. A jak to tak u povinností bývá, tak záživné zrovna nebyly. No svojí "pílí" a "chytrostí" jsem si to prodlužoval a trvalo mi než nastal ten správný čas. Mohl jsem to ukončit minulý rok, ale okolnosti a pravidla tomu nebyly nakloněny. 

Takže někdy v listopadu mi bylo sděleno, že první pokus o návrat do "normálního" života může nastat v lednu. Díky příznivě a vstřícně nastaveným podmínkám v práci jsem se mohl plně věnovat nadcházející události. Někdy od půlky prosince začala má příprava. Rozbíhal jsem se pomalu, ale vytrvale a čas se postupně přesouval od zábavy k povinnostem. Do toho přišla ještě jedna "radost" v podobě zdravotní komplikace, která mě zpočátku dost vyděsila, ale člověk si asi fakt zvykne na