Štítky

Běhání (64) Život (60) Povídka (22) RC létání (22) Korsika (18) PC hry (17) Geocaching (11) Humor (9) Kultura (7) 312 GTCup (5) Kolo (5) Úvaha (5) Endomondo (3) DCS (1) Deskové hry (1) Elite dangerous (1) Film (1) RC loď (1)

Úprava názvu

Myslím si, že změna názvu z "pravidelný občasník" na "občasný pravidelník" bude sedět více.

středa 20. prosince 2017

Blbej den...

Otevřel jsem oči. Tedy měl jsem pocit, že jsem je otevřel. Ne! Byl jsem si tím naprosto jistý! Sakra - ale jak to, že vůbec nic nevidím.
Ihned po tomhle zjištění jsem dostal takovou ránu do nosu, že kdybych stál, tak by mě to spolehlivě posadilo. Odkud se bere ten neuvěřitelný puch?! A kde to do psí p.dele vlastně jsem? Naposled si pamatuju, že jsem seděl s chlapama v krčmě U Zlámanýho cepu. Měl jsem u sebe dost stříbrňáků a tak si poroučel jídlo i pití. Byl to skvělý večer. Poslední práce se vydařila a tak jsem věděl, že nebudu muset chvíli "pracovat". Ale co se stalo potom? Na to si sakra nemůžu vzpomenout. Jmenuju se Efren Dudney. Paráda. Není to tak špatný. Aspoň

pondělí 4. prosince 2017

Stále běhám

Tak se nám venku ochlazuje. Trochu (fakt trošku) jsem zhubnul (asi bohužel), protože začínám být zimomřivější. Už jsem to tady asi psal. Jako pokračovací program po 5 km na pohodu jsem si vybral tréninkový program od Garmin. Vybral jsem si variantu s měřením tepu. A to je pro mě dost složité. Proč? Protože teď běhám např. 5 minut a mám být v druhém tepovém pásmu. No jo, ale já když rychleji jdu, tak jsem už ve dvojce sem. Pak se rozeběhnu co noha nohu mine a jsem ve čtyřce. A hodinky pořád pípají a píšou "Vysoký tep, vysoký tep". Po nějaké chvíli to naštěstí vzdají. Takže čekám kdy se to zlepší a doufám, že se dočkám. Dýchání je v pohodě, že bych mohl fakt klidně povídat. Přijde mi, že z tohoto pomalého běhu mě bolí nohy víc.
K tomu chladu. Už souhlasím s tím, že pro běhání je horší vítr než

pondělí 27. listopadu 2017

Tak jsem byl konečně v Deacathlonu

Tak jsem konečně dostal do prodejny Decathlon. Pobíhal jsem vybíral a zkoušel. Trička jsou bohužel na mě krátký. Vybral jsem si jednu čepici, co vypadá trochu jako koupací, ale vypadal jsem v ní nejmíň jako kretén. Má to mít i nějaké reflexní prvky. Pak jsem si chtěl rovnou koupit i nějakou kšiltovku na období tepla. Nebyla mi schválena žádná. Taková tma prý v létě nebývá, abych v ní mohl ven. Tak to vypadá, když máte s sebou módního poradce. Pak jsem našel to, pro co jsem hlavně chtěl. Tričko na které se dá připnout měřák. Vyzkoušel jsem a sedělo dobře. Navíc ještě mají slevy na některé běžecké věci a tohle bylo ve slevě. Stálo 329,- tak jsem ho musel mít. Celý šťastný jsem vyrazil k pokladně. Po uhrazení částky jsme šli dál a já se těšil jak si to vezmu na sebe.

pondělí 20. listopadu 2017

Jak jsme hráli bowling

Lukáš zorganizoval na neděli bowling. Měli jsme to od jedenácti. Oni v tuto hodinu začínají a tak jsme chvilku čekali, než otevřeli. Jakmile otevřeli, tak jsme vtrhli dovnitř. Já jsem šel hned hledat boty na půjčení. Moji velikost jsem tam našel třikrát a tak jsem si mohl vybrat. Velmi příjemné bylo to, že jsme tam byli první a nikdo tedy ještě nehrál. No a to příjemné pro mně spočívalo v tom, že boty nebyly vyhřáté od předchozího dočasného majitele.

neděle 29. října 2017

5 km s Edou na pohodu - den dvacátý osmý

Pětka za mnou, tak zkusím něco napsat. Hodnocení to asi nebude. Nejdřív tedy díky té náhodě, nebo tomu dědovi co nahoře prý sedí na obláčku, za to, že jsem v létě našel Edovu nabídku na to, zkusit začít běhat. Myslím, že to bylo naplánováno na 4. září. Ten den nastal další pokus o to začít běhat. Moje motivace? Jedna byla taková, že můj mladší bratr běhá myslím už dva roky. Dostal se k tomu tak, že u nich v práci měli běžet nějaký charitativní běh a jeho vybrali. Teď už běhá i půlmaraton. Druhý důvod byl silnější. Zvednout z gauče pr.el a začít se hýbat a nehnít. Doma sedím, v práci sedím a to bych tady asi dlouho nebyl. Nevím tedy jestli tu

5 km s Edou na pohodu - den dvacátý sedmý

Volno.
Dnes docela foukalo a pršelo. Sice podle předpovědi moc pršet nemělo, ale nějak jim to nevyšlo. To jsme při odjezdu na chatu, ale netušili. Museli jsme vyrazit a pokračovat v zazimovávání. Pohrabané listí už jakž takž máme, takže ještě vypustit vodu atd. a bude hotovo.
Dnes večer má přijít do Česka dost prudký vítr. Má to pokračovat i zítra, tak uvidím jak to dopadne. Možná tu první pětku přesunu na pondělí.
Večer jsme byli na slavnostní rodinné večeři na Havířské rozhledně. Já jsem si dal halušky a byl jsem moc spokojen. U stolu byla myslím nespokojenost s masem u jiného jídla. Bylo trochu tuhé. Uvidíme jestli se příště shodneme na této restauraci, nebo vybereme něco jiného. Restaurací na výběr máme myslím ještě dost.

5 km s Edou na pohodu - den dvacátý šestý

Cvičení. Opět trochu jiné. 10 dřepů, 20 výponů na špičky a to třikrát. Musím se pořádně začíst do knížky od Edy "Prostě běž". Určitě tam nějaké cvičení bude. Je tam i protahování, na které zatím také dost kašlu a to nedělám dobře.

5 km s Edou na pohodu - den dvacátý pátý

První čtyři kilometry. Domluvil jsem se s bratrem, který dnes přijel a zaběhli jsme si ji spolu. On tedy musel běžet pomaleji než je zvyklý, ale já jsem si to docela užil. Nohy mi tedy postupně těžkly, ale to bylo asi z toho, že jsme se spolu bavili. Já jsem tedy mohl mluvit v přestávkách po padnutí dechu. Myslím si, že to mluvení mi způsobilo tyto potíže.
Hodinky jsem využil trochu jinak. Ony normálně neumí navigovat po trati, ale díky programu, který jsem si do nich nahrál, to zvládnou. Je to taková nouzová funkce, ale při běhu neznámým terénem to použitelné je.
Rozdíl mezi jedním a třemi kilometry pro mně byl takový, že tři kilometry mě bavily víc. Rozdíl mezi třemi a čtyřmi kilometry je ten, že mě 3 km baví pořád víc. Uvidím jak dopadne pětka.

5 km s Edou na pohodu - den dvacátý čtvrtý



Volno.
Pro mě tedy ne. Tak jsem chtěl hodinky, že jsem neustále sjížděl bazarové portály. V čem jediném jsem měl jasno bylo to, že nebudu kupovat nové. Kvůli ceně samozřejmě.
Nejdříve jsem přemýšlel o značce Polar. Hlavním důvodem bylo to, že Polar hodinky má brácha. Pak jsem narazil na značku Garmin a už nebylo cesty zpět. Hodinky mě zaujaly a nepustily. Zkrátím to. Na konci mi ve výběru zůstaly tři. Forerunner 230 a 235 a Fenix 3. Cena rozhodla o vyřazení Fenix 3 z výběru. Napsat že jsou lepší by bylo diskutabilní. Ony jsou lepší jak pro koho. Já jsem hračička a miluju technické věci.
Takže zbyly 230 a 235. V podstatě jediný rozdíl v nich je ten, že 230 měří tep, přes hrudní pás a 235 měří tep opticky na zápěstí. Vzal jsem tedy papír a tužku a vypsal si,

5 km s Edou na pohodu - den dvacátý třetí

Cvičení. Dnes ovšem změna. 20 dřepů, 20 výponů na špičky a to opakovat čtyřikrát.

5 km s Edou na pohodu - den dvacátý druhý

Pondělí je pro mě dlouhý pracovní den. Takže v tomto ročním období vychází běhání na šero, nebo tmu. Cestu jsem si naplánoval po trati co jsem běžel jeden kilometr. Jenom jsem ji trochu natáhnul.
Lehce pršelo, ale opět to nevadilo. běželo je dobře až na sledování povrchu. Opět spousta listí a několik špatně osvětlených míst. Takže jsem měl strach z vyvrknutí.
Na mapě jsem si opět změřil okruh. Přiběhl jsem před dům a tam měl být konec. Nebyl. Podíval jsem se na mobil a ten ukazoval 2.84

5 km s Edou na pohodu - den dvacátý první

Neděle, volno.
Poslední den srazu. Doznívají povolební diskuse. Někdo je z výsledků nadšený, někdo ne, ale jinak to nejde.Já jsem z výsledky spojen částečně a překvapen tím, jak kdo volil. Ale jsou to volby, tak každý snad volí podle svého svědomí. Dost politiky a filozofování.
Po návratu domů mě čekalo znovu sestavit počítač a vyzkoušet funkčnost. Napsal jsem na fórum, že jsem dorazil domů a šel dospat spánkový dluh.

5 km s Edou na pohodu - den dvacátý

Cvičení. Stále stejné celý týden. Jenom opakuji. 20 dřepů, 15 výponů na špičky to třikrát.
Druhý den srazu. Ofce (to je samozřejmě přezdívka) splnil to co slíbil a přivezl poslední typ brýlí na virtuální realitu. Jedná se o Oculus rift. Nainstalovali jsme to na pár počítačů a zkoušeli různé hry. Jak jsem už několikrát říkal, je to podle mě nepřenosná zkušenost, ale zkusím to popsat. Oproti první verzi je tohle naprostá paráda už si to dokážu představit mít doma a používat to. Je tedy pořád prostor na zlepšování, ale je to už použitelné. Cena spadla na necelých patnáct tisíc a to někdo dá i za grafickou kartu. Zkoušel jsem třeba pilotovat vrtulník. Otevřel jsem si dveře a krásně viděl jak jsem vysoko jako ve skutečném vrtulníku. Byl jsem na vojně u letectva, tak můžu porovnat. Samozřejmě jsem žádný vrtulník neřídil, ale seděl jsem v něm. Když jsem se teď v tom virtuálním vrtulníku otočil za sebe, nebo jsem se podíval na přístroje bylo to jako ve skutečnosti. Ten pocit prostoru tam prostě je. Brýle reagují jak mají. Když otočím hlavou, tak vidím to, co hlava očekává, že bych vidět měl.
Potom jsem zkoušel ještě letadlo a tam šla zapnout i postava pilota. To bylo také zvláštní, protože jeho ruce a nohy se hýbaly podle toho co jsem dělal. Takže při pohledu na ruce a nohy jsem měl pocit, že ty virtuální končetiny jsou moje. Nevím jaký by to byl pocit, kdyby se v tom okamžiku někdo dotknul mé skutečné ruky. Naštěstí to nikoho nenapadlo.

5 km s Edou na pohodu - den devatenáctý

Další tři kilometry. Tentokrát změna. Běh se konal na severu v Chrastavě. Je to blízko Liberce. Proč zrovna tady? Jak jsem se tady ocitl? Jednoduše. Tento víkend měla naše banda virtuálních pilotů sraz.
Doma jsem si v mapě nakreslil trať na tři kilometry. Endomondo jsem nastavil tak, aby mi hlásilo po 1,5 kilometru.
Přijeli jsme na místo a já jsem si vynesl věci na běhání a kluci mi potom donesli zbytek. Chtěl jsem vyběhnout co nejdříve, abych vyběhl ještě za světla. Mohl jsem to posunout na sobotu, ale pátky bývají na srazu nejnáročnější, takže jsem potřeboval předběhnout i vítací panáky. A to se mi i povedlo.

sobota 28. října 2017

5 km s Edou na pohodu - den sedmnáctý

Druhý pokus o uběhnutí třech kilometrů. Vybral jsem si stejnou trasu jako v pondělí. Bylo pošmourno a tak jsem si vzal žluté brýle, abych trochu eliminoval úbytek světla. Trochu to pomohlo, ale strach z mokrého listí zůstal. Měl jsem obavy, abych neuklouznul, nebo abych nepřihlédnul nějakou díru a nevyvrknul jsem si kotník.
Zkusil jsem běh bez hudby. Sluchátka v uších zůstala kvůli hlášení Endomonda. Jako další pokus jsem udělal to, že jsem si v Endomondo nastavil hlášení jenom konce běhu.
Poznatky mám tyto. Hudba mi chyběla, protože i s těmi levnými sluchátky mi dodává potřebnou atmosféru. Také mě díky absenci hudby docela rušilo to funění. Samozřejmě moje. Běžel jsem sám.
Hlášení Endomonda mi nechybělo. Běžel jsem u kousek dál než minule a to jsem začal běh o trochu dříve. Zdá se mi, že si ta aplikace nějak vymýšlí. Buďto je to aplikací, nebo telefonem.
V pátek další tři kilometry. Příští týden začne být zajímavější. V pondělí 3 km, potom 4 km a v neděli 5 km. Tak snad to bude na pohodu.

5 km s Edou na pohodu - den osmnáctý

Den osmnáctý. Cvičení. Opět 20 dřepů, 15 výponů na špičky. Tři opakování.
Nic zvláštního se jinak nestalo.

5 km s Edou na pohodu - den šestnáctý

Jenom konstatování. Dnes cvičení. 20 dřepů, 15 výponů na špičky. Opakovat třikrát.
Tak zas zítra.

úterý 17. října 2017

Endomondo - hlášení podle uběhnuté vzdálenosti

Na začátek opět upozornění, mám PRO verzi programu, ale to neznamená, že bych si platil měsíční paušál. To jsou dvě rozdílné věci. Tolik úvodem.
Hlášení se nastavuje přes Audio nastavení. Tam se dostanete kliknutím na tři tečky nad sebou v pravém horním rohu.







pondělí 16. října 2017

5 km s Edou na pohodu - den patnáctý

Dnes 3 kilometry. Už jsem to psal jinam, ale napíšu to i sem. 3 km jsem naposledy běžel na střední škole, což už nějaký ten pátek bude. V té době jsem běhání nesnášel. Světlou výjimkou byl běh na 100 metrů. To bylo hned hotové a člověk se ani moc nezadýchal. Když jsme běhali 3 km, tak jsem rovinky běhal a zatáčky protestně chodil. Nebo obráceně, ale to je jedno. No a dnes jsem měl běžet tři kilometry. Vím jak jsem se trápil při běhu jednoho kilometru a teď tři.
Můj cíl jsem si stanovil v podstatě jednoduchý. Nejde mi o čas, jde mi o to, abych to uběhl v celku. O čas mi půjde možná příště až budu mít srovnání.
Taktika byla jasná. Vyběhnout pomalu abych to vydržel.

5 km s Edou na pohodu - den čtrnáctý

Neděle, volno. Dnešní příspěvek je vlastně úplně zbytečný. Není co psát. Byli jsme na chatě. Bylo krásně a tak jsme v rámci poobědní siesty vytáhli lehátka a nahřívaly kosti v asi jednom z posledních letošních dní. Já byl jenom v kraťasech a bylo mi strašný horko. Mám krásně opálené hodinky. To je vše.
Mám tady zas jedno téma, nebo spíš dotaz, ze šuplíku. Kdyby se někomu (asi poprvé) chtělo diskutovat v komentářích, tak mám otázku. Vrtá mi to v hlavě už dlouhou dobu a nemůžu najít důvod, proč tomu tak je. Je tedy pravda, že jsem se na internetu nesnažil hledat, ale jenom jsem o tom postaru přemýšlel. Jo a vlastně o čem tu blábolím, že?
No "trápí" mě tato otázka:

5 km s Edou na pohodu - den třináctý

Sobota. Cvičení. O tom se fakt psát nedá, ale furt (pořád) se opakuji.
Předpověď vyšla a tak jsme mohli uskutečnit výlet. Minulý rok jsme byli poprvé na pochodu okolo Bohdanče. Letos pořadatelům počasí znovu vyšlo a tak jsme neodolali. Dorazili jsme na místo a opět nebylo kde zaparkovat, ale nakonec jsme místo našli. Sice jsem se při vystoupení z auta málem skulil do rybníka, ale musel jsem brát co bylo.
Na startu jsme nahlásili, že jdeme 12 km, zaplatili startovné, dostali dvě sušenky a mapu šlo se.
Letos vedla trať na druhou stranu. Já jsem dostal na starost mapu a tak jsme hned na začátku blbě odbočili, protože "tamtudy jsme šli přece minule, tak to musí být správná cesta." Nebyla. Po pěti stech metrech jsem to musel uznat a vrátili jsme na správnou cestu. Na kopci jsme si u kontroly dali klobásku s chlebem a hořčicí.

sobota 14. října 2017

5 km s Edou na pohodu - den dvanáctý

Dnes poslední kilometr. Povedlo se mi splnit to, že jsem opět běžel tu samou trasu jako před týdnem.
Bylo opravdu krásně a tak jsem vyběhl jenom v tričku a v šortkách. Jelikož jsem musel vyrazit co nejdříve, tak všude bylo ještě moc lidí. Vzal jsem si tedy sluneční brýle a tím jsem si ty lidi trochu odfiltroval. Asi jako když si malé dítě zakryje oči a je přesvědčené, že ho nikdo nevidí, když ono nevidí je.
Začátek běhu byl opět krutý. Běžel jsem do kopce. Druhá půlka byla z kopce, takže tato trasa vlastně nemá rovinku. Občas nevím jestli je horší běžet z kopce, nebo do kopce. Parádní bylo to, že jsem měl stejný pocit jako minulý týden. Tzn. že jsem mohl běžet ještě rychleji, ale nestíhal jsem dávat nohy, tak rychle před sebe. Kdybych zrychlil, tak bych zakopnul. I přesto jsem se oproti minulému týdnu zlepšil.
Holky ze skupiny 5 km na pohodu... si vymyslely, že jako motivaci se přihlásí na noční běh v prosinci. Tento běh je v Ostravě, Olomouci a v Praze. Je to závod na 5 km. Zatím jsem se nenechal ovlivnit, ale třeba to nevydržím. Uvidím, času na přihlášení je dost.
V pondělí běžím 3 km. Sám jsem zvědavý jestli to uběhnu v kuse.

čtvrtek 12. října 2017

5 km s Edou na pohodu - den jedenáctý

Ano, pozorní čtenáři již vědí. Včera běh, tudíž dnes cvičení. Takže co psát? No ale nebylo tak prázdno, tak popřemýšlím jestli se něco nestalo. I když myslet bolí. A moje babička říkala: "Myslet, znamená ho.no vědět." A už to mám. Tak třeba tohle vám napíšu.
Dnes jsem absolvoval neplánovaný běh. Bylo kolem poledního a já jsem si vzpomněl (nebo mi to bylo připomenuto?) že dnes vlastně potřebuji auto. Ale to jsem měl u domu. Moc času nebylo a tak jsem se rychle rozhodl, zkusím tam doběhnout. Samozřejmě jsem nechtěl běžet celou cestu a ani by to nešlo. Musel jsem brát ohledy na spoluobčany, aby jim nezaskočil oběd a také na mě. Dnes běh v plánu nebyl.

5 km s Edou na pohodu - den desátý

Další pokus o překonání minulého běhu. Tentokrát běhu na Kaňku. Minulý týden jsem měl čas 08:01. Je to přece jenom trochu do kopce a z kopce. Mě tedy přijde, že většinou do kopce.
Počasí bylo nádherné. Světlo jsem ještě stihl a tak jsem se rozhodl vyrazit na kopec. Aspoň bude opět stejná trasa jako minulý týden.
Udělalo se hezky a tak jsem si vzal tričko s krátkým rukávem. Kalhoty jsem nechal dlouhé, aby nohy neprochladly, ale mohl jsem mít šortky.
Na začátku rovinky jsem spustil minutový odpočet před začátkem běhu a začal se protahovat. Do sluchátek potom zapípal signál a tak jsem vyběhl.

úterý 10. října 2017

5 km s Edou na pohodu - den devátý

Cvičení. Tento týden je jediná změna v cvičení. Ta změna spočívá pouze v počtu dřepů. Místo deseti jich mám dělat patnáct. Docela pohoda. Takže jak jsem psal už předtím, přidal jsem si, podle Edy, jeden cvik. Odkaz jsem na něj dával minule. Odcvičil jsem ho úplně stejně jako minule. Jenom dvě série místo tří. Tu třetí zatím nedávám a ani se nepokouším. Sotva dodělám druhou. To by bylo opět vše.

Co dál? Tak třeba tohle. Miluju techniku. Jak jsem se začal hýbat, tak jsem začal koukat na hodinky, který bych si koupil. Já je totiž strašně potřebuju. Brácha používá Polar M400. Chvíli jsem o nich uvažoval, ale pak jsem objevil, že vydali nový tip M430. Ty jsou prakticky stejné, ale mají měření tepu na zápěstí pomocí diod a nemusí používat hrudní pás. Za chvíli jsem názor změnil opět. Není to málo peněz a tak o nich víc přemýšlím. A také to není na chvilku.
Začal jsem si stanovovat požadavky. Ještě jsem nenapsal, že jedná o chytré hodinky, tedy vlastně spíš o sporttester. Takže první požadavek mám - kulatý ciferník. Tím pádem jsem oba Polary vyřadil. Začal jsem si zjišťovat co je na trhu a zamiloval jsem se do Garminu. Bohužel  - do Garminu. Proč? Protože dražší je snad už jenom značka Suunto.
Jasně chápu a souhlasím s tím, že mě stačí (mělo by stačit) to co mám. Náramek Xiaomi 1S a aplikace v telefonu Endomondo. Nejhorší je na tom to, že já vždycky úplně onemocním a prudím s tím moje okolí. Za což se omlouvám, ale nemohu si pomoct. Pořád sjíždím inzeráty. Děs. Už vím, že kdybych někdy něco kupoval, tak to bude ze skupiny hodinek, které se umí připojit k Connect IQ. Můj největší favorit je pořád (teď již starší model) Fenix 3. Je mi jedno jestli se snímačem na zápěstí nebo bez. Prostě něco z této rodiny.
Tak dobrou noc, jdu se dát do reality a zklidnit se. Aspoň na chvilku. Obávám se, že mě to ráno zas přepadne.

5 km s Edou na pohodu - den osmý

Nový týden, jiný kilometr. Tedy kilometr je pořád kilometr, ale dnes ho mám běžet o 15% rychleji než týden minulý. Můj čas byl 06:13. Podle toho jak jsem běžel ty další dva kilometry, mi přišlo, že mi to snad muselo měřit špatně. Jasně každý kilometr jsem běžel na jiné trati, ale ty časy byly o dost pomalejší.
Dnes bylo docela chladno a tak jsem se přioblékl. Nepršelo a tak jsem si místo kšiltovky vzal šátek. Ten jsem si koupil kdysi na kolo. Ještě jsem ho prakticky nepoužil a tak nastal jeho čas. Využil jsem ho na běh místo na kolo. To je ale vlastně jedno.
Běh jsem nechal na večer. Vyrazil jsem po osmé hodině. Chystal jsem se běžet stejnou trať, aby podmínky byly co nejlepší (čti nejstejnější). Když jsem vyšel před dům, tak jsem za chvíli zjistil, že jsem vyrazil stále brzy. Pejskaři byly stále přítomni. Jeden si vyrazil s docela velkým trhačem. Tak jsem chvíli počkal až se vzdálí. Nikdo opravdu nechce, aby mu nějakej ratlík vysel na noze.
Když byl vzduch čistý, tak jsem vyběhl. Žádné auto nejelo, tak jsem mohl běžet. Běžel jsem stejnou trasu a přišlo mi, že běžím rychleji, o hodně rychleji. V Endomondu jsem si nastavil funkci Překonej sám sebe. Použil jsem ji poprvé. Čekal jsem že začne měřit od stejného místa, ale spustila se v místě kde jsem ji nastartoval. Endomondo mi hlásilo o kolik jsem rychlejší než minule. Bylo to pár sekund. Minule jsem rohy domů obcházel a sváděl jsem to na to, že nechci do nikoho vrazit, ale byla to jenom výmluva. Prostě jsem odpočíval. Dnes jsem ale celou cestu běžel.
Po doběhu mi Endomondo ukázalo čas 06:15. O dvě sekundy pomalejší. Jednou mi vypadl signál GPS. To se mi stalo poprvé a také tomu připisuji tento výsledek. Jasně, máme běhat pro radost a v klidu, ale Eda ze mě tu soutěživost dostal. Takže mě to štvalo. Ale jenom chvilku. Pak jsem si uvědomil, že jsem se opět hezky proběhl a protáhl a o to jde. Začít se hýbat. Ve středu to vypadá, že bych mohl jít běhat na kopec a opět tedy běžet stejnou trať jako minulý týden. Podle plánu bych se tedy měl snažit překonat pondělní běh, ale já zkusím překonat vždy tu trať co jsem běžel před týdnem.

neděle 8. října 2017

5 km s Edou na pohodu - den sedmý

Sedmý den mi vyšel na neděli. Neděle je den odpočinku a tak je to i v případě tohoto programu. Sedmý den mám napsáno VOLNO. Takže jsem napsal další krátký "návod" na nastavení Endomondo. Článek je tady.

Endomondo - nastavení hlášení předpokládaného výsledného času

Opět reaguji na diskusi na Facebooku. Máme uběhnout 1 km o 15% rychleji než poprvé. Tabulka na jednoduchý výpočet o 15% rychlejšího času je tady.
Já jsem nastavení hlášení podle vzdálenosti už řešil, když jsem běžel první kilometr. Byl jsem zvyklý, že mi Endomondo hlásí každý kilometr. Jenže teď jsem potřeboval hlášení častěji, abych věděl kolik metrů mi ještě zbývá. Prostě to zatím potřebuji, stejně jako poslouchat hudbu.
Takže jak na to? Dám sem obrázky, jak to mám nastavené já. Opět doufám, že to není záležitost PRO verze, protože to prostě nepoznám.



5 km s Edou na pohodu - den šestý

Dnes cvičení. Stejné jako v úterý a ve čtvrtek. Takže to zopakuji:

  • 10 dřepů
  • 20 výponů na špičky
  • 3 série
Eda poslal výzvu: "Co zítra zkusit 3 série po 10 opakováních?" Řekl jsem si: "Proč ne." Jednalo se o tento cvik.
Zacvičil jsem si nejdřív staré známé cviky a pak se dal do tohoto. První série - docela v pohodě. Dal jsem si čas na vydýchání. Druhá série. U šestého cviku začínám tuhnout a jsem rád, že tu sérii dojedu. Pane jo. Tak tohle jsem nečekal. Dobrá nakládačka. Asi je z toho i poznat, že se třetí série nekonala. Nohy ani dech to nezvládaly. Parádní cvik. Zařadím ho do každého cvičícího dne. Jenom doufám, že Eda nemá takových nápadů více.

5 km s Edou na pohodu - den pátý

Pátek, den pátý. Dnes třetí běh, třetí kilometr. Počkal jsem si až se setmělo a připravil se. Kouknul jsem z balkonu a zjistil jsem, že trochu poprchává. Přibalil jsem tedy kšiltovku a vyrazil. Zvolil jsem úplně jinou trasu. Vyběhl jsem na druhou stranu.
Počasí na běhání bylo absolutně suprové. Trochu pršelo, ale nefoukalo. Díky kšiltovce jsem déšť po chvilce přestal úplně vnímat.
Potkal jsem nějaké tři mladíky v oblecích. Možná už začaly taneční a jim se tam nechtělo. Jiný důvod jejich ohozu mě nenapadl.
Velmi pozitivní věcí na dnešním běhu bylo to, že jsem měl pocit, že mohu běžet pořád. Do kopce mě to tedy vždy přešlo, ale po rovině a z mírného kopce se ten pocit ihned vracel. Docela se na ten pondělní běh začínám těšit. Tedy já se teď už těším na každý běh, ale myslel jsem tím na ten pokus o rychlejší běh.
Tak zítra cvičení.

pátek 6. října 2017

5 km s Edou na pohodu - den čtvrtý

Opět stejné cvičení jako v úterý. Rozdíl byl akorát v tom, že dnes jsem si žádné cviky nepřidal. Jednak jsem byl líný a za druhé jsem byl po těch přidaných cvicích minule, nějaký rozbitý. Takže jsem se před dalším během nechtěl zničit. Přeci jenom teď běhám v podstatě dvojnásobnou dobu a tím pádem možná i vzdálenost. Když tomu budou hvězdy nakloněny, tak si přidám cviky v sobotu, jelikož je neděle volná. Dál není moc co psát, tak použiji záložní téma.

Sluchátka

Už jsem to psal, ale na úvod to zopakuji. Používám přenosná skládací sluchátka Koss Porta Pro. Protože nastává období dešťů, tak jsem se rozhodl, že si pořídím nějaká jiná, u kterých se nebudu bát, že zmoknou. Na Facebooku, mě už delší dobu masíruje reklama na obchod Wish. Jednou tam na mě také vyskočila nabídka sluchátek. Tak jsem listoval až jsem našel tyto.

Vybral jsem si ty pravé (tím myslím ty vpravo) a objednal je. Za jedny sluchátka Koss, bych si totiž mohl koupit přibližně 45 ks těchto sluchátek. Stály 24,- Kč. Tuto částku jsem byl ochotný na pokusný nákup obětovat.

Jak drží?

Když dorazily domů, tak jsem je vybalil a zkusil. Mají takovou tu gumičku co se nacpe do ucha. To já ale nesnáším, takže jsem si je lehce nasadil a ony mi leží na začátku zvukovodu. Sluchátka jsou spojená plochým kabelem, takže by se mít menší "samozamotávací" schopnost. To bílé nahoře je pružná guma. Leží nad uchem a netlačí. Na mých krátkých výbězích by možná ani nestačila začít zlobit, ale myslím, že to bude v pohodě. Krásně drží a nevypadávají ani při mém stylu běhu.

Jak hrají?

Zvuk který vydávají odpovídá ceně. S tím jsem ale počítal, protože mi je jasné, že rozdíl v ceně musí mít nějaké opodstatnění. Jak popsat jejich zvuk? Když jsme byli malí, tak jsme používali dva kelímky spojené šňůrkou a v pozdější době potom telefony na baterie spojené drátem. Pokud si dobře pamatuji, tak to byl podobný zvuk. Ale není to tak hrozné. Poslouchám i audio knihu a je tomu krásně rozumět. 

Závěr

Prostě plně splňují účel na který jsem si je pořizoval. Drží, hrají a nebojím se o ně v případném dešti. Na tu atmosféru co na běh potřebuji prostě stačí.

Poznámka na závěr absolutně nesouvisející s tématy.
Z rádia mě neustále bombarduje reklama, která končí varováním: 
"Ministerstvo financí varujeÚčastí na hazardní hře může vzniknout závislost!“.
S tím se dá souhlasit, ale mě pokaždé v hlavě hned zazní: "...nebo nezávislost..." Když se podaří vyhrát nějakých pár milionů, tak se můžete stát nezávislým do konce života. Pokud se to nerozfofruje atd., ale to je na jiné psaní. Prostě jsem to chtěl jenom sdělit.
Na shledanou, nebo na přečtenou, či jak se to vlastně v psané textu loučí? Prostě, příště zas na...

5 km s Edou na pohodu - den třetí

Vypadalo to, že bude dnes pršet a tak jsem pospíchal domů, abych to stihnul ještě před deštěm. Došel jsem domů a podíval se na Meteoradar. Fronta se blížila a mělo začít každou chvíli pršet. Všiml jsem si, že je na balkoně prádlo a tak jsem ho radši sebral. Pořád nepršelo. Oblíknul jsem se a vyrazil na kopec.
Došel jsem na začátek rovinky a pustil Endomondo. Rozběhl jsem se. Šlo to ztuha. Hrozně ztuha. Cesty byly měkké, místy rozmoklé, ale na to to svádět nemůžu. Čas jsem měl nakonec přes osm minut. To vysvětluje, proč je to těžší. V minulém tréninku jsem běhal maximálně 4 minuty v kuse. Tento způsob běhání (na vzdálenost) mě nutí zpomalit.
V pondělí mám běžet opět kilometr, ale o 15% rychleji než v pondělí. Tuhle ideu asi nesplním. V pondělí jsem běžel po asfaltu a uběhl jsem to za 6:26. Dnes jsem měl čas 8:19.

středa 4. října 2017

5 km s Edou na pohodu - den druhý

Systém druhého programu, který s Edou absolvuji je jiný. V podstatě je to jeden den běh, druhý den cvičení - doma. A takto to jde celý týden, kromě neděle. V neděli se nedělá, v neděli je volno. To platí v tom případě, že se začne v pondělí jako jsem to udělal já. Poslechl jsem radu Edvarda, že je dobré začít v pondělí a udělal jsem dobře.
Tím úvodem jsem chtěl vlastně naznačit to, že každý druhý den nebude moc o čem psát. Když jsem venku, tak je větší šance získat nějaké podněty. Co ale psát o cvičení doma? Asi akorát tohle:
"Tak jsem udělal deset dřepů a dvacet výponů na špičky. Toto celé jsem zopakoval třikrát." Hmmm a konec.
Fakt to bude asi větší nuda na čtení než obvykle, ale třeba mě něco napadne. Teď už tady taky vlastně plkám nad limit.
Ještě můžu sdělit, že mi toho na cvičení přišlo málo a tak jsem si přidal nějaké cviky z Edova blogu. Nejzajímavější cvik byl tento. Už se těším až ho někdy zvládnu udělat dvacetkrát tři série. Zatím bych ani neměl psát, že jsem ho cvičil. Jenom jsem ho párkrát zkusil a moc mi to nešlo. Ale opravdu bude asi dobrý na celé tělo. Bude to záběr se ho naučit. Je to docela výzva.
Tak zítra zas ven a běhat.

pondělí 2. října 2017

5 km s Edou na pohodu - den první

Včera jsem skončil s programem "Rozběhni se z chůze na 28 dní". Parádní program, skvěle vymyšlený. Každý den zasílaný program do emailu, co se bude dít zítra. Prostě paráda, dal jsem to i já včetně včerejšího Cooperova testu. Říkal jsem si co dál a našel jsem další Edův program "5 km s Edou na pohodu".
Dal jsem se s Edou do diskuse a doporučil mi, nebo to bylo v nějakém jeho článku, že je dobré začít v pondělí. Má to dobře vymyšlené. Dnes je pondělí a tak pro nezačít další program hned, že?!
Začíná se během na jeden kilometr. Musel jsem si přenastavit Endomondo na sledování vzdálenosti místo času. Což naštěstí umí a píšu o tom jinde.
Na mapě jsem si přibližně změřil kilometrovou vzdálenost, abych se tak nějak rozumně blížil k domovu a neprochladl. I když dnes ještě bylo pěkné počasí a tak jsem o prochladnutí strachovat nemusel.
Vyběhl jsem svižně. Ale opět si myslím, že až moc svižně. Za chvíli jsem byl tuhý jak veka. Zatáčky kolem rohů domů jsem šel a sváděl to na to, že musím být pomalý, abych někoho nesrazil. Na konci běhu jsem potkal dceru jedné známé a ta mě dost "vysmála". Což na náladě nepřidá, že? Takže je mi jasné jak to budu dělat.
Bude se rychleji stmívat a tak kopec stejně už padá a nebude kam spěchat. Za chvíli bude jedno jestli vyběhnu v pět nebo v osm, takže vyrazím v osm. Aspoň potkám míň lidí.
Co mě na dnešním běhu nepříjemně překvapilo bylo to, že na čas se běhá o hodně lépe, než na vzdálenost. Ono to tak překvapivé ale zase není, když se nad tím tedy člověk zamyslí předem. Když jsem se řídil časem, tak kdybych nemohl, mohl (to je slovní kotrmelec co?) bych si klidně posedět, nebo zpomalit a měl bych trénink hotový. Prostě bych počkal, až určená doba uplyne.
Teď mám uběhnout kilometr a to prostě neočůráte. Ten tam před vámi bude pořád ležet. Když si sednu, tak on na mě počká. No, bude to složitější, ale těším se. Zatím se obávám pouze toho zhoršujícího se počasí.

Rozběhni se z chůze za 28 dní - den dvacátý osmý

Den dvacátý osmý, den poslední. Dnes - Cooperův test. Jedná se o dvanácti minutový běh, který ukáže jak na tom kdo je. Podíval jsem se na Edovy rady, jak tento test běžet. Navštívil jsem atletický stadión a tam jsem tento test absolvoval. Na oválu jsem byl snad naposledy na škole. Na začátku mě velmi příjemně překvapil povrch tratě. Byl příjemně měkký.
Nastavil jsem Endomondo na dvanáct minut a vyběhl. Počasí vyšlo nádherně. Poslední záchvěv léta. Do uší mi zněla opět skupina Mňága a Žďorp a metry ubíhaly. Bohužel mi Endomondo nehlásilo, kolik mi ještě zbývá a tak jsem si nemohl rozvrhnout síly. Prostě jsem nevěděl kolik toho mám před sebou. Byl jsem na to zvyklý a teď jsem asi něco špatně nastavil. Ne že by se mi běželo špatně. Nakonec byl tento test pro mě spíš psychický než fyzický.
Kolik toho asi tak uběhnu za stanovený čas jsem si dokázal představit, ale to že jsem nevěděl kolik jsem uběhl mě ubíjelo. Prostě jsem si na to hloupě zvyknul a teď mě to omezovalo. Nakonec ten výsledek prý nebyl špatný. Když se na to podívám z druhé strany, tak mám zase větší šanci, že to příště vylepším.
PS: Také se soukromě vymlouvám na to, že jsem byl v úterý darovat krev. I když podle mých pocitů to nebude výmluva, ale fakt. Už jsem odevzdal lehce přes 22 litrů, tak začínám uvažovat o tom, že by jim to mohlo stačit. Když jsem seděl jenom na zadnici, tak jsem to nepociťoval tak, jako teď.

Cooperův test. Můj výsledek.

Rozběhni se z chůze za 28 dní - den dvacátý sedmý

Předposlední den. Dvě minuty chůze, čtyři minuty běhu, čtyřikrát. Ráno jsem si přečetl email od Edy a ten mě vyloženě vyslyšel. Napsal, že pokud jsem v pohodě, tak mám normálně absolvovat předepsaný trénink. A pokud se cítím unavený, mám si dát 10 - 20 minutovou procházku. Já jsem se unavený opravdu cítil a toto byl dar z nebes. Nemusím švindlovat a můžu si před zítřejším testem odpočinout.
Dali jsme si procházku kolem rybníka, pan Vágner mu tedy teď říká jezero Katlov. Udělal jsem pár nepředložených kroků do lesa a naše houbařská vášeň opět zvítězila. Za chvilku jsme měli půlku igelitky a tak jsem byl vyhnán zpět na cestu. Já totiž houby nejím jenom je strašně rád sbírám. V podstatě jsem takový suchozemský rybář. Existují totiž i takoví, kteří chytají ryby, ale nejí je.
Zítra mě čeká závěrečný test.

Rozběhni se z chůze za 28 dní - den dvacátý šestý

Pátek. Pozítří program končí závěrečným testem. Dnes se udělalo krásně a tak jsme jeli na chatu. Mimo podzimního úklidu mě čekala minuta chůze a čtyři minuty běhu. Tři opakování. Trasu jsem zvolil do blízkého lesa. Začátek trati byl z kopce, takže jsem se logicky vracel do kopce. První dva úseky byly dobré, ale ten třetí jsem vyloženě protrpěl. I když končil na rovné asfaltové silnici, tak jsem chtěl opět skončit. Můj problém je asi v tom, že to nejspíš přepálím. Já totiž úplně cítím, že mohu běžet rychleji, ale tělo je po chvíli zatím proti. A brání se urputně, takže nohy sotva táhnu.
Jediné co mě těší je to, že se sice pořád dost zadýchávám, ale mám pocit, že se rychleji vracím do klidu. Co bych ale za takovou chvíli vlastně chtěl? Mám sedavé zaměstnání a v paneláku se taky moc nenalítám.
Bude to lepší. Tomu věřím.

Endomondo - jak nastavit trénink




Včera jsem skončil Edův program "Rozběhni se z chůze za 28 dní". Můj příběh jsem den po dni popsal tady. No a hned jsem si taky řekl: "Co teď? Jak dál?" Na facebooku jsem narazil na jeho další program "5 km s Edou na pohodu". Požádal jsem o přístup do této uzavřené skupiny a po chvíli dostal přístup. Prolétl jsem pár prvních příspěvků a na základě této diskuse píšu tento příspěvek. Ta diskuse se ukáže pouze členům.

Jak nastavit v Endomodo trénink

Na tuto funkci jsem přišel náhodou a potom ji pracně dohledával, když jsem ji potřeboval. Individuální tréninky jsou nastavit i v neprémiové verzi. Prémiovou jsem zatím ještě nevlastnil. Oprava. Pravda je taková, že jsem PRO uživatel. Někdy jsem si koupil PRO verzi programu. Ale pozor, nejsem prémiový uživatel. To je něco jiného a platí se to měsíčně. PRO verze programu se koupí jednou. Kolik to stojí nevím, protože to mám už koupený. Omlouvám se nepřesnosti a zmatky.
Díky této funkci jsem prošel Edův první tréninkový program. Takže dost plků, jdeme na to.

pátek 29. září 2017

Rozběhni se z chůze za 28 dní - den dvacátý pátý

Dnes sprinty. Už je tolik nemiluju. Jak se přidávají sekundy, tak zábavnosti ubývá. Dnešní den začal zajímavě.
Venku nefoukalo, bylo krásné bezvětří. Dlouho jsem nelétal s RC letadlem a tak jsem si řekl, že ten nádherný sváteční den pořádně využiji. Připravil jsem si věci na běhání a šel ven před dům pro nabíječku a baterky. Když jsem otevřel druhé dveře a dostal se před dům, tak jsem se chtěl podívat do schránky jestli něco nepřišlo. Koukám na klíče. Něco mi na nich přišlo divného a tak jsem se podíval znovu. Paráda. Mám tzv. odlehčené klíče a povedlo se mi vzít jiné. Takže jsem neměl klíče od domu, ani od bytu. Skvělé. Šel jsem tedy před dům a zmáčknul jsem několikrát zvonek, jestli se mi nepodaří vzbudit osazenstvo našeho bytu. Nepodařilo. Šípková Růženka se rušit nenechala.

čtvrtek 28. září 2017

Rozběhni se z chůze za 28 dní - den dvacátý čtvrtý

Dnes byla pouze svižná dvaceti minutová chůze, tudíž nic zajímavého. Proto napíšu o tom, co jsme dělali v pátek večer. Byly jsem na druhém obročníku Poznej noční Hory Kutny. Článek je zde.

Poznej noční Hory Kutny 2. ročník

Prvního ročníku jsme se zúčastnili před dvěma lety a tak jsme se na druhý ročník těšili. Nastoupili jsem v jiném složení, protože tak to díky pracovní vytížení vyšlo. Letos jsem se zúčastnil s mojí nejdražší, která na první ročník nemohla a na tento ročník nemohla zase dcera s kterou jsem byl na ročníku prvním. Dále bylo již složení klasické. Bratr s rodinou a druhá dcera, letos již s manželem.
Start byl večer, jak již název napovídá. Letos nám přálo počasí. Trochu se oteplilo, ale teplota byla stejně pouze lehce nad deset stupňů. Na rozdíl od prvního ročníku, ale nepršelo. Rozdíl byl i v pozici startu. Letos se startovalo od DDM Dominik, neboli na Žižkově.
Účastníci utvořili kruh a pořadatelé před jednotlivé dvojice položili mapu a otázky. Všichni měli zapnuté čelovky a někteří již klečeli a nedočkavě čekali na startovní výstřel. Ten se po chvíli ozval a tak se všichni sehnuli, sebrali mapu a začali plánovat kudy se poběží. To se mi na tomto běhu líbí, že si každý plánuje trasu individuálně.

úterý 26. září 2017

Rozběhni se z chůze za 28 dní - den dvacátý třetí

Brzy ráno jsme vyrazili darovat krev. Od rána jsem z toho dnešního dne měl takový divný pocit. Dárců bylo nezvykle málo a tak jsem šel na řadu jako sedmý. Sestřička se vyke....la, si povídala s nějakou svojí kamarádkou. Napíchla mě tak, že to docela i bolelo. Asi to moc neteklo, protože se mě ptala, jestli mě to nebolí, nebrní atd. Tak jsem řekl, že to dneska docela bolí. Vzala jehlu, kterou jsem měl zapíchlou v ruce a párkát s ní pootočila a pak jí podložila. Už se jí to líbilo víc, protože šla dál. Můj pocit byl ale pořád stejný.
Po návratu domů následovala, pro mě už klasická, procedura a to spánek. Nějak mě to pár posledních let unavuje.
Dneska se mi nechtělo tak běhat, až se mi kroutily prsty na nohou. Prostě se mi vůbec nechtělo vyrazit ven. Venku i chvíli pršelo a tak jsem si říkal, že to možná odvolám. Vždyť jsem byl darovat krev a tak jsem oslaben. Výmluva to byla suprová a neotřesitelná. Nakonec jsem se po osmé hodině večerní přemluvil a vyrazil. Čekaly na mě tři minuty běhu, jedna minutachůze a to celé opakovat třikrát.
Vyšel jsem před dům a v hlavě jsem si opakoval: "Dneska pomalu. Dneska opravdu v klidu." Po prvním úseku jsem se cítil báječně. Podle toho co mi hlásilo Endomondo, to na mě nebyl zas tak pomalý běh. Uplynula minuta chůze a zase jsem běžel. Minuta, druhá, třetí. A už zase chůze. To to letí. Prošel jsem se okolo benzínky a na třetí úsek jsem už směřoval domů. Díky autu jsem musel na chvíli zastavit a tak jsem si konec trochu natáhnul.
Dneska to bylo neskutečné. Dnes bych si mohl povídat. Dnes jsem měl pocit, že můžu běžet pořád. Prostě paráda. Musím si ten rytmus zapamatovat, abych ho mohl zopakovat. Nakonec to dnes byl nejlepší běh co jsem zatím absolvoval.
Tak zas zítra.

Rozběhni se z chůze za 28 dní - den dvacátý druhý


Dnes mi to vyšlo až na večer a vůbec to nevadilo. Musel jsem tedy samozřejmě opět oželet výběh na kopec, ale to se postupně stane pravidlem než výjimkou. Bohužel. Takový je už běh tohoto světa a této "lokality" dalo by se říct. Prostě roční období se střídají a teď už nám bude dne ubývat na úkor tmy. Takže se budu muset pohybovat po osvětlených částech města. Zeslabit si sluchátka, abych lépe vnímal provoz a určitě ještě něco.
Vyrazil jsem opět směr Sedlec. Jedna minuta chůze a dvě minuty běhu - třikrát. Jelikož to byly dvě minuty běhu, tak jsem vyrazil rozumněji, tudíž pomaleji. Bylo to znát. Druhý úsek byl opět lepší. Po třetím a závěrečném úseku jsem musel konstatovat, že dnes to vyhrály nohy. 
Chtěl jsem prohlásit, že vyhráli 1:0.  Nad kým jsem vlastně nenapsal, ale je to jasné, Nad dechem. Vítězství 1:0 by ale nebylo zcela přesné. Ono to bude matematicky vypadat úplně stejně, ale to vítězství bylo spíš v poměru 2:1. Prostě nohy byly víc v pohodě. Ta jedna minuta stačila na vydýchání jen tak tak.
Zítra to bude ještě zajímavější. Jednak nárůstem běhu a druhak tím, že jdu darovat krev. Takže se budu snažit běžet opravdu v klidu.

pondělí 25. září 2017

Rozběhni se z chůze za 28 dní - den dvacátý první

Dnešní plán vypadal moc dobře, např. oproti pátku. V plánu byla jedna minuta chůze a jedna minuta běhu a tohle opakovat pětkrát. Jelikož jsem se k tomu dostal až večer, tak jsem kopec vzdal a vydal se směr Sedlec. Za takovouhle chvilku jsem se nikam daleko dostat nemohl a tak jsem ani moc neplánoval a trasu řešil za pochodu.
První minutou chůze jsem se dostal ke Kauflandu a tam začal běh. Neudržel jsem se a běh jsem nadšeně rozběhl a tudíž jsem to přepálil, takže mi za chvíli došel dech. Druhá minuta chůze byla na vydýchání jen tak tak. Sotva jsem se srovnal už mi Endomondo do sluchátek zahlásilo, že nastává změna z chůze na běh.
Rozběhl jsem se tentokrát rozumněji. Možná bych si mohl i povídat. Tedy alespoň prvních pár metrů. Já se tak těším až budu moct běžet a mluvit. To je taková moje meta.
Nedá se říct, že bych si dnes nějaký úsek vyloženě užil. Zdá se mi, že začínám běhat nějak moc těžkopádně. Prostě mi přijde, že běhám hůř. Asi běhám po patách, ale to zjistím, až se nechám netočit. Vím co to chce, ale nedaří se mi to aplikovat. Ono to prosté naklonění těla pomáhá, ale já se pak moc rychle rozběhnu a nestíhám dýchat. Chtěl bych si co nejlepší techniku vypilovat na začátku, protože potom se to bude hůř měnit.
Uvidím co přinese pondělí.

Rozběhni se z chůze za 28 dní - den dvacátý


Jelikož byl víkend časově náročný a docela i počítače prostý, tak se budu snažit dohnat resty dnes (pondělí, den 22). Dělám to hlavně kvůli svému dobrému pocitu, že budu mít zaznamenaný celý průběh mého snažení.
Dnes - dvacet minut chůze. Včera jsme si na dnešek naplánovali výlet na chatu a jít sbírat houby. Navzdory mému předpokladu, že nerostou, jsem byl velice mile překvapen. I já jsem jich spoustu našel. Nasbírali jsme jich dva koše, ale samé malé kousky. Jenom je naložit do octa. To milovala moje babička. Vždycky vypadaly jak když jsou naložené v nějakém slizu. Jak v prvním díle Krotitelů duchů bral vzorky toho slizu, tak to vypadalo stejně, ale asi to bylo dobré. Nevím, ale děkuji, nedám si.
Večer jsem koukal do emailu a tam jsem se dočetl, že chůze měla být 30 minut. Opět nějaká změna. V kalendáři je minut dvacet. Já jsem chodil asi hodinu, ale zase to nebyla svižná chůze. Tak snad jsem to splnil. Zítra už bude opět běhání.

sobota 23. září 2017

Rozběhni se z chůze za 28 dní - den devatenáctý

Dnešní den (vlastně včerejší) byl tak nabitý událostmi, že to píšu až druhý den. Ale to jsem už včera (předevčírem) očekával. Už ten čas přestanu řešit, nebo se do toho zamotám, jak ve filmu 12 opic. To jsem viděl zatím asi jenom třikrát až pětkrát a pořád je to málo. Takže dnes...
Dnes jsem věděl, že to nebudu stíhat a tak jsem jel do práce autem, abych stihl jít běhat. Paradox, že? Nebo hloupost? To je jedno. Prostě jsem jel autem. Z dnešního tréninkového programu jsem radost neměl. Byl podobný jako už jeden absolvovaný, ale o hodně těžší. Tři minuty chůze, tři minuty běhu. Ovšem tohle opakovat pětkrát.
Vzpomněl jsem si na rady co jsem našel a snažil se je aplikovat. Hlavně mi pomohlo zkusit běžet tak, že jsem se naklonil dopředu a běžel jsem v podstatě za pomoci gravitace. Jedna rada. Nezkoušet nové trasy, které nemám aspoň projité. Je to hrozná blbost. Tedy u mě to tak bylo.
Jelikož jsem měl běžet pětkrát, tak jsem se v pohodě dostal až nahoru na kopec. Tak jsem si řekl, že se ještě nebudu vracet a poběžím dál. Běžel jsem a potkal dva cyklisty, kteří tlačili kola do kopce. Koukali zvláštně. Proč na mě lidé tak divně koukají? Asi se nechám natočit když běžím. Nebo radši ne. To není dobrý nápad, ještě bych kvůli tomu, co bych viděl, mohl přestat běhat.
Předposlední běh mi vyšel do neznámého terénu. Už jsem viděl rozhlednu a tak jsem zatočil, abych se moc nevzdálil. Ke konci jsem se dostal do tak prudkého stoupání, že jsem si málem musel pomáhat rukama. Ještě jsem běžel (šel) po trati pro kola, takže jsem radši sledoval prostor nad sebou, abych nezískal nový vzorek na záda. Konec běhu mi vyšel u rozhledny. Snad neměli moc zákazníků, kteří mě mohli sledovat.
Manželka mě doma varovala: "Ne, že si na kopci vyvrkneš kotník!" Ani jednou se mi nic za celou dobu nestalo. Čarodka začarovala a při posledním běhu z kopce jsem šlápnul na šišku a od vyvrknutí kotníku jsem nebyl daleko. Příště prosím nemalovat čerty na zeď. Děkuji.
Mezi sady na mě začaly dopadat kapky deště. Když jsem zapadl do domu, tak se spustil řádný liják. A to podle předpovědi nemělo dnes ani kápnout. Ani podle jednoho programu, který používám. Kdybych se otrochu zpozdil, tak bych byl durch, jak se říká.
Přišel jsem domů, shodil věci, sprcha a hají. Usnul jsem jak špalek a krásně se prospal. Potom vzít věci na běhání a připravit se na večerní výběh. Nějak jsem ten strmý kopec přehnal a trochu si natáhnul pravou nohu pod kolenem. To bude večer výkon. Druhý obročník Noční Hory Kutny se blížil.

čtvrtek 21. září 2017

Rozběhni se z chůze za 28 dní - den osmnáctý


Dalo by se to brát i tak, že jsem se dnes stal plnoletým "běžcem". Dnes je osmnáctý den programu. Trénink byl stejný jako včera s malou obměnou. Tou bylo to, že dnes procházka trvala o minutu méně. Místo čtyř minut, minuty tři. Opakování zůstalo na počtu 4. Ani mi to nepřišlo jako změna. Akorát jsem to měl o čtyři minuty hotové dříve. A díky tomu mě asi napadly ty fotky. Já jsem se neubránil a pak jsem je dokonce i publikoval. Třeba to někomu zlepšilo den.
Pročítal jsem si dnes blog Edy a koukal jsem i na Miloše Škorpila. Shodují se v tom, že běhat se má začít pomalu. Aby si to člověk nezprotivil. Mají pravdu v tom, že ze školy mám také v podvědomí, abych tu vzdálenost uběhl co nejrychleji. Radí také např. "...když nemůžeš - zpomal..." Dnes jsem to tedy aplikoval a běžel jsem jen co noha nohu mine a bylo to o něčem jiném. Byla to paráda. Hlavně ze začátku jsem měl pocit, že můžu běžet pořád. Nohy mi pak vysvětlily, že je to zatím opravdu jenom pocit, ale ta změna stála za to. Ono by se teď mohlo zdát, že jsem doteď běhal rychle. Ne, neběhal, ale teď jsem běžel radostněji. Jak jsem to teď napsal, tak mi hned naskočila hláška z filmu: "...tváříme se radostně Mazánku..." Já se naštěstí nevidím, jak se tvářím.
Dnes jsem potkal pouze dvě babičky s kočárkem. Tu první jsem potkal dvakrát. Poprvé zrychlila krok a ustoupila mi z cesty. Podruhé jsem už asi vypadal dost zničeně a tudíž neškodně a tak se na mě dokonce i usmála.
Zítra je zajímavý program. Bude docela náročné stihnout publikovat ještě v pátek. Zítra mi držte palce. 
Jo a byl jsem upozorněn, že mystifikuji. Ten zítřejší "závod" je opravdu druhý ročník, ale ten první byl předloni, ne v loni. To to  letí. On je to totiž 2. obročník nočního orientačního závodu v běhu nebo chůzi smíšených dvojic.
PS: Sluchátka si zatím nechám na jindy.