Jak jsme hráli bowling

Lukáš zorganizoval na neděli bowling. Měli jsme to od jedenácti. Oni v tuto hodinu začínají a tak jsme chvilku čekali, než otevřeli. Jakmile otevřeli, tak jsme vtrhli dovnitř. Já jsem šel hned hledat boty na půjčení. Moji velikost jsem tam našel třikrát a tak jsem si mohl vybrat. Velmi příjemné bylo to, že jsme tam byli první a nikdo tedy ještě nehrál. No a to příjemné pro mně spočívalo v tom, že boty nebyly vyhřáté od předchozího dočasného majitele.

Věci jsme si vzali k dráhám a čekali, kterou dráhu nám obsluha přidělí. Dostali jsme dráhu číslo 5. Po nějaké době jsme ale zjistili, že číslo pět nežije, že číslo pět pěkně zlobí. Kuželky byly totiž pěkně divné. Občas nějaká spadla bez příčiny, nebo vypadla z držáku při spouštění na plochu.
Jeli jsme druhé kolo a já jsem šel opět házet. Nová sada sjela dolů. Už chci házet a koukám, že se jedna ze zadních kuželek poroučela na zem. Otočil jsem se na spoluhráče, pokrčil rameny a hodil. Koule byla na cestě a já jsem poznal, že se mi to moc nepovedlo, tak jsem se otočil a šel pro kouli na druhý hod. Po chvilce jsem se ještě otočil, abych se podíval jak to dopadlo. Najednou koukám, že zábrana, která sjíždí po každém hodu, jede dolů. Problém byl trošku v tom, že koule ještě ke kuželkám nedojela. Přístroj asi vyhodnotil spadlou kuželku asi tak, že podle něj už hod proběhl. Zábrana sjela dolů. Koule do ní narazila a vyskočila nahoru. Ozvala se rána a třeskot skla. Myslel jsem si, že jsem rozbil sklo, které bylo na čele zábrany. Přišlo mi to tedy jako nesmysl, aby to takhle někdo vyrobil.
Bylo to ale jinak. Jak koule vyskočila nahoru, tak rozbila zářivku umístěnou někde nahoře pod krytem. Smích mě přešel, protože jsem se už připravoval na dohadování s obsluhou, že jsem to fakt nebyla moje chyba. Otočil jsem se a viděl jsem, že už jde. Otevřel jsem pusu, že něco řeknu, ale on začal: "Viděl jsem to, není to vaše chyba. Dám vám jinou dráhu." Super.
Takže náš přemístil na dráhu č. 6 a mohli jsme pokračovat. Šlo mi to tam o hodně lépe. Příště asi požádám hned o šestku. My jsme hráli a obsluha vedle uklízela "moji" zářivku. Nedávám takové rány a tak mě to překvapilo, že to byla taková prda.
Potom jsme se přemístili do jídelního koutku a dali si pizzu. Bylo to příjemné dopoledne, které stojí za zopakování.