Někdy koncem minulého roku jsem se o této službě dozvěděl. Byla mi doporučena jedním známým. On ji s rodinou už nějakou dobu používá. Tedy né že bych o existenci této služby neměl ani tušení, to bych neříkal úplnou pravdu, neboli bych lhal. Již jsem to někdy zkoušel a testoval jsem i Deezer - podobná služba. Ani jedna mě v té době ale neoslovila.
Možná nyní nastala správná doba, nebo se ta služba vylepšila. Nevím. O co jde asi každý ví. Jak bych to jenom... no třeba takhle. Je to v podstatě hudební přehrávač v kterém je několik set tisíc skladeb, nebo možná i nějaký ten milion by se tam našel. Přesné počty jsem ale ale nehledal.
Takové tlachání o mě a pro mě. Budu psát o RC létání, Geocachingu, běhání, jízdě na kole, hraní na PC a možná ještě o něčem.
Úprava názvu
Myslím si, že změna názvu z "pravidelný občasník" na "občasný pravidelník" bude sedět více.
čtvrtek 16. března 2017
pondělí 13. března 2017
La La Land
Šel jsem opět do kina a tentokrát to byl dokonce můj nápad. Nikdo s námi nechtěl jít a tak jsme nakonec vyrazili ve dvou. Já jsem měl tedy také obavy - americký muzikál a navíc romantický. Tak to stálo na plakátech.
V kině bylo komorní obsazení a bylo to spíš jako doma, akorát na větší ploše. Když jsme přišli, tak už něco běželo. Docela mě to vyděsilo, protože tam byly nějaké kostelní zpěvy a prostě to byl trošku jiný žánr. Naštěstí - alespoň pro mě - to byla nějaká upoutávka.
Pak to začalo. Obraz se rozšířil a my viděli několika proudovou dálnici a na ní automobilovou zácpu. Začala hudba a lidé vylézali z aut, zpívali a tančili. V tu chvíli jsem si řekl, "Aaaa jééé. Snad to nebude takto pořád? Nebude se mluvit jenom zpívat, nebo se bude mluvit minimálně." Naštěstí to tak nebylo, to prozradím. Postupně ubírali a v druhé polovině mi to ani nepřišlo.
Za začátku jsem byl také zmaten z toho, že auta byla namíchaná soudobá i starší a i oblečení bylo jak z šedesátých let.
Kdyby tento můj "příspěvek" náhodou někdo četl a pak na to chtěl jít, tak nebudu z příběhu nic prozrazovat.
V kině bylo komorní obsazení a bylo to spíš jako doma, akorát na větší ploše. Když jsme přišli, tak už něco běželo. Docela mě to vyděsilo, protože tam byly nějaké kostelní zpěvy a prostě to byl trošku jiný žánr. Naštěstí - alespoň pro mě - to byla nějaká upoutávka.
Pak to začalo. Obraz se rozšířil a my viděli několika proudovou dálnici a na ní automobilovou zácpu. Začala hudba a lidé vylézali z aut, zpívali a tančili. V tu chvíli jsem si řekl, "Aaaa jééé. Snad to nebude takto pořád? Nebude se mluvit jenom zpívat, nebo se bude mluvit minimálně." Naštěstí to tak nebylo, to prozradím. Postupně ubírali a v druhé polovině mi to ani nepřišlo.
Za začátku jsem byl také zmaten z toho, že auta byla namíchaná soudobá i starší a i oblečení bylo jak z šedesátých let.
Kdyby tento můj "příspěvek" náhodou někdo četl a pak na to chtěl jít, tak nebudu z příběhu nic prozrazovat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)