Houby

Každý z Vás určitě nějakou houbu zná. Rostou na polích i v trávnících, ale když se řekne „houba“ tak většinu z nás napadne slovo „les“. Ano. Z lesa známe nejvíce hub. Do lesa se náš národ rád chodí procházet a přitom hodně z nás sbírá houby. Tedy samozřejmě když rostou.

Myslím si, že houba je velmi zajímavá a vlastně neznámá lesní plodina. Četl jsem totiž nedávno jednu velmi zajímavou studii evropských vědců z nějaké známé univerzity. Teď si nevzpomenu z jaké, ale to není tak důležité. Kdyby měl někdo zájem, tak mu to vyhledám. Mám ho uložen ve vědecké části své knihovny.

Teď se budeme bavit o houbách, které známe z našich lesů. Většina lidí určitě ví, že houba roste z tzv.

podhoubí. Takže to co sbíráme v lese je jenom část tohoto organismu. Výše uvedená studie se zabývala právě zkoumáním podhoubí. Výsledky této studie byly pro vědce velkým překvapením. Dočetl jsem se, že původní předpoklad byl, že podhoubí se rozprostírá na ploše maximálně půl až jeden metr čtvereční. Že vyživuje jen pár hub. Jak my říkáme „…podívej jakou jsem našel hezkou rodinku…“ když najdeme trs hub. Bylo ale zjištěno, že jednotlivá podhoubí jsou na ploše desítek, a není výjimkou, i stovek metrů čtverečních. Tedy to co vidíme v lese a co sbíráme je vlastně velmi malá část velkého organismu.

Pár dní po přečtení tohoto článku jsem sledoval svůj oblíbený přírodopisný kanál. Shlédl jsem pořad o jistém druhu tropických mravenců. Omlouvám se, že jsem neustále tak neurčitý, ale moje vědecká specializace je v jiném oboru. Takže tento druh tropického mravence je napadán houbou Ophiocordyceps. Velmi zvláštní houbou. Byl jsem překvapen a trochu zděšen, co může houba dokázat.

Tato houba se pomocí svých výtrusů dostane do těla mravence. Jakmile se jí toto podaří, tak začne prorůstat tělem mravence a napojovat se na jeho nervovou soustavu. Začne ho ovládat. Mravenec prostě začne dělat to, co chce houba a ne to co chce on. Houba zkrátka přebere vládu nad jeho tělem. Udělá z mravence Zombie. Z mravence se stane živá mrtvola. Poté co se zmocní jeho těla ho nasměruje na nějakou rostlinu a přinutí ho vylézt na nejvyšší list. Do tohoto listu se poté mravenec zakousne a milá houba prorazí jeho hlavičku a vyroste z něj. Z tohoto vyvýšeného místa se díky svým výtrusům šíří dále a vyhledává nové oběti.

Tak malá houba dokáže ovládat mravence. Ten malý organismu vlastně projevuje jistý druh inteligence. V našich evropských lesích je podhoubí o rozloze desítek až stovek metrů čtverečních. Když jdete po lese, tak vlastně neustále šlapete na živý a možná i inteligentní organismus.

Ale abych se vrátil k té mé znepokojivé myšlence. Víme, co dokáže ta mini pralesní houba. To není žádná spekulace z vědeckofantastické literatury. Jestli jsou naše houby schopny stejného, nebo podobného, projevu inteligence, a není důvod si myslet že ne, tak čeho by při své rozloze byly schopny?!

Představte si podhoubí jako mozek. V živočišné říši většinou platí, že čím větší mozek, tím inteligentnější tvor. Proč by to nemohlo platit i v říši hub?

Teď si Vám dovolím nabídnout nějaké mé hypotézy. Myslím si, velmi znepokojivé hypotézy.

Když budeme brát jistý druh inteligence u hub jako fakt, tak se nám objeví velmi znepokojivé závěry. Takže budu se snažit o jednoduchý nevědecký popis pro co nejširší veřejnost. Já totiž houby velmi jako potravinu miluji a tak chci zanechat varování dokud jsem toho schopen.

Takže opět opakuji. Jestliže je tak malý organismus schopen ovládat chování mravence, tak proč by nemohl větší organismus ovládat větší organismus. Snad je to pochopitelné. Prostě - proč by nemohl ovládat třeba člověka. Namítnete – nesmysl, to se nemůže stát. A jste si tím tak jistí? Co když na nás houby dělají pokusy? Co když ty pokusy už dělají roky, desetiletí, staletí? Ony mají čas. Nikam nemusí spěchat. Byli tu před námi, budou tu i po nás.

Dám Vám jeden příklad toho, že možná už experiment začal. Češi jsou v Evropě znání díky různým odlišnostem. Naší zvláštností je například to, že jsme nejateističtější evropský národ. Takový ostrov uprostřed Evropy. Představte si mastnou plochu na povrchu kapaliny a na ní pak kápněte kapičku odmašťovacího prostředku. Na jednolité ploše Vám vznikne čisté místo. A to jsme my.

Další čím se dost lišíme od ostatních národů je naše houbařská vášeň. Ne že by ostatní evropské národy houby jako potravinu neznali, ale na naše nájezdy do lesů zírají jako na zjevení. Pokládám si tedy otázku. Je to náhoda, nebo je mezi tím souvislost. Nebyl nám násilně a bez našeho vědomí změněn objekt našeho uctívání? Je to možné? Je! Ale třeba je toto jenom první fáze nějakého mnohem většího experimentu.

Každý experiment má samozřejmě i své nezdařené pokusy. My tyto nezdary můžeme sledovat, akorát jsme si to doposud neuvědomovali. Touto slepou cestou, nebo nezdařeným pokusem může být třeba kožní plíseň. Cílový objekt – mozek, nebyl zaměřen přesně a byl zaměněn za jiný orgán. V tomto případě za kůži. Ani sniper se totiž netrefí pokaždé úplně přesně.

Brzy začne houbařská sezóna. Nyní si již ale nejsem jistí tím, kdo koho loví. jestli jsme lovci, nebo oběti. Třeba nás houby lákají, abychom si do lesa došli pro další dávku. Pro nové složení ovládacího programu. Pro nový pokus. Možná nás každý rok přeprogramovávají.

Zamyslete se a odpovězte si na pár otázek.

Nemáte chuť jít do lesa na houby? Nemáte již nutkání dát si smaženici? Obalované žampiony? Smažené bedly? Houbovou omáčku? Jestliže je odpověď aspoň na jednu z těchto otázek kladná, tak na to myslete až si budete dávat svou oblíbenou pochoutku. Až budete konzumovat pokrm z hub, myslete na něco hezkého, myslete na něco pozitivního. Proč? Protože to může být Vaše poslední svobodná myšlenka!!!