Pohyb po vesmíru je vymyšlen tak, že se skáče od jednoho majáku k druhému. Tyto majáky se umísťují u hvězd. Lidstvo totiž disponuje technikou, která umožňuje čerpat palivo z hvězd. Nejde to ze všech. Jde to jenom z určitých druhů. No a z tohoto důvodu jsou umísťovány majáky u
hvězd. Pilot, když má na to případné vybavení, může dočerpat palivo a pokračovat v další cestě. Jinak musí vyhledat stanici a dolétnout k ní. Uvnitř si může palivo doplnit. Má to pár nevýhod.
- Musí se to zaplatit.
- Strávíte letem ke stanici nějaký čas.
- No a nakonec ten nejvážnější důvod. Všechny systémy nejsou osídlené.
Takže pak se může létat prostorem a palivo ubývá. A ubývá a pilot se začíná potit. No ale i z této prekérní situace se lze dostat. Dovolím si tedy další malou odbočku.
Stane se, že si pilot špatně spočítá trasu, nebo nemá zařízení na čerpání z hvězd a dojde mu palivo. Má před sebou dvě možnosti. Za prvé. Zvolí si pomalé a nudné umírání v prázdném mezihvězdném prostoru. Nebo zkusí druhou možnost. Vyšle do prostoru nouzové volání a bude doufat, že bude zachyceno. Dále bude doufat, že se tato zpráva dostane k těm správným uším. Tzn., že ji nezachytí piráti. Ti by si takovouhle kořist ujít nenechali.
Takže bude doufat, že se to dostane k tzv. Fuel rats. To je spolek pilotů, kteří tahají lidi právě z těchto průserů. Když zachytí vaše volání, tak máte z poloviny vyhráno. Ne, nemusíte se bát, že vám nechtěli pomoci. To by jim jejich čest nedovolila. Problém můžete mít díky tomu, že by od vás byli daleko. Když totiž dojde palivo, tak máte pouze určitý čas, po který bude atmosféra v lodi dýchatelná. Podle toho jak jste na této výbavě pro přežití šetřili, tak dlouho potom budete žít. Když máte štěstí, tak přiletí, doplní vám palivo a jdou si po svém. Je to zvláštní parta, která za to nic navíc ani nechce.
No dost chmurných představ. Já snad takové problémy mít nebudu. Nevím jak bych se do takové situace dostal. Vždyť je to kousek a ani tankovat nemusím. Nabíjím systém na další skok. Hop a jsem zas dál, nebo blíž. Podle toho jak se to vezme. Počkám na zchlazení systému a hned skáču dál. Není nač čekat.
Konečně. Poslední skok. A jsem na místě. Stanice 49 je přede mnou. Už z dálky je vidět, že není vše v pořádku. Stanice je osvětlená na místech, kde to prostě není normální. Letím blíž a už to vidím. Na spoustě míst stanice hoří. Stanice je pokrytá zelený fleky. Jako zeleným slizem. Následek útoku Thargoldů. Jistě si vzpomínáte na moje první setkání s nimi. Vše bylo v zeleném oblaku.
Z reproduktorů mi zaznělo:
"Voláme všechny piloty. Nouzové hlášení. Stanice 49 potřebuje pomoc."
"Tady CMDR Forrest. Žádám o povolení k přistání."
"Tady letová kontrola. Povolení uděleno. Přistávací plocha č. 29. Dávejte pozor. Uvnitř stanice se pohybuje spousta trosek. Atmosféra narušena. Teplota dosahuje kritické úrovně. Zachraňte co nejvíc lidí. Díky a hodně štestí. Konec"
"CMDR Forrest, konec."
Tak jdu na to. Vstupní rošt je dolámaný a pokroucený. Vstup je naštěstí přístupný a nic nebrání v letu. Prolétám bránou. Uvnitř stanice převládá červená barva. Tedy přesněji řečeno, jiná barva tam není. Kde jsou ty krásné interiéry? Teplota stoupá. Začínají vyskakovat první varovná hlášení. Systémy lodi postupně vypadávají.
Tady to vypadá.
Žádné komentáře:
Okomentovat