Otevírám Galnet. Nic nového. Tedy nic důležitého pro mě. Mocenské hádky jsou na denní pořádku. Thargoldi, neThargoldi. Ale hlavně žádné zprávy o nově napadaných stanicích. Tedy v Galnetu o tom není ani písmenko. Nabízí se tedy ještě ta varianta, že se Thargoldi "zlepšili" a o napadení stanice neměl už kdo podat hlášení. To by bylo ale hodně
špatné. Zatím dokáží stanice "pouze" poškodit a ne zničit. No dost filozofování, vydám se na pomoc.
Nastavuju trasu k šedesátdevítce. Je to šest skoků. Jsem po čtvrtém skoku. Koukám na palivo a radši si ho doplním. Koukám na radar. Neznámý signál. Vyskakuji do normální rychlosti. Všude kolem poletují trosky lodi, nebo lodí. To asi nepoznám kolik jich tady skončilo. Když už jsem tady, tak aspoň posbírám nějaké kousky, které bych mohl zpeněžit. Sbírám a hledím si svého. Na panelu mi vyskočilo varovné hlášení.
"Neznámá loď právě aktivuje svoje zbraně."
Koukám se o co jde. Je to loď o několik tříd výkonnější než moje. Asi bych jí utekl a vymanévroval ji, ale musel bych k tomu dostat příležitost. Od aktivace vlastních zbraní zatím upouštím. Nebudu ho provokovat. Nevím, jestli tam nesedí nějakej magor. Kdyby chtěl střílet, tak to už udělal. Takhle jenom demonstruje sílu a to, že o mě ví.
"Tyhle trosky jsou moje! VYPADNI ODTUD NEBO TĚ ZNIČÍM!!! A budou tady DALŠÍ trosky!"
Ok. Radši ani nedutám a ihned mizím. Za těch pár kreditů mi to nestojí. Odlétám pryč a ani mi to nějak nevadí.
Šup a už jsem pryč. Za pár chvil vyskakuji u 69. Koukám na ní. Je to o hodně větší stanice, než 49. Dlouhý štíhlý trup a na konci velká koule. Letím ke vchodu. Všude požáry. Blížím se ke krajní kouli. Už jsem blízko a vidím detaily stanice. Všude zelené fleky. Pozoruji kulovitý konec stanice. Po obvodu z ní tryská do prostoru modrá hmota. Přiblížím se blíž a systémy lodě začínají bláznit. Obraz systému se chvěje a mizí.
"Jsem na špatný straně stanice." došlo mi. Tohle je pohonný systém. Tedy to BYL pohonný systém. Teď je v háji a před unikající energií se moje loď nedokáže bránit. Mizím rychle na správný (vstupní) konec stanice. Po požádání o přistání vlétám dovnitř. Přistál jsem. Vybral jsem nakonec jenom 18 lidí. Líp jsem to prostě nakombinovat nedokázal. Startuji a proplétám se troskama. Jelikož je přístupná až zadní přistávací plocha, tak se prostorem stanice prolétám delší dobu, než na čtyřicetdevítce.
Asi mám loď poškozenou víc, než jsem si myslel, nebo jsem něco zapomněl opravit. Zprávy o vypadávajících systémech se na mě valí jako lavina. Odešel systém chladičů. Takže se neochladím ani za ty blbý tři stovky. Štíty lodi slábnou. Už jsem pár metrů od vchodu. Šteluju se do něj a už se těším až budu venku.
"Systém hyperpohonu - nefunkční." No to přežiju. Záchranná loď není daleko. Vrata se blíží. Ještě kousek vystoupat a bude to.
"Manévrovací trysky - nefunkční." A do prdele. Tohle je už fakt vážný. Musím teď natočit celou loď tam, kam chci letět. No to se dá, ale nejsem na to zvyklej.
Už jsem ve vratech. Najednou se na chvíli aktivovaly levý spodní manévrovací trysky a celou loď to otočilo. Jsem zaseknutej napříč ve vratech. Hlavou mi problesklo.
"Já tady chcípnu. Tedy my tady zhebnem. I když. Kdyby mi to pomohlo, tak tady ten "náklad" klidně vyhodím a stejně se mi bude spát dobře. No jo no. Jsem v jádru pěknej hajzl. Se s tim smiř."
Nehodlám se ale vzdát. Dávám plný tah zpět. Loď se trochu pohnula. Teď zas dopředu. Zapínám přídavné spalování.
"Systém přídavného spalování - nefunkční."
"AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA. Do psí .... a hadí......." Vylétla ze mě jedna archaická nadávka. A v tom loď se pohnula.
Jsem venku. To peklo vevnitř mě už neohrožuje.
Uff. Měl jsem kliku. Rozhlédnu se po kokpitu a koukám na hlášku, která usilovně bliká uprostřed.
"Hladina kyslíku klesá. Zbývá osm minut a čtyřicetsedm sekund..."
Žádné komentáře:
Okomentovat