Payday 2 - další kšeft

O našich výkonech se dozvěděli lidé na těch správných místech. Dostali jsme totiž takovou nabídku, která se neodmítá. Za prvé to moc nejde, když nechcete úplně skončit (to jako úplně úplně, aby bylo jasno) a za druhé ta částka byla velmi, velmi zajímavá. A za třetí to byla nabídka na úplně jiný druh práce. Měli jsme přepadnout vědeckou základnu. Říkali nám sice, že nelze očekávat velké problémy, ale výše nabízené částky, nám však říkala něco jiného.

Začátek

Už začátek akce byl jiný. Na místo nás totiž dopravili letadlem. Tedy přesněji řečeno - nad místo. Skákali jsme padákem. Dveře se otevřeli a my pod sebou spatřili bílé pláně, lesy a hory. 

"Sakra kde to jsme?!"

"To je přísně tajné:"

"Tak dík za upřesnění. Myslel jsem aspoň stát."

"To je přísně tajné."

"Vy jste tedy ukecanej Johne."

"Nejmenuji se John."

"Ok. Pardon a jak se jmenujete?:"

"To je tajné."

Pěkně jsme si s tím zeleným panáčkem pokecali, ale aspoň nám to uteklo a nad dveřmi se rozsvítilo zelené světlo. Skáčeme. Zem se blíží sakra rychle. Sotva se mi stačil rozbalit padák a já už reju hubou ve sněhu. Mám mžitky před očima, ale asi jsem si ani nic nezlomil. Z hlubokomyslných úvah mě vytrhla střelba.

Na to že jsme na zemi asi deset sekund je ta palba docela hustá. Tedy střelbu jsem samozřejmě očekával, ale úplně jiné intenzity. Ptáte se jaké? No nulové. Čekal jsem, že ti vědci budou mít ochranu, ale tohle? Co to má jako být?!

Akce

"Jak to že o nás věděj?!"

"Jak to mám asi dop..ele vědět?!!! Nekecej a střílej!"

Parťák měl pravdu. Zavřel jsem hubu a otevřel stavidla kulek. Za chvíli byl klid a jenom ozvěna střelby rezonovala ve skalách. Klid netrval dlouho, ale to jsme již po počátečním přivítání čekali. Do sluchátek přišel první rozkaz:

"Lokalizujte a zničte zaměřovací zařízení pro rakety."

"Rozkaz." vylétlo ze mě. Kde se to ve mě sakra vzalo?

Po chvíli jsme požadované zařízení našli. Umístili jsme na něj 4x C4 a zrušili ho. 

"Vyřízeno."

"Postupujte dále. Až budete u odpalovače raket, tak ozvěte se."

"Rozkaz."

Uběhlo pět minut a padlo pár nepřátel.

"Jsme zde."

"Nabourejte se do systému a odpalte raketu. Tím si vytvoříte cestu do objektu."

"Kim. Pojď sem."

"Ano pane." Tohle vojenský chování mi většinou leze krkem, ale sem to nějak sedlo jak p.del na hrnec.

"Hackni to. Až budeš mít přístup, tak ti řeknu co dál."

"Rozkaz."

Hodná holka.

"Hotovo pane."

"Zamiř jednu raketu na támhletu zeď a odpal ji."

"Rozkaz."

...

"Hotovo pane. Odpal za 15 sec."

"Všichni zalehnout."

Ozvala se strašná rána a zeď zmizela. Vlítli jsme do areálu a pobili zmatenou stráž. Už jsme se ani nesnažili někoho přemlouvat aby se vzdal. Nikdo o tom doposud zatím ani neuvažoval. No, abych nezdržoval. V areálu jsme našli a odpálili EMP bombu a doběhli jsme ke vchodu do podzemního objektu.

Proti nám vyběhli chlapi v bílých pláštích. Jen tak tak to přežili. Nějakým zázrakem jsme všichni stihli dát prst ze spouště. Výcvik je holt výcvik.

Vlezli jsme dovnitř a přivítala nás hustá palba, která polevovala jen na chvilku. Našli jsme určený skener a umístili na něj jednoho vědce, který schytal nějakou tu zbloudilo kulku. Po chvíli si přístroj vyžádal jiné tělo. Vzal jsem nejbližšího padlého a umístil ho tam. Bylo jich tam tolik, že byl problém šlápnout na zem a ne někoho najít. Po chvíli bylo hotovo a tak jsem získané údaje nahrál na disk a vzal ho s sebou. Tím byla naše mise splněna. Zbývalo se tedy "pouze" dostat k místu vyzvednutí.

Nesmíte zapomenout, že po nás ten otravný hmyz, který hlídal tuto odlehlou základnu, neustále pálil. Divil jsem se, že jsme byli všichni na živu. 

Konec

Prostříleli jsme se ven a tam bylo pozitivní pouze to, že nás přestal štípat do očí a nosu střelný prach a hluk se rozptýlil a nerezonoval ve stěnách bunkru. Doběhli jsme na místo vyzvednutí a tam na nás čekal hydroplán. V pořádku nás dopravil domů, ale modřiny budeme mít pořádné a dlouho. Naši protivníci na tom byli ale podstatně hůř. Většinou byli tuhý. My totiž moc zraňovat neumíme. Bohužel pro ně.

Každému to hodilo pomalu 170.000 $. Jak říkám slušný kšeft. Příště mi nějaká banka bude připadat jako procházka růžovým sadem.