Před nějakým časem jsem dostal chuť na nové, jiné letadlo. V té době jsem měl v hangáru pouze deltu Swift II a tak jsem zatoužil mít i něco, co jako letadlo vypadá. Volba padla na českého výrobce ŠAD model. Jeho letadla jsou chválená pro dobrý letový projev. Na stavbu jsem si netroufal a tak jsem požádal jednoho velmi známého modeláře, jestli by mi Beavera nepostavil. Slovo dalo slovo a tak jsem 11.09.2013 zmíněný model zakoupil a poslal na jeho adresu. Od prodejce byl odeslán 14.09.2013. Pár dní poté mi poslal fotku, jak to letadlo vypadá. Takže abyste si to dokázali představit.Znáte takové polystyrenové desky, kterými se obkládá strop? Takže když obkládáte strop, tak musíte ty čtverce různě vyřezávat, aby vám to na ten strop pasovalo. Pak byste ty odřezky dali do igelitové tašky. A přesně tak to letadlo vypadalo - jako odřezky z nějaké stavby. Mě tohle přijít domů, tak se rozbrečím a radostí to nebude.
Toto se tedy událo koncem roku 2013. A již začátkem roku letošního, tedy roku 2016 se ke mně sestavený model DHC-2 Beaver dostal. Asi jsem za to mohl částečně i já, protože jsem neprozřetelně řekl, že ten model chci až dodělám školu. Neřekl jsem to staviteli modelu, ale jen tak na půl pusy staviteli vesmíru a ten škodolibý děda to vzal doslova. Školu jsem totiž dodělal 19. ledna a letadlo se ke mě dostalo pár měsíců poté.
Je to kus letadla. Je to největší kousek co v hangáru mám. Má rozpětí metr a čtyřista dvacet centimetrů. O celých 22 cm víc než Corsair. Beaver má ale naštěstí sundavací křídlo. Kdyby ho měl napevno jako Corsair, tak bych měl problém. Ten se totiž vejde na zadní okénko auta úplně přesně. Na přepravu Beavera jsem se musel zamyslet. Jak se říká bolelo to, ale výsledek se dostavil. Obrázky radši publikovat nebudu, ale funguje to a to je hlavní. Křídlo je zavěšené pod stropem, uprostřed auta.
Tím byla vyřešená přeprava a mohl jsem přejít na to hlavní, na létání. No první pokusy byly málem i poslední. Zaplaťpánbů, že je to hornoplošník. Když se pak podíváte na video, tak pochopíte. Jednou video - více než tisíce slov. Toto letadlo má i pumovnici. A k tomu se váže smutný příběh jedné jednotky.
Můj stavitel měl k dispozici i malou jednotku čtyř parašutistů. Před předáním se rozhodl, že natočí loučící video. Nebylo úplně bezvětrné počasí. Vzlétl do patřičné výšky a parašutisté provedli seskok. Bohužel to tři nezvládli a dostali status MIA (ztraceni v akci).
Takže já jsem vyrazil do vzduchu a dal jsem do pumovnice jako značkovač, korkový špunt se šňůrkou. Když jsem viděl jak fouká, tak jsem naložil na palubu posledního statečného a vzlétnul jsem. Vítr foukal mírný, ale poslední statečný se na padáku snášel krásně a pomalu v neznámé dálavy. Touto akcí zmíněná jednotka zanikla.
Letadlo je to hodné, takový pomalolet a užije se s ním i zábava. Musím zapracovat tedy na vzletu. Po poslední jsem musel letadlo odeslat do dílny. Je potřeba přidělat uražený podvozek, z jednolisté vrtule udělat nákupem vrtuli dvoulistou a přilepit kruh okolo motoru. Nic moc složitého.
Takže za chvíli zase vzhůru do oblak.
Žádné komentáře:
Okomentovat