Korsika karavanem 2019, den třetí

Po snídani se dále řeší, jak a kdo nás dopraví do servisu. Problém je neustále hlavně v komunikaci. Česká asistence, italská asistence, odtahová služba, servis. Skvělé.
Dnes to zkrátím. Nadšení se střídalo se střízlivěním. Výsledek? Do servisu se dostaneme zítra ráno. Doufáme.
Teplota byla opět přes 40 stupňů. V autě bylo až 42 a tak jsme trávili čas venku. Při naší smůle jsme měli opět štěstí. S vrakovištěm sousedí malý akvapark. Tak jsme si koupili vstupenku a chladili jsme si těla ve vodě. Pořádají tady také několikrát denně cvičení ve vodě. Jednoho jsme se aktivně zúčastnili. Byla to asi Zumba. A byla to makačka, ale dali jsme to. V tomto bazénu se musí koupat v koupací čepici. Dostali jsme modré čepičky, takže jsme vypadali jak reprezentanti šmoulí vesnice. Akorát tedy táta šmoula měl také modrou čepičku. Po večeři jsme si dali pivo na tzv. vietnamský způsob. Tzn. že jsme si do teplého piva dali led, aby se to v tom vedru dalo pít. Měli jsme i první kávu. Večeře byla opět skvělá, akorát nám došlo pečivo. Jo, a zapomněl jsem na oběd. Byly skvělé španělské ptáčky. Vzhledem k vedru, jsme si je dali s chlebem.
Tak, zatím dopsáno. Tři dny jsem napsal teď. Zbytek už spí. Já jsem spal na bazénu a tak tvořím tyto zápisky. Poslouchám při tom Přemyslovskou epopej. Je to dobré jako Husitská, kterou jsmr poslouchali vloni v létě.
Předpokládaný průběh zítřka. Po osmé hodině nás i s autem přemístí do autoopravna. Tam se dozvíme jak složitá oprava to bude, jak dlouho to bude trvat atd. Máme když tak nárok na jednu noc v hotelu.
Pokračování zítra a snad už v "přímém" přenosu.
Dobrou noc.

Korsika karavanem 2019, den druhý

Krásně se spalo. Teplota v noci klesla tak, že jsem se musel i přikrýt. Snídaně byla opět opuletní. Pomazánky celerová a škvarková byly skvělé a doplněné skvělým pečivem.
Venku na nás čekalz skvělá panoramata. Opravdu nádhera.
Vyrazili jsme jsme směr Itálie. Do přístavu Livorno na trajekt nám chybělo necelých 700 km. Opět jsem začínal jako spolujezdec a tak jsem přepnul do módu "japonský turista" a fotil a posílal zprávy. Blížili jsme se k Itálii a pohled na mapu nám prozradil, že kdybychom chtěli navštívit jinou zemi, tak do Slovinska jsme to měli 14 kilometrů. Při přejezdu hranic do Itálie jsem už držel otěže vozu já.
Když si člověk uvědomí, že je i cesta vlastně cíl, tak je to cestování ještě hezčí. Cesta byla prostě nádherná. Samý most a hlavně tunel. Krása. Provoz byl taky pěkný. Tempomat v autě pomáhal zpříjemňovat řízení.
V jednom místě se doprava zpomalila, až se nakonec zastavila. Při dojíždění kolony se mi přestaly líbit brzdy. Když jsem stál na brzdě, tak mi plynový pedál pomalu utíkal pod nohou.
Jeli jsme dál a když se přístav blížil, tak jsem byl požádán o zastavení, abychom se vyměnili, protože bude třeba zaplatit dálniční poplatky atd. Blížila se benzínová pumpa a tak jsem se rozhodl zastavit a uskoutečnit výměnu řidičů. Do přístavu to bylo necelých 40 kilometrů.
Cesta vedla z kopce a klesal jsme k moři. Při brždění k pumpě vadnul brzdový pedál stále více. Před zastavením se rozsvítila kontrolka brzd. Začali jsme problém řešit a zjistili jsme, že nám pod auto vytéká brzdová kapalina. Podívali jsme se na nádrž brzdové kapaliny. Prázdná. Sakra, tak to je problém. Kolotoč telefonátů a hledání na internetu se roztočil. Domlouvání s čekou asisteční službou ještě šel, ale jak jsme zjistili, s Italem se těžko domluvíš. Velitel vozu zkoušel volat do servisů ze seznamu od prodejce. Vybírali jsme ty nejbližší. Ovšem ze stejným výsledkem. Po dotazu jestli mluví anglicky mu to dotazovaný beze slova prostě položil.
Nakonec přijela odtahová služba. A kolotoč problémů se točil dál. Auto se naložit nepodařilo, protože by při nakládání drhlo o zem a to se nedalo akceptovat. Takže se auto připojilo pouze za přední kola. Problém byl v to, že v autě nikdo nemohl být a k odtahové službě se vešel pouze jeden.
Díky pojištění jsme měli nárok na přepravu a tak jsem se s děvčaty přemístil na (zatím) cílové místo taxíkem. V italském taxi jsem seděl poprvé a snad naposledy. Řidič se asi nudil a tak cestou přepínal stanice v rádiu, sledoval mobil, občas řídil jenom koleny a hlavně jel 180 km/h. Dojeli jsme v pořádku, ale kdyby mi někdo dal do ruky šejkr, tak jsem mhl v pohodě míchat drinky a vůbec bych se nemusel snažit.
Dovezli nás do autoopravny, která je zároveň autobazarem a vrakovištěm. "Náš" karavan se tadz docela vyjímá. Je tady dost aut, ale hlavně motorek. Úplně mě láká nějaké motorky naložit a doma zkusit opravit.
Jo a abzch nezapomněl, trajekt, který jsme měli od loňského roku zaplacený, jsme museli nechat ujet. Prostě nám tak nějak přišlo rozumnější nechat to propadnout, než riskovat naše životy díky nebrzdícímu autu.
První noc na vrakovišti. Zatím je to zážitková dovolená, za kterou by někdo musel pořádně zaplatit. Jako podnikatelský záměr to nezní špatně. Když mohou lidé platit za to, že si užijí dovolenou jako za socialismu...
Servis máme na zítra domluvené, tak ještě aby nás tam někdo odtáhnul.
Dobrou noc.

Korsika karavanem 2019, den první

Tak je to tady. 25. 06. 2019. Vyrážíme na naši první velkou (dlouhou) dovolenou. Tři týdny na cestách. Bude to parádní, nebo ne? Uvidíme. Jak se říká, čas ukáže. Když nic jiného, tak mě to donutilo zase zvednout stavila mého nutkání psát.
Po práci jsme naložili sbalené věci do auta a vyrazili jsme do Jihlavy. Tam jsme si daly večeři, přeložili zásoby a vyrazili směr Rakousko. Do přístavu na trajekt to máme lehce přes 1100 kilometrů.
Cestu jsem začal jako spolujezdec. Díky za propustné hranice. Pořád je to pro mě zvláštní zážitek. Jedu, jedu a najednou jsem v jiné zemi. Paráda.
A tak jsme se najednou ocitli v Rakousku. Prostě jen tak. Ráz krajiny se moc nezměnil.
Po vystřídání jsem řídil co to šlo, ale před druhou hodinou ranní, jsem začal polevovat v pozornosti a tak jsme zastavili na parkovišti a připravovali jsme se na první noc v karavanů (bydlíku). Nocovali jsme v Alpách a muselo to být dost vysoko, protože teplota spadla pod 40 stupňů C.
Ještě jsem přeparkoval na rovnější místo a hlavně jsme tak netrčeli do cesty. Záchody tam byly parádní. Po večeři jsme se uložili ke spánku.
Čekala nás první noc na cestách. Dobrou noc.