Štítky

Běhání (64) Život (60) Povídka (22) RC létání (22) Korsika (18) PC hry (17) Geocaching (11) Humor (9) Kultura (7) 312 GTCup (5) Kolo (5) Úvaha (5) Endomondo (3) DCS (1) Deskové hry (1) Elite dangerous (1) Film (1) RC loď (1)

Úprava názvu

Myslím si, že změna názvu z "pravidelný občasník" na "občasný pravidelník" bude sedět více.

sobota 5. března 2016

Restaurace

Byl to noční tvor známý z bájí a pověstí. Byl velmi starý a zkušený. Poslední dobou byl ale hlavně hladový. Vydržel dlouho bez potravy. Jeho jídelníček byl velmi specifický a zdrojů bylo málo, tak málo. Za ta léta se naučil žít z mála. Takováto hubená léta nezažíval stále. Ještě si dobře pamatuje na léta blahobytu a hojnosti. Je to tedy již nějakých třista až čtyřista let zpátky, ale na to se nezapomíná.
Žilo se mu tehdy tak krásně. Bylo to hezké až do jednoho dne.

Vzpomínky

Lidí, jeho hlavního zdroje, bylo tehdy dostatek. Většina byla v těch letech slabá a bezbranná. Ale co na tom
bylo vůbec nejlepší? Když se někdo ztratil, tak nikomu nechyběl. Jednou, ale udělal chybu. Nevěděl kdy, ale udělat ji musel. Najednou se totiž vše změnilo. Po lesích se začali objevovat zbrojnoši a povozy byly lépe chráněny. Večer bylo okolo vesnic více světla a i jeho vedlejší zdroj, domácí zvířata, začal být lépe střežen. Musel se stáhnout do hlubších lesů.
Situace se pro něj zhoršila, ale zas tak špatné to nebylo. "Zbyteční" lidé stále museli chodit do lesa. V létě chodili sbírat lesní plodiny a v zimě bylo potřeba nasbírat dříví. Byli i tací, kteří chodili na "panské" lovit zvěř. Tito pytláci nechyběli nikomu určitě. Tedy kromě jejich rodin.
Všechna roční období měla pro něj své výhody a nevýhody. Mínusem bylo třeba to, že v létě bylo na shánění potravy méně času, díky kratší noci a v zimě byl za větší problém se zametáním stop. Ta nepříjemná událost se stala právě v tomto období.
Musel naštvat někoho opravdu mocného, protože hon na něj trval již půl roku. Tyto lovy na něj se občas pořádaly, ale do čtrnácti dnů většinou skončily. Teď ne. Na jeho straně bylo několik výhod. Za jednu mohl považovat i tu, že tím jak byl starší, potřeboval méně potravy a méně často.

Lov

A proč byl na něj uspořádán ten velký lov? Při jednom ze svých lovů se mu totiž podařilo zabít dceru místního pána. Jeho poddaní u něj často žádali o zásah proti temným silám, které řádili v okolí. Lidé se často ztráceli. Někdy se je tedy podařilo najít, ale nikdy z toho nálezu neměl nikdo radost. To co našli - člověka totiž jenom připomínalo.
Prosili u svého pána ať s tím něco udělá, ať učiní tomu řádění přítrž. On na jejich prosby ale nedbal. Tato jeho lhostejnost trvala až to té doby, než se ztratila jeho dcera.
Poté co se nevrátila z vyjížďky, dal zahájil ihned velké pátrání. To přineslo po pár dnech výsledek. Ten byl ale jiný než chtěl. Našli ji v jedné rokli. Tedy to co z ní zbylo. Jeho smutek se střídal se vztekem. Druhý den dal svolat svoje rádce. Ti mu poradili, aby poslal pro známou kouzelnici. Rozhodl, že pošle pro velmi známou a obávanou kouzelnici až z dalekého severu. Nešlo o nikoho menšího než o obávanou Serih Quiangar.

Prohra

Stalo se to jedné zimní noci. Bylo pár dní před úplňkem. Byla bezoblačná noc. Měsíc krásně osvětloval krajinu. Pro něj bylo světlo jako za poledního slunce. Byl přesvědčen, že ho nikdo nemůže překvapit. Snad tento pocit nadřazenosti a nebo možná velký hlad mu otupily smysly. Možná ani netušil koho si to na něj ten mocný pán najal. Kdyby se zajímal o to co se děje v okolí, kdyby se snažil zjistit, koho si proti sobě poštval, možná by zjistil, kdo proti němu stojí. Potom by byl určitě opatrnější, protože ani pro něj jméno Serih Quiangar nebylo neznámé.
Plížil se nocí k jedné oblíbené vesnici. Její oblíbenost pro něj pramenila z toho, že to byla vesnice velká a prosperující. Dalo by se o ní mluvit jako o malém městečku, ale díky zaměření na zemědělství to nikoho nenapadlo. Tato prosperita měla za následek to, že místní lidé nebyli moc hubení.
Blížil se tichou nocí a vyhlížel dnešní kořist. Na kraji viděl strážný oheň a u něj seděl jeden člověk. Seděl zády k němu a spal. Ideální kořist. Už byl u něj blízko a chystal se na závěrečný výpad. Odrazil se, letěl a najednou narazil do neviditelné zdi. Měl pocit jako když moucha vlétne do pavučiny. Něco ho spoutalo a utahovalo se to kolem něj.
Tuto past na něj připravila Serih. Pouta upletená ze silných kouzel se okolo něj stále utahovala. Nebylo úniku. Serih stála blízko a užívala si svého vítězství. Místní pán stál blízko ní. Čekal, že se dostaví pocit zadostiučinění. Nepřišlo ale nic. Dceru mu nic nevrátí. Původně ho chtěl mučit dlouhé dny, možná měsíce. Teď, když se na něj koukal jak se tam bezmocně svíjí si to rozmyslel.
Obrátil se k Serih a řekl: "Zabij ho. Nechci ho už vidět.:" Serih možná úplně nerozumněla. Tvor totiž najednou zmizel. Serih ho poslala do jiného světa. Dnes bychom řekli, do paralelního vesmíru. Ona uměla mezi těmito světy bez problémů cestovat. Vybrala pro něj jeden velmi nehostinný.

Jiný svět

Z jeho pohledu to vypadalo takto. Pouta náhle povolila a před ním se otevřela kruh. Díra, kterou viděl něco jiného než měl. Viděl zimní krajinu, ale tak nějak jinou. Pouta sice povolila, ale hnout se nemohl. Jediný pohyb, který udělat mohl byl ten vpřed. Nechtělo se mu, bránil se, ale byl zezadu strčen a tou dírou prošel. Pro okolí to trvalo chvilku. Jen co člověk mrkne okem. Dopadl do sněhu.
Život v tomto světě byl složitý. Vypadal stejně jako ten co znal, ale přesto byl jiný. Hlavně byl pomalu prázdný. Žila tam jenom zvířata. Aby zvýšil svoje šance, tak za těch spoustu let co tady žil, vybudoval pro tuto zvěř několik přístřešků.
Občas se v tomto světě nějaký člověk objevil. Stávalo se to ale jednou za pár desetiletí. A to pouze díky tomu, že občas nastalo propojení mezi dimenzemi a někdo touto bránou propadl. Poslední komu se to "poštěstilo" byl František Haman.

František

Toho už nějakou dobu sledoval a dával si pozor aby ho nevyplašil a nemusel se za ním zbytečně honit. On teď seděl schoulený v přístřešku pro zvěř. Usínal díky únavě a také díky jeho umění, někoho uspat. Tvor si byl už jistý svým vítězství, že polevil ve svém soustředění. František se začal probouzet a on si toho nevšiml.
František otevřel oči. Místo toho, aby na místě ztuhl hrůzou, rozběhl se po lese. Organizmus mu v rámci zachování života pumpoval do žil adrenalin. Utíkal co mu síly stačily a díky adrenalinu únavu necítil. Běžel a před sebou uviděl v mlze kruh. Byl podobný tomu, díky kterému se sem dostal.
Byl to okamžik, ale přesto stihl poznat to co vidí. Byla to nějaká temnější místnost a v seděla žena. Žena v plavkách?! Natáhl k ní ruku a chtěl se jí chytit. Chtěl se dostat z tohoto místa Bylo mu jedno kam. Prostě chtěl pryč.
Už byl od ní kousek, už se jí málem dotýkal. Bohužel mu na poslední chvíli uhnula. Díra se zavřela. Utíkal dál. Ohlédl se a tvor byl už na dosah. Zdálo se mu že za ním neběží, přišlo mu že ho pronásleduje zhmotnělá mlha. Před ním se objevil pro něj už tak známý kruh. Skočil do něj. Ohlédl se. To stvoření bylo na dosah.

Brigita

Nová práce na ní kladla velké a také nové nároky. Na začátku se chtěla samozřejmě ukázat v co nejlepším světle. Už jí ale docházely síly. Včera chtěla udělat něco pro své tělo a ducha a tak navštívila místní bazén. To co se tam stalo připisovala své únavě. Její přísně racionální mozek jí ani jiné vysvětlení podat nemohl. Ten hrozný zážitek se prostě stát nemohl. "Ne, to byl prostě nesmysl." opakovala si v duchu. Na dnes si neplánovala žádné schůzky.
Bylo právě poledne a tak se vydala na oběd. Sama. Chvíle klidu. Čas jenom pro ni. Seděla v restauraci a rozhlížela se po okolí. Všimla si, že jeden pán, který seděl u nedalekého stolu si jí se zájmem prohlíží. Pořádně si prohlédla a zjistila, že ani jí není lhostejný. Pomalu začala vysílat nenápadné signály.

Restaurace

Seděl v restauraci a psal dopis. Rozhlédl se po ostatních hostech. Všiml si, že jedna žena ho se zájmem pozoruje. Byla mu nějaká povědomá. Dal by ruku do ohně za to, že už jí někde viděl. Ale kde, kde. To přemýšlení ho úplně bolelo. Přestal se tím zabývat a pokračoval v psaní.
Psal, a najednou zjistil, že svou ruku přestává ovládat. Slova sice na papír přibývala a dokonce i ta která chtěl napsat, ale cítil, že nad tou rukou přestává mít vládu. Chtěl jí zvednout, chtěl přestat psát, ale už to nešlo. Nevnímal co se na papíře děje. Chtěl otočit hlavou, chtěl zvednout ruku, chtěl vstát, prostě chtěl něco udělat. Nemohl ale udělat nic. Vůbec nic. Křičel ze zoufalství. Křičel z plných plic. Mlátil rukama. Tahal se za vlasy.
Okolo sedící lidé ale viděli muže, který klidně sedí u stolu, píše dopis a čím dál tím víc se usmívá. Vypadal velmi sympaticky. Vypadal vyrovnaně. Úsměv na jeho tváři se rozšiřoval.

Dopis

Papír před ním byl popsaný už z obou stran. Vzal si další a začal psát další stránku. Právě v tom okamžiku přestal být pánem svého těla. Ten kdo ho teď ovládal se na text podíval jeho očima. Přečetl si to a začal pomalu ten papír muchlat. Ten dopis začínal slovy:
"To co tady píšu je pro mě velmi důležité. Určitě to není důležité jenom pro mě. To, co se mi stalo, nebyl jenom sen. Možná nejsem sám komu se něco takového stalo.Je třeba, aby se o tom dozvěděli í další lidé. Takže čím začít třeba tím, jak se jmenuji odkud sem a potom napíši co se stalo.
Mé jméno je František Haman..."

Žádné komentáře:

Okomentovat