Štítky

Běhání (64) Život (60) Povídka (22) RC létání (22) Korsika (18) PC hry (17) Geocaching (11) Humor (9) Kultura (7) 312 GTCup (5) Kolo (5) Úvaha (5) Endomondo (3) DCS (1) Deskové hry (1) Elite dangerous (1) Film (1) RC loď (1)

Úprava názvu

Myslím si, že změna názvu z "pravidelný občasník" na "občasný pravidelník" bude sedět více.

pondělí 27. července 2015

FrSky Variometr

Nákup

V obchodě RC Studio jsem si koupil Variometr od firmy FrSky. Koupil jsem si variantu s normální přesností. Důvody jsem měl dva. První byl, že jeho cena byla pomalu poloviční oproti variantě s vysokou přesností a ten druhý byl, že na něj byla sleva. Sice "jenom" 50,- Kč, ale sleva to byla. Rozdíl mezi normální a vysokou přesností je překvapivě v přesnosti, že. Normální měří s přesností 1m a ten s vysokou přesností na 0,1m. Takže ten rozdíl v ceně je určitě opodstatněný. No pro moje účely bude určitě stačit.
Je to můj první telemetrický senzor. Uvažoval jsem ještě o měření napětí článků baterie, abych nemusel lítat jenom podle času. Ale začnu s tímhle.

Instalace

Dnes (neděle) jsem se k tomu konečně dostal. Radši bych začal dělat testy varia s Alfou, ale tam nemáme telemetrický přijímač. Vzal jsem tedy svého obouchánka (Swifta) a zapojil vario do smartportu. Na obrázku je vidět, že má červenou diodu. Po zapojení ale blikat ani svítit nezačala a tak mě lehce polil pot. Zase jsem koupil rozbitou věc. Sakra, reklamace. Vzal jsem návod k variu.
Odbočka. Když už musím použít návod, na cokoliv, tak si připadám že jsem prohrál. Když na to koukám logicky, tak to logické není. Návod je asi od slova navádět a v tomto slova smyslu toho tzn. pomáhat. Ale já si na to radši přijdu sám. Mám z toho prostě větší radost. Konec odbočky. Pokračování.
No a tam jsem našel i můj přijímač. Zjistil jsem, že telemetrický sice je, ale protože je to starší typ tak smartport nemá. Takže jsem vzal jiné kablíky a zapojil dle návodu a dioda se rozblikala. Super. Jak jsem se dozvěděl ve videu od RiMra, tak se má vario zapnout a nechat ležet asi deset minut, aby se srovnalo.

Příprava

Od rána fučelo a byla docela kosa. Anna chladna z rána, vyšla naprosto přesně. Ráno v teplákách a v bundě, to byla docela změna. S přibývajícím časem ale začala stoupat teplota a vítr se uklidňoval. Kolem páté to už vypadalo "letově" a tak jsem nedočkavě vyrazil. Na poli, na kterém létáme, roste letos kukuřice. Tato plodina není na přistávání moc vhodná, což jsem si minule ověřil. Lehké přistání a stejně jsem musel lepit. Závada to byla kosmetická, ale kukuřice je prostě na přistání tvrdá.
Dorazil jsem na místo, položil model a chvíli čekal. Přistávám na krásně vysekané cestě u chat, která má akorát jedni velkou chybu - je krátká a úzká. Dneska tam měli v jedné chatě ještě návštěvu, takže se dráha ještě zkrátila a kukuřice od minule docela dost povyrostla. Teď je vyšší než já. 

Let

Vzal jsem milého Swifta za křídlo, dal plný plyn a zahodil ho jak motyku. Musel jsem ho hodit výš než normálně, ale má přebytek výkonu, takže jsem měl ze startu zbytečné obavy. Spíš mě začalo trápit to známé "...vzlítnout můžeš, přistát musíš..." Ten prostor na přistání fakt nebyl moc velký. Zatím jsem měl ale jiné starosti. Pořád trochu foukalo, ale výš to bylo lepší a lepší. Přepnul jsem spínač a rádio zahlásilo "Sedmdesátšest metrů." No jestli to měří dobře, tak mám fakt blbej odhad. Protože když jsem byl přibližně ve výšce paneláku, tak hlásil asi tak padesát metrů. No přestal jsem to řešit a stoupal a stoupal. Vystoupal jsem nad 250m, vypnul motor a kroužil. Zapnul jsem si pípání varia a poslouchal jestli stoupám, nebo klesám. Být na jednom místě víc modelářů se zapnutým variem, tak buďto někomu brzo hrábne, nebo po nějaké době dotyčného "kolegu" inzultuje. Pro majitele je to zajímavý, ale okolí to musí neskutečně iritovat.
Já jsem si to zapínal taky jenom na chvilku. Asi po dvaceti minutách mi došla baterka a tak jsem začal klesat na přistání. Hezky jsem si nalítnul, přišel poryv větru a Swift se zarazil o předposlední řadu kukuřic. Zůstal nahoře, takže jsem si pro něj ten kousek došel a sundal ho jak doma z poličky.
Dal jsem druhou baterku, která má už nejlepší za sebou, takže výdrž nic moc. Druhý start v pohodě a zase stoupám. Dostal jsem se asi do 280 metrů. Vypnul motor, zapnul pípák a kroužil. Termika byla i pro mýho malýho Swifta (cca 90 cm) a tak model stoupal a stoupal. Sednul jsem si na zem, abych trochu ulevil krku.
Vím, že když lítám, tak mám čumět na model a ne po "ptákách". Jenže člověk míní blbec mění. Zdálo se mi, že slyším, jak někdo jde. Říkám si "Nečum, nebuď zvědavej, až přijde tak promluví, nebo ho uvidíš..." atd. Asi jsem chtěl vidět jestli mám diváky nebo co. Prostě pýcha předchází pád, někdy hnusně doslova. No podíval jsem se na cestu jestli někdo nejde, samozřejmě nikdo, podíval jsem se zpátky na model, samozřejmě nikde. Swift zmizel. 
Když člověk kouká na model tak ho vidí. Když odvrátí pohled a model je malý, jako Swift, a je vysoko, jako Swift, tak dá práci ho najít. Sundal jsem brýle a po chvíli ho našel. Studený pot trochu ustoupil. Těch jmen co jsem si dal a jakých, tak to se nedá publikovat. Našel jsem ho a dál stoupal. Motal jsem se dlouho kolem 380 metrů a výš to nechtělo. Dal jsem si závazek vystoupat na 400 metrů. Po pár minutách se to povedlo. Byl jsem 403 metrů vysoko a bál jsem se třeba jenom mrknout. Model už byl fakt hodně blbě vidět. Letový čas zas už kolem 20 minut a za krkem už docela bolelo a tak jsem začal klesat. Asi kolem dvěstěpadesáti metrů slyším jak někdo jde. No a copak jsem asi udělal? Chybami se prý člověk učí. Jestli je to pravda, tak u mě je něco špatně. 
Tak pročpak bych se nepodíval, že? No podíval blbec jeden. Nikdo nešel, ty ješito jeden. Podívám se nahoru a obloha jak vymetená.  Sundám brýle a koukám, že obloha je modely letadel narvaná úplně pořád stejně jako předtím. Prázdno, nic, vymeteno. Jak se říká "Zadek jsem mohl pronajmout na štípání drátů", nebo tak nějak. Každý ví..Kletby ze mě létají v několika světových jazycích. Snad mě neslyšely nějaké děti. Způsobil bych jim duševní újmu.
Koutkem oka jsem zahlédl pohyb. Vyvracím hlavu do úhlu ve kterém v akčních filmech praskají krční páteře a nad lesem vidím Swifta. Obracím ho na pravou cestu tj. před sebe a říkám si, že to snad není možný udělat takovou blbost dvakrát a ještě takhle rychle za sebou. Jdu na přistání. Odměnou mi je krásné přistání do vyprahlé trávy.
Tak křest varia nakonec proběhl vlastně v pořádku a to druhé co mám, je neustále k dispozici HeRovi - novému majiteli.

Shrnutí

Zajímalo by mě porovnání s variem s vysokou přesností. Zdá se mi, že hlásí vyšší výšku, než je skutečnost, ale pro moje účely a za tu cenu je to naprosto super. Těším se až bude v Alfě. Poučení si z tohoto letu už doufám vezmu a to NEČUM PO OKOLÍ KDYŽ ŘÍDÍŠ MODEL TY ...vhodné slovo si každý doplní sám. 
Takže vario je super hračka.

Žádné komentáře:

Okomentovat