Bazén

Byl pátek. Měla za sebou náročný den. Celý den byla na nohou. Není moc zvyklá chodit na podpatcích a dnes na nich strávila pomalu celý den. Od rána přednášela posluchačům jejího kurzu a potom ještě následovala diskuse. Takže se to celé protáhlo a trvalo to déle , než si plánovala. Celou dobu musela být milá a vstřícná, protože to je náplň její práce a je to od ní očekáváno. Dnes už ale neměla energii. Byl to poslední den náročného týdne.
Po přednášce nastoupila do vlaku a jela domů. Když přijala tuto novou práci, tak dostala k dispozici od zaměstnavatele, mimo jiných benefitů, služební automobil. Po čtrnácti dnech ho ale vrátila. Zjistila totiž, že je jedno, jestli jede domů autem nebo vlakem. Cesto trvá úplně stejně dlouho. Velký rozdíl je ale v tom, že ve vlaku může vypnout hlavu a starat se pouze o to, aby nepřejela svoji zastávku. V autě se musela soustředit na sledování okolní dopravy. Nemohla se uvolnit a musela být stále ve střehu.
Vlak dorazil do její cílové stanice a tak vystoupila a šla domů. Dorazila domů, sbalila si věci na plavání a
vyrazila do místního bazénu. Těšila se na svou dávku endorfinů. Přišla k pokladně a koupila si lístek. Podívala se na počítadlo, které ukazuje kolik lidí je právě v bazénu. To číslo ji velmi potěšilo. Bylo velmi nízké a to znamenalo, že se bude krásně plavat. Nebude se muset vyhýbat maminkám s dětmi, nebo párům, kterým je jedno, že se tam plave. Zastaví se kde je napadne a líbají se. Ty rozumnější pár byly alespoň na kraji bazénu. Občas jim to záviděla. Díky svojí pracovní vytíženosti, byla stále sama.
Šla do šatny. Převlékla se do sportovních plavek a uvázala si culík. Vzala si tašku a pokračovala dál. Přišla k plaveckému bazénu a rozhlédla se. V pěti drahách, plavali tři lidé. Na tváři se jí, dnes poprvé, objevil úsměv a v hlavě zaznělo "paráda". Venku bylo dnes nevlídno a tady bylo podle ukazatele příjemných 29° C.
Nasadila si plavecké brýle a sestoupila do vody. Ta byla též příjemně teplá. Začala plavat a starosti se z hlavy začaly vytrácet. S uplavanými metry doslova odplouvaly a mizely. Její jedinou starostí teď bylo počítání zdolaných bazénů. Když splnila limit, který si dnes dala, tak si zaplavala ještě čtyři bazény. Už se těšila na svoji odměnu, kterou si dnes dá. Výřivku a potom "ohřívací místnost". Páru dnes vynechá.
Ve výřivce bylo též pár lidí. Při vstupu do ní jí ta voda úplně pálila, ale bylo to velmi příjemné. Posadila se, nohama se ukotvila aby neodplouvala, zavřela oči a relaxovala. Uplynulo asi dvacet minut a tak otevřela oči, aby zkontrolovala, kolik času ještě má. Podívala se na hodiny a zjistila, že se blíží konec času, který měla zaplacený. Zvedla se a vyšla z výřivky. Její kroky zamířily do ohřívací místnosti.
Ohřívací místnost je vykachličkovaný prostor se třemi vysokými schody. Tyto schody jsou vyhřívané a široké. To proto, aby se na nich pohodlně leželo.
Už se nemohla dočkat, až si lehne a natáhne si záda. V místnosti s ní byl pouze asi tak šestiletý kluk. Vylezla si na nejvyšší stupeň. Lehla si a doufala, že neusne. Za chvíli slyšela jak dětské krátké a rychlé kroky pleskají o vodu na podlaze. Potom bylo slyšet jak se otvírají a zavírají dveře.
Na chvíli zabrala. Ze spánku ji vytrhl zvuk. Slyšela jak se otevřely a zavřely dveře. Potom zase to dětské cupitání. Za chvíli ji vytrhl z relaxace dětský smích a povídání. Nechtělo se jí otvírat oči a říkala si, že se snad za chvilku ty děti zklidní. Jejich brebentění po chvíli opravdu ustalo. Tak se pohodlněji natáhla a dále odpočívala. Náhle se v místnosti ochladilo a ji ovanul proud studeného vzduchu. To jí rozčílilo, protože si myslela, že tam ty děti snad začaly běhat, nebo nechaly při jejich příchodu otevřené dveře.
Posadila se, otevřela oči a už jim chtěla vynadat. Nebylo ale komu. Byla v místnosti sama. Přitom zcela jasně ty děti slyšela. Po těle jí přeběhl mráz. "Asi jsem na chvilku usnula a zdálo se mi to." řekla si v duchu. Dala se do ní zima a tak přehodnotila svůj dnešní vztah k páře a rozhodla se, že se tam dojde na chvíli zahřát.
Podívala se do páry skrz skleněné dveře. Vypadalo, že jí dnes štěstí přeje. V té páře sice mohl někdo být a přes páru ho mohla přehlédnout, ale při dnešním počtu návštěvníků, to nebylo moc pravděpodobné. Otevřela dveře a vešla dovnitř. Ze všech stran ji ihned obklopila pára. Byla dnes docela "ostrá" až se chvílemi nedalo dýchat. Člověka to alespoň donutí aby se zklidnil a dýchal pomaleji. Přesto jí v hlavě neustále běžela otázka "Co to sakra bylo? Co jsem to vedle slyšela? Asi jsem usnula a zdálo se mi to." Její racionální mozek jí nabízel pouze jednu jedinou odpověď "Jsi unavená, máš toho jednoduše za celý týden dost."
Teď si byla naprosto jistá, že je v místnosti sama. Přesto se nemohla zbavit dojmu, že slyší nějaký zvuk. Zvuk, který by tam rozhodně slyšet neměla. Oči se jí ale opravdu otvírat nechtělo. Ten zvuk sem, ale slyšela sále. Byl to ale naprostý nesmysl. Přesto ho slyšela zcela jasně. Slyšela kroky ve sněhu. Slyšela křupání sněhu pod botami. Slyšela krákání vran.
Sníh ale nebyl ani venku. Tak kde se tady ty zvuky berou?!. Byla si jistá, že je vzhůru, že opravdu nespí. Přemohla se tedy a otevřela oči. Místnost byla stále plná páry. Podívala se směrem k protější stěně. Na ní bylo umístěno světlo, které slabě osvětlovalo místnost. Podívala se lépe a...
V té mlze něco zahlédla. Bylo to velmi rozmazané, ale po chvíli to začalo nabývat ostřejších obrysů. Viděla tam - viděla tam něco naprosto nesmyslného. Ulici, pouliční osvětlení, plot a na něm nějaké černé ptáky. V dálce byla vidět nějaká budova, nebyla obytná, byla to nějaká firma. Pára na kraji tohoto obrazu se začala pomalu točit do kruhu. Začala pomalu rotovat. Byla tím naprosto fascinovaná. Neměla strach - vlastně neměla žádný pocit. Náhle si všimla, že se kroky ve sněhu zesilují a zrychlují. Ten zvuk se blížil. Uslyšela mužský výkřik a ze stále zrychlujícího kruhu páry se vynořila lidská ruka. Natahovala se k ní a sahala po ní. Šel z ní mráz.
Kdyby se nehnula hned, jak tu ruku spatřila, tak by jí ta ruka asi neminula. Vyběhla ven a posadila se na lehátko. Srdce jí prudce bušilo a žíly na krku pulsovaly. Bazén se pomalu začínal plnit a okolní šum jí poskytoval pocit bezpečí. Dnes jí tedy bazén moc uklidnění neposkytl .
Po návratu domů si sedla k počítači. V tomto městě nebydlela dlouho a tak neznala jeho historii. Chtěla zjistit, co tam na tom místě bylo před bazénem. Jestli třeba nestojí na bývalém hřbitově, na popravišti, nebo jestli se tam nestalo něco špatného. Po chvíli hledání jí spadl kámen ze srdce. Bazén byl postaven na volném prostranství. Před lety tam nic nebylo. Končilo tam město a kousek dál začínala růst obchodní a průmyslová zóna.
Kdyby ale pátrala trochu více a déle, tak by možná zjistila, že se na tom místě přeci jen něco stalo. Před lety tam beze stopy zmizel cestou do práce jeden muž.