Dnes jsem byl na obědě v mé oblíbené restauraci. Podařilo se, že jsem se mohl naobědvat s celou rodinou. Měl jsem z toho radost, že se nám podařilo to, že jsme se sešli. Pak se objevilo jedno ale. No spíš ALE.
Když má člověk něco oblíbeného, tak asi podvědomě, nebo nevědomky, dokáže spoustu věci přehlédnout a odpustit. Ne tak ten, který tam přijde poprvé, nebo po dlouhé době. Ten potom dokáže tzv. otevřít oči. Díky za to, že jsem se podíval na
"můj" podnik jinýma očima. Je to vlastně asi podobný případ o kterém jsem psal minule.
Teď, když si to zpětně promítám, tak na to koukám jinak - realisticky. Seděli jsme venku, abychom byli na vzduchu. Díky tomuto novému pohledu jsem pochopil, že když tam přišly, že se chtěli obrátit a jít jinam. Šly totiž napřed. Ne že by se jim to vyloženě nelíbilo, ale myslely si, že jsou špatně, že je to asi pro personál, nebo pro stavbaře z blízké stavby. Musím souhlasit, vypadá to tam fakt jak na stavbě.
Že je paní spolumajitelka prostořeká vím. Ale když se někomu sejde tato vlastnost, drzost a nejspíš únava, nebo špatná nálada, tak to podniku moc nesvědčí. No a to se dneska zrovna sešlo dokonale. Co jsem tak poslouchal, tak byla nejchytřejší a u našeho stolu pronesla docela drsný a drzý soud na člověka, kterého nezná. Odvážné, drzé a hloupé. No já teď hodnotím a na místě jsem nic neřekl, takže nevím, jestli jsem udělal dobře. Jedno plus to mělo určitě. Snížil jsem pravděpodobnost umístění slinných výměšků do naší potravy. Snad jsem to napsal co nejméně nechutně.
Jídlo. Kapitola sama pro sebe. Druhý majitel je zároveň kuchař. Vyhlášený kuchař. Myslím si, že vaří moc dobře, ale nebráním se názoru od našeho stolu, že mám možná nízké nároky. Ale lidé za ním chodí. Bohužel a velmi nerad, musím souhlasit. Dnes neměl den ani pak kuchař. Já jsem to neměl špatné, ale i ti, co jsou normálně spokojeni, dnes nebyly.
Tak to je asi celé. Dnes to není veselé, ale napsat jsem to chtěl. Nějaké poučení nebo moudro? Dobrá, zkusím.
Každý den není posvícení a někdy je dobré, když Vám někdo jiný otevře oči a nabídne jiný pohled. Je to dobrá věc a hlavně neuškodí. Těším se na další společné stravování a to myslím opravdu, neironicky. Pořád se bráním smajlíkům a tak možná něco vyzní jinak než jsem myslel, ale to je úděl psaného slova. Tak zas někdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat