Úvod
Pravdivý příběh s dávkou autorské licence. Není to přesný příběh ze dvou jednoduchých důvodů:- Tento příběh se nestal mě.
- Stalo se to před pár lety.
Nebudu psát že se mi to nestalo bohužel, protože na konci Vám asi dojde, že se mi to nestalo bohudík. Skutečná jména jsem pozměnil.
To co si pamatuji je v tomto příběhu pravdivé. To co si nepamatuji, nebo nevím, jsem si domyslel. Jestli znáte film "Blbý a blbější" tak jedna scéna Vám může připomínat to, co se tam stalo. Takže k věci.
Příběh
Každý rok má naše banda sraz blízko Ostravy. Většina z nás na toto setkání dojede pomocí automobilů, někteří na motorkách a zahraniční přátelé přijedou vlakem. Ale pár vyvolených letí soukromým letadlem.A o nich bude tento příběh.
Ten rok letěli letadlem pro tři osoby. Posádka byla ve složení Roland, Vít a Zbyněk. Roland má pilotní zkoušky a tak lítá letadlem i v reálném životě. Jako prvního nabral Víta. Potom přeletěli pro Zbyňka. Kluci naložili bagáž a vydali se na cestu. Nálada na palubě byla výborná a jak se říká - řeč nestála. Hlavně díky Zbyňkovi. Ten jak je puštěn ke slovu, tak ostatní nemají šanci. Ten kluk asi zvládá kontinuální dýchání, protože je zbytečné čekat na chvíli až se nadechne. Takové chvíle na zapojení do diskuse prostě neexistují. Někdy ale nastanou výjimečné chvíle a z monologu (velmi zajímavého) se stane dialog. Jedna z těchto chvil nastala i během tohoto letu.
Zbyněk: "Hele Rolande, nezdá se ti, že je ta obloha před náma nějaká tmavá?"
Vít: "No jo máš pravdu. Taky mi to tak přijde"
Roland: "Jo, to je bouřka."
Z: "A jak se tomu vyhneme? Podletět asi ne, to je blbost. Takže vlevo, vpravo, nebo to nadletíme?"
R: "Ani jedno pánové. Letíme skrz."
V a Z: "COŽEEEEE?!!"
R: "Já vím je tu hluk. Měli jste si ale nasadit pořádně sluchátka. Říkal jsem Vám to před vzletem. Opakuji tedy znovu. LETÍME SKRZ."
V: "No a to se smí? Já myslel, že je to nebezpečný."
R: "Když je dobrý pilot, tak se to smí. A aspoň umejeme letadlo"
Z klidného letu se v milisekundě stalo peklo. Při pohledu z venku to vypadalo, jako když v letadle sedí loutky, kterým někdo přeřezal provázky na ovládání. Roland se ale ani nezapotil a letadlo měl plně pod kontrolou. Akorát se mu občas zvlnily svaly na rukou. Vypadaly jak klubko splašených hadů. To že ovládá letadlo bez problémů a že tato situace není pro něj ničím neznámým se dalo vyčíst z jeho výrazu tváře. Dalo by se o něm říct, že to byl potutelný úsměv, který se střídal s pohledem pokerového hráče.
Šejkrování s posádkou trvalo pár minut, ale i to může někdy připadat jako věčnost. Nikomu se sice neudělalo zle, ale jeden problém se objevil. Asi za to mohl ten pohyb. Vít začal mít problém. Začalo se mu chtít, jak říkala jedna moje stará učitelka, na malou stranu. S přibývajícím časem se tato potřeba stávala čím dál tím víc akutnější.
V: "Jak dlouho ještě poletíme?"
R: "Asi půl hodiny:"
V: "Uuuuuuuuuaaaaaaaaa. To neeedááám."
Z: "To vydržíš, ne?"
Vít na něj vrhl tak vražedný pohled, že další slova byla zbytečná. Začal se rozhlížet po kabině, co by se dalo použít. A nahlas přemýšlel:
"Tak co tady máme. Coca-Cola. Nesmysl. Fanta. To samý. To tady není něco - aaaa támhle. Super. Zase Cola, ale větší. No konečně. A mám tě. Aaaaa Doooopr... Klucí kdo má žízeň. Je toho ještě půlka."
R: "Já ne - díky."
Z: "Si děláš srandu?! Já nemůžu, mě by se pak chtělo na malou."
V: "Fáákt vtipný. A co já s tím jako? Rolande kam to můžu vylít?"
R: "NIKAM."
V: "A co s tím mám jako dělat?"
Z: "Tak to vypij. Stejně se ti chce ne?"
V: "Blbe. To vypadám jak průtokový ohřívač?"
Dámy si problém s úzkým hrdlem asi dokáží představit, ale pánové si to dokáží představit určitě živěji. Trefit se za letu do takové lahve. I při klidném počasí se letadlo přeci jenom pořád hýbe.
Do cíle, ale ještě nějaká ta doba zbývala a jiné řešení ho nenapadlo. Otevřel lahev a pil. Čelo se mu čím dál tím víc rosilo studeným potem. Situace se stávala kritickou. Ale než se stala bezvýchodnou, tak Cola došla a on mohl rychle přehodit z příjmu na výdej. Kdybychom tak mohli vidět ten jeho blažený výraz. Tento výraz byl ale po chvíli vystřídán zděšením.
V: "Co blbneš Rolande, vždyť se netrefím!"
Roland odpověděl s ledovým klidem: "Turbulence."
V: "Tak chytni ten knipl pořádně, nebo se stane neštěstí."
Za chvíli se ale málem stalo jiné neštěstí. Lahev se stále plnila a jemu se nezdálo, že to bude stačit. Ale nakonec to dobře dopadlo.
Závěr
Z toho plyne pár poučení:- Před letem pij málo.
- Jestliže máš žízeň a musíš tedy pít - vybav se lahví s širokým hrdlem.
- Když neseženeš lahev s větším objemem, vezmi si více lahví s objemem menším.
Žádné komentáře:
Okomentovat