312 GTCup - Barcelona

Tak nám začal druhý ročník závodů paní Müllerová. A kdy? No v pondělí paní Müllerová, v pondělí.

Úvod

Úplně jsem na to zapomněl, takže příprava byla opět minimální. Stihnul jsem si objet asi jenom pět kol, ale aspoň něco jsem zjistil. Bude to sranda. Trať je pěkně náročná. No i když to je pro mě jakákoliv. A přestávám se tomu i divit. Vždyť pořád slyším "řídíš jak řidič slečny Daisy".
Hra má snad už za sebou ty největší dětské nemoci a tak jsem se těšil. Všimnul jsem si novinky a to takové, že když si nastavuju palivo, tak mi to hned ukazuje na kolik kol to vydrží. Otázkou je, nakolik se tomu dá věřit. Já tomu věřil, ale díky událostem to bylo vlastně jedno. Bohužel.
Nastavení počasí je realistické, tzn. mělo by být ve hře počasí stejné jako je v danou hodinu na dané trati. Takže jsem se dozvěděl, že v pondělí v osm hodin ráno na okruhu v Barceloně lehce pršelo a bylo 33°C. Pneumatiky jsem měl nastavené tak, ať mi je dávají podle počasí, takže jsem dostal gumy do mokra.

Kvalifikace

Vyrazil jsem na trať a snažil se ji za těch pár desítek minut naučit. Je to samozřejmě nesmysl v tak krátkém čase, ale zkusil jsem to. Hned vám ale musím říct toto - nejde to. Aspoň mě ne. Nemám pořádně zažité základy závodního ježdění, ale na Xboxu dokážu jednoho porazit. Modří vědí. 

Takže jsem kroužil a lehce jsem se zlepšovat. Bylo nás deset a k devátému jsem se dokázal přiblížit na jednu sekundu. Kdybych to takhle dokázal v závodě, tak bych sice skončil poslední, ale do minuty za předposledním. Nepovedlo se.
Efekty vody se mi líbily, hlavně ta stříkající voda za autama. Po nějaké době jsem si všiml další novinky. Ukazatele pneumatik ve hře předtím taky byly, ale ukazovaly pouze barvou jejich teplotu. Teď mi začaly seshora ubývat, jak se opotřebovávaly. 

Závod

Pořád prší. "Green, green, green." Odstartovat se mi povedlo. Byl jsem na dráze vlevo. Rozjel jsem se a přede mnou stálo nehybné auto. Strhnul jsem to vpravo a tam, díky mému úžasnému času z kvalifikace, už nikdo naštěstí nebyl. Pár kol jsem měl soupeře na dohled, ale postupně se mi vzdalovali. Postupně mi ubýval ukazatel pneumatik a začal jsem mít strach že mi bouchne guma. Nevím jestli to mají tak udělané, ale nechtěl jsem nic riskovat. Ok, vyzkouším boxy, protože horší než poslední být nemůžu. Zajedu tam a oni mi doplnili palivo a vyměnili pneumatiky. Jak mi za chvilku došlo, tak bohužel vyměnili.

Vyjel jsem na trať, šlápnul na plyn a málem jsem si rozbil hubu. Bylo to jak kdyby teplota spadla pod nulu. Jak na ledě. Obklouzal jsem si kolo, obouchal trochu auto a jel znovu do boxu. Bylo úplně po závodě. Prostě katastrofa. Kluci mi děkovali, jak jim hezky uhýbám až do oranice. Netušili ovšem, že mám problém jet aspoň správným směrem o závodění nemohla být řeč.

Po zajetí do boxu jsem zjistil, co se stalo. Ty paka mi tam dali slicky. Chybička se vloudila. Nezkontroloval jsem si nastavení boxů, ale vím, že to už aspoň doopravdy funguje.

Potom jsem si ještě obkroužil pár kol a v cílové rovince jsem byl ještě jednou předjetý. Za svůj osobní úspěch považuji pouze to, že jsem dokázal závod dojet a nefláknul jsem s tím.Dokonce ani volant jsem nezahodila a ani pedály nerozšlapal. No hotový budhista. Podle pravidel totiž stačí objet jedno kolo, abych získal body. Tedy ještě to má podmínku abych se neodpojil, ale s tím nemám problém. Někdo tedy ano, modří opět vědí, ale já ne.
 Týmový kolega (Steev) závod vyhrál a tak jsme úspěšně obklíčili celé startovní pole. Příště se jede v Brně, tak snad získám více bodů. Už se těším. Nazdááár.