Deníček

Můj deníček

Pátek

Co jsem to dneska všechno zažil? Procvičím si paměť a opět si to zapíšu do svého nového deníku. Prý to pomáhá se zafixováváním událostí a člověk si pak lépe a rychleji pamatuje. Přišli na to američtí vědci, tak to bude asi pravda. Když nic jiného, mohlo by to být po čase aspoň zajímavé čtení.
Takže, ráno jsem vstal jako vždy - ono to ale jednou přejde každého. Pak nějaká ta hygiena. Snídani jsem dneska nestíhal. Venku je podzim a tak se mi z vyhřátého pelíšku opravdu, ale opravdu nechtělo. Takže jsem si vzal nějaké ovoce a z lednice jogurt a sbalil si to sebou.
Venku jsem vytáhnul sluchátka, nasadil na uši, zapnul je do mobilu a pustil si svůj oblíbený hudební mix. Sluchátka propouští okolní zvuky a tak se nemusím bát, že bych neslyšel okolní provoz.

Do práce jsem dorazil kolem sedmé. Děvčata již ukojovala svou každoranní komunikační potřebu. Mě to tedy přijde spíš jako hluková zkouška na letišti. Je to prostě taková informační exploze. Většinou si povídají dvě až tři naráz. Když jsem jednou našel odvahu a zeptal se jak si tak mohou povídat, tak nechápaly v čem vidím problém. Ony o nevnímají jako já! Prý pěkně popovídají. Budiž. Já se přikláním k tomu, že se prostě vypovídají a je jim jedno jestli je někdo vnímá nebo ne.
Takže jsem se odebral na jiné - méně hlučné místo. Dal jsem si kávu a snídani. Potom následovala pracovní rutina. Dnes asi deseti hodinová. Po splnění svých dnešních povinností jsem se vydal na cestu domů. Pracovní dobu mám totiž tzv. klouzavou. Tato forma mi velice vyhovuje, protože mi umožňuje nakládat volněji se svým časem.
Cestou jsem si udělal větší nákup. Protože proč? Modří už vědí. Protože je víkend. Stavil jsem se ještě ve svém oblíbeném knihkupectví a koupil si, dnes tak oblíbenou, severskou detektivku. O víkendu nemá být moc hezké počasí a tak budu doma a hezky si počtu. Čtení si nechám až na večer. Aspoň se budu příjemně bál. Když jsem vyšel ven z obchodu, tak venku už moc světla nebylo. Domů jsem dorazil za tmy.
Konečně doma. Byl jsem po cestě docela promrzlý a tak jsem si uvařil čaj a dal si dlouhou uvolňovací koupel. Po večeři jsem si vzal deku a natáhnul se do obýváku. Škoda že nemám krb, který by dnes udělal krásnou atmosféru. Úplně to vidím - v krbu praská oheň, voní dříví a po stěnách běhají stíny, které kreslí oheň. Nádhera. No, konec snění. Takže jsem si položil na stůl aspoň můj malý biokrb na biolíh a k ruce si dal whisky. Jestli je taky bio nebo není to je mi jedno. Při jeho konzumaci příjemně zahřívá tělo. Zevnitř. Atmosféra byla tedy připravena. Vzal jsem si mou novou knihu a začetl se.
Cvak. Kouknu na hodinky a ona je půlnoc. Sto stránek je za mnou. To to uteklo. Beru do ruky svůj deník a píši tyto řádky. Málem bych na něj kvůli nové knize zapomněl. Zápis dopsán. Jdu si lehnout a zítra budu zase pokračovat. Už se těším až si to někdy přečtu.

Úryvek z policejní zápisu

Ve čtvrtek v odpoledních hodinách byl nalezen pohřešovaný K. Z. ve svém bytě. Na místě byl nalezen deník dotyčného. Výše, je uvedený poslední zápis. Oběť byla nalezena v ložnici. Oběť ležela na posteli v poloze na břiše. Oběti chyběla pravá noha (nad kotníkem), levá ruka (kousek nad zápěstím), pravý loket a vrchní kousek lebky (mozek částečně odhalen). Nikde ani kapka krve. Části těla byly oddělené čistě a přesně. Nejvýstižněji by se to dalo popsat tak, jako kdyby někdo uřezal ty části těla, které přesahovaly, třeba jen o kousek, obrys postele. Prostě byl okrájený podle okrajů postele...

Poznámka autora na závěr 

Až půjdete večer spát - nezapomeňte, že Vám (pro jistotu) nemá žádná část těla přesahovat přes okraj postele. Myslete na to. Dobrou noc.