Muži vs ženy

Tak nám v práci konečně měnili podlahu. Tedy přesněji řečeno, pouze její povrch.Měli jsme průmyslový koberec, ale už byl děravý (dlouho) a konečně nám povolili výměnu. V pátek nám vystěhovali nábytek a přes víkend makali a nakonec to stihli. Máme tedy teď lino. Uvidíme jak dlouho vydrží.


V pondělí přišli řemeslníci (samí muži) a začali nám stěhovat nábytek zpátky na místo. A na povrch začínaly vyplouvat rozdíly mezi pohlavími. Kluci se bavili mezi sebou a nepoužívali zrovna
oxfordský slovník. Děvčata to velmi pohoršovalo, ale neodradilo je to od vtíravé myšlenky, že jim prostě musí pomoct. Takže se jim úspěšně pletly pod nohy. Buďto s hadrem a kýblem, nebo za pomoci rad typu "...tohle patří sem...-...tady to utáhněte...-...sem to ještě nedávejte, ještě jsme to nevytřely...atd". Řemeslníci z nich byli vyloženě "nadšení". Jo a málem bych zapomněl - samozřejmě se mělo ještě vymalovat, když už to bylo vystěhovaný. To dá rozum, že? No jak komu.
Děvčata vzala své malý nožíčky (pro jistotu upřesňuji, myslím malé nože, ne malé nohy) a seškrabávaly nalepené samolepky, kterými byly přilepené na obložení staré papíry. Prostě různé omšelé seznamy. Já jsem seděl v klidu na svém místě a montoval jsem dohromady PC. Po chvíli klid skončil. Přišla řada i na mě. Začala diskuse.

Holky: (Úsměv) "Na tady máš nožík a taky si to seškrábni."
Já: (Zmatený výraz) "Proč??"
H: (Po jemném zalapání po dechu) "Proč? No přeci proto abys to měl hezký."
J: (Nechápavý výraz) "Aha - díky." Odkládám zapůjčený nástroj
H: (Mírně naštvaně) "Ty si to neoškrábeš?!"
J: (Opět vylezu z pod stolu) "Ne. Dík."
H: (Udiveně) "Tobě to nevadí? Vždyť je to ošklivé. Podívej jak je to hezké, když se to očistí."
J: (Už nevylézám) "Hmmmm..."
H: (Kolektivní vědomí pracuje) "On si to tak chce nechat. Hmmm, to je jak ten můj doma, taky je mu to většinou jedno. Jo já to mám taky tak. Na co malovat, stěhovat nábytek (atd. atd. já si to nepamatuji všechno, ale děvčata by v pohodě doplnila spousty dalších důvodů)."
J: (Vylézám z pod stolu) "Proč to teď budu pracně škrábat, když si ty seznamy vytisknu znovu a dám je na to SAMÉ místo? Omlouvám se, ale já tu energii a ten čas radši využiji jinak. Ale i tak díky za půjčení."
Zalézám pod stůl a konečně zapojuji PC a můžu jít pracovat. Podívám se po dámách. Jestli někdo umí udělat uražená záda, tak ony. Chlap to prostě neumí.

Jsou to ale hodný holky - většinou. Někdy je to s nima sranda, někdy jsem na infarkt a někdy když se to zkombinuje, tak mám pocit, že z nich dostanu srandovní infarkt. Jsme prostě rozdílní, to je fakt. Ale, jak napsala už spousta lidí přede mnou, kdyby byli všichni stejní byla by tu nuda.
Těším se na zítra, čím mě zase překvapí.