Jak jsem dostal dort

Tak dneska budu psát o tom, jak jsem dostal dort, proč jsem dostal dort a proč mám čas zase plkat na veřejnosti.

Před pár lety se můj život změnil. Měnil se postupně a pro mě to bylo k horšímu.Nastaly povinnosti. A jak to tak u povinností bývá, tak záživné zrovna nebyly. No svojí "pílí" a "chytrostí" jsem si to prodlužoval a trvalo mi než nastal ten správný čas. Mohl jsem to ukončit minulý rok, ale okolnosti a pravidla tomu nebyly nakloněny. 

Takže někdy v listopadu mi bylo sděleno, že první pokus o návrat do "normálního" života může nastat v lednu. Díky příznivě a vstřícně nastaveným podmínkám v práci jsem se mohl plně věnovat nadcházející události. Někdy od půlky prosince začala má příprava. Rozbíhal jsem se pomalu, ale vytrvale a čas se postupně přesouval od zábavy k povinnostem. Do toho přišla ještě jedna "radost" v podobě zdravotní komplikace, která mě zpočátku dost vyděsila, ale člověk si asi fakt zvykne na
všechno.

Velkým plusem na této několikaleté akci bylo hlavně to, že jsem si musel rozpohybovat svůj rezivějící mozek. Musím v tomto trendu pokračovat a při návratu do starého života ho přeci jenom modifikovat k lepšímu.

Takže 19.01.2016 (to si píšu pro sebe abych věděl) nastal den D, hodina H. Škoda že jsem tohle nevymyslel já. Strašný zážitek. Je to dost podobné jednomu zážitku, který má většina známých za sebou, ale většina má jen ten jeden. Teď to bylo horší v tom, že mám asi přeci jenom víc rozumu a hlavně si víc uvědomuji případné následky. Jasně jsou na to tři pokusy, ale kdo na to má mít nervy. Moje psychika dostala na frak, ale tak to má určitě většina.

Taky mi nepřidalo to, když jsem si tam sedl, čekal až budu vyzván a od dvou kluků a jedné holky jsem se dozvěděl, že oni tam jsou potřetí. V hlavě mi hned vyskočilo "...oni tady jsou potřetí a mají jeden obor otázek a já jdu na všechno..." Proto že jsem toho měl nejvíc, tak mě vytáhli mimo pořadí a šel jsem si popovídat o práci. Pak jsem šel na chodbu a měl jsem se vydýchat. Říkali že mám čas. Tak jsem si sednul, přemýšlel a podle mě neuběhlo ani pět minut a zase si pro mě přišel. Že to přehodnotili a ať jdu na to.

Vyndali tři obálky a já se dal do losování. Nechtěl jsem nic na začátku ani na konci. Konec jsem hodně nechtěl. Takže ruka šmátralka šmátrá a vytahuje 33. Srandááá. Tak abych asi šel domů, co? No dobře tak ne. Tahám další a to je 18 a poslední je 11. No jde to. Teď ještě musím počkat až mi dají klíčovací tabulku, abych se dozvěděl jakou krásu jsem si to vytáhnul. Takže 33 fakt nic moc, ale nakonec byla nejhorší 11. Začal jsem si připravovat ostatní dvě a nakonec přeci něco naskočilo i k tý jedenátce.

Pak jsem byl pozván abych se předvedl. Měl jsem pořád na mysli základy a pořád si je opakoval:

1. Mluv nahlas
2. Hlavně neříkej nevím, neznám!
3. Koukej na ně, neklop zrak
4. Snaž se působit že to víš i když si nejsi jistý
5. Buď sebevědomý ale ne drzý
6. atd...

Takže já jsem něco říkal, oni se mě na něco ptali a já jsem jim asi odpovídal. Mám to prostě v mlze moc si to nepamatuji. Pak jsem šel na chodbu a zase nevím kolik uběhlo času než si nás pozvali všechny dovnitř. Jedna četla výsledky a druhá těm úspěšným podávala ruku a předávala potvrzení o úspěšném ukončení. Jelikož jsem na konci abecedy, tak jsem si na svoje jméno musel počkat. A najednou jsem ho uslyšel. Začala číst moje výsledky a vedoucí komise měla v ruce ještě pořád papíry. Naděje pořád byla. Přečetla výsledek povídání o práci a já jsem zvedl zrak a podíval se na dnešní velitelku. Ta se na mě usmála a podávala mi ruku. Šutr co mi spadnul mi mohl přerazit nohu, ale bylo to těsně vedle. Asi i díky tomu, že jsem už měl nakročeno. Podal jsem jí svojí ledovou ruku a doufám, že jsem ji aspoň slušně zmáčknul a nebyla to leklá ryba. 

To bylo v úterý. Mám to juchů. No abych řekl pravdu ještě ani teď mi to nedošlo. Ale ve čtvrtek večer jsem se prý už i jednou usmál. 

Takže nechci aby to bylo jako na Oskarech, Českých lvech, Berlínském medvědovi a jiných akcích, ale já poděkovat prostě musím. Vím, že jsem byl protivný jak činže a bylo to se mnou těžký a tak díky, že jste to vydržely holky moje. Díky za super zázemí, hlavně ten poslední měsíc.Dále musím poděkovat dalším za pomoc s tím veledílem a pak za tu super mantru. Modří vědí. No a nakonec dík za ten dort o kterém jsem psal na začátku. Byl udělán za krátkou dobu a vypadal super a stejně chutnal. Já jsem totiž dal vědět, že to dopadlo dobře a než jsem dojel zpět domů. tak byl hotový. Díky.

Tak jsem myslel, že to bude pár vět a zas tak dlouhý blábol. Tak zas snad někdy a zkusím něco možná zajímavého, nebo aspoň zábavného.
No a tady je ten dort.