Brzy ráno jsme vyrazili darovat krev. Od rána jsem z toho dnešního dne měl takový divný pocit. Dárců bylo nezvykle málo a tak jsem šel na řadu jako sedmý. Sestřička se vyke....la, si povídala s nějakou svojí kamarádkou. Napíchla mě tak, že to docela i bolelo. Asi to moc neteklo, protože se mě ptala, jestli mě to nebolí, nebrní atd. Tak jsem řekl, že to dneska docela bolí. Vzala jehlu, kterou jsem měl zapíchlou v ruce a párkát s ní pootočila a pak jí podložila. Už se jí to líbilo víc, protože šla dál. Můj pocit byl ale pořád stejný.Po návratu domů následovala, pro mě už klasická, procedura a to spánek. Nějak mě to pár posledních let unavuje.
Dneska se mi nechtělo tak běhat, až se mi kroutily prsty na nohou. Prostě se mi vůbec nechtělo vyrazit ven. Venku i chvíli pršelo a tak jsem si říkal, že to možná odvolám. Vždyť jsem byl darovat krev a tak jsem oslaben. Výmluva to byla suprová a neotřesitelná. Nakonec jsem se po osmé hodině večerní přemluvil a vyrazil. Čekaly na mě tři minuty běhu, jedna minutachůze a to celé opakovat třikrát.
Vyšel jsem před dům a v hlavě jsem si opakoval: "Dneska pomalu. Dneska opravdu v klidu." Po prvním úseku jsem se cítil báječně. Podle toho co mi hlásilo Endomondo, to na mě nebyl zas tak pomalý běh. Uplynula minuta chůze a zase jsem běžel. Minuta, druhá, třetí. A už zase chůze. To to letí. Prošel jsem se okolo benzínky a na třetí úsek jsem už směřoval domů. Díky autu jsem musel na chvíli zastavit a tak jsem si konec trochu natáhnul.
Dneska to bylo neskutečné. Dnes bych si mohl povídat. Dnes jsem měl pocit, že můžu běžet pořád. Prostě paráda. Musím si ten rytmus zapamatovat, abych ho mohl zopakovat. Nakonec to dnes byl nejlepší běh co jsem zatím absolvoval.
Tak zas zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat