Štítky

Běhání (64) Život (60) Povídka (22) RC létání (22) Korsika (18) PC hry (17) Geocaching (11) Humor (9) Kultura (7) 312 GTCup (5) Kolo (5) Úvaha (5) Endomondo (3) DCS (1) Deskové hry (1) Elite dangerous (1) Film (1) RC loď (1)

Úprava názvu

Myslím si, že změna názvu z "pravidelný občasník" na "občasný pravidelník" bude sedět více.

čtvrtek 26. května 2016

Noční jízda


Noc

Inspirováno skutečnou událostí.

Byla polovina května. Dny se prodlužují a teplota pozvolna stoupá. Díky tomu se dá v noci sedět venku a dá se hlavně posedět i do pozdějších nočních hodin. Měsíc byl v úplňku a tak i když bylo již po desáté hodině večerní, bylo na cestu vidět krásně.

Cesta

Po silnici jelo tmavé auto a jeho posádku tvořily dvě osoby. Ona a on. Právě se vraceli z jedné podařené akce. Jak to tak bývá, byla to akce na kterou se jí moc nechtělo a nakonec se jí tam líbilo. Možná by seděli ještě déle, ale zima je vyhnala. Jakmile totiž zapadlo slunce, tak se začala teplota klesat a nad účastníky setkání počal nenápadně vítězit chlad. Byli na to sice připraveni, ale zima je přemohla a tak se odebrali zpátky do svých domovů.
Výše zmíněná dvojice nasedla do auta. Rozloučili se a pustili si v autě topení. Již po pár kilometrech to začalo příjemně hřát na nohy. Cesta ubíhala klidně. Povídali si o tom jak se jim tom líbilo, co se nového dozvěděli atd.
Jeli po menších silnicích tzv. okreskách. Provoz byl v tuto dobu minimální, takže moc aut nepotkávali. Jako zvukovou kulisu měli puštěné rádio. Teď večer tam už více hráli než povídali, takže na sebe nestrhávalo pozornost.
Vyjeli z další vesnice a cesta mířila vzhůru. Stoupala do pěkného kopce. Přestal vnímat hudbu z rádia i její štěbetání a pohroužil se do vzpomínek. Tak tuhle cestu jsem už několikrát absolvoval. Nejenom autem, ale i na kole což je horší. Je to jeden z těch kopců, co se snaží vytlouct z cyklisty duši. tyto kopce jsou dlouhé, táhlé a neustále se pomalu zvedají. Tento má ještě takovou vychytávku, že jeho vrchol je kousek za lesem a hlavně za zatáčkou. Takže tomu, kdo tudy jede poprvé, připraví překvapení. Překvapení v tom smyslu, že za zatáčkou ještě pokračuje.
Jak si tak přemýšlel, tak si ani nevšiml, že už zajeli do lesa. I když byl měsíc pomalu v úplňku, tak světla přeci jenom ubylo. To ho vytrhlo z jeho vzpomínek a vrátilo do reality. Vítr nefoukal a přesto se mu zdálo, že v lese zahlédl pohyb. Asi srnky. Jen ať si zůstanou v lese, ať mi neskočí před auto, proběhlo mu hlavou. Najednou se mu zdálo, že přes hudbu z rádia a její vyprávění slyší ještě jiný zvuk. Ten zvuk, je hlas. Ženský hlas. Zatřásl hlavou - asi s mi něco zdálo, pomyslel si. Po chvíli to zaslechl znovu. Šlo to ze zadních sedaček. Malinký problém měl s tím, že na nich nikdo neseděl. Nebo aspoň sedět neměl. Řekl o tom své partnerce.
"Slyšíš to taky?"
"Co myslíš?"
"Asi se mi budeš smát, ale já občas slyším ze zadu ženský hlas."
"Já nic neslyším. Tak to je třeba nějaká mrtvá stopařka a mluví na tebe." řekla se smíchem.
Jemu do smíchu nebylo. Postavily se mu chloupky na rukách, vlasy na zátylku se mu zježily a po zádech po pohladila ledová ruka.
"Tak mrtvá stopařka? Tobě to připadá vtipný?! Mě tedy vůbec ne. Já fakt něco slyším."
"No a rozumíš tomu? Co ten hlas říká? Třeba je to jenom hluk a tvoje fantazie z toho vykouzlila lidskou řeč. Já jsem asi bez fantazie. Slyším pouze rádio a šumění kol na silnici. Našich kol, podotýkám."
"Tak počkej, budu se na to víc soustředit."
Chvíli oba napjatě poslouchali a on po chvíli opět něco uslyšel. Asi to na něm bylo vidět, protože se ho zeptala:
"Je ti dobře? Jsi úplně zbělal a leskneš se potem!"
"Tys to neslyšela?"
"Opakuji - ne, neslyšela."
On pološeptem. "Já bych taky radši nic neslyšel. Ale bohužel, prostě zezadu něco slyším. Prosím, podívej se, jestli jsou sedačky vzadu prázdné."
"Ty ses asi zbláznil viď?!" Kroutí hlavou, ale jeho přání plní a otáčí se. "Nikdo tam nesedí. Spokojenej?"
"Tak to je v prdeli. Abych ti řekl pravdu, spokojenej nejsem. Já bych byl snad radši, kdyby tam někdo byl. Je mi u zadku jak by se tam dostal. Víš totiž co jsem slyšel?"
"Jak to mám asi vědět?" Její hlas pomalu nabíral na hlasitosti. "Ti říkám, že NIC NESLYŠÍM!"
"Oukeeeej. Kliiiid. Já tedy v klidu nejsem, protože..." Na chvíli se odmlčel. "A kurva, zase. Mě se klepou pařáty. Asi to budeš muset dořídit ty. Já ovšem odmítám zastavit, takže je to vlastně technicky nemožný. Do hajzlu, co se to děje?"
"Dozvím se už laskavě o co tady jde? To se tedy vlastně od tebe nedozvím. Ale mohl by jsi mi sdělit co slyšíš?" V duchu začíná docela pochybovat o jeho duševním zdraví.
"Ten ženský hlas říká" Má vyschlo v puse a tak musí naprázdno několikrát polknout, aby ze sebe nějaký hlas dostal. "Ten hlas říká - Zapomněl jsi na mě?"
"Cože?"
"Že ten hlas, co slyším, říká - Zapomněl jsi na mě? - A říká to docela vyčítavě. No a ty s tou vtipnou poznámkou o mrtvý stopařce mi moc na klidu nepřidáváš."

Konečně doma

Jejich hovor po tomto utichl. A tak on zesílil rádio a snažil se soustředit na cestu a na hudbu. Už nic nezaslechl a tak se pomalu začínal uklidňovat. Než dojeli domů, tak na to pomalu zapomínal. Tedy zapomínal. Spíš se mu to podařilo vytěsnit.
Hovor se pomalu rozjížděl. Před domem už byl úplně v klidu. Zaparkoval a vystoupili z auta. Ona vzala kabelku a hledala klíče. On šel ještě pro něco do kufru. Obešel auto, otevřel kufr a z něj se ozvalo "Zapomněl jsi ne mě?" Hrůzou zařval a couvnul tak rychle, že se posadil na zadek. Hned se ale uklidnil a začal se smát.
"Seš úplnej magor nebo co? Co tady řveš na celý sídliště?" Křičela do ztichlého sídliště.
On se smál a nemohl mluvit. Ulevilo se mu. "Nejsem magor. Opravdu jsem něco slyšel. A víš co to bylo? Ty bláho. No moje vysílačka. Jak jsem skončil lítání, tak jsem jí dal do auta a zapomněl vypnout. No a ona má nastaveno po nějaké době upozornění na to, že zůstala zapnutá. No a ta hláška právě zní vyčítavě - Zapomněl jsi na mě?"
Vstal ze země, vypnul vysílačku a ruku v ruce odcházeli vstříc k domovu.

Žádné komentáře:

Okomentovat