Tak jsem se osmělil a sebral odvahu a začal opět navštěvovat kurzy angličtiny. Postupem času začínám nabývat dojmu, že to nebyla odvaha, ale nebetyčná drzost.Moje výkony jsou totiž úžasné. Paní učitelce i některým kolegům rozumím, takže zas tak ztracený případ nejsem. Rád je poslouchám, nerad odpovídám.
Dneska jsme mimo jiné rozebírali jeden článek. Věnovali jsme se domácím pracím. Říkali jsme co rádi děláme, co děláme neradi, co nesnášíme a co nám nevadí.
Radši sem psát nebudu co jsem odpovídal, někdo by se toho mohl chytit a pak to po mě vyžadovat. Ode mně to byla stejně čirá improvizace, ale co kdyby to někdo vzal vážně.
Pak jsme dělali to, že jeden odpovídal a ostatní mu kladli otázky. Kolegyně představovala osmnáctiletou slečnu. Otázky se kladli na základě článku. Improvizace byla zakázána. Škoda. Ale aspoň bylo jasné to, na co se máme ptát a jak se má odpovídat a tak jsme v tom paní učitelce nedělali bordel (nepořádek).
No a pak opět padla kosa na kámen. Dostal jsem odpovídací funkci. Ne funkci odpovídající, ale funkci odpovídače. Prostě se všichni ptali mě a já odpovídal.
Převtělil jsem se tedy do jejího patnáctiletého bratra a odpovídal dle předlohy. No aspoň jsem si to tedy myslel. Jelikož jsem ale veselá kopa a vtipný chlapec, tak jsem si i trochu (v rámci možností) vymýšlel. Přepis kousku komunikace - v češtině. Tedy aspoň to, čemu jsem rozuměl.
Otázka (Q): "Pomáháš mámě s úklidem?"
Odpověď (A): "Ne. Jenom občas uklidím nádobí ze stolu po večeři."
Q: "Pomáháš tátovi?"
A: "Ano. Myjeme spolu auto a pak pomáhám taky na zahradě."
Q: "Vynášíš odpadky?"
A: "Ano."
Q: "Jak často?"
A: "Když je to potřeba."
No a potom jsem začal mít trochu nejasno. Rozuměl jsem toto.
Q: "Zaléváš svoje kytky?"
A: "Já žádné moje kytky nemám."
Ha, ha, ha. Asi se mně ptali na něco jiného.
Q: "Zaléváš kytky v domě?"
Nastal čas pro improvizaci. Myslel jsem si, že jsem odpověděl toto.
A: "Ne, jsem moc malý." Myslel jsem tím výšku.
A tady jsem paní učitelce tak úplně nerozuměl. Zeptala se mě:
"Are you retarded? You are 15 old"
Vím, že je mi patnáct. Ale na co se mě ptala tou první otázkou, to nevím. Ale asi to bylo vtipné, protože všichni se smáli.
No těším se na příště, budeme psát test.
Ještě, že si ženy běžně barví vlasy. Učitelka musí být z takových žáků šedivá.
PS: Škoda, že jsem se nepodíval dřív, kolik jsem toho už publikoval. Toto je totiž 101. příspěvek. Mohl jsem jako stý příspěvek napsat ten o té sté kešce. No tak třeba budu pokračovat v psaní a nějak zas nějaké kulaté číslo do nějakého vhodného článku zakomponuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat