Elektrokolo - první jízda

Letošní první výjezd

Když si po sobě čtu ten název, tak to ve mně evokuje Kapitán Amerika - první Avenger. Tím ale veškerá podobnost končí.
Ještě jsem se letos nebyl projet na kole. Nejblíž jsem k tomu měl v sobotu, ale lenost je mocná čarodějka a já mám výjimečnou schopnost. Tu bych nazval - bohatá fantazie - není problém najít důvod, proč se ta projížďka zrovna dneska nehodí:

1. Je moc brzo po jídle. Tím pádem by se mi mohlo udělat špatně.
2. Je moc dlouho po jídle. Tím pádem by se mi mohlo udělat špatně.
3. Ještě dokoukám tohle.
4. No, ale za chvíli začíná takový pěkný film.
5. Není venku moc zima?
6. Hele podívej se, že je tam strašný vedro.

To je jenom takový příklad. Fantazii se meze nekladou.
Včera si moje fantazie vzala dovolenou a tak mě žádná výmluva nenapadla. Nedalo se nic dělat. Šel jsem hledat do skříně věci na kolo. To vám tedy povím, tyhle sportovní věci jsou pěkně zákeřné. Člověk si myslí, že už vypadá docela dobře a pak si vezme sportovní triko. A je po iluzi. Naštěstí už nevypadám jako něco, co vyvrhlo moře, ale mládě vorvaně bych imitoval mohl. Když jsem zatáhnul břicho, tak jsem vypadal tak přirozeně, jak některé ženy v plavkách. Ty se taky někdy snaží zatáhnout břicho. Hlavně na fotografii. 

Tím narážím na jednu fotografii co jsem viděl někdy minulý týden. Byly to nějaké holky v plavkách, které někam pozvala nějaká modelka (to je informace co?). A tak tam za ní stáli a (některé) se snažili zatáhnout  břicho. Ne holky, nebojte se, není to vůbec poznat. Není lepší si to přiznat a neomdlít?!

No já dávám moudré rady a sám jsem si nedal říct. Takže jsem cestou do garáže střídal přirozený profil těla s omdlívací variantou. Hlavně tedy když někdo šel okolo. No a když šla proti osoba opačného pohlaví, tak to s mým nedýcháním bylo nejhorší. Ale přežil jsem to a dostal jsem se až do garáže.

Tam došlo k rozhodnutí, že si vezmu elektrokolo. Za prvé jsem na něm ještě nikam daleko nejel a za druhé to přeci jenom byla letos moje první vyjížďka. Samozřejmě jsem zjistil, že je potřeba nafouknout kolo. Jednu úžasnou pumpičku naštěstí vlastním. S ní je radost nafukovat kolo.

Vzduch doplněn, tlak zkontrolován. Takže rukavice, přilbu, brýle a flašku s pitím  do držáku. Baterka dobitá a nasazená. Už zbývalo jenom vyrazit. No a když už tedy zbývalo jen vyrazit, tak jsem vyrazil.

Počasí bylo akorát. Ani vedro ani zima. Akorát ten vítr, ten byl hodně nepříjemný. Vyrazil jsem směr chata, protože jsem tam něco potřeboval a tak jsem se rozhodl, že spojím příjemné s užitečným. A navíc ušetřím naftu a možná to někdy dotáhnu i na nějakou menší rybu.

Pozitivní na elektrokole je to, že kopce najednou nevadí a krajina se jakoby (a sakra už i já) narovnává. Ze začátku jsem měl problém s rychlostí. Nejsem závodník, ale kolo mi pomáhalo tak do rychlosti 20 km/h. Když jsem na tuto hru přistoupil, tak se mi najednou jelo krásně. Široké pláště hučely po asfaltu a já se kochal krajinou. To ani v autě nemůžu. 

Zase jsem jednou špatně odbočil a cestu jsem si o pár kilometrů prodloužil. Teď mi to tedy ale nevadilo. Když jsem se blížil k cílové vesnici tak nechybělo moc a mohl jsem být sražen do příkopu. Pánové a dámy to vám byl takový puch, že mě to málem sundalo z kola. Ale ustál jsem to.

Na chatě jsem udělal co bylo potřeba, poležel na sluníčku a vyrazil zpět. Z této strany vím kudy jet a díky tomu už také vím, kde jsem špatně odbočil. Myslím, že příště to už nespletu. Měl jsem nalezené a uložené asi tři kešky, ale z časových důvodů jsem to musel nechat na jindy. 

Cesta zpátky - to je prostě balada. Je to prakticky pořád z kopce. Takže jsem i vypínal elektropohon, abych šetřil baterku a aby mi energie vystačila až domů.
To jsem si takhle šlapal z kopce a málem jsem se poroučel k zemi opět. Tentokrát byla příčina jiná. Jedu a najednou jsem dostal takovou petelici do brady až jsem se leknul. Kdybych se zrovna nenadechoval nosem a neměl zavřenou pusu, tak jsem mohl mít splněný denní příjem proteinů. Myslím si, že to byl minimálně čmelda. Na konci cesty jsem si užíval jízdu na elektropohon, když jsem jenom přidával "plyn".

Shrnutí

+ Elektrokolo je super věc. Podíváte se tam kam by vás to nenapadlo. Kopce totiž přestávají existovat. Jak jsem psal, musel jsem přijmout pomalejší pohyb a pak to byla relaxační jízda. 

- Kolo je na mě malé. Taky není moje, že. A z toho se odvíjí vše další, co mi vadilo. Ač jsem si dal sedlo co nejvýše, tak to na mě pořád bylo málo a nemohl jsem pořádně natáhnout nohy. Pak mi tam vadila ještě absence grypů. Myslím, že se tomu tak říká. Prostě myslím ty rohy na koncích řidítek. Nemohl jsem totiž měnit polohu rukou, jak jsem na to zvyklý na svém kole.

Takže elektrokolo je fakt dobrá věc, ale já bych potřeboval větší. Větší znamená dražší. To vím, protože se mi to stává často. Jo - já se rodině vyplatím.

Stihl jsem vrátit domů včas a tak jsem mohl jít za další "kulturou". Na schůzi společenství vlastníků jednotek. O tom ale radši psát nebudu. Kdo tam nikdy nebyl, tak tomu stejně neuvěří, nepochopí.