Na úvod bych se měl asi představit. Neznám zas tolik lidské zvyky, ale asi se to sluší. Nejsem totiž člověk, jsem Lesní Elf a mé jméno je Forrestriel.
Probral jsem se na povozu. Jsem tady s ještě dvěma dalšími - lidmi. Nevím jak jsem se sem dostal, nevím proč mě chytili. A sakra mám svázané ruce a to tedy nevypadá dobře. Dojeli jsme do nějakého opevněného místa. Vystoupili jsme a začali nás, podle nějakého seznamu, třídit. Byli jsme přivezeni k popravě. Sakra já jsem nic neproved, s někým jste si mě spletli. Což se mi za chvíli potvrdilo, protože na seznamu nejsem. Uf. Ten co četl seznam nevěděl co se mnou, tak se zeptal nějaké velitelky. Mrkla na mě a řekla "Popravit". Kráva jedna, jak může takhle rozhodnout. Nic ji nezajímalo.
Vytáhli prvního. Přivedli ho ke špalku, no on se tam vlastně úplně cpal, hubu plnou drsnejch keců. Magor. Sám si kleknul, položil hlavu a katova sekera zasvištěla vzduchem. Hlava spadla do košíku a huba plná keců ležela na jeho dně. Na popravu šel další. V tom se ozval zvláštní zvuk. Na obloze se objevil drak. Přistál na vrcholu věže a šel tvrdě po nás. Po všech. Začal chrlit oheň a nastal zmatek. Vzal jsem nohy na ramena, protože na popravu čekat nebudu. Doufám, že ten drak sejme tu krávu plechovou a já ji nebudu muset hledat, abych se pomstil.
Podařilo se mi dostat se v bezpečí do věže. Rozbitým oknem jsem vyskočil do poničené hospody a odtud dál od draka. K útěku mi pomohl jeden z místních. Lukostřelci měli naštěstí práci s drakem. Konečně trochu klidu. Rozvázal mi pouta a já jsem si vzal nějaký meč, který se tam válel a podzemními chodbami jsme šli ven. V cestě ven se nám snažili zabránit pavouci. Ale ohromný pavouci. Sakra jsem si Lesní Elf, ale pavouků se bojím strašně. Než jsem se rozkoukal, tak je můj průvodce sejmul. S odporem jsem si z nich vzal aspoň pavoučí jed. Může se to hodit. Když jsme se dostali ven, tak mi dal pár rad a naše cesty se rozešli.
Došel jsem do Vorařova. Bavil jsem se s místními a jeden chlapík, myslím že se jmenoval Sven, tak mě požádal, jestli bych předal dopis jedné dívce. Ucházel se o ní společně ještě s jedním. Měl jsem jí předat falešný dopis. Měl být jako od jeho soka. Vzal jsem ho a slíbil předání. Potuloval jsem se dál až jsem na příslušnou dívku narazil. Při předávání dopisu jsem jí ale řekl pravdu a ona mi za to poděkovala a poslala mě za svým milým. Zrovna vycházel z domu a tak jsem mu vše řekl. Nabídl mi, že mě za to naučí s lukem. My Lesní Elfové to s lukem sice umíme, ale jestliže se nenaučím něco nového, tak se aspoň procvičím.
Tak jsem souhlasil, ale on po mě za to chtěl asi 210 zlaťáků. To mě tedy dost namíchnul a taky zklamal. Myslel jsem, že to bude z vděčnosti zadarmo. Tak jsem s ním ještě pokecal a ukázalo se, že by šel klidně se mnou. A zadarmo. No super. Aspoň mi někdo ukáže Skyrim, protože já to tady vůbec neznám.
Vyrazili jsme na cestu .Šel jsem do Sněžného průsmyku za nějakým jarlem. Mohl by pro mě mít nějakou práci. Jo taky mi můj první průvodce doporučil, nebo spíš nabídnul že bych se mohl přidat k císařství. Mě je trochu proti srsti se s k nim přidat. Zvlášť potom co jsem viděl co dělají.
Šli jsme stezkou a náhle nás napadli dva vlci. Hodně velcí vlci. Začali se k nám velmi rychle přibližovat. Než jsem stihnul vytáhnout meč, tak je můj kolega zasypal šípy. Když jsem k nim doběhl, tak byli mrtví. Stáhnul jsem z nich kůži a šli jsme dál.
V dálce jsme uviděli nějaký boj. Běželi jsem rychle k místu boje. Viděli jsme, že asi tři lidé bojují s obrem. Než jsme stihli pomoci, tak byl obr přemožen. Dal jsem se s nimi do hovoru. Jedna dáma byla dost drzá a arogantní. Tak jsem se pobavil radši s jedním chlapem. To byl drsňák, ale byl v pohodě. Tak jsem se od něj dozvěděl, že si říkají (sakra teď mi to vypadlo, ale bylo to něco jako) Družiníci. Pochopil jsem, že mají rádi boj a nejdou pro ránu daleko. Naučit bojovat se tedy potřebuju, tak jsem mu řekl, že bych se k nim rád přidal. Tak jsem se dozvěděl, že to může říct každý. Ale dal mi aspoň radu, kam a koho se mám zeptat. Vyrazili jsme udaným směrem.
Za chvíli jsme potkali čtyři císařské vojáky, jak vedli svázaného vězně. Šli jsme okolo a vůbec jsme si jich nevšímali. Stráž do nás ale pořád vandrovala a já jsem se dostal až k rozhodnutí. Musel jsem si vybrat, jestli se na ty jejich posměšky vykašlu, nebo zkusím osvobodit vězně. Volba byla jasná. Rozhodnul jsem se těm hajzlům zavřít hubu a dost možná napořád. Do MĚ se nikdo bezdůvodně navážet tedy nebude. Dopadlo to jak muselo. Ani ne za dvě minuty jsem měl nové oblečení a zbraně. Oblečení jsem si vybral to nejmíň děravé, protože můj společník to s lukem opravdu umí. Až si naspořím, tak mu ty dvě stovky dám rád. Cestou jsme toho zažili ještě dost a díky jeho umění s lukem jsem to měl o mnoho jednodušší.
Ve zkratce. Dostal jsem se k Družiníkům a právě plním asi třetí úkol, abych k nim byl přijat. Na cestu jsem dostal jednoho chlápka od nich a tak jsem musel opustit svého velmi šikovného průvodce. Cestou jsem nasbíral spoustu zajímavých věcí a tak se těším do civilizace, abych to mohl prodat a tím získat prachy a ulevit svým zádům.
Tak snad zase někdy příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat