Dnešní ráno
Klasika. Vstal jsem, nějaká snídaně u televize u mé oblíbené ČT2 a mojí nejoblíbenější moderátorské dvojice. Zase jsem se po ránu díky nim pobavil, díky. Pohled ven - prší. Pohled na hodinky - to stíhám. No jo, ale snídaně zas dobrá, takže je škoda to zhltnout moc rychle a najednou televize hlásí, že se za minutu vypíná. A sakra. Rychle se dooblíknout. Nojo, ale mezitím se čas zase o kus posunul. Ok, pojedu tedy autem. 
A už to začíná - vymýšlení důvodů, vymýšlení ospravedlnění, proč bych měl a mohl jet autem. "Tak aspoň dám auto do garáže. Třeba koupím
zmrzlinu až pojedu domů, atd. atd."
Venku prší a má pršet celý den, tak si musím vzít bundu do deště místo včerejší vesty. Výměna provedena. Vlezu na chodbu a zavírám dveře. Dveře se blíží k zárubni a každý, určitě každý zná ten pocit, že něco dělá a už ví že je to špatně. Ale je to takový mžik, že se s tím už nedá nic dělat. Člověk by chtěl, ale nejde to.
Teď jsem tušil, že je něco špatně, ale ještě nevěděl co. No, netrvalo to dlouho a už jsem to věděl. To je tak když člověk vyběhne ze svých stereotipů, ze svých zaběhnutých kolejí
Stojím na chodbě, koukám do batohu a hledám klíče. Nic. Kdepak asi jsou. No kdepak asi. Kousek ode mne. Je to sice kousek, ale v cestě jsou dveře. Zabouchnuté dveře. Vesta vysí na druhé straně dveří. Včera jsem si totiž nechal klíče od bytu i auta ve vestě. A pro jistotu tam mám i peněženku. Ne že by v ní byly nějaké peníze. To co potřebuju jsou lístky na oběd. Zaplať pánbů za ně. Lístky na oběd mám naštěstí na víc místech a tak z toho vlastně nic nepotřebuju. Jediné co potřebuju jsou klíče od práce a ty mám v batohu tak nějak trvale. Nastalo tedy ...
... Dilema. Mám jít pěšky - udělat zas něco pro zdraví, ALE přijít do práce (asi) trochu později. Nebo vzbudit dceru, která chodí na praxi a dneska má volno?
Nakonec jsem šel pěšky a udělal si svých 2500 ranních kroků. Do práce jsem to stihl jen tak tak, ale stihl jsem to.
Takže to mělo být takové zamyšlení nad tím, jaké maličkosti, náhody, osud, roztěkanost nebo já nevím co ještě, ovlivňují náš život, naše každodenní rozhodování.
Žádné komentáře:
Okomentovat