Mlha

Přibližně od jedenácté hodiny večerní se začalo měnit počasí. Konečně padal sníh. Nejen, že letošní zima byla podivně teplá, ale i suchá. Kolem druhé hodiny ranní se pomalu začala zvedat teplota a ke sněhovým vločkám se postupně přidávaly dešťové kapky. Když hodiny na kostelní věži odbily pět hodin, tak se ulice začaly postupně plnit lidmi. Ti neochotně vylézali ze svých vyhřátých příbytků a vydávali se na cestu do svých zaměstnání. Někteří měli to "štěstí", že cestovali do práce různými dopravními prostředky. Nejlépe na tom byli ti, co jeli vlastním automobilem. Štěstí to pro ně bylo v tom smyslu, že v tom vlezlém počasí strávili pouze malou chvíli. Ti co neměli to "štěstí" museli jít pěšky. Ovšem měli zase jednu výhodu a to v tom, že pracovali blízko svého domu a cesta jim netrvala dlouho. Takže pojem štěstí je relativní.
Toho rána se vydal do práce i František Haman.

Angličtina, další hodina

Dneska mi to opět šlo. Jsem stále lepší. Ještě pár hodin a budu mluvit jako rodilý mluvčí. Tedy to není přesné. Ne jako rodilý mluvčí, ale jako ti co dělají např. různé rozhovory. Nebo jako někteří Češi co bydlí nějakou dobu v zahraničí. Moji řeč neustále vypilovávám a začíná se jim to hodně podobat. Abych to vysvětlil, tak uvedu příklad a zároveň se to pokusím doplnit o překlad. Příklad překladu, nebo překlad příkladu. Dost hraní se slovy, jdeme na to. 

Moje paní učitelka se třeba zeptala:

 "What did you do last weekend?" Co jste dělal minulý víkend?

Moje odpověď:

Sobotní lov - Geocaching

Úvod

Úplně jako první bych chtěl uvést obvyklé upozornění. Pozor, text bude obsahovat nápovědy. Slušnosti bylo učiněno zadost, nuž pokračujme.

Na konci lovu noční kešky jsme se předběžně domluvili, že brzo dáme kešky v blízkém okolí. Jak jsme řekli, tak jsme v sobotu udělali. Našli jsme tři okruhové trasy a rozhodovali, jakou zkusíme. Nakonec zvítězil okruh u Starého Kolína, ne u mě.

V sobotu dopoledne jsme vyrazili v obvyklém složení ve stejném geovoze. V autě jsme postupně zjišťovali, že při písemné domluvě na našem kanálu, došlo ke komunikačnímu šumu. Já jsem totiž chtěl nechat starokolínský okruh na teplejší počasí a absolvovat ho na kole, atd. Nakonec jsme se vydali směrem k

Noční lov - Geocaching

Foto ze stránek keše (cache)

Pozor, text může obsahovat nápovědy (spoiler).

Ve středu dal LukyKH na náš geocachingový komunikační kanál návrh na lov noční kešky. Rozběhla se diskuse - kdy se vyrazí. Rozhodovalo se mezi pátkem a sobotou. Pro pátek hovořily povětrnostní podmínky a pro sobotu časové. Rozhodovali jsme se tedy mezi pátkem a sobotou. No nebudu to prodlužovat. Vítězem se stal - čtvrtek. Divné že? Okolnosti jsou nepodstatné, ale prostě jsme se nakonec rozhodli pro tento den. Den D hodina H byly tedy stanoveny. Zbývalo připravit si s sebou věci, které doporučil autor kešky. Jsou to tyto věci:

Bazén

Byl pátek. Měla za sebou náročný den. Celý den byla na nohou. Není moc zvyklá chodit na podpatcích a dnes na nich strávila pomalu celý den. Od rána přednášela posluchačům jejího kurzu a potom ještě následovala diskuse. Takže se to celé protáhlo a trvalo to déle , než si plánovala. Celou dobu musela být milá a vstřícná, protože to je náplň její práce a je to od ní očekáváno. Dnes už ale neměla energii. Byl to poslední den náročného týdne.
Po přednášce nastoupila do vlaku a jela domů. Když přijala tuto novou práci, tak dostala k dispozici od zaměstnavatele, mimo jiných benefitů, služební automobil. Po čtrnácti dnech ho ale vrátila. Zjistila totiž, že je jedno, jestli jede domů autem nebo vlakem. Cesto trvá úplně stejně dlouho. Velký rozdíl je ale v tom, že ve vlaku může vypnout hlavu a starat se pouze o to, aby nepřejela svoji zastávku. V autě se musela soustředit na sledování okolní dopravy. Nemohla se uvolnit a musela být stále ve střehu.
Vlak dorazil do její cílové stanice a tak vystoupila a šla domů. Dorazila domů, sbalila si věci na plavání a

Dear Renée...

Je to už nějaká doba, co jsem přestal chodit na lekce angličtiny. Svoji účast jsem přerušil kvůli studiu. Tahle informace se asi bude objevovat v mých příspěvcích častěji, ale můj život to prostě hodně ovlivnilo. Kdo studuje v tomto věku, tak si myslím, že to bez problémů pochopí. No ale to již jinde jsme. Ještě vlastně ne, ještě jsme stále zde.
V posledních dnech před státnicemi jsem tomu nahoře, asi jako většina studentů, sliboval hory doly. Co všechno udělám a co všechno neudělám. Jeden z mých slibů zněl: "Jestli to udělám, tak se znovu přihlásím na angličtinu. Budu se na ní pilně připravovat atd., atd."
Jestli tam ten fousatý děda na tom obláčku opravdu sedí, tak to je docela tolerantní frajer. Co já jsem se mu za svá studijní léta nasliboval a jsem to většinou nesplnil. Hned se nabízí otázka, jak dlouhé má čekací doby.

Další úlovek

O víkendu byly moje geocachingové žně. Jestli správně počítám, tak jsem ulovil za dva dny třináct kešek. Zopakuji pár informací. V sobotu jsem skočil na čísle 69 a po nedělním výletu jsem se zastavil na čísle 79. A to jsem chtěl změnit. Ta jedna mi prostě chyběla ke spokojenosti. V tom jsem si vzpomněl na jednu potvůrku, která ležela v šuplíku asi tak rok. Její jméno je Voršilky.
Je to keš typu mystery. To v podstatě znamená, že na uvedených souřadnicích keš není a pro odlov je třeba něco udělat. Většinou jsou dva způsoby získání finálních souřadnic:

1. Dojdete na určené místo a tam musíte něco spočítat. Třeba kolik je na té konkrétní budově oken ve druhém patře, kolik je lístků růže na dveřích, atd.
2. Doma v teple sedíte a řešíte nějaký kód, který je skryt v textu, nebo musíte zjistit odpovědi na otázky autora a to pak dodat do vzorečku.

V současné době mě trápí jedna keš, na kterou jsem narazil o víkendu. Je to stejný typ a nejvíc mě na ní štve

Víkend s Geocaching(em)

Sobota

V sobotu odpoledne přijel na návštěvu švagr s rodinou. Pomalu od začátku jsme začali probírat geocaching. Jakou zajímavou "kešku" jsme naposledy našli, kolik jich máme ulovených, kam se chystáme atd. Diskuse byla nakonec velmi plodná a vyústila až k nápady, který jsem nakonec realizovali. Prostě jsem se vydali na lov. Nejdřív jsme se tedy posilnili dortem, chlebíčky, jednohubkami a dobrými nápoji.
Vyrazili jsme v počtu čtyř kusů. Ženy zůstaly a udržovaly teplo rodinného krbu a my - tedy opačné pohlaví - jsme vyrazili do temné noci.
Chvíli nám totiž to vypravení trvalo a tak jsme vyšli až po osmé hodině večerní. Já jsem ještě luštil kešku s názve Krabičky. Ta mi dala zabrat. Sice jsem ji již jednou vyluštil, ale uložil do šuplíku a potom řešení zapomněl. Po nápovědě, že to má souvislost s informatikou, mi to naskočilo a řešení bylo na světě. Naše sestava byla (uvedeny na geocaching přezdívky):

Elite dangerous - seznámení

O čem to je?

Hra Elite dangerous je vesmírný simulátor. Koupil jsem si ji v rámci zimních slev na Steamu. Sleva byla myslím 75% a to bylo velmi příjemné zjištění. Já mám vesmírné hry rád a toto je takové znovuoživení starší hry, kterou znám a tak jsem hltal dostupné informace o vývoji této hry. Pak jsem na nějakou dobu ztratil přehled a přestal dění okolo hry sledovat. Když jsem se potom náhodou dozvěděl o tom, že hra již vyšla a že je dokonce ve slevě, měl jsem radost a hru jsem si pořídil. Tyto dvě informace se ke mě dostaly ve správnou dobu.
Takže teď bude následovat krátký popis hry - tedy doufám. Jak jsem psal již výše, Elite dangerous je vesmírný simulátor. Je to simulátor v tom smyslu, že k tomu aby si to člověk užil, měl by používat příslušný hardware, tedy dle mého názoru. Netvrdím, že je to nutnost. Ale aspoň tak jsem to pochopil z různých diskusí. Dá se to hrát i na myši a klávesnici, nebo gamepadu, ale to jsem ani nezkoušel. Protože jsem fanda do simulátorového létání, tak základní věci již dlouhou dobu vlastním. Tím myslím joystick, plynovou páku, pedály a na rozhlížení TrackIR pětku.

Cestou do práce...

Za okny vládla ta podivná letošní zima. Teplota se po většinu dne držela nad bodem mrazu. Toho rána vál slabší vítr a po obloze poletovaly osamocené sněhové vločky, které občas doplňovaly kapky vody.

On seděl u stolu a snídal. Z jeho oblíbené kávy se kouřilo. Koukal na ranní zprávy a ke kávě jedl čerstvě rozpečený croissant. Z televize se na něj valila smršť negativních zpráv. Kolik aut se vybouralo, někde někdo někoho zavraždil, obvinění politici svou vinu odmítaly atd. Na závěr zpráv přišly bulvární novinky. Kdo se s kým rozešel, kdo se s kým sešel, kdo byl s kým viděn, kdo dlouho viděn nebyl atd.

Pohlédl z okna do temného rána a poletující sníh s deštěm mu na náladě nepřidal. Sklidil ze stolu a zvedl se k odchodu. Z věšáku si dnes vzal čepici, šálu a radši i rukavice. Vyšel na chodbu a zavřel za sebou dveře od bytu. Zamkl a vyrazil na cestu.

DCS: A-10C Warthog - můj návrat

Po dlouhé době se zase konečně vracím k virtuálnímu létání. Teď je v naší letce v kurzu létání v simulátoru DCS (Digital combat simulator). Mám zakoupených několik modulů (letadel) a rozhodl jsem se, že začnu s A-10c Warthog. Oproti letadlům z 2. sv. je to "trochu" složitější na nastavení. Naštěstí mám teď takovou kombinaci hardware, že mi po namapování základních funkcí dokonce i zbyly tlačítka. Takže jich mám případně volných ještě asi sedm. Už jsem toto letadlo jednou trochu ovládat uměl, ale kvůli vzdělávání jsem musel odstřihnout nedůležité aktivity.
Vyndal jsem z úložiště (prostě ze skříně) hardware, který k tomuto simulátoru mám. Důležitým kouskem plastu jsou dvě MFD - multifunkční displej. Jsou to takové rámečky s tlačítky, jako ve skutečném letadle. Od doby kdy jsem si naposled tento simulátor spustil, mi přibyl ještě jeden monitor. Takže na hlavním monitoru mám kokpit letadla a na druhém mám zobrazený levý  a pravý MFD. Časem tam zkusím dát, podle potřeby, další přístroje. Uvažuji také o výrobě nějakých panelů a jejich oživení pomocí Arduina. Ale do této problematiky se musím nejdříve ponořit. Takhle to teď vypadá.

Plavání na "pokladnu"

Ke konci minulého roku se objevil problém s nohou. Od doktora jsem se tady moc informací nedozvěděl, jelikož jsem byl vyšetřen na chodbě nemocnice. Ale tak jsem rád, že ten první z řady doktorů, kteří se na mě ten den koukali poznal co mi je. Jak jsem tedy psal. Od posledního jsem se toho moc nedozvěděl, akorát vlastně to, že se nemám pomalu hýbat a radši ležet. Na začátku určitě, ale nyní to pohyb chce, aby se to mohlo lepšit. Takže jsem se jako správný chytrák zanořil do vod internetu.

Tam jsem objevil, že v této fázi je již prospěšné se hýbat - ovšem s rozumem. Aktivita, kterou jsem se chtěl už konečně zabývat, ale nepřipadá v úvahu.Tím myslím běh. Ale můj průzkum mě přesto potěšil. Můžu jezdit na kole - super. Na zimu (jako roční období) je sice teplo, ale na kolo je pro mě zima (jako malýmu psovi) . No a druhý druh pohybu je, jak již tušíte, plavání. A tím se konečně dostáváme k jádru pudla, neboli toho proč dnes píšu.

Článek o ničem

Určitě se už pomalu každému v životě stala taková situace jako mě včera. Upřesním. Včera jsem zažil něco o čem nemůžu mluvit i kdybych chtěl. Včera se mi vlastně povedlo mít takové stavy dvakrát. Jednou jsem něco zažil a podruhé viděl.
Tak jsem si položil otázku má vůbec cenu mít takové zážitky? Je to super věc, ale člověk to nemůže nikomu říct, aby se s tím pochlubil. No není to vlastně tak úplně přesně řečeno. S úzkou skupinou to sdílet můžu, ale to jaksi není ono, protože oni zažili to samé. To je trošku na nic, co?!
Přesto si myslím, že i takovéto zážitky stojí za to mít. Jak se říká: "...to co zažiješ ti nikdo nevezme..." Maximálně ten němec...

Muži vs ženy

Tak nám v práci konečně měnili podlahu. Tedy přesněji řečeno, pouze její povrch.Měli jsme průmyslový koberec, ale už byl děravý (dlouho) a konečně nám povolili výměnu. V pátek nám vystěhovali nábytek a přes víkend makali a nakonec to stihli. Máme tedy teď lino. Uvidíme jak dlouho vydrží.


V pondělí přišli řemeslníci (samí muži) a začali nám stěhovat nábytek zpátky na místo. A na povrch začínaly vyplouvat rozdíly mezi pohlavími. Kluci se bavili mezi sebou a nepoužívali zrovna