Za okny vládla ta podivná letošní zima. Teplota se po většinu dne držela nad bodem mrazu. Toho rána vál slabší vítr a po obloze poletovaly osamocené sněhové vločky, které občas doplňovaly kapky vody.
On seděl u stolu a snídal. Z jeho oblíbené kávy se kouřilo. Koukal na ranní zprávy a ke kávě jedl čerstvě rozpečený croissant. Z televize se na něj valila smršť negativních zpráv. Kolik aut se vybouralo, někde někdo někoho zavraždil, obvinění politici svou vinu odmítaly atd. Na závěr zpráv přišly bulvární novinky. Kdo se s kým rozešel, kdo se s kým sešel, kdo byl s kým viděn, kdo dlouho viděn nebyl atd.
Pohlédl z okna do temného rána a poletující sníh s deštěm mu na náladě nepřidal. Sklidil ze stolu a zvedl se k odchodu. Z věšáku si dnes vzal čepici, šálu a radši i rukavice. Vyšel na chodbu a zavřel za sebou dveře od bytu. Zamkl a vyrazil na cestu.
Vyšel před dům. Na chodnících ležel lehký sněhový poprašek, který byl narušován občasným slabým deštěm. Chvílemi se do něj opřel chladný vítr a to ho donutilo, aby se víc zachumlal do své zimní bundy. Po chvíli si ještě stáhl čepici více do čela a šálu si vytáhl až k nosu. Počasí bylo vyloženě vlezlé. Letošní zima byla sice podivně teplá, ale teplá pouze vzhledem k ročnímu období.
Procházel potemnělými ulicemi města a byl ponořen do svých myšlenek. Najednou koutkem oka zahlédl pohyb. Prudce otočil hlavu, ale nic nespatřil. Šel dál a jeho kroky zanechávaly stopy ve sněhu. Opět ten pohyb viděný koutkem oka. Trhl hlavou a spatřil ptáka černého jak okolní svět. Snažil se schovat za keř, který rostl u cesty. Jestli to byla vrána nebo havran nevěděl. Bylo mu jedno o jaký druh jde. Byl totiž rád, že nemá halucinace. Musel se svému absurdnímu strachu zasmát.
Došel už do obydlenější části města a lampy pouličního osvětlení už nebyly umístěny tak sporadicky. Světla od nich bylo více a cesta byla příjemnější a okolí už nepůsobilo tak stísněným dojmem. Zastavil se ve své oblíbené pekárně. Jednak, aby se ohřál a také aby si koupil čerstvé pečivo. Jakmile vstoupil dovnitř tak ho ihned obklopila ta krásná a typická vůně. Byl rád, že dnes snídani stihl, protože kdyby měl prázdný žaludek, tak by jim pekárnu asi vykoupil.
Vyšel ven a ihned ho opět obklopil chlad. Zdálo se mu ale, že ten chlad je takový jiný. Kdyby se ho někdo zeptal, proč se ta cítí, nedokázal by ten pocit popsat. Prostě jako kdyby bylo venku ještě něco. Něco chladného, temného a zlého. Počasím to ale nebylo - cítil to. Po zádech mu přeběhlo mnohonohé zvířátko strachu. Po celém těle se mu zvedly chloupky a dlaně se mu opotily. Byl to realista a tak se musel opět svému neopodstatněnému strachu zasmát. V duchu říkal čeho se asi tak bojí. Duchů? Strašidel? Nestvůr? Mimozemšťanů? Nesmysly.K smíchu!
Protijedoucí auta ho oslňovala a vytrhávala ho z jeho myšlenek. Nedokázal se nějak soustředit. Pokračoval dál. Dnes se už začínal do práce těšit. Jednak se těšil na teplo kanceláře a také na to, až opustí dnešní podivné a nesympatické ranní prostředí.
Už to neměl daleko. Chyběl mu ještě necelý kilometr. Vyjít z města, přejít neobydlený prostor, který dělil jeho práci od civilizace a bude na místě. Blížil se ke konci města. Pomyslel si, že za chvíli bude míjet ceduli, která označovala konec města. Zvedl zrak a začal ji vyhlížet.
V tom se před ním mihl černý stín. Polilo ho horko z toho jak se lekl. Vzápětí se mu ale ulevilo. Na plot vedle něj přistál černý pták. Zakroutil hlavou a přemýšlel z čeho má dnes tak pocuchané nervy. Šel dál a na plotě černých ptáků postupně přibývalo.
Opustil město. Chodník vedl sice až k místu jeho zaměstnání, ale lampy měly větší rozestupy. Světla od nich bylo sice dostatek, ale nebylo to už tak příjemné jako v husté zástavbě města. Pokračoval v chůzi a na ptáky už pomalu zapomínal. Přes poletující sníh už zahlédl známou budovu. Usmál se a měl pocit, že ten absurdní strach z konečně spadl.
Do práce ale nikdy nedorazil. Jeho stopy ve sněhu končily jakoby v půli kroku....
Žádné komentáře:
Okomentovat