Budíček plánovaný na sedmou hodinu se podařil. Devčata se o to postarala. Důvodem brzkého odjezdu bylo to, že v cílové destinaci je málo místa na parkování a hlavně karavan má problém.
Jeli jsme se projít a vykoupat do říček v místě, které se jmenuje Spilonca. Jinak se tomu říká Špeluňka. Příjezd se podařil, protože jsme si mohli vybrat místo na parkování. Šli jsme necelé dva kilometry a pak jsme se začali koupat v řece. Voda byla studená, ale čekal jsem to horší. Po chvíli byla i příjemná. Bylo to asi tím, jak jsme byli rozpálení.
Po nějaké době jsme uslyšeli vrtulník. Nějaká paní se zranila a tak zavolali záchranáře. Paní si asi jenom vyvrkla kotník a tak jsem se mohl soustředit na ten zážitek. Bylo to parádní. Údolí bylo dost úzké a tak pilot musel ukázat své umění. Zavisel nad námi a spustil prvního záchranáře. Průvan to byl pořádný. Museli jsme se docela ukotvit, aby nemuseli odvézt i někoho z nás. Natášel jsem to na mobil a docela se to i povedlo. Po jeho odletu jsme naštěstí našli všechny části našeho oblečení.
Při jeho druhém příletu jsme již byli připravení a mohli jsme si užívat ten koncert. Ještě vyložil druhého a pak přinesli paní a vyzvedli ji nahoru. On si pokaždé udělal kolečko a nevisel u nás. Přílet a vyzvednutí, nebo naložení netrval ani minutu. No pro mě to byl krásný zážitek.
Pak jsme šli do druhé řeky a ta byla ještě teplejší. Čím níž jsme byli, tím byla voda teplejší. Kameny, přes které teče říčka, mají naakumulované teplo a ohřívají vodu. Krásné koupání.
Vraceli jsme se jstejnou cestou, jako jsme přijeli. Úzká cesta, tak na jedno auto. Celou cestu jsem držel všechny čtyři palce, abychom nikoho nepotkali. Asi stopadesát metrů pod křižovatkou jsem se potřeboval podrbat. V tom se za zatáčkou objevil německý Volkswagen Trasporter. Řidička odmítala ten kousek vycouvat a my též. Patová situace. Paní vystoupila a pořád povídala, že je tato silnice pro karavany zakázaná. Tomu jsem rozumněl i já. Měla pravdu, ta značka tam byla, ale já jediný jsem ji nevšiml, což nebyl zas takový problém, jelikož jsem neřídil.
Situaci vyřešila moje žena. Ukázala, že umí řídit i mezinárodní dopravu. Němce vysvětlila, že je to gut, že ten kousek dokáže vycouvat a uhnout nám. Nějak úplně zapomněla protestovat a zkusila couvat. Což psychicky nevydržel její partner a nasedl místo ní a vycouval. Cesta ven byla otevřená.
Vyrazili jsme k jezeru a kdyby tam nebylo místo na přespání, tak do babiččina dvorečku. Tam měli být slepice, kozy atd. Cesta byla dlouhá a klikatá a tak když jsme dorazili do horského sedla, tak se nám tam to parkoviště tak zalíbilo, že jsme se tam rozhodli přespat. Je to sedlo Col de Vergio. A je to místo, kde je nejvyšší bod zpevněné komunikace na Korsice. To jsem se pak dozvěděl na Wikipedii. Nachází se v nadmořské výšce 1477 metrů.
Kolem nás chodila spusta krav. Měly takové zvláštní dlouhé ocasy a hlavně vydávaly zvláštní zvuky. Zkusil bych to přepsat asi takhle: "Buuuuuuuuuuuu, iaaaa, iIiiiiaaaaaaa, ia, ia." No asi to jsou krávy křížené s osly.
Venku bylo 26°C a byla to pěkná kosa.
Jeli jsme se projít a vykoupat do říček v místě, které se jmenuje Spilonca. Jinak se tomu říká Špeluňka. Příjezd se podařil, protože jsme si mohli vybrat místo na parkování. Šli jsme necelé dva kilometry a pak jsme se začali koupat v řece. Voda byla studená, ale čekal jsem to horší. Po chvíli byla i příjemná. Bylo to asi tím, jak jsme byli rozpálení.
Po nějaké době jsme uslyšeli vrtulník. Nějaká paní se zranila a tak zavolali záchranáře. Paní si asi jenom vyvrkla kotník a tak jsem se mohl soustředit na ten zážitek. Bylo to parádní. Údolí bylo dost úzké a tak pilot musel ukázat své umění. Zavisel nad námi a spustil prvního záchranáře. Průvan to byl pořádný. Museli jsme se docela ukotvit, aby nemuseli odvézt i někoho z nás. Natášel jsem to na mobil a docela se to i povedlo. Po jeho odletu jsme naštěstí našli všechny části našeho oblečení.
Při jeho druhém příletu jsme již byli připravení a mohli jsme si užívat ten koncert. Ještě vyložil druhého a pak přinesli paní a vyzvedli ji nahoru. On si pokaždé udělal kolečko a nevisel u nás. Přílet a vyzvednutí, nebo naložení netrval ani minutu. No pro mě to byl krásný zážitek.
Pak jsme šli do druhé řeky a ta byla ještě teplejší. Čím níž jsme byli, tím byla voda teplejší. Kameny, přes které teče říčka, mají naakumulované teplo a ohřívají vodu. Krásné koupání.
Vraceli jsme se jstejnou cestou, jako jsme přijeli. Úzká cesta, tak na jedno auto. Celou cestu jsem držel všechny čtyři palce, abychom nikoho nepotkali. Asi stopadesát metrů pod křižovatkou jsem se potřeboval podrbat. V tom se za zatáčkou objevil německý Volkswagen Trasporter. Řidička odmítala ten kousek vycouvat a my též. Patová situace. Paní vystoupila a pořád povídala, že je tato silnice pro karavany zakázaná. Tomu jsem rozumněl i já. Měla pravdu, ta značka tam byla, ale já jediný jsem ji nevšiml, což nebyl zas takový problém, jelikož jsem neřídil.
Situaci vyřešila moje žena. Ukázala, že umí řídit i mezinárodní dopravu. Němce vysvětlila, že je to gut, že ten kousek dokáže vycouvat a uhnout nám. Nějak úplně zapomněla protestovat a zkusila couvat. Což psychicky nevydržel její partner a nasedl místo ní a vycouval. Cesta ven byla otevřená.
Vyrazili jsme k jezeru a kdyby tam nebylo místo na přespání, tak do babiččina dvorečku. Tam měli být slepice, kozy atd. Cesta byla dlouhá a klikatá a tak když jsme dorazili do horského sedla, tak se nám tam to parkoviště tak zalíbilo, že jsme se tam rozhodli přespat. Je to sedlo Col de Vergio. A je to místo, kde je nejvyšší bod zpevněné komunikace na Korsice. To jsem se pak dozvěděl na Wikipedii. Nachází se v nadmořské výšce 1477 metrů.
Kolem nás chodila spusta krav. Měly takové zvláštní dlouhé ocasy a hlavně vydávaly zvláštní zvuky. Zkusil bych to přepsat asi takhle: "Buuuuuuuuuuuu, iaaaa, iIiiiiaaaaaaa, ia, ia." No asi to jsou krávy křížené s osly.
Venku bylo 26°C a byla to pěkná kosa.
Žádné komentáře:
Okomentovat