Ráno musela polovina osádky něco vyřešit ve městě a tak jsme si sbalili věci a šli čekat k řece. Našli jsme si hezké místo, dál od dětí a tudíž v klidu. Smočit se ve vodě a pak se vyvalit na kameny. Podařilo se jim to vyřešit velmi brzy a tak se pro nás vrátili a šli jsme se osvěžovat všichni.
Při odjezdu bylo na tom mostku hodně mládeže, která z něj skákala do říčky. Bylo na něm fakt málo místa a tak se je Radka snažila rozehnat, nebo ať skočí. Pro ně to ale byla nevídaná atrakce a tak odmítaly ustoupit. Kdyby měly holky větší prsa, tak jsme měli umyté auto.
Jeli jsme městečka Tattone a do kempu Le Soleil. Jak jsme se dozvěděli, tak kemp je vyhlášený v okolí svojí pizzérií.
Když jsme přijeli, tak byl kemp poloprázdný a tak jsme si mohli vybrat místo. Za necelou hodinu, se začal plnit. Vedle nás se usídlil sympatický německý pár a pod námi si stany postavili Češi z Brna.
Je zajímavé, jak se tady všichni tváří mile. Pomalu každý, když se na tůře míjíte, nebo i v kempu, pozdraví "Bonžůr". Když na vás někdo kouká jako kakabus a potom ani nepozdraví, tak je od nás. Smutné, ale je to tak. Fakt takto zdraví Italové, Němci, Belgičané i Švýcaři. To jsou asi všichni, co jsme potkali. Jestli jsem to už nepsal, tak tady potkáváme i dost Škodovek.
Večer jsme grilovali maso a brambory a krajanům pod námi jsme asi dělali chutě. Oni měli pytlíkovou polévku. Nemají koukat, jak půl p.dele za křovím a možná, ale opravdu možná, bychom se podělili.
Při odjezdu bylo na tom mostku hodně mládeže, která z něj skákala do říčky. Bylo na něm fakt málo místa a tak se je Radka snažila rozehnat, nebo ať skočí. Pro ně to ale byla nevídaná atrakce a tak odmítaly ustoupit. Kdyby měly holky větší prsa, tak jsme měli umyté auto.
Jeli jsme městečka Tattone a do kempu Le Soleil. Jak jsme se dozvěděli, tak kemp je vyhlášený v okolí svojí pizzérií.
Když jsme přijeli, tak byl kemp poloprázdný a tak jsme si mohli vybrat místo. Za necelou hodinu, se začal plnit. Vedle nás se usídlil sympatický německý pár a pod námi si stany postavili Češi z Brna.
Je zajímavé, jak se tady všichni tváří mile. Pomalu každý, když se na tůře míjíte, nebo i v kempu, pozdraví "Bonžůr". Když na vás někdo kouká jako kakabus a potom ani nepozdraví, tak je od nás. Smutné, ale je to tak. Fakt takto zdraví Italové, Němci, Belgičané i Švýcaři. To jsou asi všichni, co jsme potkali. Jestli jsem to už nepsal, tak tady potkáváme i dost Škodovek.
Večer jsme grilovali maso a brambory a krajanům pod námi jsme asi dělali chutě. Oni měli pytlíkovou polévku. Nemají koukat, jak půl p.dele za křovím a možná, ale opravdu možná, bychom se podělili.
Žádné komentáře:
Okomentovat