Dnes nás čeká příjezd do kempu, kterému říkají tajný kemp. Je plánováno, že na tomto místě budeme až do konce.
Jedeme kolem místa, kterému říkají Rondanela, ale nejmenuje se to tak. Má to podobný název, ale ten si nepamatuji. Byli jsme dotázáni, jestli se tam chceme podívat. Je to pláž v zátoce a má to být pěkné. Tak jsme řekli, že to chceme vidět. Kdybych věděl, jaká tam vede cesta, tak jsem se na to vyprdnul. Cesta byla klikatá jako všude na Korsice, ale hlavně se stále zužovala. V pár místech se muselo stát a jedno auto zacovalo na širší cestu.
Když jsme dorazili na místo, tak bych litoval, kdybychom tam nejeli. Pláž je nádherná. Takovou jsem viděl jenom na fotkách z Karibiku. Bílý písek, opět průzračná voda. Bylo to vyšperkováno tím, že se blížila bouře a tak byla obloha pomalu černá. Krásný kontrast. Trochu se to povedlo i vyfotit. S prvními kapkami deště jsme odjížděli. Možná to byla ta bouře, která se přehnala přes Chalkidi a převrátila tam karavan.
Přijeli jsme do jejich nejlepšího kempu. A musím uznat, že byl opravdu dobrý a jiný. Pod kempem protéká řeka a je krásně teplá. Pomalu jak vana. Jsou tam udělaná jezírka z kamenů a v některých se dá i plavat. Od jejich minulé návštěvy, před třemi lety, se kemp zvětšil na jednou takový.
Na recepci nás přivítala slovenka a tak problém s jazykovou bariérou nenastal. Nasedli jsme s ní na elektrický golfový vozík a ona nás provezla kempem a ukazovala nám místa pro karavan. My jsme si našli místo v nové části. Vedle nás byly postavené dva velké obytné přívěsy. Jak nám na recepci řekla, tak v nich bydlí trvale jedna rodina. Zjistili jsme, že mají tři děti. Nejmenší jezdilo ještě v kočárku. Prostřední byla holka, která tam pobíhala s plínou. Že to byla holka jsem se dozvěděl od jejího otce, když jim zase utekla. Ptal se mě jestli jsem neviděl běžet dítě. Tak jsem mu ukázal směr a on řekl: "Crazy girl."
Jeden večer jsme vytáhli druhou deskovou hru a to This War of Mine. Je to inspirováno válkou v Jugoslávii. Hraje se za civilisty, kteří se snaží přežít. Shánějí jídlo, vodu a jiné zdroje. Brání své obydlí před lidmi, kteří jenom rabují atd. Když se do této hry ponoříte, tak ve vás nechá silný zážitek. Hrál jsem jí tak potřetí a tohle byl můj nejsilnější zážitek. Nebudu říkat o co šlo. Je tam hodně příběhů, ale nechci kazit zážitek.
Každý večer jsme grilovali. V kempu se mohlo grilovat, podle recepční, pouze na elektrickém grilu. Ale spousta lidí grilovala na plynovém grilu a tak jsme dělali večeře na našem ilegálním grilu na uhlí.
Skvělá byla např. plněná rajčata mletým masem. Koupili jsme velká rajčata, která se vydlabala a naplnila masem, které bylo dělané přímo do rajčat. Strašně dobré.
Každý večer bylo Korsické víno a bretoňský cider. Tento cider se nedá srovnat s tím, co se jako cider prodává u nás. U nás je to strašně sladký nápoj.
Jeden den jsme si udělali výlet do nejfotografovanějšího místa Korsiky, do města Zonza. Když jsme tam dorazili, tak jsme zjistili, že je ten výhled zarostlý, takže není nic vidět. Dali jsme si tedy kávu a jeli zpět do kempu.
Jednou jsme vyrazili na procházku potokem Kaskády du Polishelu. To bylo parádní. Byla to nejlepší procházka potokem, kterou jsme měli. Končili jsme u hlubšího jezírka. Tam končila i výprava Canyoningu. To je atrakce, kdy se sjíždí potok pomocí vlastního těla. Půjčí neopreny, boty a jede se. A tady byl takový skokánek. Zadržovali jim vodu. Pak si lehli na záda a pozadu jeli korytem a padali do vody. Možná bych si to někdy zkusil.
Nastal poslední večer na Korsice. Zítra nám odplouvá loď v 13:30 a tak jsme si stanovili budíček na sedmou. To je sakra brzy.
Jedeme kolem místa, kterému říkají Rondanela, ale nejmenuje se to tak. Má to podobný název, ale ten si nepamatuji. Byli jsme dotázáni, jestli se tam chceme podívat. Je to pláž v zátoce a má to být pěkné. Tak jsme řekli, že to chceme vidět. Kdybych věděl, jaká tam vede cesta, tak jsem se na to vyprdnul. Cesta byla klikatá jako všude na Korsice, ale hlavně se stále zužovala. V pár místech se muselo stát a jedno auto zacovalo na širší cestu.
Když jsme dorazili na místo, tak bych litoval, kdybychom tam nejeli. Pláž je nádherná. Takovou jsem viděl jenom na fotkách z Karibiku. Bílý písek, opět průzračná voda. Bylo to vyšperkováno tím, že se blížila bouře a tak byla obloha pomalu černá. Krásný kontrast. Trochu se to povedlo i vyfotit. S prvními kapkami deště jsme odjížděli. Možná to byla ta bouře, která se přehnala přes Chalkidi a převrátila tam karavan.
Přijeli jsme do jejich nejlepšího kempu. A musím uznat, že byl opravdu dobrý a jiný. Pod kempem protéká řeka a je krásně teplá. Pomalu jak vana. Jsou tam udělaná jezírka z kamenů a v některých se dá i plavat. Od jejich minulé návštěvy, před třemi lety, se kemp zvětšil na jednou takový.
Na recepci nás přivítala slovenka a tak problém s jazykovou bariérou nenastal. Nasedli jsme s ní na elektrický golfový vozík a ona nás provezla kempem a ukazovala nám místa pro karavan. My jsme si našli místo v nové části. Vedle nás byly postavené dva velké obytné přívěsy. Jak nám na recepci řekla, tak v nich bydlí trvale jedna rodina. Zjistili jsme, že mají tři děti. Nejmenší jezdilo ještě v kočárku. Prostřední byla holka, která tam pobíhala s plínou. Že to byla holka jsem se dozvěděl od jejího otce, když jim zase utekla. Ptal se mě jestli jsem neviděl běžet dítě. Tak jsem mu ukázal směr a on řekl: "Crazy girl."
Jeden večer jsme vytáhli druhou deskovou hru a to This War of Mine. Je to inspirováno válkou v Jugoslávii. Hraje se za civilisty, kteří se snaží přežít. Shánějí jídlo, vodu a jiné zdroje. Brání své obydlí před lidmi, kteří jenom rabují atd. Když se do této hry ponoříte, tak ve vás nechá silný zážitek. Hrál jsem jí tak potřetí a tohle byl můj nejsilnější zážitek. Nebudu říkat o co šlo. Je tam hodně příběhů, ale nechci kazit zážitek.
Každý večer jsme grilovali. V kempu se mohlo grilovat, podle recepční, pouze na elektrickém grilu. Ale spousta lidí grilovala na plynovém grilu a tak jsme dělali večeře na našem ilegálním grilu na uhlí.
Skvělá byla např. plněná rajčata mletým masem. Koupili jsme velká rajčata, která se vydlabala a naplnila masem, které bylo dělané přímo do rajčat. Strašně dobré.
Každý večer bylo Korsické víno a bretoňský cider. Tento cider se nedá srovnat s tím, co se jako cider prodává u nás. U nás je to strašně sladký nápoj.
Jeden den jsme si udělali výlet do nejfotografovanějšího místa Korsiky, do města Zonza. Když jsme tam dorazili, tak jsme zjistili, že je ten výhled zarostlý, takže není nic vidět. Dali jsme si tedy kávu a jeli zpět do kempu.
Jednou jsme vyrazili na procházku potokem Kaskády du Polishelu. To bylo parádní. Byla to nejlepší procházka potokem, kterou jsme měli. Končili jsme u hlubšího jezírka. Tam končila i výprava Canyoningu. To je atrakce, kdy se sjíždí potok pomocí vlastního těla. Půjčí neopreny, boty a jede se. A tady byl takový skokánek. Zadržovali jim vodu. Pak si lehli na záda a pozadu jeli korytem a padali do vody. Možná bych si to někdy zkusil.
Nastal poslední večer na Korsice. Zítra nám odplouvá loď v 13:30 a tak jsme si stanovili budíček na sedmou. To je sakra brzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat