Buch, buch, buch. Tohle se ozvalo ráno v sedm hodin. Stál tam náklaďák a skládal menší kopii důlního nakladače. Stáli jsme u cesty, na kterou potřeboval jet. Aby nás neodstrčil radlicí, tak jsme se začali rychle balit. Složit postel, popojet autem, uklidit klín, kterým se vyrovnává auto, pozavírat okna atd. No byl to koncert, jak kdybychom to měsíce nacvičovali. Za pár minut jsme vyrazili na cestu. Jeli jsme se podívat na kostelíček Notre Dame della Serra. Zaparkovali jsme a v klidu si dali snídani. Okolo běhali běžci a chodili na procházku se psy.
Na jednoho běžce jsem se podíval a ten mi ukázal, že se tam nesmí s karavanem parkovat. Ukázal to radši dvakrát a jeho výraz nebyl milý. Možná tím myslel tu značku, na které byl přeškrtnutý karavan. No, normální člověk fakt nechce Korsičana naštvat a tak jsme provedli druhý zrychlený přesun během pár hodin.
Šli jsme se podívat na kostelíček. Bylo azurové nebe a bílá socha světice, se krásně vyjímala proti obloze. Prohlédli jsme si včerejší destinaci, město Calvi, pěkně zeshora.
Jeli jsme do Fanga, podívat se do rezervace na želvy. Prohlídka se dělá z kajaků. Jsou pro dva. Mají to vymyšlené tak, že ten co sedí vepředu může fotit a ten vzadu je mokrý, protože pádluje oboustranným pádlem a voda mu stéká po rukou. Pán mě zkoušel, aby poznal, jestli umím pádlovat. Ptal se mě co udělám, když budu chtít zatočit, jet zpátky atd. Díky krátké vodácké praxi jsem prošel. Další instrukce byla, že když se chceme bavit, tak potichu. Ze začátku jsme nic neviděli, protože všechna zvířata byla vypalšena předchozí výpravou. Nakonec jsme viděli jak želvy, tak rudé vážky.
Potom jsme se šli vykoupat. Tam jsme objevili velice zajímavý jev. Stýkala se tam sladká a slaná voda. Každá má jinou hustotu a tady i jinou teplotu. Voda byla průzračná, al eja se do ní vlezlo, tak vypadala jako gel. Další zvláštnost byla, že vrchní deseticentimetrová vrstva byla ledová a dole byla teplá. Vždy je to obráceně.
Když jsme jeli zase jednou úzkou uličkou, tak tam stálo auto a nedalo se projet. U zadních dveří stála malá paní, tak přes osmdesát let. V klidu si něco hledala v autě a vůbec se nevrušovala. Na tom by nebylo zas nic tak jiného. Vtipné bylo, že kolem ní běhali čtyři vnuci. Bylo jim tak kolem dvaceti let. Naším směrem házeli omluvné pohledy a snažili se babču zrychlit. Nedala se rozhodit.
Odtud jsme jeli do Porta, kde jsme se ubytovali v kempu.
Na jednoho běžce jsem se podíval a ten mi ukázal, že se tam nesmí s karavanem parkovat. Ukázal to radši dvakrát a jeho výraz nebyl milý. Možná tím myslel tu značku, na které byl přeškrtnutý karavan. No, normální člověk fakt nechce Korsičana naštvat a tak jsme provedli druhý zrychlený přesun během pár hodin.
Šli jsme se podívat na kostelíček. Bylo azurové nebe a bílá socha světice, se krásně vyjímala proti obloze. Prohlédli jsme si včerejší destinaci, město Calvi, pěkně zeshora.
Jeli jsme do Fanga, podívat se do rezervace na želvy. Prohlídka se dělá z kajaků. Jsou pro dva. Mají to vymyšlené tak, že ten co sedí vepředu může fotit a ten vzadu je mokrý, protože pádluje oboustranným pádlem a voda mu stéká po rukou. Pán mě zkoušel, aby poznal, jestli umím pádlovat. Ptal se mě co udělám, když budu chtít zatočit, jet zpátky atd. Díky krátké vodácké praxi jsem prošel. Další instrukce byla, že když se chceme bavit, tak potichu. Ze začátku jsme nic neviděli, protože všechna zvířata byla vypalšena předchozí výpravou. Nakonec jsme viděli jak želvy, tak rudé vážky.
Potom jsme se šli vykoupat. Tam jsme objevili velice zajímavý jev. Stýkala se tam sladká a slaná voda. Každá má jinou hustotu a tady i jinou teplotu. Voda byla průzračná, al eja se do ní vlezlo, tak vypadala jako gel. Další zvláštnost byla, že vrchní deseticentimetrová vrstva byla ledová a dole byla teplá. Vždy je to obráceně.
Když jsme jeli zase jednou úzkou uličkou, tak tam stálo auto a nedalo se projet. U zadních dveří stála malá paní, tak přes osmdesát let. V klidu si něco hledala v autě a vůbec se nevrušovala. Na tom by nebylo zas nic tak jiného. Vtipné bylo, že kolem ní běhali čtyři vnuci. Bylo jim tak kolem dvaceti let. Naším směrem házeli omluvné pohledy a snažili se babču zrychlit. Nedala se rozhodit.
Odtud jsme jeli do Porta, kde jsme se ubytovali v kempu.
Žádné komentáře:
Okomentovat