Po snídani, šampaňské bez kaviáru, abychom za tolik nedráždili a nenašli auto s vypuštěnými pneumatikami, jsme se chystali na výlet. Zeptal jsem se opět na obuv a tentokrát jsem si vzal nejlepší boty. To se mi mělo sakra vyplatit, ale to jsem samozřejmě nemohl tušit.
Vyrazili jsme na výlet do údolí Manganello. Blízko kempu byla taková zvláštní nemocnice. Když jsme viděli osazenstvo, tak to bylo asi sanatorium, nebo blázinec.
Začátek cesty byl zajímavý, protože jsme šplhali jak kamzíci nahoru. Ale to se šlo jenom chvilku. Zajímavější to bylo dolů. Tak strmou cestou jsme ještě nešli. Na několika metrech jsme sklesali o necelých 200 metrů. Od kempu až dolů na silnici nám to trvalo 36 minut. No a na té silnici jsme si uvědomili, že jsme něco dost důležitého zapomněli v kempu. Takže jsem odevzdal klobouk, brýle a batoh, vzal si klíče od vozidla a vyrazil. Ještě že jsem si na výlet vzal moje trailové běžecké boty. Do tohoto terénu lepší nemám. Cestou jsem do kempu donesl šišky, které jsme si schovali.
V kempu jsem se musel opláchnout, osvěžit a vyměnit absolutně mokrou košili, za sportovní tričko. Pobral jsem co bylo třeba a vyrazil opět zdolávat vrchol. Podruhé se mi z kopce šlo o hodně lépe. Došel jsem do Canaglia a odtamtud, jsem trefil i správnou cestu. Když to šlo, tak jsem pomalinku běžel, abych je co nejdříve dohnal. Skupinu jsem našel, jak na mě čeká v řece.
Toto údolí je oblíbené a přístupné, takže tam bylo dost lidí. Špatně se nám hledalo místo, kde bychom se uvelebili a poobědvali. Nakonec jsme, jako vždy, byli úspěšní. Pak jsme se vydali dál a došli k mostu. Rozhodli jsme se zde osvěžit. No, když se tam smočila naše nejotužilejší členka a prohlásila: "Je to ledový." Tak se tam nikomu fakt nechtělo. Já jsem tam vlezl po kolena a na víc jsem neměl odvahu. Pak jsem šel do vyššího jezírka. Tam byl lepší přístup do vody, tak jsem se rozhodl tam vlízt.
Šel jsem tam po kolena, pak mi to uklouzlo a byl jsem tam. Sevřelo mě ledové objetí a byl jsem schopný dělat krátká trhavá tempa a vyrážet zvuky: "Uch, ach, to je ale ku.va ledový..." Osvěžilo mě to řádně. Ještě večer mi byla v posteli zima na chodidla.
Výlet byl nakonec dlouhý 17,5 km. Minimální nadmořská výška byla 700 metrů a maximální 958 metrů.
Po návratu se docela rozfoukal vítr a tak jsem si vzal svetr a po chvíli i deku přes kolena a ramena. Až přijedeme domů, tak asi zmrznu.
Dali jsme se do gala a vyrazili do recepce na pizzu. Dali jsme si tři a poctivě si je rozdělili. Je to pravda, dělají ji tady moc dobrou a Trip Advisor to také potvrdil. V okolí nebylo žádné lepší stravovací zařízení.
Vyrazili jsme na výlet do údolí Manganello. Blízko kempu byla taková zvláštní nemocnice. Když jsme viděli osazenstvo, tak to bylo asi sanatorium, nebo blázinec.
Začátek cesty byl zajímavý, protože jsme šplhali jak kamzíci nahoru. Ale to se šlo jenom chvilku. Zajímavější to bylo dolů. Tak strmou cestou jsme ještě nešli. Na několika metrech jsme sklesali o necelých 200 metrů. Od kempu až dolů na silnici nám to trvalo 36 minut. No a na té silnici jsme si uvědomili, že jsme něco dost důležitého zapomněli v kempu. Takže jsem odevzdal klobouk, brýle a batoh, vzal si klíče od vozidla a vyrazil. Ještě že jsem si na výlet vzal moje trailové běžecké boty. Do tohoto terénu lepší nemám. Cestou jsem do kempu donesl šišky, které jsme si schovali.
V kempu jsem se musel opláchnout, osvěžit a vyměnit absolutně mokrou košili, za sportovní tričko. Pobral jsem co bylo třeba a vyrazil opět zdolávat vrchol. Podruhé se mi z kopce šlo o hodně lépe. Došel jsem do Canaglia a odtamtud, jsem trefil i správnou cestu. Když to šlo, tak jsem pomalinku běžel, abych je co nejdříve dohnal. Skupinu jsem našel, jak na mě čeká v řece.
Toto údolí je oblíbené a přístupné, takže tam bylo dost lidí. Špatně se nám hledalo místo, kde bychom se uvelebili a poobědvali. Nakonec jsme, jako vždy, byli úspěšní. Pak jsme se vydali dál a došli k mostu. Rozhodli jsme se zde osvěžit. No, když se tam smočila naše nejotužilejší členka a prohlásila: "Je to ledový." Tak se tam nikomu fakt nechtělo. Já jsem tam vlezl po kolena a na víc jsem neměl odvahu. Pak jsem šel do vyššího jezírka. Tam byl lepší přístup do vody, tak jsem se rozhodl tam vlízt.
Šel jsem tam po kolena, pak mi to uklouzlo a byl jsem tam. Sevřelo mě ledové objetí a byl jsem schopný dělat krátká trhavá tempa a vyrážet zvuky: "Uch, ach, to je ale ku.va ledový..." Osvěžilo mě to řádně. Ještě večer mi byla v posteli zima na chodidla.
Výlet byl nakonec dlouhý 17,5 km. Minimální nadmořská výška byla 700 metrů a maximální 958 metrů.
Po návratu se docela rozfoukal vítr a tak jsem si vzal svetr a po chvíli i deku přes kolena a ramena. Až přijedeme domů, tak asi zmrznu.
Dali jsme se do gala a vyrazili do recepce na pizzu. Dali jsme si tři a poctivě si je rozdělili. Je to pravda, dělají ji tady moc dobrou a Trip Advisor to také potvrdil. V okolí nebylo žádné lepší stravovací zařízení.
Žádné komentáře:
Okomentovat