Tak koukám co mě dneska čeká. A jupí. Budou sprinty. Snad mě ta radost nepřejde. Chtěl jsem místo deseti sekund patnáct, ale dostal jsem hned dvacet. Dneska zapínám Endomondo určitě až na kopci. Sprint do toho krpálu tedy fakt nedám. Až přijdu domů, tak musím opět odolat těm vůním a nic nejíst. Budu se muset obléknout a vyrazit dokud bude teplo. Pokračování psaní až po akci.Jednal jsem dle dosavadní zkušenosti a vyplatilo se. Trénink jsem zapnul až po přechodu silnice. Radši jsem započítal i případný provoz. Zapojil jsem i rychlejší chůzi a různá protahování, která jsem si pamatoval ze školy. Snad se to povedlo a při následných sprintech jsem si nic nenatáhl.
Ono se řekne (tedy alespoň já jsem si to řekl) "... je to jenom deset sekund navíc". Ono to bylo ale sakra znát. Po prvním "sprintu" jsem potkal opět tu vytrvalostní a orientační běžkyni. Zrovna jsem nemohl moc popadnout dech. Potěšila mě, když mi řekla: "Vypadá to, že jsi to vzal vážně." Z toho
jsem pochopil, že si my "běžci" opravdu tykáme. Je to nejspíš přirozené tak, jako se na vodě huláká: "Ahoooj". Takže si oficiálně tykáme. Tedy alespoň když jsme v běžeckém oblečení. Zas tolik se v té běžecké etiketě nevyznám, takže nevím v jakém formátu si mohu povídat v "civilu". Musím to někde vyčíst. Na závěr našeho krátkého hovoru jsem tedy odvětil: "...ahoj."
Díky tomuto rozhovoru mi druhý sprint vyšel do stoupající zatáčky. Mazec, ale nějak jsem to udýchal. Snažil jsem se chůzi přizpůsobit tak, aby mi sprinty vycházely do kopce, ale to už jsem psal. Na závěr jsem dnes radši nedal fotku svoji, ale pasoucích se ovcí. Zapadalo slunce a tak to i dobře vypadalo.
Už jsem za půlkou. Ne, že bych běhal kvůli hubnutí, to bych vzal jako příjemný bonus, ale když jsem se na sebe podíval, tak mi přišlo, že mi pupek spíš narůstá. Budu se muset víc ponořit do Edova blogu. Už jsem tam nějaké to cvičení zahlédl. Budu ho muset i zkusit.
Uvidím co přinese den šestnáctý.
Žádné komentáře:
Okomentovat