Dalo by se to brát i tak, že jsem se dnes stal plnoletým "běžcem". Dnes je osmnáctý den programu. Trénink byl stejný jako včera s malou obměnou. Tou bylo to, že dnes procházka trvala o minutu méně. Místo čtyř minut, minuty tři. Opakování zůstalo na počtu 4. Ani mi to nepřišlo jako změna. Akorát jsem to měl o čtyři minuty hotové dříve. A díky tomu mě asi napadly ty fotky. Já jsem se neubránil a pak jsem je dokonce i publikoval. Třeba to někomu zlepšilo den.
Pročítal jsem si dnes blog Edy a koukal jsem i na Miloše Škorpila. Shodují se v tom, že běhat se má začít pomalu. Aby si to člověk nezprotivil. Mají pravdu v tom, že ze školy mám také v podvědomí, abych tu vzdálenost uběhl co nejrychleji. Radí také např. "...když nemůžeš - zpomal..." Dnes jsem to tedy aplikoval a běžel jsem jen co noha nohu mine a bylo to o něčem jiném. Byla to paráda. Hlavně ze začátku jsem měl pocit, že můžu běžet pořád. Nohy mi pak vysvětlily, že je to zatím opravdu jenom pocit, ale ta změna stála za to. Ono by se teď mohlo zdát, že jsem doteď běhal rychle. Ne, neběhal, ale teď jsem běžel radostněji. Jak jsem to teď napsal, tak mi hned naskočila hláška z filmu: "...tváříme se radostně Mazánku..." Já se naštěstí nevidím, jak se tvářím.
Dnes jsem potkal pouze dvě babičky s kočárkem. Tu první jsem potkal dvakrát. Poprvé zrychlila krok a ustoupila mi z cesty. Podruhé jsem už asi vypadal dost zničeně a tudíž neškodně a tak se na mě dokonce i usmála.
Zítra je zajímavý program. Bude docela náročné stihnout publikovat ještě v pátek. Zítra mi držte palce.
Jo a byl jsem upozorněn, že mystifikuji. Ten zítřejší "závod" je opravdu druhý ročník, ale ten první byl předloni, ne v loni. To to letí. On je to totiž 2. obročník nočního orientačního závodu v běhu nebo chůzi smíšených dvojic.
PS: Sluchátka si zatím nechám na jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat