Ano, pozorní čtenáři již vědí. Včera běh, tudíž dnes cvičení. Takže co psát? No ale nebylo tak prázdno, tak popřemýšlím jestli se něco nestalo. I když myslet bolí. A moje babička říkala: "Myslet, znamená ho.no vědět." A už to mám. Tak třeba tohle vám napíšu.Dnes jsem absolvoval neplánovaný běh. Bylo kolem poledního a já jsem si vzpomněl (nebo mi to bylo připomenuto?) že dnes vlastně potřebuji auto. Ale to jsem měl u domu. Moc času nebylo a tak jsem se rychle rozhodl, zkusím tam doběhnout. Samozřejmě jsem nechtěl běžet celou cestu a ani by to nešlo. Musel jsem brát ohledy na spoluobčany, aby jim nezaskočil oběd a také na mě. Dnes běh v plánu nebyl.
Udělalo se vážně hezky. Babí léto se na nás na chvíli přišlo přece jenom podívat. Mobil jsem dal do kapsy, vestu do ruky a vyrazil jsem. Nějaký náčelník by ze mě určitě měl radost, protože můj běh byl krásně indiánský. Takže se mi podařilo překonat ty necelé dva kilometry v limitu. Tím limitem myslím čas na oběd, protože jsem se i s autem dostavil přesně na čas. Před měsícem a kus než jsem začal koketovat s během by tento úkol byl Mission impossible. S Cruisem by si mě ale, jen tak někdo nespletl. Důvod je hlavně ten, že jsem o necelých 25 cm vyšší.
Ještě jeden dovětek. Před pár dny dávali v televizi můj oblíbený film Smrt jí sluší. Na konci filmu, když od těch dvou mrtvých (nesmrtelných) Bruce Willis odejde, tak je jim začne odlupovat nátěr kůže. A proč jsem si na to dnes v práci vzpomněl? Přišla jedna, spíš už asi, paní. Věk 39 let. No zedník by z ní měl radost. Ta měla fasádu. To byla jedna z těch žen, kterou bych chtěl vidět když se ráno probudí.
No a důvod psaní o ní. Na špičce nosu se jí kousek té omítky odlepil. Nic jsem jí neřekl, protože mě nenapadlo žádné inteligentní upozornění. A také si s ní pěknou dobu povídala její kamarádka a ta jí také nic neřekla a ta byla kompetentní.
Tak to je vše. Zítra další kilometr. vzhledem k okolnostem ho budu absolvovat za plného denního světla. Držte mi palce.
Žádné komentáře:
Okomentovat