Dnes 3 kilometry. Už jsem to psal jinam, ale napíšu to i sem. 3 km jsem naposledy běžel na střední škole, což už nějaký ten pátek bude. V té době jsem běhání nesnášel. Světlou výjimkou byl běh na 100 metrů. To bylo hned hotové a člověk se ani moc nezadýchal. Když jsme běhali 3 km, tak jsem rovinky běhal a zatáčky protestně chodil. Nebo obráceně, ale to je jedno. No a dnes jsem měl běžet tři kilometry. Vím jak jsem se trápil při běhu jednoho kilometru a teď tři.Můj cíl jsem si stanovil v podstatě jednoduchý. Nejde mi o čas, jde mi o to, abych to uběhl v celku. O čas mi půjde možná příště až budu mít srovnání.
Taktika byla jasná. Vyběhnout pomalu abych to vydržel.
Před výběhem jsem si sednul k počítači a plánoval trasu, abych věděl kudy běžet a aby mě konec běhu přiblížil k domovu. Když jsem si to tam nakreslil, tak ve mě trochu hrklo. Ty tři kilometry jsou docela štreka. Vybral jsem si alespoň rovinatou trasu, kolem potoka. Jednou stranou tam, pak přeběhnout most a po druhé straně zpátky.
Vyběhl jsem v poklidu a udržoval tempo. Do uší jsem si pouštěl opět skupinu Mňága a Žďorp. Kdyby se mnou někdo běžel, tak bych jsem se s ním snad i mohl bavit. Tedy bavit. Občas bych dokázal promluvit nějakou kratičkou větu. Prostě jsem neměl pocit, že někde nechám plíce. Moje nohy na tom byly stejně. Paráda.
Když jsem se blížil ke konci běhu, tak mi Endomondo do ucha pustilo nějaké jiné hlášení. Podle plánu mi přišlo, že ještě nemůžu být na konci, ale třeba jsem to špatně spočítal. Tak jsem tedy zastavil, vyndal mobil a zjistil, že jsem uběhl 2,5 km. Ok, moje angličtina mě opět nezklamala. Takže mobil zpět do ledvinky a vstříc posledním 500 metrům.
Po doběhnutí jsem aplikaci vypnul. Doma jsem zjistil, že i tak se mi podařil rekord. Takhle rychle jsem 3 km s Endomondem ještě neběžel. Ve středu si dám tuhle trasu znovu a už se na to i těším.
Žádné komentáře:
Okomentovat